"Je to nakřivo!" křičela Murdra k ochozu a rozhořčeně syčela. Dřevorubci by to zvládli líp, došlo jí, ale rybáři dělají za levno. Co zaplatíš, to máš!

"Seš si jistá?" zeptal se Lorn, chystajíc se zrovna zatlouct hřebík.
"Na levý straně je to hodně nízko. To vidí každej!"
Lorn zastrčil hřebík zpátky do opasku. "No dobrá", povzdechl si. "Hiulade, trochu vejš, jo?". Hiluadova tvář, už tak pořádně zrudlá z námahy, zfialověla. S hlasitým nářkem zvedl zábradlí ještě výš.
"Takhle?" zasténal. Murdra pokrčila čelo. "Taky k tomu můžeš něco říct," zavrčela na Grengara, který seděl opodál a slastně usrkával medoviny.

"Já nic neříkám! Nechtěla's nás, takže to necháváme tady rybářům. Jen jsme se přišli mrknout." Dřevorubci u svého stolu pozvedli korbely a zasmáli se. Murdra, celá v rozpacích, převalovala v puse slinu z jedné strany na druhou.
"Teď je to příliš vysoko, můj příteli," řekl hlas za jejími zády.
Murdra se zamračeně otočila a sotva popadla dech. Jako ďábel, proletělo jí hlavou. Tvář cizince byla pokryta tetováními, ale jeho oči byly přátelské a hlas měkký. Murdra zírala na palcát u jeho pasu. Musel přijít přes vinnej sklep. Měla jsem zamknout ty zatracený dveře, pomyslela si.
Potetovaný muž ukazoval na Hiulada. "Trochu níž, příteli," řekl. "Ale jen trochu."
S každým slovem, které vyřkl, Murdra čím dál víc cítila trávu z bažin. Otočila se zpět k ochozu, přimhouřila oči a spustila: "Má pravdu!" Hiulad zasyčel a spustil zábradlí o palec níž.
"To je ono," řekl cizinec. Murdra spokojeně zamručela, když Lorn zatloukl první hřebík. "Dáš si něco k jídlu, co?" zeptala se cizince. "Mám tu ňáký ryby a brambory."

Muž, který nikdy netasí svou zbraň

Na následujících obrázcích můžete vidět vývoj Lestera, jednoho ze čtyř starých přátel, dobře známého v prvních dílů Gothica. V různých fázích jej grafici a 3D modeláři přivádějí k životu.

Náčrt postavy

Realistický render

Screenshot ve hře

"Brambory zní dobře," odvětil cizinec s přátelským úsměvem, "ale ryby necháme radši plavat."
"Jak chceš," zavrčela Murdra. "Prostě si někam sedni a já ti to donesu." Z ochozu se nyní zatloukání ozývalo hlasitěji. Murdra se dobelhala do kuchyně a popadla naběračku zpod kredence. Když se pak podívala zpět do výčepu, cizinec stál u stolu s dřevorubci.
"Je tahle židle volná?" ptal se.
Dřevorubci si jej nedůvěřivě přeměřovali a zírali na tetování na jeho tváři. Po chvíli mlčení přerušil Grengar. "Kdo u Beliara jsi?"
"Jmenuji se Lester, příteli." Cizinec se posadil vedle Grengara. "Přicházím z Tooshoo. Ne ze stromu... Mám chatrč v bažině. Mám se tu sejít s jedním svým přítelem. Možná ho znáte, jmenuje se Diego."
"Jo, ten tu byl," řekl Gregnar neochotně. "Před pár dny. Teď je ve Stewarku."
"Hm." Lester vypadal ustaraně.
Murdra se obrátila zpět k jeho stolu. "Vrátí se," zabručela a položila kouřící mísu před nového hosta. "Dneska nebo zítra, říkal."
"Pak tu počkám. Máte volný pokoj?"
Murdra roztržitě kývla hlavou. Slyšela rybáře přicházet ze schodů.
"Hotovo," řekl Lorn. Murdra se podívala k empoře. Zábradlí bylo rovné, jako nové. "A teď bysme si dali..." Lornův hlas se vytratil. Díval se za Murdru, ven z okna. "Vojáci," vydechl.

Na jejím dvoře byl minimálně tucet mužů shodně oděných v setarrifských zbrojích a na zádech nesoucích štíty a meče.
"Ti jsou od Stříbrného jezera," zašeptal Grengar. "Co tady chcou?"
"Eh," odhodlal se Hiulad. "Možná být ve Stewark, u Barona. A teď mít hlad a žízeň."
Někteří vojáci už mířili ke dveřím. Murdra spěchala ke kredenci, aby nalila pár medovin. Vojáci vždy chtějí medovinu, medovinu a ještě víc medoviny. U otevřených dveří do kuchyně byli další vojáci. Kolik jich tam je?, přemýšlela Murdra. Ani se nevlezou na dvůr? Dveře do výčepu se otevřely a práh překročil okázalý setarrifský muž s pozlaceným hrudním krunýřem. Několik jeho mužů bez sebemenšího zaváhání zamířilo kolem něj nahoru do schodů. Ostatní zůstali u svého důstojníka, který se s výsostným výrazem ve tváři rozhlížel po lokále. "Vy tady popíjíte? Uprostřed dne?" zahřměl. "To nemáte co na práci?!"

"Jsme dřevorubci a rybáři a jen tu trochu pojídáme," řekl Grengar opatrně. Důstojník pohlédl na své muže. "Deset chlapů žere z jediný mísy? Panství Stewarku je ještě víc zbídačené, než jsem si myslel!" Vojáci za ním se začali chechtat a důstojník se k nim přidal. Najednou se přestal smát a díval se přímo na Grengara. "Podle mě jste všichni banda línejch čoklů a měli byste se za sebe stydět!" Rybáři a dřevorubci zůstali potichu, oči sklopené, jen Lester se zamračil, dal si něco do pusy a začal žvýkat.
"Vidím, že máte alespoň tu slušnost stydět se," pokračoval důstojník. "Ale máte štěstí! Můžu vám dát šanci, jak smýt hanbu z vašeho svědomí. Král hledá odvážné muže, dobrovolníky, kteří by bojovali s Myrtaňany v Thorniarské rokli." Vykročil k Hiuladovi. "Co ty na to?"
"Uh," zakoktal Hiulad jako vždy. "To zní... dobře?"
"No to je moje řeč! Jak se jmenuješ, chlapče?"
"Jsem rybář 'iluad."
Důstojník pohlédl přes rameno na své muže. "Piště: Yoolud, rybář ze Stewarku, dobrovolně vstoupil do služby králi na bojišti."
"Huh?" Hiulad začal koktat, ale důstojník mu už nevěnoval pozornost.

"Někdo další?"
Grengar pomalu vstal ze své židle.
"Ty?" štěkl důstojník.
Grengar zakroutil hlavou. "Já jsem dřevorubec. Život vojáka není pro mě."
"To nemůžeš vědět." Důstojník postrčil Grengara ke svým mužům. "Jdeš s náma." Jeho pohled padl na Lestera. "Ty vypadáš jako nějakej černej mág," řekl. "Umíš kouzlit?"
"Ne."
"Umíš bojovat?"
"Těžko."
"To je pěknej palcát, co máš támhle," postrčil ho důstojník.
"Ten, můj příteli, mám jen k zastrašení," řekl Lester klidně. "Nepotřebuju ho."
Důstojník se zasmál a chytil Lestera svou těžkou rukavicí za rameno. "Pojď s náma," zavrčel. "Ukážeme ti, jak držet palcát."
Lester, který - zdá se - pochopil, že jej nehodlají nechat jít, vstal. "Když musím," řekl.
"Musíš," zavrčel důstojník, táhnouc jej pryč od stolu.

"Nahoře nikdo není, pane!" zahulákal voják z ochozu.
"Škoda." Důstojník ukázal na zbylé muže. "Vemte je všechny. Ženu nechte, tu na bojišti nevyužijem."
Setarrifští vojáci vykročili kupředu a chytli zbývající muže. Důstojník postrčil Lestera ke dveřím, jeho ruka stále pevně na jeho rameni. Lester neodporoval. Jen koulel očima a stále žvýkal a jeho palcát se ledabyle pohupoval u jeho pasu.
Lorn ale nehodlal jít jen tak. Vytrhl se z vojákova sevření a vrhl se ke dveřím od kuchyně. Z toho nic nebude, pomyslela si Murdra. Vojáci u dveří se smáli.
"Stůj, chlapče!" Jeden z nich ho praštil svou vyzbrojenou pěstí do žaludku, rybář se přehnul vpřed a tváří vrazil do vojákova krunýře. Vojáci ho nechali chvilku nadechnout, a pak ho znovu popadli a protáhli ho skrz kuchyň ven na dvůr.
Dveře se zabouchly.
Na Murdru zíval prázdný a ztichlý výčep a ze dvora se stále ozýval naštvaný řev.
Alespoň zábradlí je opravené, pomyslela si Murdra. Pak zpod pultu vytáhla malou knížku i s husím brkem a kalamářem. V hlavě si ještě jednou prošla to, co kdo vypil a snědl, a až křiky na dvoře úplně utichly, zapsala si co nejpodrobněji, co jí kdo dlužil.