Těžký mrak z hustého, černého dýmu ležel nad krvavým údolím, pomalu se plížil po strmém východním srázu Bílých hor; nahoru a výše. Murdra pozorovala oblak očima blyštícíma se hněvem. Silnější vítr zachytil horní část oblaku, odtrhl ji a vlekl tmavé zplodiny pryč od kamenných stěn, směrem ke Stewarku. Mohl to být jenom přelud, ale Murdra věřila, že ten kouř může cítit, a jeho zápach jí způsoboval husí kůži.

"Zatracená válka", zavrčela, pak odtrhla pohled od dýmu a rázovala do zadní části zahrady. Hutná změť hlasů doléhala ze šenku až k jejím očím, nářek a vzteklé volání bylo slyšet ze dvora, a pak zazněl výkřik bolesti přes celou usedlost.

Skřeti po jedné z bitev v Krvavém údolí. V tomto lese také porazil Ethorn VI Lorda Trontera.

"Ohnivé kopřivy a ohnivé býlí,"mumlala si Murdra pro sebe jak odhrnovala olistěné větévky. Už toho moc nebylo. Spěšně sklidila, co ještě zbývalo, a dala to do košíku. Mezerou v plaňkoví uviděla dva muže, jak se belhají na cestě z Krvavého údolí k její hospodě. Další už ne, pomyslela si a narovnala se. Pak zpozorovala ještě další tvar, jak se poklusem blíží k Rozštěpenné panně. Odfrkla si, otočila se a rázovala zpět ke kuchyňským dveřím.

"To je všechno, co ještě máme," řekl belgor, když Murdra vstoupila do kuchyně. Před ním stály tři dřevěné mísy, zpoloviny naplněné masným vývarem. Vedle nich ležely dva tenounké krajíce chleba.

"Tohle zůstane tady!" rozhodla se Murdra, když ho míjela. "My musíme taky jíst."

U stolu před krbem podomek plnil vodu do rohu na medovinu. Medovina samotná už skoro došla, i ta, co si ji přivezli běženci, kteří se díky válce v Krvavém údolí ocitli na dvoře u Rozštěpenné panny. Když ji šla Murdra přede dvěma dny vybrat, došlo málem k povstání. Běženci hlasitě protestovali, ale Murdra neviděla důvod, proč by jejich zásoby měly být zplundrovány, zatímco zboží na kárách utečenců, co zabírali jejich dvůr, by mělo zůstat nedotčené. Měla ssebou manžela a podomka a sedm silných dřevorubců se sochory. Po krátké hádce a jednom zlomeném nose byla věc vyřízená. Dževorubci sebrali sudy z vozíků a odvalili je do sklepa hostince. Včera pak sebrali z vozů vše, co bylo k jídlu, ale stejně už nic z toho nezbývalo.

Murdra vzala jeden korbel s vodou se stolu, uvolnila řetěz, který pověsila před kuchyň, a protlačila se s košíkem a korbelem do šenku. Tam stáli sedláci a dřevorubci, formani a vojáci jeden vedle druhého. Zápach kouře, potu a krve visel ve vzduchu. Jeden poďobaný voják zastoupil Murdře cestu ke schodům. Přes čelo měl špinavý obvaz, levou ruku měl v pásce.

"Voda?" zahulákal na Murdru a vztekle odstrčil korbel od sebe. "Co s ní mám dělat?"
"Uhni!" zasyčela Murdra, neomaleně ho popadla za zlomenou ruku a odstrčila ho stranou. Pak už byla na schodech a udělala první krok nahoru. I tady stáli lidé. Holota špinavá, pomyslela si Murdra a protlačovala se mezi nimi až na dřevěné přemostění, které spojovalo hlavní budovu se stájemi.

Pod ní panoval chaos. Vozy, volská spřežení a stany stály křížem krážem přes dvůr. A mezi tím vším se potloukali vozkové a zranění vojáci. Před stájemi ležely čtyři mrtvoly, jenom halabala přikryté hadry. Nad vším se vznášel zápach hnoje, spáleného masa a rozkladu. Vprostřed husté tlačenice jeden vozka zapřáhl voly do vozu. Byl obklopen vzteklým davem.

"Vůz zůstane, kde je!" řval rozlícený obchodník.
"Fakt věříš, že budu čekat, až se lord Tronter vypořádá se Settarifem a jeho muži dorazí do Stewarku?" odsekl vozka. "Buď svůj stan odkliď, nebo ti přes něj jednoduše přejedu!"
"Zkus to a rozbiju ti držku!" zahulákal obchodník a stoupl si před vozku se zaťatými pěstmi.

To musí počkat, rozhodla se Murdra a šla dál po můstku. Pod ní na dvoře se dál vyhrožovalo a hulákalo. Vedle dveří společné ložnice byla schoulená Jilvie, mladá lovkyně. Obličej měla špinavý od krve, popela a bláta. Luk měla zlomený, ale držela ho pevně oběma rukama.

"Na," řekla mudra a podala jí korbel s vodou.
Jilvie se na ni podívala unavenýma očima. "Oni...oni na nás už čekali," zakoktala, "Grom, já..." její slova se rozplynula ve vzlycích a slzy jí stékaly po tvářích. Murdra se k ní sklonila a vsunula jí korbel do ruky. "Napij se," řekla, načež jí nemotorně poklepala po rameni a prošla dveřmi do ložnice.

I tady bylo husto. Na jedné každé posteli leželi nejméně dva zranění. Další seděli na podlaze a opírali se o zdi. Sténání a nářek se ozývaly odevšad. Grom ležel v bezvědomí na velkém dubovém stole uprostřed. Neměl nohu. Krev kapala s desky stolu, do velké kaluže tvořící se na podlaze.

"Tak tady jsi," řekl Danken, léčitel, zatímco odkládal pilu na stůl. Obličej i zástěru měl celé od krve.
"Víc už toho není," odpověděla Murdra a vtiskla mu košík s bylinkami do ruky.
"Doufejme, že Ricklen najde nějaké léčivé byliny, co potřebuju, v orčím lese," podotkl Danken a otočil se ke Craglanovi, představenému cechu lovců, jemuž z boku trčel šíp. Murdra protáhla znechuceně obličej.
"Ricklen je dobrý chlap," zasténal Craglan a zakašlal. "Nenechá tě na holičkách."

Danken si pozorně prohlédla Craglanovy rány. "Ty jsi ten šíp zlomil," řekl zamyšleně a potřásl hlavou. "Pokud máš přeražená žebra, mohla by se ti kostní dřeň dostat do krve, dostaneš horečku a umřeš. Nebo se ti vytvoří cysta a přežiješ."
"Zatracený paladini," zavrčel Craglan s tváří zkroucenou bolestí. "Někdo jim musel prozradit náš plán."
Murdra si domýšlela, kdo. Viděla nůž, který trčel z Gonteroých zad, stále ještě jasně před sebou, stejně tak jako postavu v černé kápi, kterák mizí mezi stromy orčího lesa. Ale mlčela.
"Povídej dál," řekl nepřítomně Danken Craglanovi a vytáhll velké, kovové kleště z kapsy. "Oh," zalapala Murdra po dechu a spěšně se otočila ke dveřím a chtěla odejít, ale Danken ji chytil za paži a pohledem jí naznačil, že musí Craglana podržet.
"Vlákali nás do pasti na konci Lovecké rokle a odřízli nás od Ethorna a jeho mužů," řekl Craglan, zatímco Danken držel kleště v plameni louče. "To bylo před čtyřmi dny! Nikdo nečekal, že bitka bude trvat tak dlouho. Nikdo!"
"To znamená, že lord Tronter dostal podporu z kontinentu," přisadil si voják vedle Craglana.
"Říká se, že generál Lee dorazil k bitvě v Krvavém údolí osobně," dodal k tomu jeden lučištník.
"Blbost," zařval Craglan, jak Dankens uchopil zbytek šípu do kleští. Pak se zhroutil do sebe.
"Omdlel," konstatovala Murdra a pustila ho.
"Je to tak lepší," řekl Danken a zkusil za pomoci kleští otočit špičku šípu v ráně. V tom Craglan otevřel oči a zasténal bolestí. Zatraceně, pomyslela si Murdra a napnula svaly.

"Generál Lee," řekl Danken duchem nepřítomně a otočil hrot ještě o kousek. Představený cechu lovců zaťal zuby a viditelně se snažil koncentrovat na myšlenky předhozené mu léčitelem. "Jak..jak by se dostal tak rychle ke Tronterovi? To... to je nemožný. Kromě toho," větu přerušilo zachrčení, "má vlastní problémy. k řešení. A může jenom doufat, že jsou na dlouho poslední."

Hrad při vstupu do Lovecké rokle.

Danken kývl na Murdru. "Teď," zasyčel a popadl kleště obouruč. Murdra přitlačila Craglana vší silou k podlaze. Danken trhl kleštěmi na stranu. Craglan zařval bolestí, pak se bezvládně sesypal. "Tak to bychom měli," řekl suše Danken a podržel špici šípu v kleštích.

Murdra už toho měla dost. Mohla zabíjet a škubat kuřata, ale tohle léčení jí hodně rozkývalo žaludek. Pryč odtud, bylo vše, na co se v myšlenkách zmohla, a rychle odešla předními dveřmi ložnice ven, na zastřešený můstek propojující stáj s hlavní budovou. Tam zůstala stát, opřela se oběma rukama o zábradlí a zhluboka dýchala. Pod ní se v blátě váleli vozka a obchodník, co se předtím hádali.

Murdra oba chvíli pozorovala, pak si všimla jednoho mladíka v lehké zbroji, který proběhl bránou na dvůr Rozštěpenné panny. Zastavil se na místě a předklonil se, jak lapal po dechu. Pak se narovnal a zavolal: "Vyhráli jsme! Vyhráli jsme bitvu!"

Ticho zavládlo na celém dvoře hostince. Všechny pohledy se upíraly na bránu a mladého vojáka. Oba rváči se přestali prát. "Ethon ze Setarrifu porazil Lorda Trontera v souboji," volal mladý voják bez dechu. "Správce Myrthany a jeho generálové jsou zdobí klece kajícníků. Ethorn je král Argaanu!"

Nikdo nic neřekl. Pak zazněl jeden jedniný hlas. "Ať žije král Ethorn VI.," zvolal, " Dlouho budiž živ král Argaanu!" Další hlasy se přidaly k volání, až jásal celý dvůr.

Murdra měla pocit, že zase cítí kouř. Ale tentokráta v něm necítila nic děsivého. "Hm," řekla si ulehčeně, a pak šla dolů do kuchyně.