Rozštěpená panna - Příběh č.6 - Dřevěný pantáta

Překlad z NJ: Charly
Vydáno: 23.2.2009

Dvě různé skicy zbrojí paladinů, kteří doprovázejí Rhobara III.

Ťuk.

Dřevo klapalo na kameni.

Ťuk. Ťuk. Ťuk.

Murdra vzhlédla od hrnce k Belgorovi, jak se belhal ke stolu s Feronem a lovci. Už je si mnohem jistější se svou novou nohou, pomyslela si. Berle už skoro dva týdny stály nepoužité vedle kredence. Belgor sice pořád ještě trochu zápasil o rovnováhu a kolébal se při každém kroku, ale dřevéná noha už mu pořád neprokluzovala a jenom výjimečně se natáhl jak dlouhý tak široký na zem.

Craglan mu pokynul ke stolu a odsunul mu židli. S lehkým zasténáním se Belgor posadil vedle představeného cechu lovců a dřevěnou nohu rukama zastrčil pod stůl.

"Á, náš dřevěný pantáta," nechal se slyšet Feren uštěpačně. Belgor ho ingoroval. Od té noci, kdy se odvážil proti stínové šelmě vyzbrojen jen vidlemi, řada hostů ho nazývala mrzákem, polovičním mužem, který už se dal stěží považovat za hospodáře. Feren tedy nebyl jediný posměváček, ale byl z nich ten nejvýraznější. Už pro Belgora vymyslel několik přezdívek, říkal mu nejen "dřevěný pantáta", ale i "jednonohý poděs" a "vidlohnát".

Měli bysme ho vyrazit, říkala si Murdra. Pro ni byl Belgor až nyní celým mužem. Prokázal se přeci jako hrdina. Dřevěná noha nebyla v jejích očích žádným postižením. Byl to důkaz jeho statečnosti, erb, jejž sám král nechal vyhotovit z vděku jen pro jejího muže. Nalila do mísy poslední sběračku vývaru, jejž pro Belgora připravila, a vykročila s ní ke stolu. Cestou z kuchyně popadla volnou rukou koště.

Štít s orlem, znakem krále Rhobara III.

"Co řešíte?" zeptal se Belgor, zatímco před něj Murdra postavila mísu s polévkou.
"To i ono," odvětil znuděně Feren a hrál si s prstenem na ruce. "Ale nic, co by mohlo zajímat mrzáka.
"Pche!" odfrkla Murdra a začala rázně zametat navlhlou slámu okolo stolu.
Craglan Ferena zpražil pohledem. "O novém králi," odpověděl Belgorovi, "tam na kontinentu."
"Rhobar III si nechává říkat," vložil se do toho Ricklen. "Neni to zrovna originální jméno, nemyslíte?"
"To teda ne," přikývl Feren.

"Nevím," pokračoval Craglan zamyšleně. "Králové si jméno vybírají s rozvahou. A co jsem slyšel, tak si neříká jenom král Myrtany, ale král Midlandu. Věřte mi, kamarádi, že na nás taky dojde, že nám tím jménem dává najevo jedno: Obnoví staré království Rhobara II. A Jižní Ostrovy k tomu království taky patřívaly, na to nezapomeňte."

"Podle toho, co jsem slyšel," vložila se do debaty Jilvie, "je dva sáhy vysoký a obouručák drží v jedný ruce."
"Jo," řekl Ricklen. "A každýho, kdo mu zkříží cestu, vyzve na souboj. Je to jednoduše humpolák, kterýho někdo určitě dostane dřív, než na náš ostrov strčí nos."
"Jestli je humpolák se říct nedá, ale já slyšel něco úplně jiného," pokračovalCraglan. "Má v hlavě jasno a je dobrý stratég. A mistr šermu nade všechny. Kromě toho má podporu lidu, protože lidem v Myrtaně slíbil mír."
"My tady mír máme a nějakýho krále Midlandu k tomu nepotřebujem!" řekla Jilvie.
"My ne," přikývl Craglan, "ale na kontinentu to vypadá jinak. Tam se to mydlí dost."
"Co říkáte na tu historku o orlu, co provází jeho tažení?" zeptal se Ricklen.
"Každopádně má Rhobar III orla v erbu," řekl Feren. "A jeho boj proti skřetům byl šťastný. V Myrtaně je porazil a co jsem slyšel, Thorus utekl na lodi s hrstkou skřetů."
"Popluje na Torgaan," přisadila si Jilvie.
"No, doufám, že k nám nedorazí," řekl Belgor. "Rozhodně tady nepotřebujeem bojechtivý skřety."
"Upřímně řečeno, Belgore," přisadil si opět Feron. "Na tvým místě bych si se skřetama nedělal hlavu. Pro tebe je už malej pasáček nebezpečnej, vidlohnáte."

Těžké ticho zavládlo u stolu. Lovci se po sobě podívali. To prase, pomyslela si Murdra, když tu Belgor vybuchl.
"Jestli chceš potíže, Ferene, máš je mít!" zaburácel a praštil pěstí do stolu až polévka vyšplíchla z mísy. Chtěl vstát, ale Craglan ho zadržel.
"Neblbni," zašeptal lovec.
Belgor odstrčil Craglanovu ruku a odstrčil se od stolu.
"Jo, mám jenom jednu nohu," zařval na mladého obchodníka, "To by viděl i krysokrt. Ale jedna noha mi stačí na to, abych tě vykopnul z mojí hospody!"
"Hm, tak o tom bych si dovolil pochybovat," řekl líně Feren a vstal.
"Počkej, Belgore," řekl Craglan. "Já ho vyrazím za tebe."

"Zůstaň sedět!" zaburácel Belgor. Jeho dřevěná noha stála pevně jako strom. Feren se zašklebil. Belgor vyrazil pravou pěstí. Feren ustoupil o krůček a rána šla do prázdna. Belgor vykročil dřevěnou nohou a ta trochu sklouzla po podlaze, než se zaklínila ve spáře mezi kameny. Belgor se zapotácel, ale zůstal stát. Znovu vyrazil, tentokráte levičkou. Feren jeho úder vykryl předloktím, rychle vykročil k Belgorovi a podkopl dřevěnou nohu. S hlasitým řachnutím Belgor spadl na obličej.

Murdřin hrdina byl poražen. Tak to by stačilo, pomyslela si, a popadla koště oběma rukama.
"Vypadni!" zasyčela na Ferena. "Máš zákaz vstupu!"
"Rozmysli si to, Murdro," řekl mladý obchodník a zasmál se. "Opravdu chceš oželet moje peníze?"
Murdra chtěla. Švihla koštětem. Dlouhé březové větévky podrápaly Ferenův obličej. Přestal se smát a zapotácel se nazad.
"Ne. Já....já ho vyhodím," řekl Belgor a zkusil se zvednout z podlahy.

Murdra ho slyšela, ale už nemohla čekat. Vztek jí cloumal. Mlátila koštětem dál, zleva, zprava. Feren ustupoval a snažil se její rány odrážet rukama, ale Murdra postupovala, skoro jako král proti stínové šelmě, jenom místo s palcátem a ve zbroji s koštětem a v zástěře. Pak její rány prorazily Ferenovo krytí a březové větve pokryly jeno tváře a čelo krvavými čarami.

Zaskučel bolestí, otočil se a utekl. Murdra ho ale nenechala být. Přede dveřmi Feren klopýnul, ale udržel se rámu. Murdra znovu udeřila, ale tentokráte násadou. Feren vyletěl ze dveří, udělal pár kroků a zaryl se nosem do prachu. Se sténáním zůsal ležet na dvoře a držel se za kotník.

"A máš zákaz vstupu!" zaječela za ním Murdra. "Napořád!" Pak třískla dveřmi.
Jak se otočila, pomáhal zrovna Craglan Belgorovi na nohy.
"Nic si z toho nedělej," řekl lovec s přátelským úsměvem, "nejsou všichni takoví."
Belgor se jenom zamračil. Na líci měl podlitinu. Nepodíval se ani na Craglana ani na Murdru a odešel se svěšenými rameny ke schodům. Jeho dřevěná noha klepala o kamennou podlahu.

Ťuk.Ťuk.Ťuk.

Murdra se za ním dívala, koště stále ještě pevně v obou rukou. Belgor vystoupal schody, zmizel jí s očí, ale mohla stále ještě slyšet klepání jeho nohy o dřevěnou podlahu patra.

Ťuk.Ťuk.Ťuk.

Pak se zavřely dveře do světnice.

Ťuk.Ťuk.

Kapka seběhla Murdře po tváři. Už dlouho se takhle necítila.

Ťuk.

"S tím nic nenaděláme," řekla ke Craglanovi neurčitě a otřela si oči rukávem.

Načítám data ...
Nahoru