Rozštěpená panna - Příběh č.9 - Ped

Překlad z NJ: Charly
Vydáno: 27.6.2009

Další čtyři korbele v tahu a Belgor se stejně smál. "Na tom není nic k smíchu," zuřila Murdra a vztekle se podívala na Peda, který dřepěl na podlaze a sbíral střepy. Nový pacholek byl ještě horší než ten předchozí. Obě ruce levý, línej a slabej, pomyslela si Murdra. Nezvládne naráz ani odnést čtyři piva. Hodila do kaluže piva hadr. "Umej to!"

"Tak hrozný to přeci není," řekl Belgor s dobráckým zabručením v hlase.
"Pche!" odfrkla si Murdra. Předchozího pacholka vyhodil a tohohle se zastává - už dva týdny.
"Čtyři korbele na kusy a čtyři chlapi čekají na pivo," řekla nabroušeně. Pak do pacholka strčila nohou. "Kde?"
"U prostředního stolu," zamumlal Ped.
"Garv a jeho kumpáni," zavrčela Murdra s pohledem do výčepu. "To znamená potíže." Postavila na pult další čtyři korbele a rychle je naplnila pivem. "Hni sebou!" poručila, popadla korbele a vyšla s nimi do výčepu.

Nálada v místnosti byla zrovna tak pochmurná jako Murdřina nálada. Hosté seděli nahloučení u stolů, hlavy pospolu, jak si ve svitu svic šeptali. Murdra nerozuměla ani slovo, ale věděla, o čem se mluví: o pochmurném nálezu z dopoledne, jež byl opřený vedle Lorna o zeď. Byla to dřevěná lať, na koncích olámaná a napůl zuhelnatělá. A na ní stálo velkými zlatými písmeny "Slza ze Setarrifu". Lorn ji spolu s ostatními rybáři vylovil z moře a přinesl k Rozštěpené panně.

Oděv obyčejných lidí na Argaanu

"Je to jenom jedna loď," slyšela Murdra říkat Elgana, když míjela jeho stůl.
"Jo," šeptal Lorn, "ale vlajková".
Murdra šla dál. K čemu to bylo lámat si hlavu, jestli byla námořní bitva vyhraná či ne? Když se pánové perou, nedá se nic dělat, pomyslela si Murdra. Jen sklonit hlavu a doufat. Na modlení už dlouho ani nepomyslela.

"Konečně!" nechal se slyšet Garv, když Murdra přišla ke stolu, u něhož seděl. Hlavu měl jako vždy do hola vyholenou. Vyboulená jizva táhnoucí se od ucha až na bradu se při mluvení hrozivě zkrabatěla. "Už jsem si myslel, že ti zasrani z Myrtany se dřív vylodí, než já dostanu svý zatracený pivo."

"Tak už ho máš, no," prskla Murdra a třískla korbeli na stůl před Garva.
"To jako myslíš, že tohle je dostatečná omluva?" zachrochtal Garv s ne zrovna milým výrazem ve zjizveném obličeji. Murdra ucítila jeho ruku na zadku. Prsty se jí zaryly do masa. To ještě tak, pomyslela si, a pak ho počastovala fackou, jen to mlasklo. Chlapi u stolu se podívali jeden na druhého s očekáváním, co z toho bude. Garv si mnul čelist zatímco si Murdru měřil pichlavým pohledem. Vědela, že si to užívá, ale vydržela jeho pohled.

"Tak?" zeptala se provokativně.
Garv mlčel. Murdra dál neváhala, otočila se a šla zpět směrem ke kuchyni. Celou cestu zpět měla neblahé tušení. Ten hajzl dneska ještě něco vyvede, pomyslela si a byla si jistá, že to přijde brzy. Pacholek přišel do výčepu právě když dorazila ke dveřím do kuchyně. "Už bylo načase!" řekla a počastovala ho přísným pohledem. Pak popadla několik talířů na polévku z kredence a položila je na pult.

Ve výčepu řachla židle na zem. Murdra vzhlédla.
Garv stál u stolu, korbel v ruce. Vyplivnul na zem celý pramínek piva. "Tohle nejni žádný pivo," zařval, "To sou naředěný chcanky!".
Hovory v místnosti utichly. Ten hajzl, řekla si Murdra v duchu, zatímco se skrčila za pult před letícím korbelem.
"Další korbel na cucky," zasténala. Studené pivo jí kapalo za krk a na čelo. Narovnala se a zaťala zuby. Už už se chtěla na Garva vrhnout, ale pak se ovládla.
"Ty!" zaburácela na nového pacholka. "Vyhoď ho ven!"

Pacholek zaváhal. Garv byl o dvě, ne , o tři hlavy vyšší. Teď ukáže, že za něco stojí, pomyslela si Murdra a začala si utěrkou osušovat pivo z obličeje. Ped se ke Garvovi blížil pomalu a připomínal vyplašenou srnu. "Měl bys, ehm, měl bys jít pryč," řekl - moc slušně a moc potichu.

Garv si ho přeměřil pohledem. "Nebo co?" zeptal se.
Ped vyděšeně ustoupil "Mmm... Murdro!" vykvíknul.
Murdra protočila oči. Garv se začal chechtat. "Posloucháš ženskou?" zeptal se a naklonil se k Pedovi. "Co ty seš za chlapa?"
Ped ze sebe nevymáčkl ani slovo.

Garv se zašklebil. "Nejsi chlap, co?" posmíval se. "To se dá změnit." Popadl Peda v podpaží a nechal ho bezmocně se klátit ve vzduchu. Vždyť jsem to říkala, pomyslela si Murdra. Ten je k ničemu. Zdálo se, že Garv odhaduje vzdálenost ke dveřím. "Uvidíme, esli vocuď doletíš až za práh," zakřenil se. Pak se za ním objevil Belgor.

"Pusť ho," řekl Belgor hlubokým, klidným hlasem. Garv se k němu otočil.
"Nebudu ti to opakovat, Garve!"
"Oh" řekl Garv, "sám pan královskej hrdina a nikdo menší!" Nechal Peda spadnout na zem. "Nemám nic proti tobě, Belgore. Akorát proti tvýmu pivu, tvojí obsluze a tvojí celý smradlavý knajpě."
"Tak můžeš přeci jít," řekl Belgor rozhodně a nakročil si dřevěnou nohou dopředu. Garvovi kumpáni a pár dřevorubců se pomalu odsunuli od stolů. Ve vzduchu visela rvačka. Murdra toho měla tak akorát ... Mrskla utěrku zpátky na pult a vrázovala do výčepu. "Proč nenecháš Peda, aby se s tím vypořádal?" zeptala se Belgora ještě za chůze. "To byla naše dohoda. Ukáže, že za něco stojí, nebo..."
"Potáhne, já vím," dokončil Belgor její větu. "Ale upřímně: co měl ten chlapec dělat proti Garvovi?"
"Pche!" vyprskla Murdra nervózně. Vyzívavě se na Garva podívala a založila si pěsti v bok. "A co já? Chceš zkusit mě hodit přes práh?"

Oděv obyčejných lidí na Argaanu

Chvilinku to vypadalo, jako kdyby Garv tu možnost opravdu zvažoval. Pak pokrčil rameny.
"Ále k čertu s tím," zavrčel. "To pivo tady se stejně nedá pít." Otočil se k Murdře zády a opustil výčep i se svými kumpány.
"Tak," zavrčela Murdra a ohlédla se. Pacholek zdrhnul, ještě tak akorát zahlédla, jak běží přes galerii. "Jednoduše si zmizí a práci nechá ležet," zuřila. "Jak si to představuje?"
"Domluvím mu," řekl Belgor a šel za pacholkem do schodů.
Netrvalo to dlouho, a hosté se vrátili ke svým pochmurným hovorům o námořní bitvě. Volání po medovině a pivu zaznívala ze šumu. Murda se dala do práce. Poté, co sama obsloužila čtyři stoly, začala se cítit nesvá.
Proč to tak trvá? zeptala se pro sebe. Po pátém stole zahlédla Peda, jak jde přes dvůr. Musel opustit dům, když byla zrovna v kuchyni.
Jak tak stavěla džbánky s medovinou na Elganův stůl, zahlédla koutkem oka, jak se Ped vrátil do výčepu. Šel rovnou ke schodům a nahoru.
"Tak to by stačilo!" zavrčela Murdra a položila džbánky.
"Přinesla bys mi ještě trochu vývaru?" zeptal se Elgan.
"Později," odpověděla Murdra a utřela si ruce do zástěry. Pak šla ke schodům.

Mohla vidět, jak se pacholek loudá od galerie k balkonu. Murdra vystoupala schody. Sedmý schod zaskřípal pod její vahou - jako vždy. Ale něco bylo jinak. Murdra cítila, jak se jí ježí chloupky na krku. Normálně slyšela všude Belgorovu dřevěnou nohu, ať už ve výčepu, na galerii nebo ve dvoře. Bylo to pravidelné ťuk, ťuk, ťuk. Teď noha mlčela - a už nějakou dobu. Murdra zrychlila, poslední schody nahoru, pak přes galerii, na balkon. Dveře do ložnice, v níž Murdra ubytovala pacholka, byly dokořán. Murdra šla k nim. Když uviděla dřevěnou nohu ležet na zemi, sevřelo se jí hrdlo. Belgor byl mrtev. Byla si jistá

Přesto šla dál, až stála přímo ve dveřích. Proč? ptala se sama sebe. Belgor ležel na zádech na zemi, oči dokořán. Ped stál nedaleko od něj, bez pohybu, zády ke dveřím.

"Proč?" zeptala se Murdra tichým, bezbarvým hlasem. Pak jí ovládl vztek. "Proč?" zaječela znovu. Nevěděla, co dál. Ped se k ní otočil. "Je mi to líto," zašeptal.
"To nestačí!" zaburácela Murdra. Vrhla se na Peda, popadla ho za límec a vší silou jím smýkla na stranu. Ped zakopl o hranu postele a hlavou narazil do zdi. Pak se svalil na zem přímo vedle Belgora. Skoro jako otec a syn, pomyslela si Murdra. Oba mrtví?

Pak se její svět rozplynul v slzách.