Adanosův vyvolený / Povídka
3.díl
"To není možný, já přece nemůžu být vyvolenou!" "Ale můžeš!" Xardas mluvil až moc vážně a sebejistě. "Jak to?" i když sem se mu to snažila vymluvit, protože to nemůže bejt pravda! "To ti to budu muset dokazovat nebo co?" evidentně ho tato debata už nebavila. "Ahhh!" zhluboka se nadechl. "Tak si to rozebereme:jsi vodní mág, jako jediná ses dala dohromady s drakem ....." to je divné. Jak ví že Eridor je drak? "A teď ti i sám Adanos poslal meč jeho vyvolených.Kolik důkazů ještě chceš?" řekl dost znuděně tím, že mi musí všechno vysvětlovat. Musím, ale uznat, že v hodně věcech má pravdu. Nikdy sem neslyšela o nikom kdo se dal dohromady s drakem. "Dobrá tak řekněme, že jsem vyvolená, ale jak můžeš vědět, že Eridor je drak?" "Je vidět, že se o magii máš ještě hodně co učit.Každý kdo zná i tu nejtajnější magii se naučil číst myšlenky a je zajímavé to na co myslí Eridor!V jeho myšlenkách je těžké se vyznat, ale .......to je teď jedno řeknu ti to někdy jindy" nevím proč, ale s toho mám velmi zvláštní pocit až mi přejel mráz po zádech. "Aha, tak dík za vysvětlení" "Zůstaňte zde přes noc a zítra se vydáte na cestu." a ukázal na postel a křeslo hned vedle krbu. "Děkujeme ti za své pohoštění. Hned ráno vyrazíme!"a šli jsme spát, ale Xardas celou noc listoval nějakou knihou na pulpitu.
Mezitím v Myrtáně:
"Tak co?Zjistili mágové kam se teleportovala." povzdychl si král Rhobar. "Ano pane! Je na ostrově Khorinis i s drakem!" řekl jeden z královských paladinů Hark. " Vyšlete posla ať ji přivedou zpět živou a zdravou!A ty ji přivedeš!" "Pane! Myslím, že se nebude chtít vrátit dobrovolně!" řekl paladin ve strachu co by mu král udělal kdyby neuspěl. "Tak se modli, aby šla dobrovolně jinak tě převelím k milici!"řekl král docela pobaveně z toho jak má paladin strach o svoje zařazení v armádě. "Ano pane! Splním tedy váš rozkaz!" řekl Hark s úlevou, ale stejně by neměl jinou možnost. "Hned vyrazím na první lodi v přístavu, která pluje na Khorinis!" "Tento dopis předej Lordu Hagenovi a ten už ti poskytne nějaké paladiny na to, abys jí přivezl zpět!A teď jdi!" a podal dopis zmatenému paladinovi. " Ano pane! Vrátím se s ní a nebo vůbec!" Když paladin odcházel přemýšlel o tom jak Ayru přemluvit, protože stále to byla jeho velitelka. Ráno tedy vyrazil a na Khorinis by se měl dostat tak odpoledne.
Mezitím na Khorinisu se Ayra a Eridor probouzeli ze svých snů, i když neklidných.Když jsem se probrala a navlékla si svoji zbroj a vložila svůj nový meč do pochvy, kterou sem dostala od Xardase spolu s mečem.Tak sem se šla podívat na Xardase, který míchal nějaký lektvar. "Tak už jsi vzhůru? To sem rád!Tady vem si tenhle léčivý lektvar možná ho budeš potřebovat!"vyznělo to tak trochu otcovsky.To už byl vzhůru i Eridor. "Řekneš nám tu cestu kudy do města?" "Jo hned.Takže se vydejte rovně od mé věže dokud nepotkáte mluvící ovci u takového jezírka.Řekněte jí, že vás posílám a ta vás dovede k branám města."šibalsky se usmál. "Děkujeme za radu a přístřeší. Sbohem, ale cítím, že se ještě uvidíme."Vyšli jsme před pevnůstku a dál rovně jak nám řekl Xardas.Cestou jsme si s Eridorem povídali o událostech v pevnůstce. "Podívej Ayro to je ta ovce" a opravdu před námi ležela rozvalená ovce, která právě četla svitek o politické situaci v Khorinisu.Už zdálky jí slyšíme nadávat na Lorda Hagena.Přistoupíme k ovci a slušně na sebe upozorníme "Ehm, Ehm!!"ovce znechuceně zvedla hlavu. "O co jde?!" "Posílá nás Xardas!" "A co ten starouš po mě zase chce?!" "Chce, abys nás dovedla k branám města!""Tak jdeme!" Celou cestu nikdo nepromluvil a ovce se tvářila docela rozčileně . "Tak jsme tu, ale pochybuju, že vás domobrana pustí dovnitř." "To se neboj!Ta nás bude muset pustit!" a Eridor se na mě usmál.Asi si myslí, že ho necham je uškvařit v jeho plamenech.To se, ale mýlí. "Tak se mějte!" a ovce pomalu odkráčela pryč.Šli jsme tedy k bráně, strážci vypadali dost nepřístupně. "Stát!Co chcete ve městě?" "Jdeme za paladiny"zaznělo docela přesvědčivě. "A co jim chcete?!" "Jsem princezna Myrtany!Teď mě pust dovnitř!" "Když ty jsi princezna Myrtany tak já jsem král Rhobar!"až se zakuckal smíchy.Vypadá to, že ho slyšel nějaký paladin, který se k nám rychle blížil. Když k nám došel upřel na mě svůj zrak. "Nějaký problém vojáku?" zaznělo podezíravě. "Ano pane! Tahle dívka o sobě tvrdí, že je princeznou Myrtány, ale není! Že pane?!" že se bál paladina se dalo vyčíst z jeho očí a hlasu. "A co když je princeznou Myrtány?! To bych tě musel uvrhnout do vězení za pohrdání velitelem!" "Rozumím pane!" měl takový divný ufňukaný hlas. "Jmenuji se Lothar a jsem královským paladinem."se nám paladin představil. Byl dosti arogantní. "Lothare doveď nás ke svému veliteli!" "Ehm, ano!Jistě! Pojďte za mnou!"bylo vidět, že si není dost jistý tím, jestli nás má dovést za svým velitelem. Lothar nás provedl branou do horní části města. Můj zrak utkvěl na fontáně s monumentální sochou Innose v životní velikosti. Šli jsme okolo této fontány až na radnici. U dveří stáli dva paladini a hlídali vchod. Uklonili se mi. Vešli jsme dovnitř radnice tam stáli také dva paladini jeden u pulpitu a druhý u nějaké skříňky. "Jmenuji se Albrecht. Mohu vám nějak pomoci?" "Ano chce si promluvit s Lordem Hagenem." a přitom ukázal na mě a Eridora. "Sice jste má nadřízená, ale nesmím vás dovnitř pustit! Lord Hagen má důležitou schůzku s paladiny!" jeho hlas zněl dosti výhružně. "Jsem velitelkou vojsk krále Rhobara, takže mám mít pod dohledem i tuhle výpravu, takže tam musím!" Paladin chtěl mít další námitky, tak jsem ho umlčela kouzlem. Albrecht se snažil promluvit, ale jako by ztratil hlas. Šli jsme rovnou ke dveřím Hagenovi pracovny, ale dveře byly zamčené, tak je Eridor rozrazil, takže se otevřeli dokořán. Když sem se podívala dovnitř, tak všichni paladini(včetně Hagena) měli připravené meče, jako by na ně mělo zaútočit tisíce skřetů. Poté co se vzpamatovali ze značného šoku tak sklonili své meče a když viděli kdo stojí ve dveřích dali se všichni do smíchu. Když se uklidnili, tak na mě Lord Hagen upozornil. "Pánové, pánové uklidněte se a sedněte si! Prosím posaď se u nás." a ukázal na volnou židli naproti sobě. "Díky Hagene! Tak co se tu děje? Myslím na ostrově. Podej hlášení!" Hagen semknul ruce k sobě a povzdychl si. "Dostali jsme hlášení o armádě temnot a o tom, že ji vedou draci!" "A kdo vám tuto zprávu poskytl?" zajímá mě to protože to mohl být vyvolený Innose. "No byl to jeden mág z kláštera který nedávno přišel do města." řekl a přitom se dosti zamyslel. "Hagene a kde je ten klášter?" chtěla bych se tam jít podívat jestli ho tam nenajdu. "Můžu vám s sebou dát průvodce, který vás tam zavede, ale víc pro vás udělat nemůžu. Bohužel!" řekl s hlubokým povzdechem. "Dobrá tak mi někoho přiděl ať můžeme ihned vyrazit! Ráda bych se do toho kláštera dostala ještě dneska!" sama sem byla překvapená tou odhodlaností, která ze mě mluvila. "Dobrá vemte si Sergia ten si musí v klášteře nechat posvětit svůj meč z magické rudy, takže vás tam dovede co nejrychleji může!" "Tak ti děkuji Hagene za tvou ochotu a určitě se ještě někdy uvidíme tím jsem si jistá!" zvedla jsem se od stolu a společně s Eridorem jsme vyšli před radnici, kde na nás čekal Sergio. Vyšli jsme vstříc cestě do kláštera i dalšímu dobrodružství...
Mezitím v Myrtáně:
"Tak co?Zjistili mágové kam se teleportovala." povzdychl si král Rhobar. "Ano pane! Je na ostrově Khorinis i s drakem!" řekl jeden z královských paladinů Hark. " Vyšlete posla ať ji přivedou zpět živou a zdravou!A ty ji přivedeš!" "Pane! Myslím, že se nebude chtít vrátit dobrovolně!" řekl paladin ve strachu co by mu král udělal kdyby neuspěl. "Tak se modli, aby šla dobrovolně jinak tě převelím k milici!"řekl král docela pobaveně z toho jak má paladin strach o svoje zařazení v armádě. "Ano pane! Splním tedy váš rozkaz!" řekl Hark s úlevou, ale stejně by neměl jinou možnost. "Hned vyrazím na první lodi v přístavu, která pluje na Khorinis!" "Tento dopis předej Lordu Hagenovi a ten už ti poskytne nějaké paladiny na to, abys jí přivezl zpět!A teď jdi!" a podal dopis zmatenému paladinovi. " Ano pane! Vrátím se s ní a nebo vůbec!" Když paladin odcházel přemýšlel o tom jak Ayru přemluvit, protože stále to byla jeho velitelka. Ráno tedy vyrazil a na Khorinis by se měl dostat tak odpoledne.
Mezitím na Khorinisu se Ayra a Eridor probouzeli ze svých snů, i když neklidných.Když jsem se probrala a navlékla si svoji zbroj a vložila svůj nový meč do pochvy, kterou sem dostala od Xardase spolu s mečem.Tak sem se šla podívat na Xardase, který míchal nějaký lektvar. "Tak už jsi vzhůru? To sem rád!Tady vem si tenhle léčivý lektvar možná ho budeš potřebovat!"vyznělo to tak trochu otcovsky.To už byl vzhůru i Eridor. "Řekneš nám tu cestu kudy do města?" "Jo hned.Takže se vydejte rovně od mé věže dokud nepotkáte mluvící ovci u takového jezírka.Řekněte jí, že vás posílám a ta vás dovede k branám města."šibalsky se usmál. "Děkujeme za radu a přístřeší. Sbohem, ale cítím, že se ještě uvidíme."Vyšli jsme před pevnůstku a dál rovně jak nám řekl Xardas.Cestou jsme si s Eridorem povídali o událostech v pevnůstce. "Podívej Ayro to je ta ovce" a opravdu před námi ležela rozvalená ovce, která právě četla svitek o politické situaci v Khorinisu.Už zdálky jí slyšíme nadávat na Lorda Hagena.Přistoupíme k ovci a slušně na sebe upozorníme "Ehm, Ehm!!"ovce znechuceně zvedla hlavu. "O co jde?!" "Posílá nás Xardas!" "A co ten starouš po mě zase chce?!" "Chce, abys nás dovedla k branám města!""Tak jdeme!" Celou cestu nikdo nepromluvil a ovce se tvářila docela rozčileně . "Tak jsme tu, ale pochybuju, že vás domobrana pustí dovnitř." "To se neboj!Ta nás bude muset pustit!" a Eridor se na mě usmál.Asi si myslí, že ho necham je uškvařit v jeho plamenech.To se, ale mýlí. "Tak se mějte!" a ovce pomalu odkráčela pryč.Šli jsme tedy k bráně, strážci vypadali dost nepřístupně. "Stát!Co chcete ve městě?" "Jdeme za paladiny"zaznělo docela přesvědčivě. "A co jim chcete?!" "Jsem princezna Myrtany!Teď mě pust dovnitř!" "Když ty jsi princezna Myrtany tak já jsem král Rhobar!"až se zakuckal smíchy.Vypadá to, že ho slyšel nějaký paladin, který se k nám rychle blížil. Když k nám došel upřel na mě svůj zrak. "Nějaký problém vojáku?" zaznělo podezíravě. "Ano pane! Tahle dívka o sobě tvrdí, že je princeznou Myrtány, ale není! Že pane?!" že se bál paladina se dalo vyčíst z jeho očí a hlasu. "A co když je princeznou Myrtány?! To bych tě musel uvrhnout do vězení za pohrdání velitelem!" "Rozumím pane!" měl takový divný ufňukaný hlas. "Jmenuji se Lothar a jsem královským paladinem."se nám paladin představil. Byl dosti arogantní. "Lothare doveď nás ke svému veliteli!" "Ehm, ano!Jistě! Pojďte za mnou!"bylo vidět, že si není dost jistý tím, jestli nás má dovést za svým velitelem. Lothar nás provedl branou do horní části města. Můj zrak utkvěl na fontáně s monumentální sochou Innose v životní velikosti. Šli jsme okolo této fontány až na radnici. U dveří stáli dva paladini a hlídali vchod. Uklonili se mi. Vešli jsme dovnitř radnice tam stáli také dva paladini jeden u pulpitu a druhý u nějaké skříňky. "Jmenuji se Albrecht. Mohu vám nějak pomoci?" "Ano chce si promluvit s Lordem Hagenem." a přitom ukázal na mě a Eridora. "Sice jste má nadřízená, ale nesmím vás dovnitř pustit! Lord Hagen má důležitou schůzku s paladiny!" jeho hlas zněl dosti výhružně. "Jsem velitelkou vojsk krále Rhobara, takže mám mít pod dohledem i tuhle výpravu, takže tam musím!" Paladin chtěl mít další námitky, tak jsem ho umlčela kouzlem. Albrecht se snažil promluvit, ale jako by ztratil hlas. Šli jsme rovnou ke dveřím Hagenovi pracovny, ale dveře byly zamčené, tak je Eridor rozrazil, takže se otevřeli dokořán. Když sem se podívala dovnitř, tak všichni paladini(včetně Hagena) měli připravené meče, jako by na ně mělo zaútočit tisíce skřetů. Poté co se vzpamatovali ze značného šoku tak sklonili své meče a když viděli kdo stojí ve dveřích dali se všichni do smíchu. Když se uklidnili, tak na mě Lord Hagen upozornil. "Pánové, pánové uklidněte se a sedněte si! Prosím posaď se u nás." a ukázal na volnou židli naproti sobě. "Díky Hagene! Tak co se tu děje? Myslím na ostrově. Podej hlášení!" Hagen semknul ruce k sobě a povzdychl si. "Dostali jsme hlášení o armádě temnot a o tom, že ji vedou draci!" "A kdo vám tuto zprávu poskytl?" zajímá mě to protože to mohl být vyvolený Innose. "No byl to jeden mág z kláštera který nedávno přišel do města." řekl a přitom se dosti zamyslel. "Hagene a kde je ten klášter?" chtěla bych se tam jít podívat jestli ho tam nenajdu. "Můžu vám s sebou dát průvodce, který vás tam zavede, ale víc pro vás udělat nemůžu. Bohužel!" řekl s hlubokým povzdechem. "Dobrá tak mi někoho přiděl ať můžeme ihned vyrazit! Ráda bych se do toho kláštera dostala ještě dneska!" sama sem byla překvapená tou odhodlaností, která ze mě mluvila. "Dobrá vemte si Sergia ten si musí v klášteře nechat posvětit svůj meč z magické rudy, takže vás tam dovede co nejrychleji může!" "Tak ti děkuji Hagene za tvou ochotu a určitě se ještě někdy uvidíme tím jsem si jistá!" zvedla jsem se od stolu a společně s Eridorem jsme vyšli před radnici, kde na nás čekal Sergio. Vyšli jsme vstříc cestě do kláštera i dalšímu dobrodružství...