Vlastnosti Adanova kladiva propůjčily lidem mocné zbraně a mně zásadní postavení ve společnosti. Paladinové mě, spolu s několika přáteli, vzali s sebou na pevninu. Byli to staří známí, takže Diego, Lester a další.
Na pevnině jsem byl s Miltenem a Vatrasem poslán do hlavního města, kde budu mít všechno, co budu potřebovat ke kování zbraní. Najmul jsem si tedy pomocníky, kteří mi v kovárně pomáhali.
Jednou se mi Vartas zmínil o legendě, podle které je uschováno v Jharkendaru, ztraceném městě vodních mágů, posvátné brnění. Je to na Khoriniském souostroví. Údajně Beliar, Innos a Adanos stvořili jednu zbroj. Byla nejsilnější na světě a ani skřetí kladivo by ji nezničilo, ale Innos se dohadoval s Beliarem komu brnění svěřit. Nakonec ho dostal Adanos a ten zbroj seslal k vodním mágům a nařídil, aby ji uschovali a řádně ochránili. Takže zbroj údajně chrání kouzla a kreatury a jiná zabezpečení. K jejímu objevení je právě Adanosovo kladivo a Vatras by to chtěl prověřit.
Teď jsme ale tady, a král Rhobar nás určitě nepustí, teď, když jsme jeho jediná naděje. Ale pokud bychom zbroj přinesli, ten, kdo by ji nesl, by mohl sám vyřídit celé pluky orků.
„Já bych to zkusil risknout,” nadhodil Vatras zcela vážně.
„No jo, ale jak se dostat do Khorinisu, chceš ukrást tu paladinskou galéru, kterou jsme přijeli?” otázal jsem se.
„Ano to přesně chci. Torlof by byl kapitánem a za posádku bychom vzali tvé přátele. Je to vražedný plán, ale mohl by vyjít,” nenechal se Vatras odradit a jeho sebejistota přesvědčila i mne.
Všichni souhlasili, tak jsme se připravili a za týden jsme měli plán.
Diego s Lesterem a Laresem měli hrát opilé a odlákat stráž u lodi a následně ji zabít. Diego a Lares by si oblékli uniformy stráží a hlídali loď. Lester pak vstoupí na loď a přes palubu hodí lano. Ostatní by připluli na pramici a po laně vyšplhali na palubu, zatímco Lares a Diego by hlídali, Torlof a já bychom se dostali ke kormidlu. Cor Angar s Leem a Gornem by uvolnili kotevní lana. Vatras s Miltenem by použili větrnou pěst na plachty a Diego s Laresem by nastoupili na loď a zvedli můstek, zatímco ostatní už by byli připraveni k odplutí.
Posádka čítala celkem 11 mužů i s kapitánem. Plán byl proveden na jedničku a my odpluli pryč, směrem ke Khorinisu.

Plavba trvala přesně 52 dní, ve kterých jsem s pomocí Vatrase a Mitena překoval zbroje. Pojmenoval jsem je ”Zbroj posledního skutku”. Všechny byly stejné. Dokonce i mágové odhodili svá roucha a oblékli si můj výtvor.
Železné části jsem potáhl zvláštní směsí - v dračím ohni jsem roztavil krunýř důlního červa, dračí šupiny a magickou rudu. Zbytek mágové očarovali kouzly, která chránila jejich roucha, takže byl stejně pevný jako zbytek zbroje. S kouzlem v Adanově kladivu byly zbroje opravdu mistrovské kousky.
K nim jsem vykoval stejné meče stejným postupem a zakaloval jsem je ve směsi svěcené vody a dračí krve.
Tyto výtvory spotřebovaly všechny mé kovářské zásoby, takže jsem byl úplně bez prostředků.
Milten s Vatrasem většinu cesty vařili lektvary, ostatní pomáhali všude, kde se dalo. Lester pomáhal vařit lektvary, Gorn mi pomáhal brousit meče, Lares s Diegem rozsekali balík čerstvých fošen, které našli, a začali dělat střelivo, Angar a Lee se ujali tréninku celé posádky, včetně mágů.
Vatras, vzhledem ke svému stáří, se naučil moc dobře bojovat a nebál bych se s ním jít ani na střety.

Když jsme dorazili ke Khorinisu, nechali jsme plavidlo zakotvené u ostrova pokladů a do města jsme se teleportovali.
Domobrana koukala docela udiveně na naši výzbroj, ale nic neřekli. Lidé nás naopak vítali a ptali se, proč jsme se vrátili. Důvod jsme samozřejmě neprozradili a ubytovali jsme se v horní čtvrti.
Naše zbroje měly černo-bílou barvu, takže se nám začalo říkat bojovníci světla.
Doplnili jsme zásoby a vrátili se na loď.
„Teď se pořádně připravíme a obeplujeme ostrov až k Jharkendaru, přesně sem,” řekl Torlof a ukázal na mapě vhodné místo k zakotvení. „Chrám je zde, bude to trvat, než se k němu dostaneme. Musíme asi v polovině cesty rozbít tábor, nejlépe tady, na téhle skále. Zítra odplouváme, plavba bude trvat asi dva dny.”
Ráno jsme zvedli kotevní lana a odpluli. Lester se chopil hrnce, že už potřebujeme taky nějaký teplý jídlo, a začal vařit. Jídlo bylo vynikající a padl návrh, že by nám Lester mohl každý den vařit, ale to Lester odmítl se slovy, že je ochotný vařit, jen když mu někdo bude pomáhat.
Diego obrátil zrak k nebesům a zamumlal něco ve smyslu: „kdyby tu byl Snaf a šel Lesterovi pomoct.”.
Jeho oběť všichni přijali s nadšením.

Dopluli jsme na místo, ke kterému jsme měli doplout, ale byla už noc a nechtělo se nám chodit tak jsme spali na lodi a ráno se vydali na cestu.
Cestou jsme potkali pár mrchožroutů a krvavých much, jednoho skřeta a další příšerky.
Když jsme došli ke skále, rozbili jsme na jejím vrcholku tábor. Postavili jsme tři stany po třech lidech s tím, že dva budou vždycky na hlídce. Hlídky byly po jedné hodině, takže jsme se moc nevyspali.
Ráno jsme pokračovali dál, šli jsme a našli jsme chrám, který jsme hledali. Byl ale obehnán něčím, co vypadalo jako bariéra z Kolonie, ale nepustila nás ani dovnitř. Já, Lares a Gorn jsme šli obhlédnout, jestli má ta obří kopule nějaký vchod. Když jsme se vrátili, řekli jsme Vatrasovi, že jsme objevili pět oltářů po obvodu. Obešli jsme to ještě jednou, aby si to Vatras mohl prohlédnout. Nakonec nám vysvětlil, že symboly nad oltáři musí stisknout ve správném pořadí Adanův vyvolený, jinak se objeví strážci a zabijí nás.
„Tak si to rozeberme, nad oltáři jsou symboly patronů, tohle je symbol patrona vězňů, Ratha ,tohle je symbol patrona kovářů, Ormise ,tento patří patronu tohoto chrámu a vodních mágů, Zatramovi, a tento symbol je vyobrazen v jedné jeskyni, kde se skrývali zabijáci démonů, jedna sekta, je to symbol patrona, který zasvětil svůj život zabíjení démonů, Kawnea, ale tenhle pátý symbol je symbol samotného Adana, ale co tady dělá?” vysvětloval nám Vatras s podivem nad pátým symbolem.
„No tak to teda nevím,” odvětil jsem.
Po půl hodině přemýšlení Diego potichu řekl: „asi jsem na to přišel, první symbol bude symbol Ratha, pak symbol patrona Kawnea, potom symbol Ormise, pak symbol Adana a nakonec symbol Zarama.”.
„Proč myslíš?” zptal se Vatras.
„No, Adanův vyvolený musí být mezi námi, to je jasné a je to tady náš hrdina zpoza Bariéry, byl vězněm, zabil démona Spáče, stal se kovářem, dostal zpět Adanovo kladivo a vyslovil čarovné zaříkávadlo, tím se stal Adanovým vyvoleným a nakonec se dostal k tomuto chrámu,” vysvětlil Diego.
„To je ono!” vykřikl Vatras. „Skvěle teď to musíme vyzkoušet v praxi.”
Tak jsme to zkusili a magická zeď padla, bez problémů jsme vstoupili do chrámu.
Před námi byly tři dveře a Vatras promluvil silným hlasem: „já, kněz Vatras, služebník svého pána Adanose, přikazuji, aby byly otevřeny dveře, jenž mi brání v postupu!”.
A levé dveře se začaly otvírat.
„Počkejte, nechoďte, je to past, chce prověřit jestli jsem to opravdu já!” zvolal rychle Vatras.
Dveře se zavřely a teď se otevřely pravé, chvíli jsme čekali a dveře se zavřely, nakonec se otevřely dveře prostření a všichni jsme vešli do obrovského sálu. Došli jsme k oltáři a zazněl pevný hlas.
„Tak to je náš hrdina zpoza bariéry!”
Otočili jsme se a za námi stál Saturas s Nefarusem, Riordianem, Cronosem, Myxirem a Merdariorem.
„Jsem rád, že tě vidím Saturasi, ehmmm zlobíš se ještě kvůli té malé nehodě?” otázal jsem se krapet vylekaně.
„No, popravdě už ne, dostal jsi nás z bariéry, za to jsem ti vděčný, ale nemohl si mi něco říct?” položil svou otázku Saturas.
„No, Xadras nechtěl, abych ti to říkal.” vypálil jsem rychle.
„Aha, takže jsi Nekromanta našel, no to už je vedlejší, co chceš tady?”
„Chtěli jsme prozkoumat legendu o té zbroji, však víš,” odvětil jsem.
„Ano vím, je to pravda, ale k jejímu vyzdvižení potřebuješ sedm členů kruhu vody, Adanova vyvoleného a Adanovo kladivo takže z toho asi nic nebude,” vysvětloval mág. „Adanovo kladivo je ztraceno, nás je jen šest a vyvolený nikde.”
„No, neřekl bych,” řekl Vartas, který se dosud skrýval ve stínu Cor Angara.
„Cože mág vody, jak to, že na sobě nemáš roucho vody, kdo jsi?” otázal se Saturas zostra.
„Jmenuji se Vatras, byl sem kazatelem v Khorinidu, ale myslel sem, že jste mrtví, a že vás to zemětřesení v kolonii zabilo,” odtušil Vatras.
„Jo, to já myslel taky,” připojil jsem se do hovoru.
„Ale stejně, kde je Adanovo kladivo?” podivil se Saturas.
„Tady!” zvolal jsem a zvedl ho nad hlavu.
„Ale to by znamenalo, že jsi Adanův vyvolený, obřad musíme provést neprodleně!” spěchal Saturas.
Obřad trval několik minut, až se socha vlka uprostřed rozzářila a z ní se začala snášet na oltář zbroj, pro kterou jsme tolik riskovali.
Byla nádherná, leskla se a zářila. Po skončení obřadu jsem se zeptal, kdo vlastně bude zbroj nosit.
Vatras se zasmál: „no přece ty.”.
„Já?” podivil jsem se.
„A kdo jiný, jsi Adanův vyvolený,” podotkl Vatras.
„Já vím ale jáá myslel,” podotkl jsem znovu.
„Co sis myslel, radši si ji zkus,” rozesmál se znovu mág.
Přistoupil jsem tedy ke zbroji a jen jsem se jí dotknul zazářila a měl jsem ji na sobě, byl to skvělý pocit. Hned jak jsem vzal Adanovo kladivo do ruky, zazářilo a zvětšilo se - proměnilo se ve válečné kladivo a já pocítil úžasnou moc.

Vzali jsme mágy vody na pevninu a král byl nadšen, původní posádku jmenoval mou jednotkou ,což všichni přijali, včetně Vatrase, a mne jmenoval nejvyšším velitelem svých armád.
Válku se skřety určitě vyhrajeme, teď už ano.