Minar přemýšlel jestli už jsou posily na cestě. Gjornskou pevnost bránil už bezmála několik týdnů, ale za tu dobu se do pevnosti nedostal ani jediný královský posel či zvěd. Orkští šamani je vždy pomocí kouzel pochytali, zabili a jejich kosti stažené z kůže pohodili před bránu. Minar se ohlédl k bráně a zamračil se. Před branou byla již pěkná hromádka lidských kostí.

Nedokázal pochopit, proč se k nim ještě nedostaly královské posily. Mnohokrát ho ovšem napadlo, že král možná nechce riskovat ztrátu svých elitních vojáků, když jsou nyní orkové tak blízko hlavnímu městu. Na královské vojáky už ovšem Minar ani jeho muži nemohou spoléhat. Všechny potraviny byly snězené a na životě už je držely jen magické lektvary které pro ně udělal ten podivný kultista Doran. Minar mu nikdy nevěřil, ale bez Dorana by tak dlouho nepřežili. Zabezpečil bránu nějakým magickým artefaktem a vytvářel pro ně léčivé elixíry.

"Generále," řekl čísi hlas.
Minar se otočil a zrak upřel na vojáka který ho oslovil. Byl to muž středního věku a divokého vzhledu. Oči měl plné zlosti a tvář zamazanou zaschlou krví. Dlouhé hnědé vlasy mu vlály ve větru.
"Vrah opět udeřil, generále. Před chvíli našly stráže ve zbrojnici další obět. Byla stejně děsivě znetvořena, jako ty předchozí."
Minara naplnila zlost. Jakoby nestačilo, že jsou obležení stovkami orků a pomalu umírají hladem a žízní. Během posledního týdne udeřil vrah už třikrát. Své oběti vždy ohavně znetvořil a pomaloval je krvavými symboly. Někteří jeho muži ze strachu naprosto zešíleli. Navzájem se napadali, nebo se pokoušeli otevřít bránu. Nebýt Doranových lektvarů, mnoho z nich by už bylo mrtvých.
"Vrah opět záhadně zmizel, že?"
"Jako vždy, bohužel," odpověděl voják a v jeho hlase byl náznak strachu. Minar se vojákově strachu nedivil. Byl natolik rozzuřený, že by stačilo málo na to aby na vojáka zaútočil a zbil ho do mrákot.
Minar se snažil uklidnit, aby náhodou neprovedl něco čeho by později litoval. Jakmile si udělal v hlavě pořádek, promluvil.
"Dobrá, dnes večer to stejně všechno skončí."
Voják kývl a chystal se odejít. Pak se zarazil, dvakrát se pleskl rukou přes obličej a z kapsy vytáhl zapečetěný dopis. "Málem bych zapomněl vám předat tenhle dopis od Dorana. Prej víte, vo co jde"
Generál kývl a poslal vojáka zpět na jeho stanoviště. Ještě jednou se rozhlédl po pevnosti kterou měl dnes večer opustit a přenechat orkům a potom zamířil k malé kapli za Doranem.

Toren a jeho muži sledovali jeskyni před nimi. Zatím to vypadalo že Oko Shaktara mohou získat právě tam. Oko byl magický artefakt vyrobený orkskými šamany před stovkami let. Byl to artefakt nesmírné moci, kterou ovšem dokázalo uvolnit pouze pár orkských šamanů.

Před několika lety šaman Shaktar použil moc oka ke zničení hlavního chrámu Innosových paladinů. Shaktar ovšem podcenil moc paladinů, kteří podporováni rozhněvaným Innosem zaútočili na orkské linie. Paladinům se podařilo prorazit nepřátelské řady a vyslat magickou vlnu k Oku. Svatá magie paladinů zesílená požehnáním Innose, by bývala dostatečně silná aby Oko a jeho temnou sílu zničila jednou provždy.

Jenže na straně orků se objevil lidský mág, který s pomocí Shaktara vyslal mocné kouzlo. Kouzlo spojilo životy všech bytostí nacházejících se na bojišti s artefaktem. Jakmile bylo Oko zasaženo paladinským kouzlem, využilo na svou ochranu životy s ním provázané. Během několika málo okamžiků začaly hotové jatka. Z Oka vytryskly do všech stran proudy magie, které trhaly vše co jim stálo v cestě a z utrpení umírajících posilovaly obranu artefaktu.

Oko se sice nepodařilo zničit, ale Innosova magie ho roztříštila na spoustu malých úlomků a většinu z nich potom nalezli paladinové, kteří úlomky zničili. Některé úlomky byly ovšem orky zachráněny a používány jako zdroj síly pro jejich šamany. Jeden z těchto úlomků se měl nacházet v jeskyni právě před nimi.

Jeden z vojáků obrátil svůj pohled na Torena. "Proč chce Minar ten artefakt, veliteli? Není snad pravda, že je protkaný temnou magií? "
"Jo to je. Ale on ví, co dělá. Znám ho už od Stormgarské bitvy. Minar nikdy nenechává své muže ve štychu."
"Tak jsem to nemyslel veliteli. Jenom nevím, jestli se mi bude líbit, být zachráněn silou toho temnýho artefaktu."
"Jak to vidím já vojáku, jinou možnost nemáme."
Voják se chystal něco namítnout, ale právě v tu chvíli se z jeskyně vynořil nějaký muž a dvakrát na ně zamával. Vojáci si hlasitě oddechli a vyběhli směrem k jeskyni. Během okamžiku se všichni krčili u vchodu do jeskyně a mžourali do tmy. Toren se otočil na muže, který před chvíli vyšel z jeskyně. "Tak jak to tam vypadá, Nerede?"
"Hůř než jsme čekali, veliteli. Mají tam vybudovanou malou svatyni, kterou neustále stráží čtyři orkové. Ve svatyni je dvojice šamanů. Každý den chodí do svatyně orkský velitel. Pokaždé s sebou přivede i jednoho orka, ale pokaždé ze svatyně odchází sám. Další problém by mohly být bubny. V celé jeskyni je umístěno několik bubnů, které asi mají sloužit jako nějaký poplach. Předpokládám, že jsou magicky očarované, takže půjdou slyšet pěkně daleko."
"Jinou možnost nemáme. Musíme to Oko získat. Jak se můžeme dostat přes ty bubny?"
"U každého bubnu jsou dva orkové. Jediný moment kdy se od nich vzdálí, je když přijde velitel. Museli bychom tam vtrhnout těsně za ním."
Toren se zamyslel. I kdyby byli dost rychlí a podařilo se jim dostat se přes bubny, museli by se vyhnout i veliteli. Souboj s orkským velitelem by pro ně byl asi smrtelný. Orkští velitelé dostávají od šamanů jako dary mocné artefakty, které je chrání v bitvách. Mívají ty nejlepší kusy zbroje a nejostřejší zbraně. A navíc jako velitelé bývají vybíráni pouze ti nejsilnější orci.
"Hádám, že stejně nemáme jinou možnost."
"Bohužel máš pravdu, Torene. Ale za prvními bubny je prasklina ve zdi tunelu. Už jsem ti o ní několikrát vyprávěl. Ta prasklina vede do jedné místnosti ve svatyni. Takže se můžeme orkskému veliteli vyhnout alespoň při cestě tam. Ale vrátit se budeme muset asi přes něj."
"Můžeme ale poslat skupinu za velitelem, která ho na chvíli zabaví. Výborně, Nerede."
Nered se zasmál. "Věděl jsem proč na ten úkol vybrali tebe, Torene. Fajn, orkský velitel by měl přijít chvíli před soumrakem, tak to nikdo nepokazte. Nezapomeňte, že Oko je naše jediná šance na návrat domů."

Torenovi muži se krčili za balvany, ležícími jen několik málo metrů od orčích bubnů. Mlčky sledovali nedaleký tunel, kterým by měl přijít velitel. Několik vojáků si pohrávalo se svými zbraněmi, jiní jen netrpělivě kmitali očima z bubnů k tunelu.

Náhle se ozval ohlušující orkský výkřik. Orkové u bubnů znejistěli a otočili se k tunelu. Vojáci se podobně jako orkové podívali k tunelu, kde se zatím objevil velký stín. Mohutný orkský hlas opět zahřměl jeskyní a mnoho vojáků zděšením vykřiklo. Orkové u bubnů si výkřiků vzrušením nevšímali a dál upřeně sledovali tunel.

Z tunelu se vynořila mohutná postava v ohromné plátové zbroji. Toren si byl jistý, že takový mistrovský kus zbroje nedokáže žádný ork vyrobit. Na zádech měl ork obrovskou bitevní sekeru a na krku se mu houpal magický talisman zhotovený z malých rubínů.

Orčí velitel vykročil k bubnům. Prošel kolem nich a rukou naznačil okolním orkům, že ho mají následovat. Pár z nich na chvíli zaváhalo, ale za velitelem se nakonec vydali všichni.
Torena to nesmírně potěšilo. Situace se vyvíjela o mnoho lépe než čekali. Teď můžou projít kolem bubnů a nikým nezpozorováni se tak dostanou až ke svatyni.
"Proč jdou ti orkové s velitelem?" zeptal se Toren šeptem Nereda.
"Nevím, nikdy předtím to nedělali."
"Dobře. Hlavní je, že opustili své stanoviště." Toren se nadechl a podíval se směrem k bubnům. "Tak fajn, jdeme na to. Hodně štěstí."
Vojáci se rozdělili do třech skupin které se postupně vydali do hlubin jeskyně. Toren byl ve skupině s třemi dalšími muži. Druhou skupinu vedl Nered a třetí jeden nižší důstojník.

Torenova skupina se vydala k bubnům. Vojáci prošli kolem bubnů a několik metrů za nimi se vnořili do malé temné díry ve zdi. Ostatní dvě skupiny se vydaly podél stěn tunelu. Torenova skupina byla nejdůležitější. Toren měl získat Oko, zatímco zbylé skupiny zabaví orky. Nesl s sebou talisman, který obdržel od Dorana. Talisman mu měl umožnit Oko sebrat. Toren pozvedl lahvičku s oranžovým obsahem, kterou také dostal od Dorana. Trochu oranžové tekutiny vylil na svůj meč. Toren sledoval jak se tekutina rozlévá po meči a čekal co se stane. Zanedlouho tekutina zajiskřila a z meče vyšlehl oslepující záblesk. Meč začal pohlcovat oranžový plamen. Plamen se pomalu blížil k Torenově ruce, ale Toren stále pevně držel meč a nehodlal ho pustit. To by mohla být jeho osudová chyba. Plamen se dostal až k Torenově ruce držící meč a pomalu ji začal pohlcovat. Torena uklidnilo, že vůbec nic necítil. Doranova magie fungovala.

Toren pozvedl hořící meč a usmál se. Plamen se zastavil a vytvořil kolem jeho ruky ohnivý obal. Vojáci na meč nevěřícně hleděli, ale po tolika týdnech strávených ve hradu obleženém orky, už neměli síly na to aby se té magie snad báli. Toren vykročil hlouběji do praskliny ve stěně tunelu. Jeho meč mu ozařoval cestu lépe než jakákoliv pochodeň. Vojáci ho bez váhání následovali.

Skupina rychle postupovala malým tunelem. Celý tunel vypadal přesně tak, jak ho Nered mnohokrát popisoval. A podle Neredova popisu, by skupina měla za chvíli dorazit do jedné ze zadních místností svatyně. Možná budou dokonce ve svatyni dříve než Nered zaútočí na orkského velitele.

"Torene." Jeden voják se podíval na Torena a potom ukázal rukou na levou stěnu tunelu.

Toren se zadíval na stěnu a také si všiml praskliny, která podle Neredova popisu vedla do Svatyně. Usmál se a rukou pokynul vojákům, kteří ho následovali. Vojáci pochopili signál a připravili si lektvary, které měli od Dorana. Začali si roztírat obsah lahviček po svých zbraních, které chvíli na to zajiskřili magickým světlem. Doran tvrdil, že tyto lektvary učiní jejich zbraně na malou chvíli extrémně účinnými.

Vojáci s Torenem v čele se rozběhli k prasklině. Toren opatrně nakouknul do místnosti za prasklinou. Čekal, že orkská svatyně bude zdobené honosné místo, ale místo toho uviděl jen malou potemnělou místnost se spoustou pavučin a kostmi poházenými po celé místnosti.. Pomalu vešel do místnosti a svým plamenným mečem ji tak celou osvětlil. "Vidíte někdo dveře?" zeptal se Toren.

Vojáci byli stejně jako Toren překvapení vzhledem místnosti a nikdo z nich Torenovi nevěnoval pozornost.
"Tak vidí sakra někdo východ z téhle místnosti?" zakřičel Toren.
Vojáci se rozhlédli po místnosti, ale navzdory své snaze také východ nenašli. Někteří z nich začínali být nervózní. "To se budeme muset vrátit, veliteli?"
"Nevím," odpověděl Toren velmi agresivním hlasem. "Sakra to nikdo z vás nic nevidí? Hledejte pořádně." Toren horlivě přemýšlel ale nenapadlo ho žádné řešení jejich problému. Pomalu procházel kolem stěn místnosti, ale žádný východ neviděl. Náhle mu zaplál jeho meč stejně jako meče ostatních vojáků. Někteří z nich úlekem pustili svou zbraň. Ze zbraní vojáků proudila energie do Torenova plamenného meče. Zbraň plála stále jasnějším plamenem. Její světlo jakoby pronikalo skrze stěny. Ne, ono přes ně opravdu proniká. Stěny začínali postupně mizet, až se před vojáky utvořil průchod, do té doby skrytý severní stěnou místnosti.

Vojáci začali jásat a jeden po druhém opatrně vstupovali do nově vzniklého průchodu. Toren taktéž velmi povzbuzen silou svého magického meče, následoval vojáky.

Minar vešel do kaple. Nebyla moc velká, ale Doranovi jak bylo vidět stačila. Doran už na něj čekal.
"Neseš svitek, Minare?"
"Správně. Za jak dlouho budou mít oko?"
"Nevím, ještě s nimi nemám spojení. Ještě nepoužili mé lektvary."
"Doufám, že nezklamou. Jsou naše jediná naděje."
"A oni to dobře ví, generále. Neměj strach, pojistil jsem si je kouzlem."
"Cože? A oni o tom kouzle ví?"
"To není důležité, generále. Oni ví, že se už asi nevrátí."
"Ale říkal jsi, že se ti možná podaří je teleportovat zpět do hradu."
"Nepodaří, generále."
"Co to říkáš?" Minar se rozzuřil a musel se ovládat aby nesáhl po meči. Doran mu tvrdil, že pokud jeho muži získají Oko, bude je schopen i s Okem teleportovat zpět do kaple. Ti vojáci, kteří šli pro Oko, tomu věřili.
"Jiná možnost nebyla, generále. Chceš zachránit sebe a své lidi. Oni se tam venku obětovali, abyste vy mohli jít domů." "Jenže oni si mysleli, že půjdou s námi, ty všiváku."
"Pořád to nechápeš, generále. Mohl bych je přemístit do hradu, kdyby se s Okem dostali dost blízko, jenže oni se nedostanou ven z té jeskyně. Šamani si Oko nenechají vzít. Oni tam zemřou."
"Proč jsi je tam teda posílal? I když nám pomáháš neznamená to, že tě nemůžu zabít. Mluv, proč jsi je tam poslal?"
"Já je tam neposlal. Já je pouze přemístil kouzlem za hradby. Odešli na tvůj rozkaz." Minar chtěl něco vyštěknout ale Doran ho zadržel. "Ale Oko získáme. Neměj strach, generále. Počkej ještě chvíli a sám uvidíš. Hlavně nezapomeň na ten svitek. Budeme ho potřebovat."
"Ale jak můžeme získat to Oko, když říkáš, že se ti vojáci nevrátí?"
"Ubohý generále. Přemýšlej. Ten talisman co jsem dal tomu vojákovi, myslím že se jmenoval Toren mi umožní magicky komunikovat s Okem. Stačí aby se ti vojáci dostali dost blízko."

Toren opatrně sledoval místnost před ním. U dveří, pravděpodobně vedoucích ven ze svatyně, stály dvě těžce ozbrojené orkské stráže. Uprostřed místnosti pochodoval netrpělivě orkský šaman. Na západní stěně byly umístěny masivní, zdobené kovové dveře. Za nimi musí být centrum celé svatyně.
"Toho šamana neporazíme, veliteli," ozval se jakýsi hlas za Torenem.
"Já vím, ale stejně se divím, že nás svou magií dávno neobjevil."
Náhle se šaman otočil směrem k nim. Toren zaklel a připravil si meč k útoku. Šaman se však po chvíli opět otočil zády k vojákům.
"Co se to?" Nikdo z vojáků nechápal co se to děje.
"Proč na nás ten šaman neútočí?"
"To ten talisman. Doran mi říkal, že nám pomůže, jak jen to půjde. Ten talisman je jeho most k nám. Asi nás magicky ukrývá před zraky orků!" Torena naplnila radost. Ač ještě nemají vyhráno, nyní ví že je chrání magie talismanu, která je o mnoho mocnější než orkská temná magie. Doran musí být opravdu mistr, když dokáže umístit takovou moc do pouhého kusu oceli.

Toren se ohlédl a viděl spokojené tváře svých vojáků. Magický talisman jim notně pozvedl náladu.
"Musíme jít. Zkusíme se proplížit k těm masivním dveřím a sebrat Oko dřív než magie talismanu přestane působit." Toren se zhluboka nadechl a vykročil směrem ke dveřím. Ve stejnou chvíli vykročil ke dveřím i orkský šaman. Toren zaklel a pokračoval pomalu dál, následován svými vojáky. Šaman se zastavil kousek před masivními vraty a obrátil se směrem na Torena. Ač ho zatím nemohl vidět, byl si Toren jistý že šaman cítí magii, která je maskuje. Pomalu se přibližoval k šamanovi a neustále sledoval jeho výraz ve tváři. Ork se však po chvíli otočil k vratům a začal rukou přejíždět před magické runy vyryté do zdi po stranách dveří.

Toren byl již jen několik kroků od Šamana, když si všimnul že symboly na stěně začínají rudě zářit. Ihned se otočil a rukou varoval vojáky před možným odhalením. Sám uchopil svůj meč oběma rukama, připraven k útoku na šamana. Šaman ovšem nevyvolal žádné kouzlo, které by skupinu odhalilo. Místo toho stiskl určitou řadu symbolů, které ihned zaplály nádhernou rudou září. Poté pozvedl svou hůl a vyslovil několik vět v prastarém jazyce orků.

Dveřmi projel magický výboj a z run na stěnách vedle nich vyšlehly rudé blesky. Dveře se začaly téměř neslyšně otevírat. Za dveřmi viděl Toren ohromný, dlouhý tunel, osvětlený řadami loučí.
Šaman prošel dveřmi a pokračoval dlouhou chodbou. Toren naposledy zkontroloval své muže stojící za ním a poté se vydal za orkem. Kráčel dlouhou chodbou snad věčnost než konečně uviděl na konci tunelu další dveře. Tyhle jeskyně musí být o hodně větší než jsme si kdy mysleli. Šaman otevřel další dveře stejným způsobem jako ty první a potom se ztratil v místnosti za nimi. Skupina se rychle vydala ke dveřím. Náhle se z místnosti před nimi ozval příšerný jekot.
"Co to sakra je?"
"Zní to jako nějaký ork."
Torenovi hlavou probleskla myšlenka na rituály které orkové podle pověstí provádějí. Ale pověsti jsou mnohdy pouze snůška nesmyslů. Některé vyprávějí o orcích, jako o vyslancích pekla kteří se žerou navzájem a neznají slitování. Jiné pověsti vyprávějí o orcích, jako o bestiích, které se vyvinuly z lidí. Z těch co přežili dávné konflikty mezi Beliarem a Innosem. Konflikty kdy hlavním bojištěm byla země Myrtana.
"Jdeme dál, nemáme čas mít strach z obyčejného jekotu."
"Vono to neznělo jako obyčejný jekot. Ve skutečnost jsem něco takového ještě nikdy neslyšel.
Možná to vyšlo z toho Oka. Nějaký poplach, třeba?" Voják chtěl ještě něco namítnout, ale Toren ho mávnutím rukou umlčel.
"Na tvoje názory není nikdo zvědavý. Musíme pokračovat. Víte, že to Oko může být naše cesta domů." Skupina se opatrně přiblížila ke dveřím.
"Kam zmizel ten šaman, pane?"
Toren si to nejdřív neuvědomil, ale šamana vážně nikde v místnosti za dveřmi neviděl. Místnost za dveřmi byla celkem malá. Ve zdech bylo vyrytých spousta run. Některé z nich dokonce zářily. Uprostřed stál podstavec ve tvaru tříprsté ruky. Nad ním se vznášel nějaký drahokam. To bude to Oko.
"Taky ho nevidím. Připravte si zbraně, třeba je jen někde schovaný. Jdeme pro Oko."
Skupina pomalu postupovala k Oku. Náhle se za skupinou ozval zvuk připomínající kamennou lavinu. Toren se ohlédl a uviděl stříbrnou, průsvitnou stěnu stojící těsně za dveřmi. Zaklel, protože to byla jediná cesta z místnosti.
"Jdeme!" zakřičel Toren. "Dělejte, už o nás asi ví!" Toren se přiblížil k Oku chystal se pro něj natáhnout.
"Stůj!" Hluboký hlas se rozléhal místností.

Toren se rozhlédl po místnosti ale nikoho neviděl. Jeho vojáci zatím zkoumali stříbrnou stěnu. Toren se soustředil na Oko a hlas ignoroval. Natáhl se pro něj, ale jeho prsty se zastavily několik centimetrů od Oka. Jakoby mu nějaká neviditelná bariéra bránila v ukradení oka. Vší silou tlačil ruku k Oku.
Náhle ho něco udeřilo do hrudi tak silně, že odletěl několik metrů než dopadl tvrdě na zem. "Tady nemáš co dělat člověče." Hluboký hlas se ozval znova.
"Kdo jsi?" zachroptěl Toren.
"Jsem ten kdo ti zabrání v ukradení Oka."
Toren se podíval k Oku. Před podstavcem stál ork oblečený v barevné šamanské róbě. Podle honosné róby Toren vytušil, že se jedná o jednoho člena šamanského koncilu. Šamanský koncil vedl všechny orky. Byl to symbol nejvyšší moci. Šamané z koncilu bývali mocní mágové a schopní vojevůdci, kteří přežili mnoho velkých bitev. Za orkem zachytil nějaký pohyb. Nepochybně to byli chrámové stráže. Ale odkud se tu vzali? Předtím v té místnosti určitě nebyli.

Toren se ohlédl na své muže a s lítostí je spatřil mrtvé. "Vy bestie! Jak jste je tak rychle a neslyšně zabili?"
"Orkská magie je mocnější, než si většina lidí myslí, lidský bojovníku. Vy jste sem přišli, vzít nám artefakt, který je pro nás velmi důležitý. Nechápete co se tady děje. Nejde nám o vás, lidské bojovníky."
Toren byl rozzuřený a přestával racionálně uvažovat. Dál už orka neposlouchal. Připravil si svůj meč. "Zabili jste mé lidi aniž byste jim dali možnost obrany. Takhle zbabělí nejsou ani lidé."
"Nechápeš že..."
Toren přestal vnímat okolí kolem sebe. Cítil ve svých rukou meč, který stále hořel magickým plamenem. Ten plamen mu dodával sílu. Cítil kolem sebe auru Doranovy magie, která ho chránila před magií orka. "Tohle je tvůj konec orku," procedil Toren. "Na tom šutru závisí život všech vojáků ve hradu."
Toren ze sebe vydal válečný pokřik a rozběhl se k šamanovi s mečem připraveným k úderu.
"Je mi líto, že to vidíš takhle." Ork se na něho podíval a potom promluvil orkským jazykem ke svým bojovníkům, kteří do té doby postávali za podstavcem. Ork pozvedl svou hůl a pronesl poslední slova. Z hole vyšlehlo modré světlo, které se začalo kolem Orka obtáčet, až ho celého obalilo. Poté se scvrklo do malého bodu, který nakonec také zmizel. Ork zmizel spolu se světlem. Chrámová stráž spolu s jedním nižším šamanem se postavili před Oko.

Toren se odrazil od země a ve vzduchu máchl mečem po nejbližším orkovi. Ten chtěl útok vykrýt svou válečnou sekerou, ale magický meč projel sekerou a rozťal orkovi lebku. Toren udiven silou magie na svém meči na chvíli zaváhal. Toho využili dva orkové stojící nejblíže Torenovi. Rozběhli se na něj a sekera jednoho z nich prosvištěla jen kousek od Torenovi hlavy. To ho probralo z údivu. Toren ihned poklekl a vyhnul se tak jednomu úderu, zatímco mečem vykryl druhý, vedený na nohy. Orky to očividně překvapilo. Toren se rozhodl, že využije každý moment, každý okamžik, dokud magie na meči stále zůstává. Úskokem se vyhnul sekeře, která proťala vzduch na místě, kde ještě před momentem stál. Vší silou kopl orka do ruky, ze které mu tak vyrazil jeho válečnou sekeru. Ork zaúpěl bolestí a spadl na zem. Toren vykryl úder druhého válečníka. Sehnul se a nahmátl dýku schovanou v botě. Mečem odrazil další útok, zatímco dýkou prudce sekl po klečícím orkovi. Ork naposledy zasupěl a pak se svezl na zem. Náhle si Toren uvědomil, že zapomněl na šamana. Ohlédl se a uviděl, že šaman něco dělá s Okem. Něco dělá s Okem! On zrušil tu neviditelnou bariéru! Toren cítil, že magie v jeho meči slábne. Už neměl moc času. Otočil se na orka jenž se na něj právě vrhal s úmyslem rozseknout mu hlavu. Toren couvl, odrazil se od podstavce a prudce se vrhl proti orkovi. Cítil že orkova sekera prošla jeho kůží na rameni pěkně hluboko. Pustil dýku a oběma rukama vrazil svůj meč v letu do orkova krku. Ork klopýtl a upustil svou zbraň. Marně se snažil vyndat meč ze své rány. Meč zazářil a celé orkovo tělo se vzňalo.

Toren se povzbuzen úspěchem otočil na šamana. Šaman ležel na zemi mrtvý, stejně jako dva další orkové, kteří ho asi měli chránit. Všichni mrtví vypadali velmi podivně. Jakoby jim něco vysálo všechny tělní tekutiny.
Toren zapudil myšlenky na smrt orků a rozběhl se k drahokamu. Nebylo důležité, co se jim stalo. Důležité bylo, že jsou mrtví. Opatrně natáhl ruku, ale na žádný odpor nenarazil. Pomalu se rukou blížil k Oku. Celým tělem mu procházelo nepříjemné svrbění. Pak se dotkl Oka.

Naplnila ho nepopsatelná hrůza. Viděl to, co mělo zůstat navždy lidským očím utajeno. Před očima se mu míhaly obrazy velkých bitev. Viděl Shaktara, jak ničí paladinský chrám, viděl orky kanibaly, kteří se navzájem požírali. Viděl temnou magii, která pozvedá mrtvé zpět k životu. Viděl samotné království Beliarovo.
Toren okamžitě odtrhl ruku a zhroutil se k zemi. Na zemi ležel dlouhé minuty. Přemítal o všem co viděl. Přemýšlel, jestli je správné vzít takový temný artefakt Doranovi. Byl si jistý, že kdyby se neodtrhnul tak brzo, z temné moci krystalu by zešílel. Pomalu se vzpamatoval a vstal. Vzpomněl si na Nereda, který teď asi zuřivě bojuje s orkským velitelem. Nebo už je možná mrtvý. Nemůže je zklamat.

Sebral zbytky své odvahy a uchopil Oko. Mysli mu naplnila nepopsatelná temnota. Tentokrát před sebou viděl opět království Beliarovo. Jediný rozdíl byl v tom, že nyní bylo to království opravdové a on stál v přímo v něm.

Minar vešel do malého pokoje. Doran byl už připravený a čekal na něho. Z místnosti byl vytahán veškerý nábytek. Na zemi byly nakresleny runové symboly. V každém byla umístěna podivně zkroucená svíčka. Vedle Dorana leželo několik lektvarů a truhlice, ve které byly ostatní suroviny. Minar zavřel dveře a povzdechl si. Doran pronesl nějaké zaříkávadlo a místností se prolila nasládlá vůně.
"Přes moje kouzlo nás tví vojáci neuslyší. Jsi připraven generále?"
"Jo," procedil Minar s nechutí. "Tak dělej, ať to máme za sebou."
"Soustřeď se, generále a neříkej mi co mám dělat." V Doranově tváři se na okamžik objevil náznak hněvu, který ale ihned zmizel.

Doran začal pronášet magická slova a jeho tělem začaly protékat malé proudy energie. Minar se otřásl a přidal se ke kouzelníkovi. Celý svět okolo se začal ztrácet. Propadal se do temnoty. Do nekonečné temné temnoty. Začínal panikařit. Temnota obstupovala celé jeho tělo a drtila jeho duši.
Vtom se ozval Doranův hlas. "Generále, umíráš mi moc brzo."
Minarovi se před očima zablesklo světlo. Nejdřív si myslel, že se mu to jen zdálo, ale potom se světlo vrátilo mnohem silnější. Světlo už bylo dost silné na to, aby si Minar všiml odkud vycházelo. Doran kráčel směrem k němu po neviditelné stezce a světlo proudící z jeho rukou kolem něj rozpouštělo všudypřítomnou temnotu.
"Kde, kde to jsme?" zakoktal Minar a hned se zastyděl za svůj vystrašený, téměř pisklavý hlas.
"Jdeme si pro Oko. Máš u sebe ten svitek?"
"Jo, mám ho tady u opasku." Minar zkontroloval jestli svitek neztratil a spokojeně se podíval na Dorana.
"Dobrá jdeme, generále. Drž se za mnou. Už jsem ti říkal, co se ti tady může stát, když se vzdálíš." Minar si živě pamatoval na rozhovory s Doranem. Mnohdy mu Doran vyprávěl o černých sférách, o sférách které slouží jen jako mosty mezi světy a o temnotě která tyto mosty obklopuje. Minar následoval Dorana několik minut naprostou temnotou. Nechápal, jak se tady může orientovat. Všude byla samá temnota ale Doran vypadal, že ví kam jde. V dálce spatřil Minar mihotavé fialové světlo.
"To je ono. To je stopa Oka. Tam někde se propojuje s touto sférou," řekl Doran, jakoby četl Minarovy myšlenky. Minar nic z toho nechápal. A nejvíc nedokázal pochopit proč ho tak mocný mág jako Doran potřebuje s sebou na tuhle strašnou výpravu.

Za několik chvil byli téměř u zdroje té fialové záře. Doran teď postupoval velmi pomalu a opatrně. Minara ani nenapadlo, se ho zeptat, proč je tak ostražitý. Nechtěl vědět, co tady na ně může číhat.
Doran se přiblížil k záři a pronesl magické zaklínadlo. Mávl na Minara, který mu hodil magický svitek. Mág se děsivě zasmál a začal číst svitek. Minar náhle znejistěl a ucítil ohromnou touhu dotknout se zdroje fialové záře. Pomalu postupoval směrem k září. Doran byl teď příliš zaměstnaný, než aby si generála všímal.
Generál se přiblížil k záři. Viděl malou kuličku ze které záře vycházela. V té kuličce viděl ještě něco. Nebyl si jistý co to je, ale něco mu to připomínalo. Natáhl ruku pro kuličku. Myslí mu zaduněl mohutný hlas. "Nesahej na to, generále." Minar se ohlédl a uviděl zamračeného mága jak dál pronáší své magické slova.
Minar se odhodlal a sáhl pro kuličku. V okamžiku kdy na něj sáhl, uviděl Torena s jeho muži. Viděl jak se plíží svatyní orků a jak nakonec všichni přichází o životy. Viděl i jak se Toren snaží se zoufalstvím ve tváři uchopit Oko. Minar to začínal celé chápat. Zmocnil se ho ohromný žal. Pochopil kdo stál za těmi vraždami v pevnosti. A pochopil že nekromancer Doran je vůbec nechce zachránit.

"Co jsem to provedl?" zašeptal a do očí se mu vhrkly slzy. Nahmátl svůj meč a vrhl se proti Doranovi.
Doran však právě dokončil kouzlo. Z jeho úst vyšel odporný klapavý zvuk a temně fialová záře se sevřela kolem Minara. Doran se začal nelidsky smát zatímco temná záře drtila generálovo tělo. Poslední na co generál pomyslel bylo, jestli potká v pekle Torena.

Nekromacer pronesl poslední zaklínadlo. Temně fialová záře se podivně stočila a spolu s září začalo z kuličky vycházet ještě něco jiného. Temnotou se začala rozlévat krev. Ve stejnou chvíli se v obleženém Gjornském hradě objevil ohromný krvavý portál ...