Ariisova zkáza

Přehled povídky

Autor

Fanatik

Diskuse

zde

Hodnocení

1,67 | 6x | Vaše: -
Hodnocení uloženo.
Chyba při ukládání.

Seznam dílů

1.díl

Předchozí příběh vyprávěl, jak Innosovi bojovníci zničili obrovskou Belliarovu armádu a odvrátili zánik celé lidské rasy..... Ariis pokračuje ve svém životě a pátrá, kde tato armáda vznikla a kdo ji poslal.

Ariis si podal ruce se Sreisem. Všichni na bitevním poli byli plni radosti a štěstí. Na obzoru u hradu se začaly rýsovat postavy. I za velkého deště bubnujícího do země poseté těly skřety poznali, jak od brány hradu míří Gomez na svém honosném a vznešeném koni se svými šesti rytíři. Po chvilce dorazili ke skupince čtyř žoldnéřů, Ariise, Sreise a jeho dvou mužů. Gomez slezl s koně a přistoupil k Ariisovi.

"Odpusť mi, Ariisi, že jsem tě tak hrubě vyhostil z hradu." řekl Gomez a poklekl před ním. On zůstal jako opařený a nevěděl co říct. Pak Gomez vstal a pokračoval slavnostním a mohutným hlasem směrujíc ke všem vojákům. "Tento den, tato bitva se zapíše do našich kronik, našich dějin, jako vítězství Innosových vojáků nad Beliarem, nad armádou zkázy a to díky tobě Ariisi a také díky Normandským bojovníkům. I jiné národy daleko za mořem budou vědět, co se zde stalo, budou znát příběh o těchto hrdinech, kteří pomohli své zemi."
"Byla to naše povinnost" odpověděl na to Sreis.
"Přijmi mou omluvu." pokračoval Gomez směrem k Ariisovi. "A přijmi místo nejvznešenějšího a nejváženějšího rytíře v mém hradu. Ať žije Ariis!" zvolal Gomez na celé vojsko Normandských bojovníků a hrad, nad hlavou držíc překrásný obouruční meč s třpytící se čepeli. Jako odpověď se mu dostavil obrovský pokřik všech mužů. Ariis pozvedl svůj magický meč, celý potřísněný skřetí krví a zvolal: "Přijímám, můj králi." znovu se rozezněl obrovský pokřik všech mužů.
"A vás" obrátil se Gomez k Leemu a jeho třem mužům. "Prohlašuji za královské spojence, nechť jsme přátelé na celé věky." znova a naposled se rozezněl pokřik mužů.
"Nápodobně" prohodil s úsměvem Lee a podali si ruce na důkaz spojenectví.

Náhle se začala třepat zem, rozezněl se ohlušující rachot jako praskání skály, kterou něco drtí zevnitř. Centrum toho otřesu vznikal u Ariise a celé skupinky vojáků. Hrad se otřásal v základech a zdi praskaly. Najednou se před Ariisem a ostatními vytvořila v zemi malá puklina, pomalu se otvírala, po chvilce by do ní i člověk spadnul. Všichni na ni udiveně zírali. Jen tam stáli a koukali se do té díry. Nikdo to necítil jako hrozbu a čekali, co se bude dít dál. Pak se z ní začala valit sytě červená pára a vytvářet nad puklinou malý vír stoupající do výšky pár metrů. Všichni stojící blízko toho víru udělali krok zpět a ještě udiveněji na to zírali. Po chvilce začali ve víru spatřovat jakousi temnou věc, něco podivného. Sytě červená pára začínala blednout, až nakonec byla jen lehce červená a všichni přihlížející dobře rozeznali postavu v honosném černém rouchu, nebyl to ani mág vody, ani mág ohně, se zachmuřeným obličejem a výrazem smrti v očích. Na zem stále dopadaly kapky temného deště. Obloha byla temná. Mraky se začaly víc a víc stahovat. Bouře mohutně duněla. Černá postava stála v tom rotujícím víru malinko se nadnášejíc.

"To je naposledy." začal promlouvat mohutným hlasem dívajíc se na Ariise. Všichni stáli úplně strnule a s údivem na něj zírali. "Co jsi zničil mé plány, mou armádu. Za to tě poskytne strašný osud. Budeš mučen a nikdy nezemřeš, nikdy! Sama temnota tě nebude chtít přijmout. Já si tě najdu a zničím!" pak náhle zmizel zase zpátky do pukliny a pára zasyčela za ním. Puklina se zavřela a nastalo ticho. Všem běhal mráz po zádech a nikdo nevěděl co dělat.
"Kdo to sakra byl?" zeptal se Ariis směrem ke Sreisovi.
"Nevím." odpověděl mu na to stručně.
"Měli bychom to vypátrat. Je to hrozba pro naši zem a náš lid." řekl Gomez.
"Tak to on tedy shromáždil tuhle armádu skřetů a poslal ji na nás. Za to zaplatí. Já se ho pokusím vypátrat." usoudil nakonec Ariis. Hned, jak to dopověděl, všechna těla skřetů a jejich vybavení se proměnilo na prach. Všichni na to nevěřícně koukali. Teď byli ještě ve větších rozpacích a ve větší nervozitě.
"Musíme se vrátit do hradu." řekl nakonec Gomez.
"A my se vrátíme zpět do své země, až bude zase Myrthana potřebovat znovu pomoct, jsme vždy připraveni."
"Ještě jednou vám moc děkuji.Innos s vámi." rozloučil se Gomez a Ariis se Sreisem.
"My se vrátíme zpět do našeho tábora." řekl pak Lee.
"Ne, pojďte s námi do hradu oslavit toto velké vítězství." rozmluvil mu to Gomez.
Vůdce Normandských bojovníků pak mocným hlasem zavelel a všichni se začali stahovat z bitevního pole. Putovali směrem k moři, kde byly zakotveny jejich lodě ...
A zbytek vojáků se pomalým krokem mířili ke hradu. Všem se v hlavě honilo tisíce otázek, kdo to byl a proč se ta těla rozpadla na prach ...
Načítám data ...
Nahoru