Ariisova zkáza

Přehled povídky

Autor

Fanatik

Diskuse

zde

Hodnocení

1,67 | 6x | Vaše: -
Hodnocení uloženo.
Chyba při ukládání.

Seznam dílů

12.díl

Ariise vysvobodilo z hrůzného snu čísi dotěrné strkání.
"Ariisi, už je poledne vstávej." ozval se povědomý hlas.
Na odpověď se mu dostavilo nezřetelné zamumlání. Poté se Ariis probral, protřel oči a nad sebou spatřil Daisna. Posadil se na okraj postele.
"Už bude oběd."
"Díky za probuzení, Daisne, zdál se mi hrozný sen."
Dokázal usnout ve své plné zbroji, a tak se nemusel nijak převlékat, připnul meč v krásně zdobené pochvě k opasku, helmu zanechal položenou na stolku a spolu se svým přítelem si to ubíral směrem k Sálu rytířů.
Vešli dovnitř, uvnitř byli všichni muži, kteří se zúčastnili výpravy k Serendvillu, desítky paladinů a rytířů, kteří zůstali doma a vyšší členové domobrany, zbytek mužů dohlíželo na bezpečný chod města. Lee a Diego bouřlivě hovořili s Gomezem o událostech, které ze svého pohodlného trůnu nemohl zažít.
"Dobré poledne." přivítali je všichni.
"Usedněte." pobídl Gomez.
"Kde jsou žoldnéři?" zeptal se Ariis, když si sedal na svou židli.
"Museli se vrátit zpět do tábora, jsou tam jisté problémy, které musí vyřešit." odpověděl Lee.
"Dobrá."
Na stole byly nachystány stříbrné příbory, zdobené, porcelánové talíři a keramické poháry na víno.
"Přineste jídlo!" poručil Gomez, sedící v čele stolu.
Poddaní začali nosit skvostné zlaté i stříbrné mísy a tácy plné voňavě lákajících jídel, číše přetékající rudým vínem a vše servírovat.
"Dejme se do jídla!" vyzval Gomez hned, jak byly všechny talíře a poháry plné.
Na řadu přicházelo mnoho chodů. Po vydatném obědě Gomez povstal a luskl prsty na poddané stojící ve dveřích, ti vzápětí zmizeli v ústí chodby. Všichni zbystřili a obrátili své pohledy směrem ke králi.
"Měl bych tu několik dárů." řekl pomalu.
Poddaní znova vešli dovnitř. Jeden položil nějaké předměty na kamenný stolek nacházející se na stupínku a druhý o něj opřel jiný předmět. Oba byly zahalené v červené, hedvábné látce. Gomez k němu přistoupil a prvně odhalil látku z předmětů na stolku.
"Lee." otočil se. "Pojď prosím zde za mnou."
Žoldnéř k němu přistoupil. Gomez zvedl nad hlavu překrásný dřevěný, dost dlouhý luk a do druhé ruky si vzal dva toulce naplněné dohromady 60 šípy s modravě se lesknoucími hroty z magického oru.
"Toto." podával mu ho. "Je dar za tvé šlechetné a rytířské skutky, které jsi pro svou zem vykonal. Pokud bys potřeboval doplnit zásoby šípů, zajdi za naším kovářem, on je má u sebe schované jenom pro tebe." vše předal mu. "Vím, jak jste vy žoldnéři skvělí střelci, nechť je každá tvoje střela přesná." spustil se potlesk.
Lee dojatě převzal své ceny.
"Mnohokrát děkuji, pane." odvětil a potěžkal si luk. Zkusil naprázdno maximálně napnout tětivu a ta se po vypuštění se svištivě líbezným zvukem vrátila zpět. Do druhé ruky vzal toulce.

Lee se posadil a ještě u stolu si zkoušel svou novou hračku. Poté dva sluhové donesli překrásné modravě blýskavé rudné brnění, přesně stejné, jako má Lee a Ariis a s jednoručním mečem, zastrčeným v pochvě připnuté na pásku. Stojan postavili na vedle Gomeze.
"Teď ty, Diego." vyzval ho Gomez. Diego vstal a předstoupil před Gomeze. "Také zasluhuješ pořádnou odměnu. Zde, toto brnění je můj dar." ukázal slavnostně na skvost kovářství. "Mistrovská práce žoldnéřských kovářů. Nechť tě ochraňuje stejně jako Leeho nebo Ariise."
Místností se rozlehl potlesk.
"Děkuji, můj pane." uklonil se Diego skoro se slzami v očích a dal se do převlékání. Postupně ze sebe sundával pláty paladinského brnění a poté se začal soukat do rudné zbroje.
"A, Ariisi, abych nezapomněl i na tebe." obrátil se naposledy. "Přistup sem za mnou." a z hranatého předmětu opřeného o chladný stolek sejmul látku. Naskytl se jim pohled na krásný modravě se lesknoucí štít, vyrobený z magické rudy. Gomez jej zvedl.
"Nechť tě ochrání před každým zásahem tvého nepřítele. Je tvůj." předal mu ho.
Zazněl potlesk. Ariis si svůj dar potěžkal a poté usedl ke stolu. Diego se mezitím navlekl do svého nového brnění, nasadil na hlavu helmu a tasil meč.
"Fešák." ohodnotil ho Lee.
"Vše, co jsem potřeboval udělat je hotové, můžete se rozejít." ukončil sezení Gomez.
Paladinové a rytíři se mírným krokem ubírali ven ze síně. Uvnitř zůstali jen Gomez, Diego, Ariis, Lee a Daisn, kteří se dali do dalšího rozhovoru o událostech u Serendvillu a ještě pár rozmlouvajících rytířů, co zrovna neměli nic na práci ...
Jejich nevinná debata se protáhla až do večeře.
"Takže můžu s vámi třemi zítra počítat?" zeptal se Ariis když se zvedal ze židle po jídle.
"Jasný." přikývli Diego, Lee a Daisn.
"Tak ráno ve stájích. Dobrou noc." Ariis se odebral do svého pokoje, sundal vrchní části brnění a ulehl ke spánku.

Po brzké snídani, ještě za ranního rozbřesku, se společně se svými přáteli odebral do stájí, osedlali své koně. Ariis uchytil svůj štít k sedlu, Lee vyndal z úchytu v sedle svůj starý, krátký luk vyfasovaný od Gomezových lidí a zastrčil dovnitř nový, jeden toulec si připnul k opasku a druhý k sedlu. Diego se uvelebil na svém koni v nové zbroji. Vyrazili na cestu ke klášteru ohnivých mágů ...
Během odpoledne se začali přibližovat ke vstupním dveřím klášteru.
"Kartas." vzdychl Diego za pomalého cvalu. "Pěkný klášter."
Před nimi se vynořil most vedoucí přes bouřící koryto řeky hluboko pod ním. Kartas se nacházel nedaleko Khorinisu na malém útesu, přímo uprostřed pevniny, obehnaný bouřící propastí. Za ním se vypínala obrovská skalní masa. Celý klášter byl obehnaný zdí, do níž zapadaly všechny budovy. Jediné vchodové dveře byly hned naproti mostu. Temná střecha kostela s věžičkou se chmurně vypínala k nebi. Spatřili u vchodu přešlapovat nějakou osobu.
Pomalu přešli most.
"Vítejte, udatní paladinové." uvítala je osoba s mohutným hlasem. Byl to mág ohně nejvyššího řádu. Měl na sobě překrásně, červenou honosnou róbu. Jeho protáhlé čelo a obličej posetý spousty vráskami, zanechané po tvrdém a ne nijak jednoduchém životě, byly bílé od neustálé práce v temných prostorách kláštera. Na hlavě neměl už skoro žádné vlasy, jen místy mu z kůže vyčuhovaly osamocené, šedé a krátké vlasy. Mohutné černé obočí zakrývalo výrazné a přísné oči.
"Jmenuji se Pyrokar, jsem správce tohoto kláštera." představil se hlubokým a stařeckým hlasem.
Koně zastavily těsně před vstup, jezdci sesedli.
"Jmenuji se Ariis, toto jsou mí společníci, Daisn, Diego a Lee." představil je.
"Pojďte prosím se mnou, už vás očekáváme." pobídl a lehounce otevřel dveře do kláštera. "O koně se vám postarají mí novicové."
Všichni vstoupili do klášterního komplexu. Náhle se na cizince obrátili všechny oči a dotěrně si prohlížely jejich nádherné zbroje.

Hned naproti nim se rozprostřel obrovský kostel s protáhlými vchodovými dveřmi.
Nalevo se nacházela malá, jednopatrová knihovna, nalevo od ní skladiště všech potravin a úplně v kraji bylo zasazeno cvičiště učňů, pár noviců pracovalo na poli hned před těmito budovami. Napravo byly pokoje pro všechny členy řádu. Všechny budovy měly pěkně čistý bílý nátěr a kryly je rudé, pálené tašky.
"Následujte mne, prosím, něco bych tu pro vás měl." popoháněl je Pyrokar uhánějící rychlým krokem stále blíž a blíž ke kostelu.
Návštěvníci si prostory kolem jen rychle prohlédli a zmizeli v temnotě kostela ...
Načítám data ...
Nahoru