Ariisova zkáza

Přehled povídky

Autor

Fanatik

Diskuse

zde

Hodnocení

1,67 | 6x | Vaše: -
Hodnocení uloženo.
Chyba při ukládání.

Seznam dílů

8.díl

Po pohřbu se všichni začali pomalu a mlčky ubírat k jejich táboru. Většina rytířů už neměla koně. Ariis, Lee a Diego šli vedle Ariisova koně, hlídajíc šamana. Byla temná noc, když došli do tábora, všichni se rozešli do svých stanů. Ariis určil čtyři muže, kteří měli hlídat svázaného Url-Kammiise.
"K čemu vůbec toho šamana potřebujete?" zeptal se po chvilce mlčení Gorn.
Ariis, Gorn a Diego seděli ve stanu na svých kožešinách, Lee seděl u vchodu na zemi.
Ariis začal Gornovi vyprávět o temném mágovi, který se jim zjevil na bitevním poli a o záhadném zmizené mrtvých skřetích těl.
"Šaman, který vedl tenhle poslední tábor skřetů v Myrtaně a původně měl zprostředkovávat přesun otroků a pohyb orků po Myrtaně, by mohl vědět užitečné informace a možná díky nim nás ho k němu dovést." uzavřel vyprávění Ariis.
"Chytrý plán." usoudil nakonec Gorn.
"Jak hodláte s tím orkem naložit?" zeptal se Diego.
"Máme v táboře plno různých metod a nástrojů, jak získat z nepřítele cenné informace." pousmál se Lee. "Máme taky na to plno školených lidí."
"Ale opatrně, ať ho přitom neumučíte k smrti, pak by nám nic neřekl."
"Neboj, Ariisi, vždyť orkové jsou silní a vydrží hodně."
"To je pravda."
"Co budeš dělat po návratu?" zeptal se Diego Ariise.
"Dlouho se na hradě nezdržím. Chtěl jsem ještě zajet do kláštera ohnivých mágů, možná ti by mi mohli nějak pomoci. Ale bohužel cesta zpět bude trvat dlouho. Plno vojáků nemá koně a někteří jsou hodně zraněni."
"Tak zde ještě nějaký ten den zůstaňte, než se všichni zotaví, rádných vám ukázal Serendvill." navrhl Gorn.
"Dobrý nápad, tak se na to hoši pořádně vyspěte ....." Ariis to chtěl ještě doříct a Lee se už chtěl vrátit do svého stanu, když v tu je přerušil voják, který vstoupil dovnitř.
"Pane, s orkem se děje něco divného."
"Cože?"
"Používá nějakou magii."
Ariis okamžitě vyskočil z kožešiny, hodil na sebe jen nejspodnější části rudného brnění, aby venku nebyl skoro nahý, sebral svůj meč v pochvě ze země a vyběhl ze stanu.

"Pojďte se podívat." pobídl ho voják a oba uháněli směrem, kde byl Url-Kammiis držen.
Následovali je ještě Diego, Gorn a Lee. Prokličkovali mezi několika stany a uháněli na okraj tábora, kde byl šaman přivázán ke stromu. Mezitím kolem šamana stáli tři vojáci a bezmocně na něho zírali. Šaman seděl na studené zemi a ruce měl zvednuté nad hlavou. Něco říkal skřetí řečí a kolem něj se dělal temně modrý plamen, vycházející ze země. K černé obloze se zvedaly malinké modré jiskry. Zářící plamen začala sílet a vydávala mnohem větší energii a teplo. Vojáci, zakrývajíc si oči, začali před tímto jevem ustupovat, poté se zastavili a křečovitě a strmě stáli. Plameny silně šlehaly kolem. Začaly se nad orkem uzavírat. Konečky plamenů se začaly zbarvovat do světlé modré a dotýkat se. Ariis už s vojákem přibíhal. Ork začal skřetí slova víc a víc hlasitěji vyslovovat. K Ariisovi se doneslo několik nesrozumitelných slov.

"Zastavte ho!" volal za běhu na vojáky.
Bohužel, než stačil doběhnout k dění a Url-Kammiise zastavit ranou mečem, ork dokončil svůj čin. Plameny se nad ním zavřely a pohltily ho. Plamen se zavřel do země, ork zmizel, jen na zem spadly provazy, kterými byl svázán. Vojáci se jakoby probrali ze šoku a vrátili se k vědomí.
"Jak to, že jste nic neudělali?!!" spustil Ariis, když se k vojákům přihnal.
"Byli jsme jako svázáni, pane, nějak nás dokázal ovládnout a nařídit nám, abychom nic nedělali."
"Nééé!" rozkřikl se Ariis do nebe se zaťatou pěstí. "Jediná naše šance, jak zjistit, kdo poslal celou skřetí armádu je pryč!"
Pak se přihnali i Lee, Diego a Gorn.
"Kde je?" ptali se nechápavě směrem k Ariisovi.
"Použil nějaký teleport, který mohl použít i bez runy a přenesl ho a nebo použil kouzlo na sebevraždu."
Všichni tři na něj hleděli s plně otevřenou pusou.
"Ta svině!" proklel Lee.
"Tak kvůli němu padne plno našich paladinů a rytířů a on se nakonec prostě vypaří?!"
"Počkej, temný mágu, já zjistím kdo jsi, vypátrám tě a zničím!" rozkřikl se Ariis k obloze plné hvězd, v klidu posílajíc slabé záření na zem.
Všichni byli naplněni obrovskou dávkou hněvu. Ještě chvíli proklínali všemožné Beliarovy sluhy a potvory a samozřejmě ho samotného.
"Tohle nemá smysl." přerušil je nakonec Gorn.
"Snad bude i jiný způsob, jak vypátrat, kdo byl ten temný mág." usoudil Lee.
"Naše poslední šance budou asi ohniví mágové."

Po chvilce se vrátili do stanu. Zpráva se rychle rozletěla po celém táboře a všichni o tomto bouřlivě diskutovali. Otázek bylo plno, ale žádná odpověď. Noc probíhala neklidně. Ve stanu, kde byli ubytováni vůdci tábora, se celou noc až do brzkého rána bouřlivě debatovalo o jejich situaci. Až za prvního vycházejícího paprsku ulehli ke spánku.
Probrali se dlouho po poledni. Slunce se chmurně tyčilo nad celou krajinou. Obloha skoro bezmračná a jen lehounký větřík si hrál s tím malým množstvím obláčků.
Všichni tři obyvatelé stanu se probrali skoro zároveň. Opláchli obličeje, něco pojedli ze svých zásob a nasoukali se do svých zbrojí.

"Mohl bych vám teďko ukázat hrad. Tunelem, ve kterém jsem přežíval, se dostaneme do trůnního sálu. Jsou to sice už jen ruiny, ale doufám, že aspoň nějaké části hradu orkové zachovali. Z města kolem hradu nezbylo skoro nic, jen hradby a věže." vybídl Gorn.
"Dobrá, můžeme se jít mrknout. Nikdy jsem v tomto městě nebyl, jen jsem často slyšel různé pověsti a vyprávění o jeho slávě a proslulosti." odpověděl Ariis.
"Teď se budeš moci podívat na vlastní oči, Ariisi, ale jeho slávu už dávno smetli orkové."
"Skočíme pro Leeho a můžeme vyrazit." řekl na konec Ariis.
Ještě si zavolal stráž, která hlídala před vchodem do jejich stanu a jeho prostřednictvím pověřil jednoho vysoce postaveného paladina, aby dohlídl na tábor.
Mezitím došli k Leeho stanu, který se nacházel úplně na východní straně. Ten ještě se žoldnéři tvrdě spal.
"Vstávat ospalče!" vtrhl Ariis do jeho stanu.
"Co se děje? Našli jste šamana?" řekl ještě v polospánku a se zavřenýma očima.
"Ne, to zatím ne, ale chystáme se do hradu, tak tu nelež a oblékej se!"
Po několika minutách se všichni nedobrovolně probrali a nasoukali do svých zbrojí.
"Můžeme!" zavelel Ariis.
Všichni čtyři se začali pomalým krokem ubírat směrem k hradbám. Prošli lehkým porostem stromů a přišli k zhaslému ohništi, kde zachránili Gorna.
"Támhle je ten vchod." ukázal Gorn.

Několik metrů od ohniště se půda zvedala do výše jednoho metru a vytvářela malé návrší, na kterém bylo celé město vybudováno. A v tomto svahu byly umístěné dveře zakryté hustým křovím a kolem něj bylo rozeseto několik stromů, ale po útoku skřetí armády zůstaly jen ohořelé metrové pařezy. Když byly stromy rozrostlé a plné jehličí, byl to dobrý úkryt, ale teď dveře před zraky nepřátel chránilo jen husté křoví. Celé toto místo se nacházelo na opačném konci hradem, než byl tábor Url-Kammiise. Několik set metrů před nimi se temně tyčily hradby. Všude šly vidět šrámy po bitvě, všude šla vidět bledá krev a obrovské sloupy kouře, zvedající se do čisté oblohy.
Gorn vyzval celou skupinku a dovedl je ke dveřím. Rukou odkryl křoví. Spatřili masivní železné dveře s madlem a klíčovou dírou.
"Nedají se nijak jinak otevřít, než tímto klíčem." řekl Gorn a vytáhl zpod zbroje klíč na řemínku, který měl daný na krku.
Vsunul klíč do dveří, jemným otočením je odemkl a silným zatlačením je otevřel. Celá skupinka vstoupila do temného tunelu .....
Načítám data ...
Nahoru