Kapitola I.

Jistě všichni znáte Khorinis. Ostrov daleko od Myrtany. Malý ale důležitý. Těží se zde magická ruda, která má pomoci při boji proti skřetům. Kvůli ní na Khorinis připlul pluk paladinů, ochránců míru. Lord Hagen, lord Andre a lord Albrecht s sebou vezou mocný artefakt, který má zabránit nějakým větším problémům.
„Lorde Hagene, Khorinis je před námi.” Vykřikl muž ve strážním koši paladinské lodě. „Děkuji,” odpověděl mu Hagen. „Andre, Albrechte!” řekl mužům stojících u něj. „Musíme probrat situaci.” Všichni tři se vydali do kapitánské kajuty. Kajuta nebyla moc velká, po zdech byly polepeny různé mapy, ale pozornost všech upoutal malý stůl uprostřed pokoje. Na něm byla rozprostřena zářivá stříbrná zbroj a velký meč.
„Pánové, toto je legendární Zbroj Prvního krále.” Řekl muž, který byl dosud schován ve stínu kajuty. „Musíte dávat pozor, aby se nedostala do cizích rukou.” „To my určitě dáme” Odpověděl mu Andre. „Jen musíme rozhodnout, kdo z nás tří ji bude nosit.” „Pokud mohu něco navrhnout, lorde.” Spustil muž a Andre kývl hlavou, na znamení, že může pokračovat. „Rozdělil bych zbroj na tři části. Vy byste si měl vzít Rhobarův obouruční meč. Sir Albrecht zase jeho přilbu. A lord Hagen by měl dostat zbytek zbroje.”
„Jsme v přístavu, pane!” Ozvalo se ze strážního koše. Hagen se podíval ke dveřím a poté znovu na zbroj. „Dobrá... každý si vezme kus. Vy, Rone, zatím přepravte zbroj v pořádku do radnice. Vezměte si na pomoc pár paladinů.”

V přístavu se začali shlukovat lidé. Byli tu všichni významní občané, ale i ta nejnižší spodina města. O trochu dál se na průvod paladinů vystupujících z lodě díval jeden stařík. Muž s bílými vlasy a oblečený do dražšího obleku sledoval s ustaranou tváří obrovskou truhlu, kterou neslo společně pět paladinů a které navigoval jiný muž. Konec Khorinisu je blízko, pomyslel si stařec. O chvíli později si k němu přisedl další muž. Mladší muž oblečený v šedém rouchu, podobném těm, co nosí mágové, nejdříve pohlédl na loď a vojáky a poté na muže sedícího vedle něj.
„Opravdu myslíte, mistře, že se jí pokusí získat? Teď? A tady?” „Jsem o tom přesvědčen. Velmistr toto předpověděl. Doufám, že víš, co máš dělat.” „Ano, mistře. A ten detektiv... Je zde?” „Je. Tuším, že se pokusí paladiny...” Ani nestačil dopovědět svojí myšlenku a ukázal za postavu druhého muže. Blížilo se několik lidí v kožených zbrojích. „Žoldáci! Zastav je!”
Kent zrovna sledoval všechnu tu slávu okolo příjezdu paladinů, když si nad sebou všiml pohybu. Podíval se nahoru a uviděl několik mužů v kožených žoldáckých zbrojích. Všichni měli kuše připravené pozabíjet mnoho paladinů. Poté jeho zrak padl zpět k vojákům vycházejících z lodě. Ničeho si nevšimli. Na nic nečekal a začal se prodírat davem až k paladinům.
V tu chvíli začali žoldáci na střechách pálit. Všude se rozprostřela panika. Paladinové nejdříve nevěděli co se děje, a než se zorientovali na bojišti, bylo už několik mrtvých. Kent zakopl o tělo jednoho mrtvého paladina a spadl pár metrů od něj. Hned se ale zvedl, popadl vojákův meč a rozběhl se vstříc žoldákům. Zjisti, co tu chtějí královi vojáci... zněli mu v hlavě rozkazy radního. Někteří lidé nemají paladiny příliš v lásce. Možná se je pokusí zastrašit.... Mladý detektiv rychle našel v davu bojujících vojáků hlavního paladina a rozeběhl se k němu.

Stařec i přes narůstající zmatek okolo útoku žoldáků zůstal v klidu a zůstával na místě. Jeho mladý učedník stál pár metrů od něj, přesně uprostřed městského tržiště. Okolo něj leželo na zemi pár ohořelých mrtvol žoldáků. Klidným krokem šel blíže k bráně. Viděl, jak blízko starce proběhlo několik žoldáků, kteří nesli obrovskou truhlu. Nejdříve se udivil, že je jeho mistr neposlal k zemi nějakým jednoduchým kouzlem. Poté si uvědomil, že ho chce mág vyzkoušet, z jeho schopností.
„Uhni šašku!” Zahulákal na něj nejvyšší žoldák. Neodpověděl. Jen natáhl ruku a nechal sebou proudit magickou energii. Ani jeden ze zlodějů neměl šanci vytáhnout meč a už z nich byly kostky ledu. Mág ale nepřestal kouzlit. Vyčaroval neprostupnou na neprůhlednou zeď. Poté zahvízdal a blízko něj se objevili další dva muži, oblečeni stejně jako mág. Ukázal na truhlu. Oba nově příchozí se jí hned chopili a za chvíli byli pryč. S nimi zmizela i zeď. Zamířil zpátky ke svému mistrovi. „Byl s nimi mág. Získali zbroj.” Stařec neodpověděl a dál sledoval bojiště.

Hagen si všiml, jak k němu běží nějaký muž. Nevypadá jako ostatní žoldáci... Pomyslel si. Když už byl skoro u něj, napřáhl se a chtěl muže udeřit. Ten se ale zastavil a zvolal: „Neútočte! Posílá mne radní Rochneister. Mám vám pomoci se vším, s čím si nebudete ve městě vědět rady.” „Těší mě. Víte, kdo jsou tito...” Vedle Hagena se ocitl další žoldák, ale než mohl nějak zareagovat, proťal ho Kentův meč. „Dobrý postřeh. Kdo jsou tito muži?” „Žoldáci.” Oba se k sobě otočili zády a pokračovali v boji. Hagen navolal na dalšího vojáka, kterého Kent stěží viděl. „Andre! Kde je Ron se zbrojí?” „Není zde, pane. Možná se z to dostal a už je na radnici.” „Ví kde je?” Vložil se do rozhovoru Kent. „Ne. Když nám tady máte sloužit, najděte ho! Snadno ho poznáte. Není oblečen jako ostatní paladinové.” „ Nemám vám sloužit! Ale pokusím se ho najít.” Začal se hned rozhlížet po bojišti. Zarazil se, když uviděl starce osaměle stát blízko dalších žoldáků. Na okamžik se jejich oči setkali a Kent ucítil podivné svědění po celém těle. Poté jeho zrak padl na pár mrtvých paladinů. Nebylo na nich nic zvláštního, ale mezi nimi byla mrtvola normálně oblečeného člověka. RON!? Napadlo ho hned. Když se na něj ale pozorněji podíval, zdálo se mu, že vidí pohyb. Ještě nebyl mezi mrtvými. Otočil se a chtěl tuto zprávu říci Hakenovi. Obrátil se a poslední co viděl, byla hůl jednoho žoldáka.

Hagen pocházel bojiště. Sám měl ještě svůj meč od krve z proběhlé bitvy. Došel až ke Kentovi, a všiml si, že dýchá. Oddychl si, že alespoň někdo další přežil tento masakr. „Albrechte! Někdo přeci jen přežil. Až přijde Andre s léčiteli, řekni jim, ať tohoto muže ošetří.” „Kam jdete vy, pane?” „Zjistit kam zmizela truhla se zbrojí. Ron je mrtev. Někde musí být.” Albrecht se při pomyšlení na Ronovu smrt zatřásl. „Pane... Než jsme odešli z lodě, Ron mě zastavil a řekl mi, že měl zvláštní sen. Dal mi helmu. „Zbytek je v jedné staré bedně v lodi.” Hagen na něj nejprve nechápavě pohlédl, poté na Albrechta chtěl řvát, ale nakonec se rozmyslel. „Dobrá.... Zbroj tedy máme. Ale co bylo v té truhle?” „Nevím, pane. Toto tajemství si vzal Ron do hrobu.” „ Zůstaň zde. Já se jdu porozhlédnout po té bedně.”

Takže zbroj nebyla v truhle... pomyslel si muž v šedém rouchu, který poslouchal oba paladiny z úkrytu. Sledoval, co se děje dál, a když viděl, že jeden z paladinů odchází do lodě, rozhodl se jednat. Musel získat alespoň jednu část zbroje. Natáhl ruku směrem ke zbývajícímu vojákovi a znovu sebou nechal proudit energii. Z dlaně mu vyletěl blesk a proťal nic netušícího Albrechta jako šíp. Ten bez sebemenšího výkřiku padl k zemi mrtvý. Vrah neváhal a pár rychlými skoky byl u mrtvoly. Sundal z ní nepoškozenou helmu, něco si zamumlal a zmizel.

Andre a dva mágové byli zrovna jen pár domů od lodě, když se oba mágové zastavili. Andre na ně nechápavě pohlédl. „Někdo zde používá magii. Temnou magii.” „Temný mág? Tady?” „Musíme si pospíšit. Můžeme ho ještě chytit.” Všichni tři se dali do běhu. K lodi přiběhli ale už pozdě. Viděli jen doutnající mrtvolu Albrechta a u ní temnou skvrnu, která ale hned zmizela. „Teleportoval se!” řekl starší mág. „Ano. Nikdo tu už nezůstal živý.” Odpověděl mu mladší jedinec. „Ne. Pleteš se můj mladý učedníku. Tamten..” Ukázal směrem Kenta.. „ Ten ještě žije.” „Ale kde je lord Hagen?” Vložil se do jejich rozhovoru Andre.
V tu chvíli vystoupil z lodě Hagen s bednou v rukou. „Andre?” Zeptal se. Přes bednu neviděl, co se před ním děje. „Ten muž, co nám pomohl, žije. Leží támhle” A naklonil se směrem ležícího Kenta. Andre se zvedl od Albrechta a pomohl Hakenovi od bedny. „Pane...” Ukázal na Albrechta. „Nějaký mág ho zabil.” „Albrechte....” Vydechl nevěřícně Hagen. „Odneste ho i toho muže do radnice. Radní nám bude muset hodně vysvětlovat.” Rozkázal a vydal se směrem, kterým odhadoval radnici.