Bratrstvo dýky

Přehled povídky

Autor

Janp

Diskuse

zde

Hodnocení

1,52 | 31x | Vaše: -
Hodnocení uloženo.
Chyba při ukládání.

Seznam dílů

Popis

Děj se odehrává alternativně mezi prvními dvěma díly série. Paladinové připlouvají na Khorinis a berou si s sebou jeden mocný artefakt. O ten májí zájem dvě nepřátelské organizace. Navíc se do tohoto boje připlete jeden mladý detektiv....

2.díl

Kapitola II.

Mág v šedém rouchu vstoupil do obrovské temné místnosti. Přes celou místnost vedl velký červený kožený koberec. Na jeho konci byl umístěn černý trůn. Na něm seděl muž v mohutné černé zbroji. Mág si nevšímal okolních studentů, oblečených stejně jako on a rovnou zamířil k trůnu. „Pane,” řekl, zaklekl a podal muži nedávno ukořistěnou helmu. „Paladinové jsou chytřejší, než jsme předpokládali. Rozdělili zbroj na tři kusy.” Muž si od něj vzal helmu. „Dobrá práce, Xere..” Odpověděl hlubokým hlasem. „Tuší tvůj mistr něco?” „Ne, pane. Je zaslepen tím detektivem. Myslí, že sehraje důležitou roli v boji proti nám. Nejspíš ho chce učit.” „Další Dýka? Viděl jsem ho v boji proti našim žoldákům. Bude mu, ale i nám prospěšný. Teď se vrať ke svému mistrovi a získej další kusy zbroje.”

„KDE BYLI VAŠI MUŽI?” Křičel lord Hagen na radního Rochneistera. „MĚLI JSTE ZAJISTIT PLYNULÉ VYLODĚNÍ. KVŮLI VÁM ZEMŘELO MNOHO DOBRÝCH PALADINŮ.” Pokračoval Hagen, celý rudý vzteky. Smrt Albrechta a zmizení helmy ho velice zasáhlo. „ My.... Já... posílal... jsem tam... své muže.” Odpovídal nervózně Rochneister. „ANO. JEDNOHO, KTERÝ BYL PO PÁR RANÁCH NA ZEMI!” „Neurážejte Kenta. Určitě dělal, co mohl. Na místo útoku jsem již poslal několik svých mužů.” „Doufejte, že najdou Albrechtova vraha. Určitě nechcete, abych vám musel zabavit město!” Toto Rochneistera překvapilo. Nemůže mi vzít město, zamyslel se. Nejspíš jen tak vyhrožuje, napadlo ho hned záhy.

Kent seděl na posteli, jemu zatím neznámému domu. Podle velikosti pokoje, soudil, že bude v domě nějakého bohatého občana. Celá místnost byla poseta drahými koberci, zlatými příbory a stříbrnými talíři, které byli zajímavě poskládány na skříních, postavených u zdí.
Přemýšlel o snu, který se mu zdál. Zjevil se mu starý muž a řekl mu, ať za ním, až bude připraven příjde do majáku. Kent přemýšlel, jestli má cenu tam chodit. Až budeš připraven... zněla mu v mysli starcova slova. Ale kdy? Kdy budu připraven? A kdo byl ten stařík? Na mysl mu vyplouvalo čím dál více otázek. Potom si vzpomněl na příjezd paladinů. Ten stařec tam byl. Viděl ho. Pohltila ho zima, jako když se mu poprvé podíval do očí. Musí ho najít. Z přemýšlení ho vytrhl křik, linoucí se z dolního patra. Slyšel i podstatně tišší hlas, který dobře znal. Rochneister pomyslel si. Hned poté mu byl pokoj známý. Párkrát tu již byl. Chvíli poslouchal a poté usoudil, že druhý hlas bude patřit vůdci paladinů. Vstal, vzal si ze židle svojí košili, oblékl si jí a sešel dolů ze schodů.
To, co viděl, ho zarazilo. Rochneister seděl na židli, jako nějaký provinilec a jeden z paladinů na něj něco křičel. „Pane!.” Zakřičel Kent a rozběhl se radnímu na pomoc. Další z paladinů ho ale bleskově srazil k zemi. Hagen i Rochneister se otočili k nově příchozímu. Najednou se rozprostřelo ticho. „Kent vám může pomoci s hledáním vraha. Je to detektiv.” Prořízl ticho jako první radní. „Mohl by, pane.” Řekl lord Andre, který nyní držel Kentovy ruce, aby mladík nemohl nikomu ublížit. „Bojovat přeci umí.” Hagen chvíli přemýšlel a poté souhlasil. „Dobrá, ale půjdeš s ním Andre. Nemůžu dopustit, aby se situace ještě zhoršila.”

Po chvíli byli oba muži připraveni vydat se do přístavu. Když tam přišli, místní domobránci se snažili identifikovat s pomocí dalšího paladina jeho padlé kolegy. Ostatní muži tahali mrtvé žoldáky na jednu obrovskou hromadu. Ženy zase uklízely rozbité dřevěné stánky a kusy rozbitého rohu místní hospody.
Kent se podivil nad tou spouští. Boj musel pokračovat ještě dlouho potom, co sem omdlel, zauvažoval, když se podíval na kus chybějícího rohu. Poté se podíval k lavičce, kde při bitvě viděl starce. Pořád o něm přemýšlel. Až tady skončím s vyšetřováním, půjdu se podívat k majáku. Kent doufal, že pro něj bude mít stařík odpovědi. „Pane,” zakřičel jeden z vojáků domobrany na paladina sklánějícího se zrovna nad jedním mrtvým. „Něco jsme našli,” a vytáhl z malého křoví meč. Ne ale paladinský, ani zahlý, který používají žoldáci, ale rovný, nabroušený meč. „Ten znám,” vykřikl Kent, až se několik vojáků zděšeně obrátilo jeho směrem. Asi si mě předtím nevšimli, zauvažoval Kent, který sebou trhl, když na něj najednou pohlédlo tolik lidí. Ale pokračoval. „Ten meč patří jednomu dělníkovi. Alrikovi. Vidíte,” a ukázal na malé vyryté A umístěné na rukojeti.” „Kde ho najdeme?” zeptal se Andre, který se pomalu neslyšně objevil vedle detektiva. Kent se zvedl od meče a podíval se na paladina: „Má dům pár uliček odsud. Přímo pod kasárnami.” „Tak na co tady čekáme?” zeptal se Andre s přílivem optimismu. Kývl na Kenta a oba se vydali znovu na cestu.
Když už se blížili k cíli, Andre se začal na Alrika vyptávat. „Není toho moc, co bys potřeboval vědět. Je to opilec, pořádá v jednom kuse souboje a tím si vydělává, nejspíš má i prsty ve zlodějině a prodává drogy mimo město. Připlete se skoro ke všemu. Proto se s ním už trochu znám. Určitě mě rád uvidí.” Odpověděl mu Kent a trochu se pousmál. „Tohle je jeho dům. Určitě bude před ním.” řekl a mezitím ukázal na jednu z chatrčí. Měl pravdu. Alrik před domem štípal dříví. Když pohlédl na Kenta, který držel jeho meč a na těžce oděného paladina zmocnil se ho strach. „Ale ne! Tentokrát mě nevytáhneš na nějakou sebevražednou misi.” řekl, zahodil sekeru a začal utíkat. Než měli Kent a Andre cokoli udělat, Alrik už mizel mezi spletí uliček pryč. „Vypadá to, že tě moc rád nevidí.” poznamenal Andre. „Necháme mu tu meč a jd...” Jeho hlas zanikl v ohromném výbuchu. Vedle nich padlo několik kamenů a začal je zavalovat kouř.

Wulfgar se snažil přes kouř najít nepřítele a svoje žáky. Ještě před chvílí trénovali. Ještě před chvílí nad nimi svítilo slunce. Wulfgar zakašlal a vyhnul se několika padajícím kamenům. Potom přišel ten mág. Zabil straž u vchodu a potom mě odhodil, vzpomínal dál. Viděl jsem, jak moje vojáky mění v kámen a potom je jediným mocným chvatem rozbil. Najednou ho nějaká cizí síla srazila k zemi. Vedle něj se objevil muž v šedém rouchu. „Kde jsou paladinové?” zasyčel Xer. Wulfgar místo odpovědi plivl mágovi do obličeje. „Paladinové tě zničí.” řekl Xerovi a dál se na něj jen tak díval. Najednou ucítil, jak mu těžknou nohy. Podíval se na ně a viděl, jak se pomalu mění na kámen.

Za městem vše sledoval starý mág, ze starého majáku. Když nevěděl, co se děje, modlil se k Innosovi, ať je jeho učenec a mladý detektiv v pořádku. Snažil se pomocí magie ucítit tok událostí.
Na druhém konci města, za hradbami byla ukryta obrovská černá věž. Muž s ohromnou černou zbrojí vyšel na nevelký stupínek a díval se na chaos v kasárnách. Věděl, že Xer svojí práci provedl dobře. Získá další část zbroje a zničí všechny domobránce ve městě.

Andre a Kent už byli na schodech vedoucí do kasáren. Rychle je vystoupili, ale poté se zastavili. Viděli mága a několik kusů kamenů, které kdysi bývali Wulfgarem. Andre bleskurychle vyrazil a Kent s malým zdržením za ním. Ale hned jak paladin proběhl branou, zavřela se za ním bariéra, která Kenta odhodila zpátky ke schodům. Andre se rozeběhl proti Xerovi a chtěl máchnout, ale meč zůstal viset ve vzduchu. Mág trhl rukou a meč mu přistál v ruce. Poté hýbl druhou a Andre se začal měnit v kámen. Kent všemu přihlížel a naposledy se pokusil projít bariérou. Znovu ho ale odhodila pryč. Mohl jen bezmocně přihlížet smrti dalšího paladina. Když byl Andre celý jako socha, otevřela se bariéra. Mág pohnul volnou rukou a Andre proletěl vchodem a srazil Kenta. Poté se teleportoval pryč.
Kentovi se opět v mysli vyrojily vzpomínky na starého muže. Musí se dostat co nejrychleji k majáku. Zvedl se, pohlédl na zbytky Andreho, sebral svojí zbraň, kterou upustil a vydal se k majáku.

Přišel jsem pozdě... pomyslel si lord Hagen. Díval se na všudypřítomné kusy kamení. Doufal, že Andre a Kent nebyli u tohoto masakru. Hněv, ze smrti Albrechta vystřídal smutek za smrt tolika lidí. Věděl, že někdo chce zbroj. Znovu pohlédl na zničené kasárny a vydal se do přístavu.
„Ne, pane. Oba odešli už dávno.” řekl voják, kterého se Hagen ptal na Andreho a Kenta. „Kam šli?” „K Alrikovi. Našli jsme jeho meč mezi mrtvolami.” Hagen se vydal k Alrikově chatrči, podle cesty, jak mu jí popsal voják. Nikdo nebyl ani uvnitř, ani před domem. Lord si všiml několika kamenů z kasáren. Takže tam byli. Jsou mrtvý, zauvažoval Hagen. Už jsem zbyl jen já. Už mám jen jednu část zbroje. S těmito myšlenkami se vrátil na radnici.

„Meč je náš.” řekl Xer svému pánovi v černé zbroji. „Myslím, že je čas skoncovat s tvým mistrem.” odpověděl mu muž. „Ale ani nezačal cvičit toho detektiva...” „Ale ano. Právě v tuto chvíli se už setkali u majáku.” Muž promítl do mágovy mysli obrazec Kenta a Xerova mistra, kteří se setkávají u majáku. „Mám připravit bojovníky?” Zeptal se nakonec „Ano můžeš. Na můj rozkaz vyrazte.”

Kent byl celý rozrušený z událostí v kasárnách. Běžel, co mohl, aby se dostal k majáku. Párkrát trochu zakopl, ale nikdy nespadl. Celý udýchaný doběhl ke věži. Na lavičce před ní seděl starý muž. Když uviděl Kenta, vstal. „Čekal jsem tu na tebe, mladý detektive.”
Načítám data ...
Nahoru