Hu Hu! Nesly se přes volnou písečnou cestu výkřiky mnoha černých těžkooděnců. Cesta za nimi i před nimi se prášila a nebe potemnělo. Zvířata se Černé armádě klidila z cesty. Stromy a tráva, jako by odvracely zrak od jejich obrněných těl. A v čele těchto přisluhovačů temnot hrdě kráčel muž s obří šavlí v rukou. Na rozdíl od ostatních neměl ale celé brnění černé. Jeho brnění mělo spíše tmavě hnědou barvu. Na ramenou a kolenou měl zlaté chrániče. Helmu měl protaženou dopředu do velice ostré špičky. Neměl otvor pro oči, což nahánělo u jeho nepřátel strach. Všude kam šlápl zem umírala. Čím dál se armáda dostala, tím víc okolo něj začala svítit temnota.

Najednou se celá výprava tisíce mužů zastavila. Náhodného pozorovatele by zaujala, ale i vyděsila disciplína vojáků. Vůdce popošel o několik metrů dál. Hora, u které celou dobu šli jako by ustoupila před temným velitelem a odkryla výhled na starý, nijak nechráněný maják.

Mág v šedém rouchu vstoupil do městské radnice. Několik paladinů blízko vchodu se uklonilo. Netušili, že do radnice vstoupil vrah jejich dvou velitelů. Xer zamířil na konec místnosti ke stolu, kde stál vůdce Innosových vojáků, Lord Hagen. Lord stál za stolem a díval se ven na zahradu, kde několik mužů kopalo hroby pro Albrechta a Andreho. Odvrátil zrak a upřeně se zahleděl na přicházejícího mága. Xer poklekl a sklonil hlavu. Vstal, podíval se na Hagena a řekl: „Pane, naši mágové našli vraha vašich společníků. Ukrývá se v majáku za městem.”
„Za městem..” zamyslel se Hagen. „Dobře. Můžeš jít.” dořekl a otočil se.
Xer se obrátil k východu. Mezi dveřmi se pousmál. Vše vycházelo podle jeho plánu.

„Čekal? Vy jste čekal na mě?” zeptal se udiveně Kent. „Ale jak jste mohl vědět, že sem přijdu?”
„Nic jiného ti nezbývalo.” řekl stařec, který pořád seděl na lavičce před majákem. „Byl jsi jediný u toho, když zemřely Albrecht a Andre. Čekala by tě smrt.”
„Ne, radní by se za mě postavil!”
„Radní už nemá skoro žádnou moc. Paladinové teď řídí město.”
Kent chtěl dál odporovat, ale nakonec si uvědomil, že by to k ničemu nebylo. Stařec po chvíli znovu promluvil: „Problém je, že paladinové nevidí opravdové nebezpečí. Temní Bojovníci, kteří neslouží bohům znovu povstali.”
Kent si vzpomněl na příběhy, které slýchával jako malý. Temní Bojovníci byl kult hrdlořezů, kteří chtěli ovládnout ostrov i Myrtanu. Kdysi je porazil válečník, který dokázal zkrotit draky.
„Paladinové je nedokáží porazit.” Došlo mladému detektivovi. „Ani paladinové z legend neměli takovou sílu.”
„Ano, ale než Dračí bojovník zemřel, předal svoje umění zkrocení draka svému synovi a ten svému synovi. Toto tajemství se předávalo v jejich rodině po generace, až nakonec vznikl spolek krotitelů draků. Zkrocení draka ale nepotřebuje sílu, ale šikovnost. Proto se do spolku začali přidávat další učení. Akrobacie, tiché zabití a plížení byli tři hlavní výukové předměty, hned po krocení draka.
Jenže drakové vymřeli a spolek ztratil svůj hlavní úkol. A tak vzniklo uskupení, které mělo zabránit Temným znovu povstat. Vzniklo Bratrstvo Dýky.” Starcův výraz se změnil a začal upírat zrak na detektiva.
Kent začal pomalu ustupovat, ale stařec ho zarazil.
„Tvoji rodiče do bratrstva patřili, Kente Harrowe, stejně jako do něj budeš patřit ty!”
„NE!” vykřikl Kent.
„Je to tvůj osud!” řekl stařec rázně. Jeho výraz i hlas se znovu změnili. „Dej mi alespoň šanci.” řekl laskavě.
Než Kent stačil odpovědět, oslepila ho velká záře a ztratil vědomí.

Hagen vyšel před radnici na náměstí, kde se pomalu připravovalo skoro 70 mužů. Když ho uviděli, rychle se seřadili.
„Vojáci!” začal Hagen s proslovem. „Dnes pomstíme naše dva padlé bratry. Innos si je vzal k sobě nečekaně a možná i neplánovaně. Ale i přesto je na našich bedrech nelehký úkol. Musíme se pomstít. Sám Innos tomu určitě chce, jinak by nám neodhalil vrahovu pozici. Vrah může být nebezpečný, proto by bylo neuvážené kdyby proti němu šla malá skupinka. Takže, vojáci,” pozvedl svůj meč nad hlavu. „Vyrážíme!” Vykřikl a svojí zbraní ukázal k městské bráně. Na tento povel se paladinové otočili a vydali se vstříc boji.

Kent začal pomalu otvírat oči. Zem pod ním hrála všemi barvami. Začal se pomalu zvedat.a snažil se vzpomenout, co se stalo. Vzpomínal si na toho divného starce.
Za sebou uslyšel tichý smích. Stál tam. Stařec už nevypadal tak bezmocně. Černé, ozdobené roucho a meč připásaný u pasu z něj dělali muže podobného Hagenovi.
„Takže jsi se už probudil. To je velmi dobře..” řekl s úsměvem na tváři. „Máš před sebou hodně práce.”
„Já? Proč já?” zeptal se Kent nedůvěřivě.
„Protože je to tvůj osud!” řekl stařec vážnějším hlasem.
Kent se pomalu postavil a pohlédl starci do očí.
„Můj osud? Co vy víte o mém osudu?” zeptal se. „Unesete mě... Kde to vůbec jsme?” Začal si detektiv uvědomovat, že už není před majákem. Nejspíš nebyl ani na Khorinisu.
„Tohle je jiná dimenze. Cizí svět, kde neplatí stejné zákony jako v našem světě. Zatímco tady mluvíme, v Khorinisu mohl Lord Hagen ujít zhruba jeden krok.”
„Znáte Hagena?”
„Ano, kdysi jsme se znali navzájem.” řekl muž a trochu sklonil hlavu a zamyslel se. V mžiku se ale probral... „Ale to hlavní, proč jsi tady. Musíš se naučit způsobům Dračích krotitelů a Bratrstva Dýky.”
„Co... Cože? Ale proč?”
„Jak jsem řekl: Je to tvůj osud!” odvětil stařec se zdůrazněním slova osud.
„Ne...”
Starcův výraz se opět změnil. Znovu sklonil hlavu, natáhl ruku a smutně řekl: „Nechtěl jsem, aby to došlo až sem.” S posledním slovem vylétl z mužových prstů paprsek a zasáhl detektiva přímo do čela. Kent padl k zemi. Znovu.

Xer se procházel po majáku. Brzy tohle všechno skončí... Brzy už mě bude poslouchat celý svět...
Honilo se mu hlavou, zatímco stoupal pořád víš, až na úplný vrchol věže.
Chvíli pozoroval okolní krajinu, potom se zaměřil na místo u hory. Viděl černé obrysy mnoha postav. Pousmál se. Otočil se k nashromážděnému listí, chrastí, keříků, větví, papíru a dalších věcí na podpal navigačního světla majáku. Napřáhl se a jedním mávnutím zapálil celou hromadu. Ta začala okamžitě hořet.

Velitel Temných bojovníků u hory pohlédl k majáku, sotva jak začal zářit. Vydal rychlý rozkaz k ostatním mužům. Ti se dali znovu do pochodu směrem k majáku.

Kent otevřel oči. Vznášel se několik metrů nad zemí. Pohlédl dolů. Pod ním byla zřícenina hradu. Právě v ní probíhala bitva. Pár jedinců, proti tisícům stejných bojovníků. Kent mezi nimi poznal jen jednoho z paladinů, kterého viděl v radnici. Nevybavoval si přesné jméno, ale nejspíš se jmenoval Presly.
Presly statečně bojoval proti několika násobné přesile. Obklíčili ho ze všech stran. Jeden z válečníků za jeho zády se napřáhl pro zákeřný útok zezadu. Presly neměl šanci ránu vykrýt. Kent zavřel oči, těsně před seknutím.
Když je otevřel, Presly pořád stál, ale útočící válečník ne. Detektiv nikde neviděl paladinova zachránce. Potom si všiml, že další nepřátelé padli k zemi, aniž by se jich Preslyho meč dotkl. Kent by si nejspíš myslel, že se sám Innos smiloval před paladinem a zachránil ho, kdyby si nevšiml šípu trčícího z jednoho mrtvého. Najednou přiletěl další a další. Protivníci padali rychle a okolo Preslyho jich bylo čím dál méně.
Zem se ale začala třást. Hrad se začal ještě více bořit. Kent uslyšel křik. Otočil se za ním a viděl, jak z jedné budovy padá další muž. Naštěstí se mu povedlo zachytit lukem o jeden z kamenů budovy.
Tětiva se roztrhla a muž znovu začal padat.
Než ale stačil dopadnout, zemí otřáslo další zemětřesení a zbytky hradu se zřítily. Ze země vyšlehl fialový plamen a strávil všechno, co bylo poblíž.
Kent, který byl několik metrů nad plamenem viděl, jak se plameny šíří, až vytvořili rytířské kopí s kapkou krve na konci.
Než měl Kent čas si všechno prohlédnout, plameny se zvýšili a proměnili se na několik kopí, stejných, jako na znaku. Všechny vyrazili proti Kentovi. Detektiv zavřel oči.
První kopí proletělo. Za ním druhé, třetí, čtvrté a páté. A Kentovi se nic nestalo.
Podíval se, kam kopí letěla a viděl, že míří přímo na postavu letící na drakovi. První kopí se zapíchlo drakovi hluboko do krku. Drakův bolestný ryk utichl s tím, jak se další kopí zapíchla do krku. Drak začal padat. Kent odvrátil zrak a zavřel oči.

Když je znovu otevřel, stál v malé místnosti. Naproti němu stál stařec.
„Konečně jsi zpátky.” řekl ustaraným hlasem.
„Cože? Kde... Kde to jsem?” řekl Kent, který se začal pomalu vzpamatovávat ze svého snu.
„Musel jsem ti ukázat, co se může stát, když mě nebudeš poslouchat.” odpověděl stařec. „Poslal jsem tě do budoucnosti.”
„Do budoucnosti?” Jak?” nechápal Kent.
„Mistře, nechcete ho umlčet?” ozvalo se od okna.
Kent se otočil za hlasem a uviděl dalšího muže v šedém rouchu.
„To je Xer. Další člen Bratrstva.” Představil stařec muže Kentovi. Potom se stařec odvrátil od obou mladíků a přešel k malému stolku v rohu místnosti.
„Když jsem ti chtěl vysvětlit alespoň základy našeho Bratrstva, okolnosti mi to nedovolí. Tak že tohle..” Zvedl hnědou koženou zbroj a nablýskaný meč v průhledné pochvě. „... ber jako uvítací ceremoniál.” Stařec se usmál a s lehkostí hodil věci detektivovi.
„Ale já...” pokusil se zaprotestovat Kent, ale stařík ho znovu přerušil.
„Měl by jsi si tu zbroj obléct.”
„Proč?”
„Protože asi nechceš bojovat v těchhle hadrech!” Vložil se do rozhovoru Xer.
„Bojovat?”
Xer neodpověděl. Místo toho ustoupil od okna a nechal Kentovi výhled na okolí.
Všude okolo věže se stahovali tisíce vojáků v černých zbrojích. Kent přistoupil blíž k oknu a viděl, jak přistupují další a další vojáci.
Otočil se a trochu sebou škubl, když uviděl, jak se několik zbrojí jen tak zvedá ze svých míst okolo a pomalu se seřaďují. Stařec se trochu podiví nad Kentovím výrazem.
„Vypadáš, jako kdybys nikdy nikoho neviděl kouzlit.”
„Já... Já se radši jdu převléct do zbroje.” Řekl Kent a rychle namířil k prvním dveřím, které viděl.
Když se za ním zavřeli dveře, Xer se zeptal: „Pane, proč zrovna on?”
„Kvůli jeho otci. Jeho odkaz žije v něm. Musíme ho jen probudit.”

Hagen s ostatními paladiny se zastavili. Právě se dostali na vrchol jednoho z menších kopců, kterých je mezi městem a majákem ještě mnoho. Hagen se oddělil od ostatních a podíval se směrem k majáku. Kouřilo se z něj. Ať už tam najdou cokoliv, pomstí Andreho a Albrechta. I kdyby měl maják zničit. Vrátil se zpět k vojákům. V jejich tvářích viděl stejné odhodlání, jaké sám cítil. Kromě ní ale cítil, že nadcházející události změní jeho život, stejně jako celý Khorinis.