Gothic - Žoldákův requiem

Přehled povídky

Autor

Garrett

Diskuse

zde

Hodnocení

1,26 | 78x | Vaše: -
Hodnocení uloženo.
Chyba při ukládání.

Seznam dílů

6.díl

Oběd v taverně se protáhl o mnoho déle, než Hurik s Homerem čekali. Po výtečném uzeném skopovém (na místní poměry) si společně dali ještě pár piv a probrali onu akci i mnoho jiného. Hurik Homerovi důvěřoval a tak mu prozradil celý plán a blaženě se usmíval, když mu Homer jeho akci pochválil.

"Je to velmi zajímavý plán, a i když se zprvu zdá jako čiré šílenství, mohl by mít slušnou naději na úspěch. Jestli se ovšem provede správně." kýval Homer uznale hlavou.
"Na to osobně dohlédnu, aby se provedl správně.To si piš!" kasal se Hurik.
"Vsadím se, že Lares ti svěří vedení. To je velká pocta."
"Ano to je. Bojím se, abych to nezpackal – tedy pokud mi to velení opravdu svěří. Vždycky je tu nějaký Gorn nebo Jarvis, který ti to vyfoukne před nosem." povzdechl si Hurik a upil piva.
"To si nemyslím." vrtěl hlavou Homer a pozdvihl své pivo. Když si přiťukli, pokračoval, "Gorn i ostatní vědí kulový o tom co se chystá, to ty to máš v hlavě, tak žádný strachy!" usmál se.
"Jo, asi máš pravdu." kývl Hurik a znovu si přihnul. Povzbudivá Homerova slova jej potěšila. Napadlo jej, že možná sám Lares převezme dohled nad celou akcí, ale to by mu vlastně ani nijak nevadilo. Avšak kdyby mělo velení připadnout někomu jinému z žoldáků nebo banditů, to by přes srdce jen tak nepřenesl!
Hodina za hodinou uplývala a venku se mezi tím horké slunce nenasytně prokousalo mlhou, jenž už neměla střechu z dešťových mraků, které zadržovaly celé ráno sluneční paprsky. Den se nachýlil k pozdnímu odpoledni a Hurik stále setrvával v taverně. I Homer zde ještě seděl, ale měl se už k odchodu.

Skvělý oběd a skvělý rozhovor Huriku!" zasmál se Homer a zvedl se ze svého špalku, jenž mu celou dobu sloužil na místo židle. "Dlouho jsme si takhle nepopovídali. Přeju ti hodně štěstí v té věci…"
"Díky." odvětil Hurik. "Já ještě posedím, musím o něčem popřemýšlet."
"Tak někdy příště!" rozloučil se Homer a odebral se k baru, kde zaplatil Silasovi svou útratu.
"Měj se pěkně."

Hurik se ještě nemínil zvednout a odejít. Sedělo se mu dobře a byl spokojený. Schválně si zakázal sebemenší pomyšlení na večerní poradu. Věděl, že den pokročil a byl rád, že tak rychle a jakoby bez něj. Příjemné chvíle v taverně jej zabavily a zároveň ukously veliký kus z dlouhé řady hodin, jenž zbývaly do vytoužených jedenácti. Když Homer odešel, poručil si Hurik ještě jedno poslední pivo a jen tak zadumaně seděl a prohlížel si osazenstvo taverny, které se od oběda pozměnilo. V Novém táboře moc zábavy člověk nenašel a tak nebylo divu, že už se taverna začala poznenáhla plnit, ačkoli bylo stále odpoledne a venku svítilo slunce na čisté modré obloze. Bandité, jenž se vrátili z lovu nebo z nějaké obchůzky mimo tábor, se sesedli u stolů a chvástali se, nebo se o něčem dohadovali.

Do taverny zavítal také Baal Kagan a jeho učedník. Byl s nimi i třetí člen Bratrstva , ale toho Hurik neznal. Vůbec netušil, jak se ten chlap jmenuje. Když kolem prošel Silas, vyptal se ho Hurik na jméno toho člověka.
"Jó, tenhle parchant si říká Gor Na Drak. Je to jeden z templářů." ochotně vysvětloval Silas. "Občas se tu ukáže někdo z válečníků tý sekty. Mají zájem hlavně o Svobodnej důl – to se tu teda šušká, ale proč, to nevím. Tohle jsem tu už párkrát v minulosti viděl, ale moc toho nenamluvil. Těžko ti o něm povím víc. Zřejmě přišel s těma dvěma."
"Hmm. Asi jo. Díky." spokojil se Hurik s odpovědí.

Dál si prohlížel trojici mužů z Bratrstva. Všichni tři měli holé hlavy a všude na viditelných částech těla podivná tetování s různými vzory. Hurika to jistým způsobem fascinovalo. I přeběhlíci z Bratrstva, kteří žili tady v táboře, měli taková tetování, ale vůbec ne tak pěkně vyvedená. Tetování zřejmě svědčilo o důležitosti toho či ono muže v hierarchii Bratrstva a nebylo divu, že přeběhlíci mají jen několik málo jednoduchých vzorů. Tihle muži měli oproti nim na těle mistrovská díla. Mužům se kolem lebek oplétali podivní hadi, temena měli pokrytá zvláštními vzory, zrovna tak krk i paže zdobily prazvláštní křivky. Dokonce i prsty na rukou oplétalo jemné tetování. Celé tetování ve vší své složitosti dokonalo ladilo s tělem a dodávalo mužům velmi zvláštní majestátné vzezření, i když někteří muži prohlašovali, že je to spíše směšné a rozhodně ne chlapské. Hurik si tohle nemyslel, ačkoli by se určitě potetovat nenechal.

Hurika zvláště zaujal ten vážný válečník, kterého tu ještě nikdy před tím neviděl. Na zádech měl zavěšený krásný obouruční meč, který držel na několika přezkách, takže stačilo jen obratné škubnutí a byl připravený v boji. Meč byl opravdu pěkně vyzdobený a Hurik musel v duchu uznat, že zbrojíře má Bratrstvo dobré. Co do zdobnosti, mohl se meč měřit i s těmi nejlepšími zbraněmi tady v táboře.

Spáčův Templář měl také zvláštní a pro Bratrstvo charakteristické brnění, které bylo velmi lehké a barevně vyzdobené. Na kožené podšívce byly obratně a pevně připevněné plechové šupiny a plíšky, které do sebe bezvadně zapadaly tak, že nebránily nositeli v pohybu a přitom jej výborně chránily. Krom toho se brnění honosilo krásnými vyztuženými nárameníky podobné konstrukce a v krunýři i na sukni bylo vyzdobené nádhernými kůžemi i látkou s nejrůznějšími barevnými motivy, vzory a runami. Charakteristické pro tato brnění z Bratrstva bylo i to, že odkrývala nositelovy nohy i paže. Gor Na Drak měl silné a vypracované tělo a svalnaté nohy, takže celkový dojem, který z něj činil neohrozitelného válečníka, byl ještě o to mocnější.

Navzdory svému vzezření se Gor Na Drak choval skromně. Se svými druhy hovořil tiše a nevšímal si významných opovržlivých nebo vyzývavých pohledů, které na něj ze všech stran vrhali přítomní bandité i žoldáci, kteří si jej měřili a v duchu hádali, zda by ho dokázali porazit. Jeho tvář nedávala najevo žádné pocity, i když tu a tam musel jistě zaslechnout ostrá a jízlivá slova čím dál tím opilejších troufalců.

Hurik usrkl svého piva, když tu do taverny vešli noví příchozí. Byl to bandita Hartol se svými dvěma kumpány, kteří mu dělali cosi jako osobní stráž. Hartol byl drsný chlap mohutné postavy a hrubých rysů. Dřív se živil jako pirát, než ho na moři čapli a zavřeli sem. Síly měl za dva a rozum jakbysmet. Byl prohnaný a vypočítavý, skvěle zacházel zejména se šavlí a měl tedy všechny vlastnosti k tomu, aby se v Novém táboře rychle dostal nahoru, což se mu také povedlo.

Jeho dva nohsledi se ho báli a zároveň jej obdivovali, takže nebylo divu, že je měl omotané kolem prstu a kam přišel, tam za ním poskakovali jako jeho psíci. Slovo psík ale rozhodně nepopisovalo ty dva muže nejlépe. Byli to jedni z nejhorších odpadlíků, rváčů a vyvrhelů, jaké kdy sem do kolonie uvrhli. Rvali se, kde se dalo a často vítězili, protože na silnějšího si nikdy z vypočítavosti netroufli. Jeden druhému by na slovo svého šéfa bez váhání vrazil nůž do zad, ale měli se k sobě jako nejlepší kamarádi. Byla to prostě ta nejhorší verbež, jakou šlo v Novém táboře potkat. Hurik je nesnášel. Naštěstí však byl mnohem výš postavený než oni a tak s nimi nikdy nemusel přijít do konfliktu. I tak na ně však měl pifku.

Tihle dva ale nebyli zdaleka jediní, kteří k Hartolovi lpěli, báli se ho a nebo ho obdivovali. Hartol měl v Novém táboře mnohem víc kamarádíčků a byl velmi vlivný. Málokdo se mu otevřeně postavil. Docela nedávno se v táboře udála série několika vražd, kterou se doposud nepovedlo docela objasnit. Všechno nasvědčovalo tomu, že právě Hartol si s oběťmi vyřizoval své účty. Důkazy na to však nebyly. Svůj účel vraždění Hartolovi splnilo – tedy pokud je opravdu zorganizoval Hartol. Od té chvíle si mohl dělat co chtěl, protože ve svých nepřátelích vyvolal strach, když podle a rafinovaně odstranil své odpůrce. Skoro každý mu teď raději uhnul z cesty, když ne rovnou podlézal, jen aby měl svůj klid.

"Nazdár hospodó!" zaječel Hartol sotva vpadnul do taverny. "Sázej korbele na stůl Silasi!" volal a už se hrnul ke stolu uprostřed taverny, kde do té doby seděli dva horníci, kteří však jakmile jej spatřili, vyklidili svá místa rychlostí blesku. Moc dobře věděli, co by se dělo, kdyby tak neučinili a neuvolnili Hartolovi jeho oblíbený výsostný stůl. Jeho dva kumpáni se tlačili za ním, aby obsadili svá místa po stranách stolu.
"Zdravím Hartole!" zavolal na pozdrav Silas s úsměvem obchodníka a už připravoval pálenku pro tři žíznivá hrdla.

Taverna poněkud ztichla, když se nově příchozí usadili. Každý po očku sledoval trojici u stolu, neboť každý znal tak dobře pověst těch rváčů a pijáků, že už dopředu čekal, že se něco semele. Skutečně snad nebylo návštěvy, kdy by se tahle trojka s někým nezapletla. S oblibou si dovolovali na horníky nebo rolníky, či prostě na slabší, často se rvali s bandity a občas si dovolili i na některého z žoldáků. Lares už Hartolovi mnohokrát domlouval, ale pirát si z jeho slov nikdy moc nevzal. Až když Lares po nevyjasněné sérii vražd pohrozil, že ho vyhodí z tábora, Hartol a jeho kumpáni se trochu zklidnili, i tak jich však bylo až až!

Silas donesl mužům na stůl pálenku a hovor v taverně se zase rozproudil. Hartol se zdál už notně pod parou, stejně tak jeho ochránci. Nejspíš někde s těma dvěma chlastal už před tím a sem k Silasovi se přišel jen dorazit. Hlasitě se chlemtal svým hrubým nejapným vtipům a ti dva vypatlanci mu jen pochlebovali. Trojice ještě zvětšila už tak rostoucí rámus v taverně a Hurik se proto rozhodl, že je nejvyšší čas odejít. Zrovna se chystal, že zaplatí hospodskému útratu, když se všiml zlých kradmých pohledů, které ti tři muži vrhali úkosem po Baalovi Kaganovi a jeho druzích.

Sotva se toho Hurik všiml, Hartol se zrovna s jistou námahou zvedl od stolu a otočil se čelem k trojici. Chvilku si sektáře měřil zlým pohledem, přičemž se přidržoval hrany stolu, protože měl už solidně naváto. Potom zařval z plných plic:
"Héj ty parchante!"
Taverna okamžitě ztichla, že by jeden slyšel hrabat krysy za stěnami.
"No ty!" řval Hartol a ukazoval na Kagana. "Čumíš jako osel! S tebou mluvím!"

Tavernou proběhlo sotva postřehnutelné zavlnění. Muži opatrně sáhli po zbraních, připraveni okamžitě zasáhnout do rvačky nebo bránit svůj život či zmizet, dokud je čas. Hartlovi nohsledi se naježili jako kocouři připravení ke skoku a vyčkávali, co se bude dít.
Baal Kagan překvapeně vzhlédl a zadíval se na výtržníka. Ve tváři jeho mladého kolegy se zračilo silné zneklidnění, avšak tvář statného válečníka zůstala ledově chladná, jakoby vytesaná z kamene. Změřil si piráta zabijáckým pohledem a oči mu jaksi podivně zajiskřily. Nastalo hrobové ticho, které by se dalo krájet.

"Hej, hej, hej! Bukanýre!" začal Silas chlácholit Hartola. "Posaď se a dej si ještě hlt na mne."
"Však si dám!" odsekl mu Hartol. "A třeba dva! Ale nejprve si vyřídím jednu záležitost!"
"Co pro tebe mohu udělat?" ozval se klidný zvučný hlas Baala Kagana.
"Drž hubu!" obořil se na něj Hartol a v očích mu blýsklo. "Ta tráva, co jsi mi minule prodal, byla pěkná sračka! Za padesát nugetů takový hovno!" řval Hartol. "Chci tu rudu zpátky! Hned! Rozumíš?"
Baal Kagan se zamračil, "Ty hňupe, s kým si myslíš, že mluvíš? Ta tráva byla naprosto v pořádku!"
"Cos to řek?" vyjekl Hartol a udělal rychlý krok kupředu, načež se zastavil ve výhružné póze a zbrunátněl. Jeho ruka nebezpečně spočinula na jílci jeho šavle.
Tavernou projelo zašumění. Hartlovi nohsledi vyskočili ze špalků a postavili se šéfovi za záda. Někteří bandité rovněž vyskočili a sáhli po zbraních. Atmosféra notně zhoustla a situace se vyhrotila.

Klid! Klid povídám!" zakřičel Silas od baru, ale nehnul se z místa. Věděl, že nejbezpečnější je v takových chvílích zůstat raději za barem. V duchu litoval, že tu ještě není žádný z jeho vyhazovačů, které si platil právě proto, aby se tohle nedělo. Jeho chlapi dostávali dokonce speciální příplatek, aby Hartola a jemu podobné do taverny nepouštěli, pokud přijdou už napití. Dnes měl smůlu. Hartol ji měl jako z praku, ještě než sem přišel a v takových chvílích se přestával ovládat. Zavánělo to průšvihem.
"Říkám, cos to řek?!" sípal vzteky bez sebe Hartol.
Baal Kagan nehnul ani brvou a odpověděl, "Řekl jsem, že ta tráva byla v nejlepším pořádku."
"Ne! To před tím! Řek jsi mi hňupe! Řek jsi mi, že jsem hňup! " prskal Hartol.
"Ano, to jsem řekl." kývl Kagan a dodal, "Naprosto po pravdě."

Jen vteřinku stál Hartol klidně, pak zařval jako býk, v mžiku tasil šavli a vrhnul se přímo na Kagana. Muži vykřikli a do taverny jako by udeřil blesk. Hurik to celé sledoval od svého stolu z bezprostřední blízkosti a byl tak překvapený, že doposud nestihl nijak zareagovat. Viděl Hartola, jak letí nepříčetný s obnaženou šavlí na Kagana, když v tom vyskočil od stolu Gor Na Drak. S velikou rychlostí se vrhl vpřed vstříc Hartlovi a udeřil jej prudce svou pěstí ze strany do tváře. Hartola rána vychýlila tak, že zakopl a svalil se s velkým rámusem přímo na Hurikův stůl jen taktak, že Hurik stačil na poslední chvíli odskočit ze svého špalku ke zdi.

Chvilku bylo ticho, jen muži si mezi sebou polohlasem vzrušeně špitali, ale Hartol se hned začal škrábat na nohy. Hlasitě a velmi sprostě nadával a vyhrožoval. Bylo jasné, že Hartola už nikdo a nic nezastaví a že neskončí, dokud nedosáhne svého, nebo… Popadl šavli a vrhl se na templáře. Přihlížejícím mužům se v tu chvíli zatajil dech. Templář hmátl po rukojeti svého obouručáku a vytrhl jej z přezek, jenž meč držely bezpečně na jeho zádech. V mžiku byl meč v Gor Na Drakových rukou připravený k boji. Hartol, když to uviděl, zastavil se a zle se zašklebil.

"Chcípneš ty syčáku!" vyhrožoval.
"Ne, to ty zemřeš za svou troufalost!" odpověděl mu chladně válečník.
"Chlapi noták nechte toho!" přemlouval je Silas, ale nebylo to nic platné.
Hartol zaječel a vrhl se do útoku. Jeho šavle se dvakrát s velikou rychlostí mihla vzduchem, až to zasvištělo, ale templář obě rány vykryl. Zbraně hlasitě zazvonily. Hartol se rozzuřil ještě víc. Udělal nový výpad a snažil se zatlačit templáře do kouta, kde by už neměl tolik prostoru k manévrování svou velkou zbraní, Gor Na Drak se však nenechal. Muži, jenž stáli zápasícím mužům v cestě, rychle vyklízeli pole. Všichni z osazenstva sledovali boj pozorně, připravení kdykoli se do něj zapojit nebo včas uhnout. Zatím se však nikdo neodvážil vmísit do potyčky. Někteří bandité dokonce bojující povzbuzovali. Baal Kagan seděl klidně za stolem jako doposud a pozoroval průběh boje. Nehnul ani brvou, zato jeho kolega příšerně zbledl, chvěl se strachy a zadek na špalku mu snad držela pouze autorita jeho mistra.

Třesk zbraní se rozléhal tavernou, boj však zatím nebyl rozhodnut. Templář se doposud pouze bránil. Pohyboval se hbitě na svých cvičených nohách a nedal Hartolovi žádnou šanci k úspěšnému výpadu. Zdálo si, že si s ním jen hraje a vyčkává jako šelma na vhodnou chvíli. Hartol útočil jako zběsilý. Rána za ranou dopadala na templářův meč, až jiskry létaly.

Skoncuju to s tebou!" zvolal zpitý Hartol a sekl soupeřovi po krku, když v tom udělal Gor Na Drak otočku, kterou unikl z dosahu příliš odvážné rány a přetočil se z boku kolem svého soupeře tak, že se dostal až za něj. V otočce se rozmáchl svým mečem a zaťal Hartolovi ostří své zbraně téměř z poloviny do jeho nechráněných zad. Hartola rána srazila do kolen, kde na chvíli strnul, zachrčel a vyplivl krev. Oči se mu protočily, upocená brunátná tvář se stáhla v bolestném nevěřícném šklebu, templář škubl svou zbraní a mrtvola se s přeseknutou páteří skácela k zemi v tratolišti krve a vnitřností. Byl to opravdu odporný pohled, protože se při pádu jakoby rozlomila a odchlípla se v místě hluboké rány od sebe.

Muži zůstali jako přimražení. Nastalo ticho, ve kterém bylo slyšet jen bzukot much poletujících u stropu, jako by se nic nedělo. Templář strnul ve výhružné póze se zbraní připravenou čelit dalším útočníkům. Diváci kolem se však v údivu a překvapení ani nepohnuli. Dva Hartolovi kumpáni zbledli jako sníh a nevěděli, co mají dělat. V tom jeden z nich, silnější pořízek s vlasy svázanými do copu, zařval:
"Za to zaplatíš ty hajzle!"

Dodal si odvahy a vrhnul se současně se svým kolegou, který se v tu chvíli vzpamatoval, proti templáři s tasenou zbraní. V tom Baal Kagan, který doposud seděl docela klidně za stolem, vyskočil na nohy, až převrhl špalek pod sebou a máchl rukama divoce kupředu, při čemž cosi nesrozumitelného zakřičel. V tom okamžiku se jeden z útočníků vznesl ve velké rychlosti do vzduchu a zdálo se, jakoby jej prudká větrná smršť i s hromadou prachu vrhla do zadu, kde s ním velkou silou praštila o stěnu. Dokonce i Hurika to ofouklo. Cestou ten chlap vymetl několik stolů a porazil několik banditů, takže když se rozplácl o zeď, spadl na zem a zůstal ležet mrtev nebo v bezvědomí. Druhý útočník, kterého to velmi vylekalo a vyvedlo z rovnováhy, doslova naběhl vyčkávajícímu templáři přímo na ostří meče. To nebyl problém pro zkušeného ostříleného válečníka. Chlapík se skácel k zemi s krvavou smrtelnou ranou v břiše.

Tato událost už ovšem rozproudila události v taverně na nejvyšší míru. Jak se zdálo, Hartol neměl v taverně jen ty své dva oblíbence. Jeho smrt z rukou sektáře rozzlobila několik dalších banditů, kteří cítili, že to přeci nejde, aby nějaký sektářský otrapa jen tak zabil někoho z nich, i když ten dotyčný byl pěkný parchant, a že to prostě nemůžou nechat jen tak! Zároveň se několik dalších mužů vrhlo na nejblíže stojící chlapíky, a protože už byli všichni notně pod parou, rozhořela se naplno veliká rvačka.

Než se Hurik rozkoukal, několik chlapů už leželo na zemi s bodnou ranou v břiše nebo nožem v zádech a jiní s váleli na podlaze a vzájemně se políčkovali nebo škrtili. Křik se rozléhal všude kolem. Hurik také tasil svůj meč. Spatřil, že templář cosi volá na své kolegy. Ukazoval jim, aby utekli z taverny, nejspíše je chtěl krýt. Nepostřehl však, že se k němu nepozorovaně přibližuje bandita s velkým tesákem. Mohl to být Gor Na Drakův konec, jenže Hurik to nemínil nechat jen tak! Zacloumal jím obrovský vztek nad tím, co se v taverně odehrávalo a tak s taseným mečem odkopl stůl a několika rychlými kroky se přiblížil k banditovi, jenž se zrovna chystal zaútočil na templáře.

"Hej!" zařval jak nehlasitěji mohl, takže se otočil nejen bandita, ale i templář.
Hurik se napřáhl a sekl toho mizeru přes tvář a hrudník. Krev vystříkla a bandita se skácel bez hlesu k zemi.
"Přestaňte!" zařval Hurik z plna hrdla. "Nechte toho!" volal a rozdával kole sebe rány jílcem meče i kopance. "Dost!"
Jednoho banditu, který škrtil jiného, praštil do temene tak, že mu hruškou meče rozbil hlavu. Bandita se skácel v bezvědomí. Dalšího rváče umravnil pěstí do zubů. To už ale z druhé strany rozdával zasloužené rány rozčilený Silas a několik dalších mužů, kteří chtěli, aby to všechno už skončilo.

Rvačka pozvolna utichala. Hurik schytal pár ran, ale ty byly nevýznamné a slabé. Mnohem víc pádných ran rozdal sám. Nakonec se jim se Silasem a několika ostatními podařilo rvačku zastavit. To už do taverny vtrhlo několik chlapů, které přilákaly zvuky bitky. Pomohli zjednat pořádek. O pár minut později už vynášeli z taverny zraněné a mrtvé a ti šťastnější, co vyvázli jen z pohmožděninami a škrábanci, odcházeli po svých. Hurik zůstal, aby dohlédl na pořádek. Byl velmi rozzlobený. Zůstala tu i trojice mužů z Bratrstva. Stáli v koutě při sobě, připravení se znovu utkat o život. Věděli, že jsou na území, kde těžko mohou čekat zastání a věděli, že teď po tom incidentu je dost možná čeká smrt navzdory jejich významnému postavení. Do Nového tábora sahala moc Bratrstva pouze symbolicky. Muži je ale zatím nechávali na pokoji, jen se po nich úkosem dívali a tu a tam si něco špitali .

Čekalo se, až dorazí Lares a nebo někdo z žoldáků, pro které už bylo posláno. Hurik si zběžně očistil meč a zastrčil jej do pochvy. Pak se vydal k trojici.
"Kagane," oslovil obchodníka, "nemusíš mít strach. Vím, že vás napadl a dosvědčím to."
Baal Kagan na něj pohlédl a řekl, "Nemám strach. Jsme v právu. Ale děkuji ti. Věřím, že tahle smutná záležitost bude vaším velitelem posouzena spravedlivě."
"To bezpochyby bude, o tom tě mohu ujistit." řekl Hurik.
Přišel k nim Silas, "Prosím za odpuštění Kagane i vás pane," obrátil se na templáře, "a je mi moc líto, co se vám přihodilo v mém podniku! Ujišťuji vás, že se to už nebude opakovat. Nikdy!"
"To je v pořádku." řekl Gor Na Drak.
"Ty za to nemůžeš Silasi." pravil smířlivě Kagan. "Znám tě a znám tvůj podnik i tuhle sebranku. To proto jsme tady, abychom šířili slávu Spáče mezi těmi bezvěrci." usmál se. "Přináší to jistá rizika, ale Spáč je s námi."
"Moc by mne mrzelo, kdybys kvůli tomu zanevřel na moje pohostinství Kagane." zazubil se Silas, kterému se ulevilo, že zjevně nepřijde o tak významného a dobře platícího zákazníka.
"Tvé pohostinství je skvělé! Proč bych na ně měl zanevřít?" usmíval se Kagan. "Našim obchodům jen tak něco neuškodí a nesmí uškodit Silasi. Jsou moc důležité pro tebe, pro mě i pro Bratrstvo. Nikde se tak dobře neprodává droga jako tady u tebe ve tvé taverně."
"To je pravda! A nikde taky nenajdeš tak dobré zboží, jako u mne!" zachechtal se Silas, kterému se vrátila dobrá nálada. "Dnes tu máš ty i tví přátelé vše na účet podniku!"
"Děkuji, jsi šlechetný." poděkoval Baal Kagan. "Nechť tě Spáč osvítí a požehná tvou tavernu i tvé obchody."
"Díky! Díky! Vřelé díky!"
Veselý Silas odváděl Baala Kagana a jeho společníky pryč ze zakrváceného bojiště posetého rozbitým nábytkem a střepy ze zničených korbelů. Vedl je dozadu, kde zůstalo pár stolů nepoškozených. V taverně nikdo s výjimkou Hurika a pár banditů nezůstal. Všichni se rozešli.
Gor Na Drak se na chvíli zdržel u Hurika, aby mu poděkoval.
"Díky ti příteli. Zachránil si mne, když ne před smrtí, tak alespoň před ošklivým zraněním. Všichni muži tady nejsou takoví špinavci a lumpové, jak se povídá. Kéž tě Spáč ochrání na tvých cestách." řekl a odešel za Silasem a svými společníky.
Hurik na jeho slova jen mlčky kývl.
Do taverny v tu chvíli vběhl sám Lares následovaný svou ostrahou a uvítal osazenstvo salvou nadávek a sprostých slov.
"Kterej idiot to kurva vyprovokoval!"
Když spatřil Kagana a jeho společníky, ihned zamířil k nim a už od vchodu se jim omlouval, "Ó Kagane, ani nevíš jak mně to mrzí! Toho lumpa nechám hned pověsit a ostatní spráskat!"
"To je v pořádku příteli." odvětil přátelsky Baal Kagan. "Už se to vyřešilo a viníci byli spravedlivě potrestáni. Tady můj přítel Gor Na Drak mne bránil a zabil při tom dva vaše muže, jenž mi vyhrožovali a pak mne napadli."
"Dobře udělal!" zahlaholil Lares. "Dobře jsi udělal! Dal jsi jim školu a to si zasloužili – pakáž jedna!" obrátil se na templáře a poplácal ho po zádech.
"Byl to Hartol a ti jeho dva vlezdoprdelkové." oznámil Laresovi suše Hurik. "Jeden z nich žije, Kagan na něj seslal nějaké kouzlo, ale nezabil ho."
"A hned je o starost míň." zašeptal v odpověď Lares.
Hurik kývl na souhlas a Lares se už zase věnoval s širokým omluvným úsměvem hostům z Bratrstva.
"Takže je vše v pořádku?" vyptával se znovu Kagana. "Nejste zranění? Mám poslat pro mágy?"
"Jsme v pořádku. Nedělej si starosti." poděkoval Kagan za Laresovu starost o jejich stav a zdraví.
"Dobře! To jsem rád." s úlevou pronesl Lares a posadil se samozvaně ke stolu.
"Silasi, hoď sem nějakou pořádně ostrou rundu! A udělej něco s tím smradem tady."
"Jasně!" ozvalo se zpoza pultu.
Do taverny už dorazili vyhazovači a spolu s několika bandity dávali urychleně interiér do pořádku. Brzy to tu vypadalo skoro jako před bojem, až na nepořádek na zemi, který smetli do kouta a několik hromad pilin, kterými zakryli krvavé stopy na podlaze. Piliny byly čerstvé a brzy zápach krve a vnitřností přebily neskonale příjemnější vůní dřeva a smoly.
"Pojď si k nám sednout." kývl Lares na Hurika.
"Ano, přisedni si." přizval jej i Baal Kagan.
"Tvůj přítel zachránil mému příteli život. Jsem mu za to vděčný." oznámil Laresovi Kagan.
"I já." přitakal Gor Na Drak." budu se za něj modlit u našeho boha.
"Koukám," ukázal Lares na Hurikův zakrvácený meč, "že jsi se do toho pořádně obul, co?"
"Tak trochu." usmál se křečovitě Hurik.
"Kdo to byl?" zeptal se Lares jakoby mimoděk.
"Kohil."
"Žádná škoda toho bastarda! Nikdy nevěděl, kdy je něčeho dost." konstatoval bez dalšího zájmu Lares.
"Tví muži jsou poněkud nejednotní." řekl Baal Kagan Laresovi. "Servali se mezi sebou jako psi. Pár jich zemřelo z rukou svých vlastních druhů."
"Je to čeládka mizerná! Do Nového tábora se vždycky sleze ta nejhorší sebranka, co sem hodějí. Odpadky, co nechce ani Gomez." čílil se Lares a pak se odmlčel. "Jen málokdy se tu objeví kus pořádného chlapa." dodal, když pohlédl na Hurika, který si ho měřil zamračeným pohledem (Hurik ještě stále měl zkaženou náladu z toho, co se tu seběhlo). "Třeba tady Hurik a nebo Lee!" zasmál se Lares.
"Lee je čestný muž. Znám ho. Spáč jej ochraňuj!" řekl Baal Kagan.
"Už se to nese!" zvolal Silas a rozestavil na stůl korbílky s rýžovou pálenkou. "Je to na mne!" zvolal pyšně.
"Ty si s námi nedáš? Zapijeme tu nepříjemnost!" zahlaholil Lares a tak si i Silas přinesl pálenku a posadil se.
Hosté mu poděkovali a společně si s ním připili na zdraví.
Načítám data ...
Nahoru