Gothic - Žoldákův requiem

Přehled povídky

Autor

Garrett

Diskuse

zde

Hodnocení

1,26 | 78x | Vaše: -
Hodnocení uloženo.
Chyba při ukládání.

Seznam dílů

8.díl

V temnotách pod světem plyne čas úplně jinak. Nestřídá se tu den a noc, je tu jen tma a kapky vody odměřují věčnost. Důl je jako hrobka - studený a šedivý a smutný. Hlavní vstupní chodba byla jako cesta do mausolea a Hurik to tak vnímal. Když se tu a tam přiblížil k rozsvícené pochodni, měl pocit, jakoby to droboučké světýlko bylo sluncem, jenž zaplašilo na chvíli obludný stín, který mu důl zanechal na srdci. Hurik spěchal. Nechtěl se zbytečně zdržovat a spěchal i proto, že na počátku spletité sítě chodeb bylo jen málo nalezišť, kde pracovali horníci. Chodby, ve kterých se teď Hurik pohyboval, byly prázdné a pusté, protože kvalitní žíly vzácné rudy se nalézaly mnohem hlouběji. Kráčel rychle, a když konečně z útrob skal zaslechl tlumený hovor a smích, znatelně se mu ulevilo.

Vešel do prostorné šachty, kde stálo podél krkolomných zdí několik vzájemně propojených konstrukcí a lešení, kde pracovali horníci. Zaznívaly odtud hlasité údery perlíků, kladiv a krumpáčů. Tu a tam se ozvalo hlasitější heknutí a také smích a útržky rozhovorů dolehly k Hurikovým uším. Byla noc a mnoho horníků zde už nebylo. Snad jen čtyři nebo pět se jich tu krčilo na vratkých plošinách a lešeních nad hromadami kamení a rudy, které probírali, aby našli vzácné kousky, a nebo třískali do skály až odletovaly jiskry. Bylo tu ve srovnání se spoře osvětlenými chodbami hodně světla. Všude byly pochodně nebo kahany s olejem. O jejich rozsvěcení se staraly stráže, které procházely po patrolách mezi jednotlivými štolami a šachtami.

Hurik se zhluboka nadechl. Měl pocit, jakoby jej hluboký důl dusil. Na chvíli si odpočal, protože na něj čekalo namáhavé slézání po dlouhých žebřících až na dno šachty, kde stálo několik halabala sbitých chatrčí, které se krčily povětšinou u zdí, aby nepřekážely těžařům. Tuhle část cesty nesnášel ze všeho nejvíce. Žebříky byly dlouhé a vždy, když se po nich lezlo, praskaly a skučely, až člověk měl pocit, že se co chvíli zlomí a on spadne a zláme si všechny kosti v těle. Hurik na to měl ošklivou vzpomínku ještě z dob, kdy pracoval v nesrovnatelně větším a pochmurnějším Starém dole, kde jej kdysi uvěznili.

Měl tam přítele. Jmenoval se Merkil. Zažili spolu ledacos a v krutém vězení se sblížili. Při jednom incidentu, kdy se vylekali mrtvého důlního červa a zpanikařili, se dali na útěk nebezpečnou štolou, a když z ní vybíhali do šachty, Merkil to nezvládl, zakopl a zřítil se dolů z ohromné výšky. Dole se rozbil napadrť. Hurika to tehdy hodně sebralo. Nedokázal se na mrtvého ani dojít podívat. Viděl jen z dálky, jak ho nějací dva kopáči vláčejí ve velikém pytli. Zcela určitě pak skončil jako žrádlo důlních červů v nějaké z hlubokých vzdálených důlních jam. Odporná a velmi smutná vzpomínka!

Nedalo se nic dělat. Hurik musel dolů. Navíc z chodby za sebou zaslechl čísi hlasy. Možná to byli horníci a nebo se už objevili nějací z pozvaných mužů. Porada se blížila. Hurik nechtěl, aby jej někdo viděl, jak nejistě a bojácně slézá po nebezpečných žebřících a to ho rozhoupalo k činu. Vlezl na jeden z žebříků a pustil se opatrně dolů. K uším mu přitom zazníval bezstarostný hovor kopáčů kolem na plošinách, kteří si bez zájmu o jeho osobu vyprávěli cosi o nějakém Balorovi, který prý někoho strašně ošidil či co. Velmi se tomu nasmáli, ale Hurikovi do smíchu nebylo. Byl by se podíval, zda na něj náhodou nekoukají a nesmějí se jemu, ale raději zarytě sledoval ohmatané silné příčky zlého žebříku a bezděky se u toho šklebil.

Konečně byl na zemi! V nohách cítil horkost jako po Jeremiášově pálence a chvěla se mu kolena, ale byl dole a cesta už teď více méně vedla jen křivolakými chodbami kolem nalezišť, kde všude k Hurikově spokojenosti pracovali nějací lidé a to bylo dobře. Hurik se hned cítil jistěji.

Nahoře na plošině, ze které před chvíli slezl, se objevilo několik postav a ihned začaly slézat dolů. Hurik přidal do kroku a sestupoval hlouběji do nitra Svobodného dolu. Prošel několika štolami, vyměnil si pochodeň, pozdravil několik známých horníků a strážců, které potkal a došel až k dómu, ve kterém stála tavírna. Zde se zpracovávala natěžená ruda. Byla zde i drtička a kovárna. Nikdo tu však nebyl. Hurika to mírně překvapilo, obvykle totiž bylo tohle místo tím, kde pracovalo nejvíce lidí. Teď tu práce stála, ale pak Hurik spatřil dvojici postav sedící na hromadě kamenů a situace se hned vysvětlila. Hurik v postavách poznal Laresovu ochranku v čele s tím tupcem Roscoem. Aha, takže mimořádné opatření. Došel tedy k nim.

"Nazdar." vyštěkl Roscoe, když Hurika uviděl přicházet. Přitom se nepěkně zašklebil. "Už se tam slejzají." kývl na štolu, která spojovala tento dóm s jiným menším, kde se měla konat tajná porada. "Horníky jsme poslali pryč. Lares už tam je." Hurikovi se rozbušilo srdce. Na Roscoova slova jen beze slova kývl a vykročil vpřed. Kdesi za ním se ozvaly hlasy dalších příchozích. Hosté se již scházeli. Brzy to vypukne. Roscoe ho provázel zamračeným pohledem, dokud Hurik nezmizel v přítmí malé štoly. Cosi si pro sebe šeptal, a když Hurik zmizel z dohledu, odplivl si.

Chodba, kterou Hurik procházel, se několikrát zaklikatila, zúžila a zase rozšířila, a pak vyústila do dómu, který byl dobře osvětlený několika ohni a spoustou pochodní. Uprostřed dómu stálo několik zaprášených lavic, které sem nejspíš dal nanosit Lares. Někteří z pozvaných už tu byli - vesměs ti, co drželi dnešní den službu v dole, a tak se sem dostali ze všech nejdříve. Jinak tu byl Hurik opravdu mezi prvními. Z tábora jej předešel vskutku jen Lares a jeho ostraha. Trochu se tomu podivil, čekal, že zde bude dříve než Lares. Lares zrovna něčím instruoval jednoho ze svých lidí a když jej poslal pryč, Hurik si to k němu hned zamířil.

"Ááá! Už jsi tady! To je dobře." kývl Lares přátelsky hlavou, když Hurika spatřil. "Blíží se osudná hodina!" nadsadil. "Už se scházejí." Dobrá nálada velitelovi svítila z očí.
"Ano, už jdou." přitakal Hurik.
Lares jej chytl za loket a táhl kamsi ke zdi k hromadě balvanů a vykládal, "Zavřel jsem spodní čas dolu pro dnešek. To abychom nebyli rušení. Nechal jsem zavřít i tu potvoru."
"Myslíš skřeta?"
"Jo."
Dorazili ke kamenům a Hurik si povšiml, že tu na zemi stojí veliký džbán a pár dřevěných korbílků. Příčina Laresovy dobré nálady tedy hned dostala jiný rozměr.
"Dáme si něco k pití, než se to sejde!" promnul si Lares ruce a sehnul se pro džbán a korbele. Byl opravdu ve velmi dobrém rozmaru. Byl spokojený. "Je tu dole ale chladno sakra!" postěžoval si.

Hurik se nenechal dvakrát pobízet a dal si nalít víno. Cítil, že se potřebuje napít a ne proto, že by mu byla zima. Začínal být nervóznější a nervóznější. Mnoho pohledů příchozích k němu čím dál tím častěji zabrousilo. Když si přiťukli, chvíli se mlčky dívali na prosvětlenou jeskyni a prohlíželi si muže, kteří se zde už shromáždili. Stále ale přicházeli další bandité i žoldáci. Tvořily se hloučky a dóm se pomalu plnil ozvěnou mnoha rozhovorů. Vznášela se zde napjatá atmosféra a Hurikovi se to velmi líbilo. Ohně, které svítily nezvykle jasně, vrhaly na stěny divoké stíny. Kopáči si obvykle svítili střídměji a jen, kde potřebovali. Slavnostní nálada ze scenérie přímo dýchala. Alespoň on to tak vnímal.

Všiml jsi si, jak dnešní poradou žije celý tábor?" začal Hurik zase rozhovor, aby trochu zmírnil napětí, které se v něm podivně hromadilo. Lares se na něj zvědavě podíval a usrkl vína. "Byli jsme bláhoví, když jsme si mysleli, že to bude tajný." dokončil myšlenku.
"Je to tajný a není, a tak to je dobře." mínil Lares.
"Ale stejně... Kdyby na to přišlo, mohli jsme to klidně udělat někde v táboře - třeba za jezerem. Bylo by to jedno, vyšlo by to nastejno. Důl je zbytečně daleko."
"To asi ano." kývl Lares. "Ale nebylo by to ono!"
Hurik se na něj nechápavě zahleděl a Lares pokračoval, "Takhle to je mnohem záhadnější. Nejprve jsem si taky říkal, že uskutečníme poradu v táboře, ale... Muži neví, co je tu čeká. Co zamýšlíme je hryže a tohle místo tady v dole tomu celému dodává takový punc důležitosti! Copak to necítíš?" zasmál se Lares a v očích mu blýsklo veselé světélko. "Tohle mě baví!"
Hurik ho ještě v takovém rozpoložení neviděl. Asi se tvářil poněkud nechápavě, takže Lares počal dál vysvětlovat svou teorii.
"Každý z těch línejch prasat sem přišlo, i když normálně se jim nechce jít ani na patrolu k bráně a mají hned hemzy!" chechtal se. "Už jen proto je dobře, že se to koná tady. Vidíme, že si dali tu práci. A aspoň jim spadnou ty vykrmený pupky z nicnedělání! Hehehe."
"Asi ano." přitakal Hurik. Vlastně s Laresem souhlasil. Velitel měl pravdu, že takhle je to mnohem záhadnější a chlapi jsou navnadění. Trmáceli se sem, aby dozvěděli, o co kráčí a ani ta dlouhá cesta z tábora sem z nich zvědavost nevymlátila. Teď tu spolu tiše hovořili a po očku pokukovali po Laresovi i Hurikovi a v duchu hádali, o čem spolu oni dva asi tak mluví, a kdy už to konečně začne, kdy se dozvědí, co tak velkého Lares s Hurikem plánují.

Hurik se svou častou přítomností na poradách s Laresem proslavil a mnoho mužů na něj začínalo hledět jinak, než před tím. Měli jej v úctě, i když jemu to ještě úplně nedošlo. Hurik vnímal ty pohledy a cítil jejich zvědavost. Dělalo mu to náramně dobře a tušil, že někde vzadu u jezera by to jistě nebylo takové, jako tady v hlubinách země, které jsou tajemné samy o sobě. Necítil už tísnivý pocit z dolu. Teď to bylo jiné. Když si to Hurik uvědomil, začal si to víc užívat a přitom se bezděky tvářil záludně, čímž vzbuzoval u mužů ještě větší zvědavost a respekt. Viděli jej jako muže, co "něco" ví. Co ví víc, než vědí oni. Viděli jej jako Laresova rádce a důvěrníka, i když až sem ještě Hurik v úvahách nedošel. Těšil se větší důvěře, než-li oni, tedy měl větší postavení, než oni. Tak to cítili. Byli tu i tací, co jím pohrdali, ale co na těhle záleželo!

Hurik sice ještě v úvahách nedošel k tomu, aby si tohle vše uvědomil, i tak ovšem cítil pýchu a to se mu líbilo. Byl zkrátka důležitý a poprvé za dlouhou dobu, co zůstal trčet v tomhle prokletém a všemi bohy zapomenutém údolí, si říkal, že to někam dotáhl a něco konečně znamená. Opájel se tím pocitem a cítil, že tohle je to, pro co chtěl vždycky žít.

Zatímco se Hurik opájel vlastní důležitostí a Lares dobrým vínem, jeskyně se plnila a jedenáctá noční se kvapem blížila. Brzy se po stěnách klátily a poskakovaly spousty stínů a tlumený hovor zazníval odevšad. Několik kopáčů si dalo tu práci a na Laresův rozkaz dovalili až sem na dno nějaké sudy s vínem a pivem a také něco k snědku - tak proto venku hořelo tolik ohňů! Lares poručil roznést jídlo pozvaným chvíli před jedenáctou. Očekávání vzrůstalo. a když se konečně Lares zvedl z kamene, na kterém seděl a popíjel víno, došel doprostřed dómu a významně si prohlédl osazenstvo, mnozí z chlapů zapomněli i žvýkat. Všemi očekávaná chvíle nadešla a dómem se rozlehlo napjaté ticho!

"Vítám vás všechny na naší poradě." začal Lares plynule a hlasitě a přitom se usmíval. "Těší mne, že jste se dostavili v tak hojném počtu. Jistě jste zvědaví, o co kráčí, a tak vás nebudu dlouho napínat. Chystáme velké přepadení, a když se vše podaří tak jak má, získáme nesmírné bohatství a kořist!"

Pak se odmlčel a prohlédl si muže, jenž mu viseli na rtech. Někteří chlapi si špitali své dojmy, jiní pokyvovali hlavou, aby dali najevo, že je to nepřekvapuje, že tušili a přitom se hloupě usmívali. Některým se při slově bohatství a kořist rozsvítila očka, jiní vážně hleděli na Larese a čekali, až dokončí proslov. Věděli, že vždycky v druhém sledu musí přijít nějaké "ale", a tak raději s předčasným utvářením dojmů počkali.

Nebude to snadný úkol," pokračoval Lares hlasitě, "protože to nelze srovnávat s ničím, co jsme doposud proti Gomezovi," mezi muži to zahučelo, " - ano, přepadneme Gomeze..."
"Přímo na hradě jo?!" přerušil jej kdosi překvapeným výkřikem.
"...Gomeze - tedy, nelze to srovnávat s ničím, co se doposud proti němu uskutečnilo." nenechal si Lares vzít slovo.
"Ticho! Pšššt" ozvalo se dómem, kterým se po Laresovo slovech rozlehl rozrušený hovor. Muži se ztišili. Lares počkal, až opět nastane hrobové ticho a pokračoval.
"Za tři dny bude Gomez vyměňovat s královskými rudu za zboží a tuhle zásilku do hradu nedoručí."
Dómem to znovu zašumělo.
"To je troufalost!" rozchechtal se kdosi.
"Ano, je to troufalý a nebezpečný podnik, a proto potřebujeme jen pravé a odhodlané muže!" mluvil Lares a poslední slova zdůraznil. "Každý, kdo byl pozván, u mně platí za takového muže, to je všem doufám jasné! Tedy o každém z vás, kdo jste tady, si myslím, že je to úkol přesně pro něj." znovu se odmlčel a pohlédl mužům do očí. "Možná se pletu..."
Muži utichli a čekali, co řekne.
"Jestli se u někoho z vás mýlím, ať ten dotyčný klidně odejde."
Nikdo se nezvedl. Muži se jen rozhlíželi, zdali se najde někdo takový.

Lares opět promluvil, "Vidím, že jste všichni odvážní, a že jsem se tedy nespletl, když jsem vás sem vybral. Avšak hrdost sama muže nedělá. O nikom z vás nepochybuji, ale chci, aby jste si uvědomili, že tohle je opravdu nebezpečný podnik! Nebude to legrace a můžeme to zaplatit pěkně draze. Očekávám od každého, kdo do toho půjde, plné nasazení! Úkol je to dobrovolný a znovu říkám, kdo se ho nebude chtít zúčastnit, nemusí! Ani já se vlastně nebudu účastnit."

Mezi muži to opět zašumělo.
"Nebudeš?" zeptal se Torlof překvapeně.
"Nebudu." kývl Lares a pořád se usmíval.
"Kdo tedy povede akci?" zeptal se nabručený Okyl, který také přišel na tajnou poradu, ačkoli jeho jméno na seznamu nefigurovalo. Považoval se za hlavu Svobodného dolu a chtěl vědět, o co tu kráčí a Lares to respektoval.
"Povede to Hurik z mého pověření."
Síní to zašumělo doposud nejvíce a muži se rozšeptali, někteří nahlas vykřikli a někteří se dokonce opovržlivě rozchechtali. Hurika polila horkost. Zaslechl slova a útržky vět, jenž si muži sdělovali.
"Já ti to říkal... On jo? No podívejme... Ten pitomec jo?"
Lares počkal, až se muži zase utiší a jeho pohled trochu ochladl.
"Psssst!"
"Hurik je mozkem toho plánu," řekl Lares, když si zjednal ticho. Hurik při těch slovech zabrousil pohledem k Forotovi, který seděl na kameni opodál a při velitelových slovech se zamračil jako bouře, "a proto to celé povede. Budete to všichni respektovat a bezvýhradně ho poslouchat!"
"Tohohle jo...?!" vykřikl kdosi vzadu opovržlivě a pár chlapů se znovu rozchechtalo.
"Ano toho!" vykřikl Lares a úsměv mu docela zmizel z tváře.
Smích rychle utichl.
"Je žoldák a tak ani od nikoho z téhle kasty neuslyším slova proti mému rozhodnutí, pokud se někdo z žoldáků rozhodne, že se zúčastní!"
Nikdo nic neřekl.
Lee byl o všem srozuměn. Akci velím já a vy podléháte v tom případě mému velení..."
"Pokud se rozhodneme zúčastnit!" přerušil proud Laresových slov významně Gorn a mrkl po ostatních kolem.
"To se dalo čekat ty bastarde!" pomyslel si Hurik a sevřel zlostně pěst.
Lares Gorna zpražil pohledem, z čehož si ovšem Gorn nic nedělal, ostatně on si nikdy z nikoho a ničeho nic nedělal. Seděl rozvalený na lavici a nohy měl hozené na lavici před ním tak, že už tam nemohl nikdo jiný sedět. V jeskyni bylo mnoho mužů, kteří stáli, protože lavic bylo málo. "Ano milý Gorne!" usmál se jízlivě Lares. "Je to přesně tak!"
"Hehehehe." zasmál se provokativně Gorn a ušklíbl se.
Hurik svíral vzteky pěsti a nenávistně sledoval toho ničemu.
Lares pokračoval, "Zvažte tedy ještě jednou své možnosti a rozhodněte se. Rozhodnutí nechci hned, ale očekávám, že ti, co tu za deset minut zůstanou, jsou ochotní jít do akce."
"Ale nejprve nám pověz, co z toho kápne pro nás!" vykřikl bandita Bruce. "Ať máme jistotu, že ten šílený podnik za to stojí!"
"Jo! Chceme vědět podrobnosti!" podpořili jej muži.
"Podrobnosti akce sdělím jen těm, co zde zůstanou za deset minut, ale teď vám povím, co Gomez získává za jednu várku jeho rudy ze Starého dolu."

Muži byli napjatí. Věděli, že Gomez na tom obchodu nesmírně vydělává a dopřává si kromě drahého jídla i pití také žen - trestankyň, které mu král ochotně posílá pro jeho pobavení. Nikdo v údolí neměl ženy, jen on a ten bláznivec Y’Berion v bratrstvu. Ten je ovšem od Gomeze odkupoval za ohromná množství pověstné drogy z bažin. Povídalo se, že s nimi dělá strašlivé rituály, při kterých je za života mrzačí jako obětinu pro toho svého pochybného boha.

Každý dobře věděl, co Gomez za rudu od krále dostává, ale každý si to znova chtěl poslechnout. Bylo to pořádné bohatství tady v prokletém údolí! Lares začal jmenovat a na jednotlivé položky kladl vždy důraz jako nějaký obchodník. Věděl, jak prodat své nápady a navnadit své lidi.

"Jsou to kusy prvotřídního masa! Zvěřina pánové! A ne ze zasraných mrchožroutů, ale ze srnců, kanců a zajíců! Maso z domácího chovu! Je to pšenice, kukuřice, víno, pivo, ovoce, zbraně a brnění, taky kůže a věci denní potřeby, jsou toho spousty! A teď to nejlepší!" muži mu viseli na rtech, "Nejen že získáme tohle všechno a každý si bude moci odnést svůj podíl, navíc ještě odneseme jeho rudu!"
"A co s ní?" zaznělo odkudsi.
"Každý má svůj podíl jistý! kývl Lares a zasmál se.
Mezi muži to zase zahlučelo, ale než si stačili povědět své dojmy, Lares si ještě vyžádal slovo.
"Takže přemýšlejte pánové a za deset minut tu chci vidět skutečně jen ty, co to s naším podnikem myslí vážně!" mrkl záludně a skončil proslov.
Když domluvil, otočil se a vrátil se k Hurikovi a svému vínu. Hlasy v jeskyni se rozlehly naplno.
"Tak a máme to." zazubil se a nalil si vína. Hurik si přisedl a zdvořile odmítl nabízené víno. Stéle to své ještě nedopil. "Myslím, že neodejdou. Mluvil jsi dobře."
"Doufejme." řekl Lares. "Kdybys se spletl, bylo by to pro nás horší. Zdaleka to nebude růžový a my potřebujeme co nejvíc lidí!"

Deset minut odměřily kapky vody velmi rychle. Jeskyně se vůbec nevyprázdnila. Muži postávali v hloučcích a hovořili spolu, po očku se rozhlíželi po ostatních a po Laresovi s Hurikem. V jeskyni bylo cítit napětí a také vůně pečeného masa. Ale muži povětšinou neměli hlad. Tížilo je očekávání a chtěli vědět více o plánu, který Lares s Hurikem přichystali. Nikdo neodešel, jen Okyl, dozorce a správce dolu, šlehnul nabroušeným pohledem kolem sebe, když před tím Lares domluvil a kamsi odkráčel. Jeho to nezajímalo.

Deset minut uplynulo a hovor v dómu se ztišil v šepot. Muži netrpělivě čekali na velitelova slova, ale ten se zatím jen rozhlížel po jeskyni, usmíval se jako obvykle a usrkával vína. Hurik stál o krok za ním, připadal si trochu prkenný a potil se. Cítil pohledy plné očekávání a toužil už po tom, aby je z něj sňala slova velitele. Konečně se dočkal. Ulevilo se mu.

Lares odložil prázdný pohár, zatleskal a sestoupil doprostřed jeskyně mezi muže, kteří se okamžitě usadili na svá místa. Rozhostilo se ticho.

"Vidím, že jste tu zůstali v hojném počtu! Jsem za to rád. Znovu se ale ptám, zda je tu někdo, kdo nechce jít do toho podniku?" Lares se odmlčel.
Nikdo se ani nepohnul.
"Dobře tedy. Nyní k plánu." kývl Lares hlavou a zvážněl. "Zbývají nám skoro přesně tři dny na to, abychom se na všechno připravili. Třetí den už musíme být na místě a připravení na všechno. Náš plán je takový: přepadneme hlídky, které má Gomez v Průsmyku ještě před tím, než se k němu vypraví karavana s rudou na výměnu. Neočekávají nás a nejsou připravení. Použijeme lsti a převlékneme se za jejich vojáky. To obstará Wolf! Wolfe?"
Z hloučku mužů vzadu u zdi vyskočil černovlasý chlapík a hlasitě zavolal, "Ano?"
"Máš ještě ve skladišti ta jejich brnění?"
"Jasná věc Laresi! Asi osm kousků docela dobrech, snad jen trochu zrezlejch ve výztužích."
"A trochu od krve těch bastardů!" vykřikl kdosi a jeskyně se rozchechtala.
Lares se usmál, "Skvěle! Připrav je." Pak pokračoval, "Takže napochodujeme přímo mezi ně. Budou si myslet, že k nim jdou jejich lidi. Potom, až je přemůžeme, budeme mít dost času na to, abychom se důkladně připravili. Mají tam opevnění. To využijeme. Ti z vás, kteří budou mít jejich zbroj, ti zastoupí hlídku, ostatní se rozdělí na dvě poloviny. Jedna se schová ve skalách u zavaleného lomu a vpadne pak karavaně do zad a druhá bude čekat skrytá za hradbou, abychom je mohli skřípnout pěkně do kleští. Než se vzpamatují, rozstřílíte je na hadry!" vykřikl unešený svou vlastní řečí a zasmál se.
Muži kývali hlavou. Zdálo se jim to jako dobrý plán.
"A co pak Laresi?"
"Potom, až zlikvidujeme doprovod karavany, převlékneme se za ně a uskutečníme výměnu. Pojistíme si samozřejmě záda."
"Ale co když nám ti venku za rudu nic nedají?"
"Dají. Nezapomeňte, že válka venku se nevyvijí pro krále dobře. Potřebují rudu a bude jim jedno, kdo jim ji vydá. Oni ani nic nepoznají, když si dáme záležet!"
"To je sice pravda, ale jak to přesně zamýšlíš s tou rudou? Sliboval jsi, že dostaneme podíl! Jak chceš dokázat, aby s námi udělali výměnu, když si zároveň chceš nechat rudu! To trochu smrdí, nezdá se ti?" vykřikl Cord.
"Ano! To nechápeme!" zvolali někteří popuzeně.

Lares se zasmál a mrkl na Corda, "Poslouchej, co řeknu. Bude dost času na to, vše přepravit. To už jsem říkal. Narafičíme bedny a pytle tak, že ti nahoře nic nepoznají. Nasypeme místo rudy kamení a nahoru dáme jen malou vrstvu rudy. Navrch přihodíme dvě nebo tři nedotčený bedny a pár pytlů a bude to!"

Cord kývl hlavou na souhlas a neřekl nic.
"Bude třeba s sebou vzít pytle, abychom mohli kořist odnést. To zařídíš ty, Roscoe!"
Roscoe, který stál vzadu u zdi kývl a tvářil se u toho velmi mrzutě.

"Někoho si na to vezmi. Každý z vás ponese pytlů, co unese. Až uskutečníme výměnu, rychle tam dotud vypadneme, než si někdo od Gomeze všimne, že jsme tam. Hlavně si dávejte pozor, aby vás neskřípli v údolí. Gomez by na to jistě vrhnul všechny síly a možná, že dokonce i mágy. I oni totiž podle toho, co jsem slyšel, obchodují se svým klášterem. To by nedopadlo dobře. S mágy se měřit nemůžete. Pamatujte taky na to, že nikdo nesmí z našeho sevření uniknout, nikdo nesmí Gomeze varovat dokud nebude po všem!"

"Možná se dostaneme k něčemu cennýmu!" vykřikl kdosi z mužů.
"Jo! Možná tam budou ženský! Hahaha!" zachechtal se druhý.
"Co se týče ženských a mimořádných zásilek," pokračoval Lares, "tak na ty nikdo ani nešáhne!"
"Škodáááá!" zaskučel kdosi.
"A kdo rozhodne, co je mimořádná zásilka, he?"
"Velitel akce!" řekl Lares. "Takže doufám, že jste tomu všichni rozuměli." zdůraznil. "Nikdo se ničeho speciálního ani nedotkne! Předáte všechno tohohle druhu Hurikovi, jasný?"
Slova se ujal vážným hlasem Gorn, "Dá se předpokládat, že tam budou další zajatci, co přivedou do kolonie. Co s nima?"
Lares se usmál, "To je dobrá otázka!"
Na to s Hurikem nepomysleli. To je nenapadlo.
"Pokuste se je přesvědčit, že Nový tábor je přesně to místo, které hledají!" zazubil se Lares.
"Co když nebudou chtít pochopit, že tady u nás a jen u nás je ten zaslíbený ráj na zemi?" oponoval Gorn ironicky, po jeho slovech se celá jeskyně rozchechtala.
Hehe, Gorne, pak je nechte, ať si dělají co chtějí." pokrčil rameny Lares.
"Neměli by jsme je radši zabít?" vykřikl jakýsi bandita.
"My nejsme řezníci!" zavrtěl Lares odmítavě hlavou. "Pochopí to později a zabít je můžeme vždycky, až se přidají ke Gomezovcům!" dokončil a gestem ruky si znovu zjednal klid, protože jeskyní se zase rozšuměl hovor. "Dáme jim šanci!" zvolal a otočil se k Hurikovi a tiše mu pravil, "Dohlídni na to."
Hurik kývl na souhlas.

"Takže," odmlčel se velitel, dokud se muži dokonale neztišili, "Všechno důležité jsme probrali. Jakmile akce skončí, rychle vypadnete. Opakuji, nesmí vás odříznout! To by byl konec! Pamatujte, že jste elita našeho tábora. Budete bezvýhradně poslouchat Hurika, protože on je mým zástupcem! Pokud se dozvím, že jste dělali problémy a ohrozili tak náš podnik, ujišťuji vás, že klec nad rýžovištěm se uvolnila a máme ještě pár dalších a v nejhorším nějaké ještě přiděláme." poslední slova nechal dostatečně působit. "Nějaké otázky?"
Nikdo nepromluvil.
"Ještě jedna informace!" zdvihl Lares prst, "Málem bych na to zapomněl! Od teď až do počátku akce je přísně zakázáno opouštět tábor! Ven z Nového Tábora nesmí nikdo, krom těch, co ode mně obdrží speciální svolení! Jasné?"
"Co? To jako ani na lov?"
"Ne!"
Mezi muži to nespokojeně zašumělo, ale Lares byl neúprosný, "Jasné?!"
"Jasné!"
"Výborně. Ten zákaz není jen pro vás, platí úplně pro všechny. Buďte trpěliví. Nesmíme riskovat, že se informace dostanou ven. Jsem přesvědčen, že tady mezi vámi jsou jen poctiví muži, ale jeden nikdy neví..." zakončil Lares vážně a probodl muže očima.
Nikdo ani necekl a někteří před Laresovým pohledem raději sklopili oči.

"Dobře! Takže tímto považuji poradu za skončenou. Máte dva dny na přípravu. Případné dotazy, ale já doufám, že jste všechno pochopili, směřujte na mně nebo tady na Hurika. O tom, co jste slyšeli zde, přísně mlčte a nebavte se o tom ani mezi sebou! Důkladně se připravte. Čeká nás slavný den! Děkuji vám pánové! Můžete jít."

Lares gestem ukončil poradu. Muži ještě chvíli jakoby zaraženě seděli a vstřebávali dojmy, ale pak se první z nich zvedli k odchodu a brzy se to v jeskyni jen hemžilo. Tichý ale živý hovor zazníval ze v šech stran. Lares přistoupil k Hurikovi, chytl jej za loket a odvedl stranou ke stěně, kde ihned dolil sobě i jemu víno, které mu bez řečí vnutil.
"Myslím, že se to povedlo!" řekl a zdvihl číši na zdraví.
Hurik ji pozvedl též a oba si připili.
Hurik se ujal slova, "Mluvil jsi skvěle. Působilo to na mně, jako kdyby nešlo o nic vážnýho a my se jen chystali trhat jabka."
"Checheche! Jo, jo! Ale nebude to žádná legrace. Velká zodpovědnost spočívá na tobě, příteli." poplácal Lares Hurika po rameni. "Ty to budeš mít na povel!"
Hurikovi se úzkostí sevřelo hrdlo a zapotil se, "Doufám, že nezklamu." zakoktal.
"Ne! Nebojím se, že ty by jsi mě zklamal!" usmál se Lares a přihnul si vína. "Dodej si odvahy a k těm, co by se chtěli vzpouzet tvým příkazům, buď neúprosný. Nevšímej si Gorna ani těch ostatních patolízalů, co se tě snaží zesměšňovat. Je jich jen pár, ostatní tě respektují a budou tě poslouchat. Věř mi."
"Spolehni se." kývl Hurik a slabě se pousmál. Srdce mu tlouklo, ale cosi tíživého z něj už spadlo. Přestál to a teď už je velitel. Velitel takové velké akce! Pokud neselže, získá velkou úctu a ohromné postavení! Úplně jej z toho polilo horko, když mu to celé došlo. Ale je to obrovská zodpovědnost! Nesmí zklamat! "To raději zemřít než zklamat" - zašeptal si.

"Říkal jsi něco?" zeptal se Lares a zdvihl oči od poháru.
"Ehm. Nic." zakoktal Hurik.
"Tak to by tedy bylo. Jestli chceš, můžeš jít. Já přespím tady, do tábora se uprostřed noci nepotáhnu."
"Já asi taky. Ještě uvidím..." řekl Hurik. Unavený se rozhodně necítil. Jeho mysl byla naopak velmi živá, myšlenky jen vířily. Na druhou stranu byla ale vyhlídka na cestu zpět do Nového tábora a ještě k tomu v noci otravná. Přespat někde tady v dole v chatrči se nezdálo jako špatný nápad.
"Tak se tedy zatím měj." podal Hurik Laresovi ruku na rozloučenou.
"Ty taky Huriku." usmál se Lares. "Zítra se za mnou v táboře zastav."
"Dobře."

Hurik odešel. V jeskyni už stejně skoro nikdo nezůstal. Lares a pár banditů, Roscoe a zbytek Laresovy osobní stráže a spoušť, kterou ráno uklidí kopáči. V opojných myšlenkách Hurik probloudil chodbami až k žebříkům. Vylezl po nich se staženým hrdlem, ale hned jak byl nahoře, zase upadl do představ a kolotoč myšlenek jej znovu pohltil. Musel hodně přemýšlet. Nešlo to jinak. Za půl hodiny byl venku z dolu, ani nevěděl jak. Strážce před branou dolu se vyptal, kde že může přespat, a když mu žoldák ukázal chatrč s volnými prkennými palandami, ihned tam zamířil.

Měsíc se po obloze pomalu šinul k úsvitu, bariéra zahřměla a na chvíli zakryla zář hvězd, ale Hurik zíral do stropu chatrče, kde našel volné lůžko. Myšlenkami byl kdesi daleko, skoro na hraně snění, ale nespal. Spánek totiž zase nepřicházel, ale dnes mu to nevadilo. Z podivného polosnění jej nevyrušili ani muži, kteří se stejně jako on s Laresem rozhodli, že přespí raději v dole a po tmě se halasně škrábali do volných pelestí. Dokonce ani chrápání, když pak usnuli, Hurika nerušilo. A noc plynula, až se přiblížilo ráno.
Načítám data ...
Nahoru