Diego, Haldrik a Sly byli vpuštěni do hradního paláce. Uvnitř to bylo jiné, ne jako za Gomeze. Propadlá střecha byla opravena, z kuchyně se již neozývalo bublání kotlů, nelinula se vůně, nyní zde bylo místo jen pro broušení mečů. Největší proměnou však prošel trůnní sál. Vše, co dříve sloužilo rudobaronům k pohodlí, jako by se rozplynulo. Nyní panovala vojenská strohost. Obrazy nahradily mapy a plány, koberce zmizely, místo šťavnatého masa bylo na stole jen to nejprostší jídlo. Již zde krásné tanečnice nekroužily svými štíhlými těly, již v koutě nestál Bartholo drnkající na loutnu. Místo těchto tu rozprávěli nejlepší stratégové Starého tábora, diskutovali o brzké obraně a hledali poslední nedostatky svého opevnění.
Cože? zahřměl Thorusův hlas budovou. Další skupina lovců se nevrátila? To je nepřípustné! Copak nechápete? Nikdy tu nebylo tak málo jídla pro tak hodně krků!
Omlouvám se, pane, odpovídal zděšený hlas, situace je náročná a...
Já vím, že je náročná, tím spíš se nesmí takové věci dít. Thorus nebyl vzteklý. Každá slabika, která vyšla z jeho úst, však měla důraz kladiva deřícího na kovadlinu. Starý tábor vedl muž, jenž neznal kompromisu.
Omlouvám se, pane, zařídím, abychom už nepřišli ani o muže, ani o jídlo.
Jiná možnost ani neexistuje, uznal Thorus a v tu chvíli do sálu vešli Sly, Haldrik a Diego.
Pane! pohlédl Sly na velitele Starého tábora a zasalutoval. Zbylí dva příchozí následovali jeho příkladu. Vedu dva muže, příslušníky našeho tábora. Vracejí se prý z úkolu, který plnili pro Gomeze.
Když padla zmínka o službě pro Gomeze, velitel si jak Haldrika, tak Diega nedůvěřivě prohlédl. Stínovi i strážci bylo okamžitě jasno, že mají problém. Thorus je oba dva z doby klidu dobře znal a věděl, jak málo měl každý z nich s prvním rudobaronem společného. Příliš málo na to, aby je pověřil nějakým tajným úkolem. Takto se novému veliteli tábora stali ihned podezřelými. Thorusův pohled byl tvrdý a neúprosný. Haldrik nesmlouvavý pohled v jeho tváři znal, byl to pohled výše postaveného strážce a cvičitele, pro Diega však byl náhle tento cizí. Nejvyšší strážce mu byl jemu, nejvyššímu stínovi, vždy přítelem, nyní však přímo zářila nová pravda – Thorus ve své nové pozici vůdce tábora již žádné přátele nemá. A ani mít nemůže.
Jakou práci pro Gomeze jste mohli dělat společně vy dva? Zdá se mi to...
Náhle však Thoruse přerušil dupot silný a zběsilý, takřka až člověku nepříslušící. Do sálu vběhl zadýchaný strážce a křičel: Mám zprávy! Výborné zprávy! Klopýtl a zastavil se. Raději se opřel o stůl a chvíli vydýchával. Byl celý zpocený, jistě běžel dlouho a s vypětím všech sil.
Tak mluv už! rozkázal Thorus a poprvé bylo z jeho hlasu cítit vzrušení. Ostatně, všichni ostatní byli napjatí, nit jejich nedočkavosti čekala na své přetržení. Konečně posel zatím neznámé zprávy promluvil.
Král... pošle---loď! Mágové nás připlují... zachránit! vydýchal ze sebe.
Jako když do temné místnosti vnese se světlo, rozlehl se sálem bouřlivý potlesk a jásot. Všichni přítomní na sebe cosi šťastně pokřikovali, Thorus mlčel, ale vítězně se usmíval. Jen Diego využil nastalého zmatku a cosi zašeptal Haldrikovi do ucha.
Haldriku, co mu řekneme? Prokoukl nás.
Nemám tušení. Co navrhuješ?
Uvidíme. Zkusím něco vymyslet. Nechej vždy mluvit mě, jasné?
Jasné.
Euforický hukot by v sále rachotil ještě dlouho, nebýt toho, že jej Thorus zastavil, aby mohl rozdat nové rozkazy.
Pánové! křikl. Utište se. To, co jsme zaslechli, je nepochybně zpráva dobrá, ale dosud nevíme, jak s ní naložit. Ač se mi příčí držet obyvatele tábora v neustálé úzkosti, obávám se, že by se tato informace neměla dostat mimo tyto zdi. Ano, všem bychom mohli ulehčit, ale my je, bohužel potřebujeme držet ve strachu. Strach je žene k rychlejšímu hloubení díry ve sklepení hradu – na jejíž využití možná ještě dojde. Strach je žene k efektivnějšímu budování obrany hradu.
Ať se nám to líbí nebo ne, obávám se totiž, že na bitvu s Novým i Sektářským táborem ještě dojde. Chvíli potrvá, než sem královi mágové doplují a než také vymyslí, jak smršťování bariéry zastavit – nebo, v lepším případě, jak bariéru zničit.
Vydávám proto tento rozkaz: Nepředávejme zprávu o králově pomoci dál, tím si můžeme uškodit. Pracujme tak jak jsme pracovali dosud, ale s vědomím, že naše práce skutečně má nyní smysl.
A nyní – Thorus se obrátil na Haldrika s Diegem – dozvím se už, co jste vy dva dělali za práci pro Gomeze?
Ano, pane, odpověděl Diego. Slovo pane se však v jeho ústech jaksi zkroutilo, Diego nebyl zvyklý jej pronášet. Ale povědět vám to můžeme jen o samotě...
Dobrý pokus, pomyslil si Haldrik, ale tohle nevyjde, to nepomůže, jsme v té šlamastyce až po uši. K jeho překvapení se však Thorus jen lehce pousmál a řekl: Jak je libo. Pojďte se mnou.
Haldrik si náhle všimnul, jak podivně na něj i Diega všichni kolem hledí. Neviděl pouze podezřívavost, ve výrazech tváří patřil i na opovržení. Rozuměl, proč tomu tak bylo – oba dva byli pro ně nyní těsně spojeni s Gomezem a jeho starým vedením. Nižším stínům, jako byl Sly, tato spojitost jistě nevadila, ale tito muži zde, to byli Thorusovi nejbližší pobočníci, kteří se zřejmě spolupodíleli na pádu starého rudobaronského režimu. Tihle nemohli jimi neopovrhovat.
Když se ale Haldrik v myšlenkách dostal až sem, stál náhle v pokoji, jenž byl předsíní k věži Starého hradu. Na podlaze právě posiloval Bullit, jeden z nejagresivnějších strážců. Prudce zvedl hlavu a podíval se ke dveřím, aby zjistil, kdo ho ruší. Když zjistil, že to je Thorus, kdo přišel, poslušně a důstojně si stoupnul a zasalutoval.
Bullite, pohlídej mi zde Diega, já si teď popovídám s Haldrikem.
Jistě, pane!
Haldrikovi se zastavilo srdce. Thorus nebyl žádný hlupák a tímto úskokem, výslechem, kdy je rozděli, si zajistil, že odhalí, zda mu on a Diego lžou. Ještě v rychlosti otočil strážce zrak na stína, jeho tvář však zůstávala nehybná a nenaznačovala žádnou radu.
Nyní šel sám po Thorusově boku do věže. Jsme ztraceni, pomyslel si, co s námi jen udělá, až zjistí, že jsme mu lhali? Nejspíš nás bude brutálně vyslýchat, bude chtít zjistit, co jsme celou dobu, když jsme byli mimo tábor, dělali doopravdy! A pak nás pošle kopat tu jámu ve sklepení!
Ne, takhle nesmím uvažovat, okřikl se v duchu. Musím vymyslet, co mu teď řeknu. Bude se ptát, co jsme dělali pro Gomeze – a já mu musím odpovědět tak, aby se má odpověď shodovala s tím, co řekne Diego. Musím odpovědět tak, aby nás z toho, až bude vyslýchán, nějak dostal.
Co tedy může Diego očekávat, že Thorusovi řeknu? Vždy ke mně přistupoval velice rezervovaně, mám pocit, že mě hodně podceňoval, nepovažoval mě za příliš chytrého. Musím tedy odpovídat tak, jako bych nedokázal vymyslet nic pořádného a...
Haldriku, Thorus začal, doufám, že rozumíš, že v pozici, v jaké se nyní nachází náš tábor a já, jeho vůdce, potřebuji vědět o dění v kolonii co nejvíce a hlavně si nemohu dovolit nechat kohokoli mi lhát. Proto hodlám tebe i Diega vyzpovídat zvlášť.
Pověz mi tedy, co jste dělali vy dva, kteří jste se v podstatě neznali, vy dva, kteří jste měli tak daleko k rudobaronům, dělali pro Gomeze?
Haldrik se už chystal cosi říct, když se náhle ozvala tupá rána. Thorusův obličej v tu chvíli poprvé toho dne - a snad poprvé za hodně dlouhou dobu – ukázal jakousi emoci. Byla to emoce strachu. Ihned vyběhl zpátky do pokoje a Haldrik s ním. Tam spatřili omráčeného Bullita a dveře dokořán otevřené. Diego byl pryč...