Haldrik rozevřel slepené oči. Byl v nějaké budově. Kamenné budově bez oken a bylo mu teplo. Rozhlédl se okolo sebe. Vedle něj byl krb, oheň v něm plápolal krásnou, modrou barvou. Místnost, ve které ležel, na pohodlném lůžku se zdála být vysokou a štíhlou. Po tmavých stěnách pochodně a různé magické symboly. A poblíž něho, tři další postavy. Jedna z nich byla velmi svalnatá a měla tmavou pleť. Další dvě si byly velice podobné, jelikož neměly ani vousy, ani vlasy. Patrný byl pouze rozdíl věku. Všichni tři měli potetované tváře. A nakonec viděl ještě někoho. Postavu v černém rouchu, s šedivými vlasy, praktikující nějaká kouzla.
Odkašlal si, aby mu nekromant začal věnovat pozornost. Nezabralo to. Temný mág se nadále zaobíral svými čáry a tak se raději Haldrik rozhodl čekat. Postupně se probudili i tři potetovaní muži. Jenom lehkým gestem dali mladému strážci najevo, že ho berou na vědomí a se zaujetím sledovali kouzla před nimi. A v tu chvíli se stařec v tajemném rouchu otočil.
První slova neadresoval Haldrikovi: „Diego a Gorne, vrátím vám váš vzhled, který jste měli před tím, než jste se přidali k Bratrstvu. Lestere, tebe nechám takového, jaký jsi.” Pak provedl v rychlosti jakési kouzlo, které smazalo dvěma mužům z tváří tetování a nechalo jim narůst vlasy i vousy. A pak už promluvil ke všem.
„Jsem rád, že vás vidím živé! Pravda, beze mne byste to, a to platí hlavně pro vás tři,” ukázal na Diega, Lestera a Gorna, „sotva zvládli. Ale teď vás máme tady, společně s ohnisky i Urizielem. To nám konečně umožňuje začít něco urychleně dělat.”
„Co?”
„Teď budeme potřebovat pomoc skřetího šamana. Měl by se ukrývat v rozvalinách Staré citadely.”
„Staré citadely!? Tam jsme pohřbili Miltena! Co když už ten skřet znesvěcuje jeho památku!?” vykřikl poděšeně Lester.
Diego ragoval poněkud klidně a také skeptičtěji: „Skřetí šaman že má s námi spolupracovat? Už to vidím. Sežehne nás nějakým ohnivým kouzlem, jen co nás spatří!”
„Nemějte strach. Tento skřet je vyhoštěnec a umí lidskou řečí. Bude s vámi mluvit.”
„Pak bychom měli vyrazit,” řekl Haldrik. Snažil se svou iniciativou zapadnout do nové bandy.
„Rozhodně měli. A buďte opatrní, ale zároveň jednejte rychle! Zatímco jste byli v bezvědomí, a to jste také byli pěkně dlouho, celá kolonie se dozvěděla o tom, že se bariéra smrskává. Nepotrvá dlouho a všichni, lidi, ale i skřeti, budou utíkat do centra kolonie a vy víte, co to znamená...”
„Válku,” řekl zatrpkle Gorn.
„Přesně tak, válku. Tak už běžte, na mě čeká ještě spousta práce. A nelekněte se. Má původní věž byla moc blízko zmenšující se bariéře, takže jsem musel své sídlo přesunout. Jsme pod zemí, v hoře právě pod citadelou, do které míříte,” dořekl nekromant a teleportoval se pryč.
„Ten teda zmizel brzo. Chtěl jsem se ho zeptat nejmíň ještě na deset věcí,” konstatoval Haldrik. Ostatní se nervózně zasmáli.
„Hele!” vykřikl Lester, „Támhle jsou položené naše věci!”
„Popadněte je a vyrazíme,” přikázal Diego. Když ale šli ven, mělo problémy. Zjistili, že Xardas si nechal v hoře vykopat hotový labyrint chodeb. Na denní světlo přišli tajnými dveřmi ve skále a první co spatřili byl Starý tábor, jehož obyvatelé se připravovali na obranu.