Lov chňapavce

Přehled povídky

Autor

El Kamil

Diskuse

zde

Hodnocení

1,65 | 20x | Vaše: -
Hodnocení uloženo.
Chyba při ukládání.

Seznam dílů

1.díl

"To je sebevražda", šeptl jsem, "Ty jsi blázen. Jak tě mohlo něco takového napadnout?"
"Přijdeme tak oba k velkému jmění", ujišťoval mě můj nejlepší přítel Diego o výpravě do bývalé trestanecké kolonie. "Poslouchej", pokračoval, "Bude to hračka. Heleď. Dnes za mnou přišel Lutero, ten obchodník z horní čtvrti, s velmi zajímavou nabídkou. Určitě víš, že on není jen tak obyčejný chlápek."
"Jo to vím. Je to zpropadený bastard, co okrádá poctivé lidi. Stejně jako všichni jemu podobní."
"Nech mě domluvit, jo?!", zareagoval nezvykle vztekle. "Má náročné zákazníky, jež žádají to nejvzácnější zboží. No a tak ke mně přišel a, jak jsem řek, udělal mi celkem zajímavou nabídku. Potřebuje získat drápy z vůdce chňapavců." "Vůdce chňapavců? Kolem něj bude aspoň deset dalších. To ne! Se mnou nepočítej!"
"Můžeš už konečně u Innose držet hubu a chvilku mě poslouchat?!", bouchl pěstí do stolu až jsem se lek. "Samozřejmě, že to nechce zadarmo. Nabídl mi slušnou sumičku."
"Kolik?"
"Jeden tisíc zlatých. Pokud do toho pujdeš se mnou, dělá to pětikilo pro každého z nás."
"No, nabídka je to sice lákavá, ale nehodlám kvůli tomu vsázet svůj krk."
"Co se s tebou stalo chlape? Vždycky si byl pro každou zábavu, šel si do všeho po hlavě, ale teď… Nějak ses změnil kámo. Se ti dneska u Nadji nepostavil nebo co? Nemáš moc dobrou paměť co? Už jsi zapomenul jak jsem ti tehdy pomáhal, když tě hodili do Bariéry? Nebýt mě, asi by ses brzo válel v kaluži své vlastní krve. A koneckonců, kdo ti pomohl zabít trola, když jsi hledal ty ohniska nebo co to bylo? Hej čéče, probuď se. Měl bys vědět, že bez tebe to asi nedokážu. Víš co? Nechej si to projít hlavou a popřemýšlej o tom. Zítra se u tebe zastavím a řekneš mi jestli do toho jdeš nebo ne." S těmito slovy se Diego odebral do ticha nočních ulic města.
"Pět set, pět set", opakoval jsem si pro sebe. Ty prachy mne fakt lákaly. Poslední dobrou jich nemám zrovna na rozdávání. A tak trochu si přilepšit by neškodilo. Diego má pravdu. Stal se ze mne zabedněnec. Jen vysedávám po hospodách a flákám se. Občas zajdu na chrámové náměstí poslouchat kecy toho starouše v modrém kabátě. Půjdu na to a toho chňapavce dostaneme. Diego přišel brzy za svítání. "Tak", pronesl tázavým hlasem.
"Jdu do toho s tebou, blázne", dal jsem jasně najevo své rozhodnutí.
"Věděl jsem, že se na tebe můžu spolehnout", řekl spokojeně. "Plán je následující", pokračoval, "Musíme vyjít za setmění, protože to jsou ty vygumované skřetí hlavy v průsmyku ve svých stanech a chrápou. Jen pár jich je na hlídce. To samé kolem hradu v Kolonii. Slyšel jsem, že vnější okruh tehdejšího Starého tábora lehl popelem po útoku draků a skřeti si tam postavili svoje stany a oblehají hrad. Musíme být nadmíru opatrní a proklouznout v noci podél křeky okolo hradu. Co si pamatuju, tak pak bychom měli narazit na cestu, jež nás zavede k opuštěné jeskyni. Tam budeme muset přenocovat. Náš chňapavec by se podle informací, které mám, měl pohybovat někde u jezera pod věží toho temného čaroděje."
"Xardase", přerušil jsem jej.
"Jo přesně", dal mi za pravdu, "No a taky by tam měl být i jeden rudný důl obsazený paladiny. Né že bych je nějak miloval, však víš, ale zastavíme se tam. Údajně je tam několik zkušených lovců, kteří by nám mohli poradit. Dejme tomu, že se tady u tebe ukážu těsně po západu slunce, tak buď připraven."
No a bylo to. Nevěděl jsem ani, co si všechno mám vzít s sebou. Musel jsem hlavně někde splašit pořádný meč. Ten můj už za ta léta odpočinku značně zrezivěl a už bych s ním neusekl hlavu ani žravé štěnici. Zašel jsem za tím prašivcem Cantharem. Není to dávno, co jsem ho poslal do chládku za to, že se pokusil vystrnadit tu hezkou holku z tržiště. Ale on se odtama nějak zázračně dostal. Jak to ten chlap dělá? Ještě taky nezapomněl nakecat všech ostatním obchodníkům, že jsem bývalý trestanec nebo co. Asi mu to budu muset ještě někdy pořádně zavařit. Co se ale týče těch mečů, co má, tak jako nic moc. Ale něco jsem si vybrat musel. Ihned mne zaujal jeden s dlouhou čepelí a ornamentovanou rukojetí. Byl na ní vyobrazen sám Innos jak napřahuje svým posvátným kladivem proti Beliarovi. Canthar se mi pokoušel namluvit, že meč má v sobě Innosovu auru a prodat mi jej za mnohem víc zlata. Když jsem mu ale vysvětlil, že nejsem blbec, co skočí na takové kraviny, ustoupil a požadoval už jen tři a půl kila. To je už daleko přijatelnější cena.
Z tržiště jsem zamířil přímo ke starému příteli Brianovi. Nyní je učněm kováře Harada. To já bych nemoh. Denně stát u kovadliny a srat se s děláním mečů. To není nic pro mne. Nicméně potřeboval jsem nabrousit svou novou zbraň, aby byla k něčemu vůbec platná. Co se týče jídla, toho bylo dost. Zabalil jsem si dva krajíce chleba, šunku a dvě láhve vody. S příchodem západu slunce přišel i Diego. Měl na sobě starou stínovou zbroj a na zádech velký luk. Vyrazili jsme na cestu. Cesta zatím probíhala v klidu. Kolem Akilovy farmy a přes most jsme se dostali až ke krčmě U Mrtvé harpyje. Na křižovatce jsme zahli k Bengarově farmě a průsmyku, jak nás ujistil ukazatel. U vchodu do průsmyku stáli dva rytíři.
"Stát!", přerušil naši cestu jeden z nich. "Na rozkaz Lorda Hagena nesmíme do průsmyku nikoho pustit. Co tu pohledáváte?!"
"Ale no tak chlapi. Jdem jen vymlátit duši nějakým příšerám, to je trestné?", pronesl Diego s ledovým klidem.
"No tak dobře. Ale je to na vaše vlastní nebezpečí", ustoupil od svého předchozího rozhodnutí a otevřel nám vrata do průsmyku. "Ale je to tam plné skřetů a nevím jak projdete žíví", dodal, když za náma zavíral.
"No myslím, že je to celkem na místě, zeptat se, jak projdeme živí?", upřel jsem své naděje na svého přítele.
"Neboj, znám jednu tajnou jeskyni, kterou skřeti nehlídají", uspokojil mne Diego. V tu chvíli jsme spatřili skřetí hlídku. Dva bojovníci tam cosi mumlali tím svým pajazykem. Najednou jsme to zalomili do hustého křoví. Ani nevím jak, ale po chvíli se před námi objevil vchod do jeskyně. Byla tam tma jako v pytli. Zapálil jsem pochodeň. Diego vytasil svůj meč. Ani jeden z nás si nebyl jist bezpečím.
"Slyšíš to?", hlesl jsem.
"Sakra, co to může být.", znejistěl Diego.
"To je nějaké pištění nebo kvílení nebo já nevím co. Můžou to být klidně i důlní červi. Fakt jako nerad bych je teď potkal."
"Do háje, jde to na nás..."
Načítám data ...
Nahoru