Lov chňapavce

Přehled povídky

Autor

El Kamil

Diskuse

zde

Hodnocení

1,65 | 20x | Vaše: -
Hodnocení uloženo.
Chyba při ukládání.

Seznam dílů

6.díl

Diego byl ve smrtelném nebezpečí. Když jsem za ním vbíhal, oslnil mne mohutný záblesk. Musel jsem se zastavit a zakrýt si oči. Slyšel jsem nepříjemný křik. Všechno kolem mne jakoby hořelo. Když záře ustala, otevřel jsem oči a rozhlédl se. Viděl jsem Fajetha s Jerhynem stojíce u mrtvol chňapavců. Byli stejně překvapení jako já. A co Diego? Rychle jsem vběhl k věži. Seděl tam a u něj dva chňapavci spálení až na kost. Diego těžce vydechoval. Vůbec jsem nechápal, co se stalo. Avšak najednou mi bylo vše jasné. Zpoza věže vyšel Ur-Shak. To on Diega zachránil od smrti.
"Nevím jak ti poděkovat.", řekl Diego šamanovi vstávajíce ze země.
"Ty nemuset děkovat.", spustil Ur-Shak svou komolou řečí. "Ur-Shak vědět, že Khraghrok být zabiják."
"Khraghrok?", divil se Fajeth.
"Vy lidé tomu říkat chňapavec.", ujasnil. "Náhodou jsem být blízko, když vy bojovat. Já vidět velké nebezpečí. Já zasáhnout."
"Ještě jednou díky Ur-Shaku. Vezmeme si z něj pár věcí a mizíme."
"Ur-Shak nezapomenout na cizinec.", řekl a obrátil se k odchodu. Netrvalo dlouho a zmizel ve skalách.
"Ty jo já nevěděl, co dělat.", pronesl Fajeth.
"Co bys jako měl dělat?", ptal se Jerhyn.
"No světlo, chňapavci mrtví a pak ten šaman. Obvykle šamany zabíjím, ale byl jsem tak v šoku, že jsem na to neměl sílu."
"No buďme rádi.", přidal jsem ironicky.
Přišli jsme k vůdci smečky. Diego vytáhl od pasu dýku a vyřezal potřebné drápy. Zabalil je do hadru a opatrně uschoval v batohu. Pak jsme se odebrali s Fajethem zpět k dolu. U ohně se posilnili a rozloučili s novými přáteli. Naše kroky vedly do Khorinisu.
"Ale bylo to pořádné dobrodružství.", řekl Diego.
"To teda jo. A pořádné.", přitakal jsem.
"Takže toho přeci jen nelituješ?"
"No mělo to i své stinné stránky. Nezapomenu na ty bandity.", vzpomínal jsem na události, které mne potkaly.
"A já na chňapavce.", zasmál se Diego.
"No to jo. Už se těším na ty prachy od Luseta."
"Lutera.", opravil mne Diego.
"Jo vidíš, Lutera vlastně.", zakroutil jsem hlavou. "Vidíš jak se mi z nich už točí hlava."
"Pořádně to zapijeme u Koragona."
"To si piš.", řekl jsem přesvědčivě a sledoval své kroky průsmykem. Skřety jsme už měli vychytané, takže projít kolem nich nebyl žádný problém. Do města jsme dorazili ještě před setměním a hned si to namířili za Luterem.
"Zdravím tě.", pozdravil Diego.
"Koho nám to čerti nesou.", zabručel Lutero překvapeně.
"Mám pro tebe ty drápy vůdce smečky."
"Vynikající. Tady máš těch pět set zlatých, na kterých jsme se domlouvali.", vytáhl jeden z měšců ze své truhlice.
"Počkat, počkat.", vložil jsem se do rozhovoru. "Mně bylo řečeno, že odměna je tisíc."
"Tisíc?", podivil se Lutero.
"No jasně.", potvrdil má slova Diego. "Naval ten zbytek starouši."
"Nic vám nedám. Podívejte se na ty drápy. Jako byste je opékali v ohništi. Hrůza. Buďte rádi za těch pět set."
"Pokud nám to zlato nedáš, vezmu si jej sám.", začal jsem mu vyhrožovat.
"To ale nemůžeš. Stráže by ti dali co proto.", bránil se lišácky Lutero.
"Ty jeden proklatý bastarde.", zařval jsem a vytáhl meč. "Tak kde je to zlato?", naléhal jsem dál. Diego mezitím trochu odstoupil.
"Táhni ty zloději.", osočil se a začal hlasitě řvát: "Zloděěěj!!! Pomóc zloděj!"
"Když to nepůjde po dobrým, hold půjde to po zlým.", řekl jsem a párkrát obratně zašermoval mečem a přeťal mu pás od kalhot. Ty se na jeho tlustém pupku neudrželi a pomalu spadli k zemi. Z venku se ozval hlasitý smích. Ani jsem si nevšiml, že se tam shlukl poměrně velký dav lidí. Jak vidno, Lutero nebyl moc oblíbený. Sebral jsem klíč od truhl, odemkl ji a vzal si další dva měšce plné zlaťáků.
"Ale to si bereš moc.", namítal Lutero.
"To máš za ty blbé kecy.", prohodil jsem vycházejíce z domu. Mrknul jsem na Diega a lehce se usmál. Jak jsme se domluvili, tak jsme udělali. U Koragona jsme strávili celou noc. Vlastně celou ne. Když pak došlo pivo, tak jsme se sbalili a šli domů. Život je sladký...

KONEC
Načítám data ...
Nahoru