Na konci cesty

Přehled povídky

Autor

NEkromanT

Diskuse

zde

Hodnocení

1,7 | 10x | Vaše: -
Hodnocení uloženo.
Chyba při ukládání.

Seznam dílů

1.díl

Už dlouho se mi zdají noční můry o mém mládí. Nikomu jsem o tom zatím neřekl, ale asi bych měl. Poslední dobou se mi zdá stále dokola jeden sen. Stalo se to asi když jsem byl ještě malé dítě.

Sen: Přišel jsem domů, ale nikdo tam nebyl. "Tati ? Jseš doma ?" křičel jsem na celý dům, ale nikdo mi neodpověděl. Temné kouty obývacího pokoje se zdály tak strašidelné. Najednou se ve dveřích objevil obrovský muž v černé zbroji s kápí. Nebylo mu vidět do obličeje. Pak zahučel: "To je on, můj pane. Syn posledního !" Ze stínů povstala druhá postava, která měla na sobě snad ještě tmavší zbroja byla asi o půl metru vyšší než ten muž. Na obličeji měla zvláštní masku, jako by lebku se šesti rohy. Pak ale zničeho nic příšerně zařvala. Tělem se mi prolil chlad a z toho výkřiku mě zabolelo u srdce jako by mě někdo probodl hrdlo dýkou. Srazilo mě to k zemi a před očima se mi zatmavilo. "Je silný. Můj výkřik zabijí. Jakto že žije?! Zab ho! "Zasyčela postava s maskou a muž s kápí vytasil velký krásný meč. Moc jsem si ho ale neprohlížel a začal jsem utíkat. Muž běžel za mnou. Utíkal jsem, jak nejrychleji jsem mohl, ale muž byl blíž a blíž. Snažil jsem se mu ztratit v uzkých uličkách, ale ani to nepomohlo. Pak ale ze střechy jednoho domů po muži skočil někdo v bílé zářivé zbroji. Byl to můj otec! "Utíkej, uteč do TNARAVU!" Zakřičel otec a začal odrážet ostré útoky muže s kápí. Dříve jsme s kamarády před otcem, když jsem nechtěl, aby věděl kam jdu, říkaly důležitá místa pozpátku. Otec to brzy zjistil a teď když nechtěl, aby černokabátník věděl kam mám utéct, řekl to místo stejným způsobem. TNARAV byla ve skutečnosti západní země Varant. Ve stáji u brány jsem ukradl koně a odjel jsem z města. Ve Varantu jsem měl strýce, otcova bratrance Mandora. Zůstal jsem bydlet u něj. Po pár dnech se mi doneslo, že můj otec je mrtvý a vrah byl hozen do bariéry...

"Vstávej" cloumal se mnou Diego. "Počkej chvíli, slyším tě jak pod vodou. Co je to za hluk ?" zamumlal jsem naštvaně. "Promiň, já jen, že ten hluk co slyšíš, tak to je obchodní čtvrť v přístavu." Odpověděl Diego. "Co ? V jakém přístavu ? Kde to jsme ?" "Seš doma mladej, v hlavním městě !" Rychle jsem vstal a rozběhl se na palubu. Nejdřív mě oslnilo slunce, ale pak jsem spatřil bílý přístav. Tady v těchto uličkách jsem kdysi bydlel. " Nádhera, jako bych tu nebyl celou věčnost a přitom je to asi jenom měsíc" rozplýval jsem se nad krásou rodného města. "A támhle je největší chrám Innose, kde chráněn královskou gardou a mágy ohně dlí na trůně Rhotbar II., syn Rhotbarův, jediného skutečného krále..." procedil přes zuby Lee, z kterého sálala zlost, nenávist a touha po pomstě. "Nemusíš tam chodit s námi, já s Vatrasem to vyřídíme. Jediný co teď potřebuju je, že si zadělám na průser hned první den co se vrátím." Řekl jsem. Ten den jsme se rozhodli ke králi nejít a pořádně si radši odpočinout. V noci se mnou, ale někdo zacloumal. Byl to zase Diego. "Co zas ? Ty v tom buzení musíš mít nějakou zálibu nebo co ?" Vynadal jsem mu, ale Diego mi vše vysvětlil: "Lee se před chvílí sebral a šel sám ke králi!" Ihned jsme vzbudili ostatní a vydali jsme se na cestu. Když jsme vešli do paláce, uviděli jsme dva vojáky jak drží Leeho před králem. Na zemi se ještě válel Leeho meč. "Jak ses odtamtud u Innose dostal ? A jak se opovažuješ sem přijít a vyhrožovat mi smrtí ? Odpověz mi nebo tě nechám popravit !" křičel na Leeho král. "To prosím nedělejte můj králi." Pronesl zdvořile Vatras. "Kdo jsi mágu vody ? Proč se zastáváš tohoto vraha ?" Zeptal se král nedůvěřivě. "Jmenuji se Vatras a přicházím z Khorinisu. Lee je na svobodě, protože bariéra padla. Vy to nevíte ? Vidím, že situace je velmi vážná, když se informace nedostanou ke ani ke králi. Nicméně je to můj přítel a je teď svobodný. Stejně tak mí přátelé zde po mém boku." odpověděl Vatras. Král se ptal dál: "Jakto, že padla ? To není možné ! Co se stalo ? Znamená to, že je Khorinis vystaven skřetům napospas ?" Nevydržel jsem být zticha: "Já ji zničil pane." "Cože ? Kdo jsi paladine ? Jsi mi povědomí" Zeptal se nedůvěřivě král. "I já byl vězněm v kolonii, ale ztrhl jsem bariéru. To ale vyvolalo větší hrozbu. Na pochod se vydala armáda Temna ! Musíme povolat všechny posily, které..." Král mě přerušil: "Ještě jsi mi neodpověděl na otázku, kdo jsi !" "Já jsem... Innosův vyvolený. Nesu Innosovo oko." Moje poslední slova vyrazila králi dech. Nezmohl se na jediné slůvko. "Je to pravda můj králi", pokračoval Vatras, "Je velmi mocný. Má sílu Innosova bojovníka i kněžího. To on je syn posledního !" Dodal ještě a Vatras a král vypadal jakoby stál před smrtí a já se s otevřenou pusou díval na Vatrase. Syn posledního. Tak mě nazval i muž s kápí. Vatras mluvil dál: "Propusťte Leeho na svobodu. Ve válce ho budeme potřebovat. On se ho bojí. Je pro něj hrozbou. Věděl to už dávno, a proto vyslal svého stoupence, aby vám zabil ženu a svedl to na Leeho, tak se ho aspoň na několik let zbavil. Lee je nevinný. Pravým vrahem je Gomez. Vzpomínáte si ? Nástupce na vrchního generála poté, co byl Lee zatčen." Pokračoval Vatras. Divil jsem se ještě víc. Král promluvil roztřeseným hlasem: "Lee... je... nevinný ? Vrah... je... Gomez ? Objevil se Innsovův... vyvolený ? Co se to sakra děje ? Proč mi to říkáš až teď ? Odkud to všechno víš ? Kdo proboha ve skutečnosti jsi ?" Všichni v sále pozorovali, co Vatras řekne, včetně mě. Co znamená syn posledního ? Nakonec Vatras s hlubokým nádechem odpověděl: "To co teď řeknu, nesmí nikdy opustit tento chrám. Já jsem Adanosův vyvolený..."
Načítám data ...
Nahoru