Na konci cesty

Přehled povídky

Autor

NEkromanT

Diskuse

zde

Hodnocení

1,7 | 10x | Vaše: -
Hodnocení uloženo.
Chyba při ukládání.

Seznam dílů

12.díl

Mezitím, co se Vyvolený s Leem a Gornem snažili dostat k přechodu mezi Nordmarem a Varantem, nazývanému Hranice, Saturas, mág Vody, vedl skupinu převivších ztroskotání u vypleněné rybářské vesnici Ardea do hlavního města Myrtany, Vengardu. Tam měl za úkol sdělit králi Rhobarovi II. plány Beliara. Cesta po pobřeží byla nejrychlejší. Už uplynul zhruba den, od doby kdy se vydali na cestu. Před drahnou chvílí vyslal Saturas zvěda, aby zjistil co je před nimi. Skupina měla přestávku než se zvěd vrátí. "Tak už se vrať." Říkal si Saturas pro sebe, když vyhlížel zvěda. Čekání nám nepomůže, pomyslel si. Ke starému mágovi se připojil Diego. Už dávno nebyl mužem, který se věděl se vším rady a nikdy se ničeho nebál. Jeho samotného teď zužoval osud Myrtany i jeho samotného. Jeho husté černé vlasy byli protkány šedými nitkami jeho věku. Už toho zažil spoustu, ale cítil že to nejhorší ho teprve čeká. "Jsi v pořádku ?" Zeptal se Saturace. Ten jakoby se probudil ze snu. "A-ano, samozřejmě. Jen, už to bude skoro hodina, co jsem poslal toho vojáka. Snad se mu nic nestalo." Obával se o zvěda Saturas. "Nedělal bych si starosti. Každopádně bychom měli jít." Řekl Diego. "Musíme uvědomit krále o tom co jsme zjistili. Než jsme z Vengardu odjeli, ani jsme mu neřekli jak velký počet skřetů se proti němu chystá Beliar poslat, prostě jsme si odpluli." Dodal. "Já vím, já vím. Ale pokud se něco stalu tomu vojákovi, není tam bezpečno pro nás." Odvětil Saturas, otočil se a vydal se zpět k o ostatním lidem. Diego se za ním ohlédl. Posadil se na zem a sám teď vyhlížel, kdy se voják vrátí...

Po několika hodinách se na horizontu začala rýsovat postava. Byl to voják ve zbroji Khorinidské domobrany. Diego zpozorněl a vydal se mu naproti. "Pane, kousek dál na jih je velký strmý útes. Pokud se chceme dostat na pláž za ním, budeme muset jít kousek do vnitrozemí." Hlásil voják co objevil. "Hmm. Moc se mi tam chodit nechce. Nevíme co se tady na pevnivě dělo když jsme tu nebyli. Dobrý práce vojáku, půjdeme to říct ostatním." Pochválil ho Diego a společně se vydali ke ostatním. "Musíme jít kousek do vnitrozemí. Před nám je útes přes který bychom se nedostali. Máme pár zraněných, takže by bylo riskatní ho zkusit obeplout. Když budeme mít štěstí, narazíme na město, kde můžeme doplnit zásoby a ošetřit zraněné." Vysvětlil Diego když přišli ke skupině. Pár lidí zahučelo, ale věděli, že se to musí udělat. Nikdo z nich neměl dobrý pocit. "Pohneme se lidi." Poručil Diego. Pomohl vstát lidem, kteří byli unavení. Všichni si sbalili své věci a vydali se na cestu. "Angare, ty půjdeš v čele. Lester a Lares budou kontrolovat boky. Já se Saturasem půjdeme vzadu. Projdi tímhle lesem. Jdi pořád po pláži. Až dojdeme k tomu útesu vydej se do vnitrozemí." Rozdal Diego úkoly a zařadil se do "průvodu" vedle Saturase. "Nemyslím si že je to nejlepší řešení." Namítl Saturas. "Co bys chtěl dělat ty ? Nemůžeme riskovat že se nám ti ranění utopí. Ten útes sahá prý možná i desítky metrů do moře. Pokud najdeme město. bude to jedině dobře. Odpočineme si a ošetříme zraněné." Zopakoval svůj plán Diego. "Vím co jsi říkal. Nemám z toho dobrý pocit. Myslím že bychom se k městu neměli přibližovat." Řekl Saturas. "Co tím myslíš ?" Nechápal Saturase Diego. "Mám takový pocit, že naše poslání už je zbytečné. Myslím že Ardea byla jen jedna z mnoha. Myslím, že jdeme pozdě..."

***

Vyvolený: Běželi jsme už několik hodin od té doby, co jsme se vydali na cestu. Možná už to byl skoro den. Nevšímal jsem přechodu dne a noci. Běžel jsem stále stejným tempem vstříc Varantu. Ani Lee s Gornem nebyli unaveni. Nemohli jít se mnou lepší společníci. "Za pár hodin překročíme hranice Myrtany. Musíme se přebrodit přes řeku, která tu hranici vytváří. Můžeme ale stočit naši cestu kousek na jih a využít přechodu v Trelisu. Odtamtud můžeme vyslat druhého posla, třeba by dorazil dřív než Saturas." Navrhoval Lee za běhu. Trelis bylo paladinské město. Už jsem tam dlouho nebyl. Nyní jsem měl ale z myšlenky na to, že bychom šli přes Trelis, smíšené pocity. "Která cesta je rychlejší ?" Zeptal jsem se. Lee se zamyslel, chvíli neodpovídal. "Ta řeka je dost široká a proud je silný. Kromě přechodu v Trelisu na ní není žádný most. Nikdy jsem nepochopil, proč ten starý neschopný..." Lee začal vřít. Bylo mi jasné, že mluví o králi. "K věci, Lee !" Okřikl jsem ho. Lee se zarazil. "Měli bychom jít přes Trelis. Málokdo dokáže tu řeku přeplavat. Leda že bys chodil po vodě." Z Leeho odpovědi byl cítit sarkasmus. Už měl asi pokrk toho, že jsem se pasoval do role vůdce. Že musím být u všeho když jsem Vyvolený. Že umím všechno. "Ne Lee. Po vodě opravdu chodit neumím." Odvětil jsem. Naše cesta se tedy ubrala k jihu. Noc se přehoupla v den. Bez přestávky, bez odpočinku. "Den bez jídla." Posteskl si Gorn. Tahle hláška mi vykouzlila jemný úsměv na rtech. "Nemáme čas na nic Gorne. Počkej ještě chvíli. Do hodiny jsme v Trelisu. Stihneme tam ještě snídani." Zasmál se Lee. Gorn cosi zabručel a přidal do běhu. Slunce stoupalo víš a víš, když jsme dobíhali k řece. Už byla slyšet. Přišli jsme k ní, abychom si naplnili lahve. Stejně jako byla široká a silná, byla řeka křišťálově čistá. Také jsme si zchladili nohy po celodenním běhu a umyli obličej. V téhle části Myrtany už bylo opravdové horko. Asi tak míly na jih se tyčili hradby Trelisu. Vydali jsme se pomalou chůzí k němu...

***

..."Už jdeme dost dlouho, měli bychom zkontrolovat mapu." Řekl Angar. Skupina se zastavila. Diego se Saturasem přešli dopředu, aby se poradili s ostatními. "Máme dvě možnosti. Buď půjdeme po téhle cestě dál a dojdeme do Sildenu, nebo se vydáme směrem k pláži a půjdeme dál po pobřeží do Vengardu. Každopádně máme před sebou ještě den cesty." Řekl Angar. "Raději bychom se měli městu vyhnout. Nevíme co nás tam čeká." Namítal Saturas. "Saturasi ! Tihle lidé potřebují ošetřit. Silden je pár desítek minut od nás. Nevydrží další den cesty bez pomoci léčitelů." Upozornil ho Diego. Saturas se na něj mlčky podíval a zanořil ruku do kapsy v róbě. Vytáhl několik hladkých plochých kamenů. Povzdechl si: "Nemám tu runu na léčení. Pouze útočná kouzla. Bojím se, ale dobrá. Vydáme se do Sildenu."

Skupina tedy pokračovala. Nikdo za celých dvacet minut co šli nepromluvil ani slovo. Pouze byly slyšet nářky raněných. Někteří byli popáleni od hořící lodi Esmeraldy, někteří byli zraněni od následujících bojů se skřety. "Půjdu zjistit, jestli nás pustí. Je nás hodně." Navrhl Lares. S lidmi to uměl. Býval banditou. Přiblížil se k městu. Naproti mu vyšel místní lovec. Byl oblečen v nazelenalých šatech, aby splynul s okolím při lovu. Na zádech měl krásný dubový luk s vyřezávanými ornamenty. "Zdravím tě cizinče. Tví lidé vypadají znavení. Odkud přicházíte." Zeptal se lovec. "Z Ardey." Odpověděl Lares. Lovec se zarazil."Z Ardey ? Zeptal se nedůvěřivě lovec. "Ardea byla vypálena minulou noc." Dodal. "Dobře, nejsem tak úplně z Ardey, jsme z Khoronisu, naše loď ztroskotala právě v této vesnici. Našli jsme ji už zničenou. Krátce na to jsme byli napadeni skřety. Potřebujeme ošetřit od vašich mágů a léčitelů, doplnit zásoby a tak." Přiznal se Lares. "Měli jste zůstat na Khorinisu. Tam byste byli v bezpečí. Odejděte, odejděte dokud můžete !" Varoval ho lovec a vydal se směrem k městu, jakoby se nic nestalo. "Proč bychom..." Chtěl se zeptat Lares, co se stalo. Pak ale pozvedl oči k hradbám a oněměl. Vše už pochopil. Na hradbách se místo lidí procházeli skřeti. Lares si promnul oči, ohlédl se. Skupina byla schovaná v lese, takže ji stráže neviděli. Pohlédl opět na město. Skrz otevřenou bránu viděl, jak skřetí válečníci popoháněli polonahé vyzáblé lidi do práce. Skřeti sem nepřišli vraždit. Jsou to dobyvatelé ! Pomalým krokem, aby nevzbudil pozornost se vydal ke skupině. Saturas a ostatní nechpali co se děje. Lares jim vše vylíčil. "Toho jsem se obával. Neměli jsme se vůbec chodit !" Zuřil Saturas. Pohledem probodl Diega, otočil se a vydal se sám na cestu k pláži. Postupně stejně učinila celá skupina. Diego stál chvíli na místě, ale pak se rozohodl připojit se ke skupině. Přemýšlel nad tím, co teď asi udělá Vyvolený. Pokud je Myrtana dobyta, skřeti prošli přes Varant. Vyvolený se tedy žene do rukou skřetů a vrahů. Co když je ale dobyt i Vengard. Ve skupině našel Saturase. "Náš vzkaz už je zbytečný. Co když je dobyt i Vengard ?" Zeptal se Diego. Saturas chvíli nemluvil. Pak se ale odhodlaně řekl: "Potom bude na nás Myrtanu osvobodit..."

***

Vyvolený: Od Trelisu nás dělily už jen desítky kroků. Čím víc jsme se blížili, tím víc mě ovládal zlý pocit. Cítil jsem že něco není v pořádku. O chvíli pozdějí jsme se o tom měli přesvědčit sami. Zpoza stromu na nás kdosi sykl: "Hej, pojďte sem ! Rychle !" Chvíli jsme zaraženě stáli na místě, pak jsme se ale vydali k místu odkud přicházel hlas. Zněl dost rozrušeně. Za stromem se skrýval jakýsi vesničan. "Co tady nacvičuješ ?" Zeptal se ho Gorn trochu naštvaně. Pospíchal do Trelisu, aby se mohl najíst. "Já jsme Owen. Býval sem farmář, než obsadili Trelis. Utekl jsem do Nemory, teď pracuji pro rebeli jako zvěd. Varuji všechny kolemjdoucí, pokud to samozřejmě nejsou žoldáci, ale poznal jsem generála Leeho, tak jsem..." Rozpovídal se vesničan, ale já ho přerušil. "Počkej chvíli, co tím myslíš obsadili ? Kdo ? A co je u Innose Nemora." Zahltil jsem Owena otázkami. "Kde jste byli posledních pár dní ? Myrtana je dobyta ! Skřeti ovládli celé území kromě jihovýchodu. Vengard se už ale aky dlouho neudrží." Odpověděl Owen. "Cože ?!" Vykřikli jsme zároveň já, Gorn a Lee. Owen se přikrčil. Rozhlédl se a položil si ukazováček na rty. "Psst ! Zbláznili jste se ? Mohli nás slyšet. Měl bych vás odvést do Nemory. To je jedna z několika tajných základen rebelů." Řekl Owen. "Co se stalo ?" Zeptal jsem se zaskočen tím co jsem slyšel. "Tady ne !" Sykl Owen. Odešli jsme od města do hor, kde se měli ukrývat lidé.

"Nikdo neví jak se vše mohlo stát tak rychle. Myrtana byla dobita během jediného dne. Mysleli jsme si, že bude Skřetům chvíli trvat, než se dostanou přes Varant. Naši vojáci byli připraveni odpovědět na volání z Gor... Vlastně z Ishtary." Opravil se Owen. Lee zastavil. "Eh, co je Ishtar ?" Owen odpověděl: "Hned se k tomu dostanu. Byli jsme připraveni odpovědět, ale prosba o pomoc nepřicházela. Znenadání se na hranicích u řeky objevili zástupy Skřetů. Varant nás zradil. Říká se, že nějaká fanatická organizovaná skupina "božích bojovníků" ovládla Varant a dala Skřetům volný průchod. S převzetím vlády souvisí i změna názvů měst. Gorgoth je teď Ishtar." Dovysvětlil Leemu a pokračoval. "Ale zpátky k Myrtaně. Skřeti prorazili bránu do Trelisu a pobyli všechny paladiny. Ostatní vojáky a civilisty, pokud nekladli odpor, nechali žít. Takhle to probíhalo ve všech městech Myrtany. Skřetí důstojníci vyhlašovali, že Beliar nepřichází jako ničitel, ale jako dobyvatel. Nechce smrt všech lidí. Chce jejich poslušnost. Většina se ke Skřetům přidala, buď jako žoldáci, nebo jako otroci. Ti co stačili utéct do hor se rozhodli, že nenechají Myrtanu padnout. Sabotujeme tedy všechna města. Necháváme je "vyhladovět" a čekáme na příležitost. Mágové se snaží přijít na to, jak nás dostat ke králi, který je teď ve Vengardu chráněn bariérou. Kolem ní a uvnitř jsou stovky skřetů." Lekl jsem se. Poslal jsem Saturase, Diega a ostatní na smrt. Stovky skřetů kolem Vengardu... Xardas mi lhal o jejich počtu, aby mě snáze svedl na svou stranu. Přicházeli jsme táboru rebelů. Vchod byl schován byl schován v horách. Střežen dnem i nocí bojovníky za svobodu. "Vítejte v Nemoře." Usmál se Owen. Zůstali jsme stát údivem. Rebelové tu měli vybudované malé město. Nebyli tu jen muži, ale i ženy a pár odrostlích dětí. Owen si všiml že právě tyto děti si Gron prohlíží. "Jsou dost staří aby udrželi meč. Ostatní děti jsou schované se staršími ženami, které jsou připravené kdykoliv odejít dál do hor, kdyby nás Skřeti našli." Věděl toho hodně, věděl o všem co se děje v po celé Myrtaně. "Ty nejsi jen farmář." Řekl Lee. "Ty to tu celé řídíš." Napadlo mě to samé. Owen mlčky přikývl. "Každý z kouskem odvahy může dokázat velké věci." Tvářil se, jako by to byla samozřejmost. "Zavedu vás za Treslottem. To je mág ohně, který tu zkouší různé postupy, jak obnovit magii." Vyprávěl dál Owen na cestě k mágovi. "Co myslíš tím obnovením magie ?" Zeptal jsem se ho. "Xardas. Nikdo neví co se stalo. Mágové a paladini chtěli bránit Myrtanu, ale runy nefungovaly, svitky byly taky bez účinku. Magie zmizela z každého člověka. Nejzvláštnější na tom je, že se to stalo poměrně nedávno. Myrtana je dobyta už asi dva týdny. O magii jsme přišli před pár dny." Zuřil když vyslovoval nekromantovo jméno. Na konci dlouhé jeskyně byl Treslott. Míchal nějaký lektvar u alchimistické kolony. Treslott se otočil a při pohledu na mě mu vypadla baňka z ruky a roztříštila se o podlahu. "Owene ! Víš koho to vedeš ? To je Vyvolený!" Vykřikl mág nadšením. Owen si mě přejel očima. "Musíte nám pomoci !" Řekl Treslott. Už jsem chtěl kývnout na souhlas, ale Owen mě přerušil. "Ne ! Pojď se mnou." Řekl mi. Treslott zůstal mlčky stát. Owen mě odvedl kousek stranou. "Musíš odejít. Nedávno, před dvěma dny, když jsem stejně jako dnes čekal u města, abych varoval kolemjdoucí, zastavil u mě jeden muž v kápi. Tvrdil že je prorok. Řekl mi, že sem brzy přijde Vyvolený, tedy ty. Musím ti říct, ať se vydáš do Varantu do Ishtary. Musíš za Zubenem, vůdcem hashashinů, o těch fanaticích, o kterých jsem mluvil. Vím, je to riskantní, ale jen u něj se dozvíš to, co musíš jako Vyvolený udělat." Řekl mi šeptem. "Musíte odejít ještě dnes." Dodal. Znejistěl jsem. "Co se děje Owene. Co ti ještě řekl ?" Zeptal jsem se. Owen zaváhal. "Pokud tady zůstanete, Beliar to ucítí a pošle všechny vojenské jednotky z oblasti. Když tu zůstaneš, odhalíš naši polohu. Když tu zůstaneš, rebelie bude potalčena..."
Načítám data ...
Nahoru