Pod skořápkou

Přehled povídky

Autor

Lordan

Diskuse

zde

Hodnocení

0 | 0x | Vaše: -
Hodnocení uloženo.
Chyba při ukládání.

Popis

Lordanova povídka, jež obsadila v soutěži Zlatý Diego 2014 druhé místo, byla napsána na téma "Jak se Greg stal pirátem".

Novy5 1. Pláž I
„Ale tak chlastej trochu!” řekl Skip a plácl Billa přes záda. „Co na mě šaháš?” odpověděl Bill a pokusil se ho udeřit. Měl v sobě však už příliš velké množství alkoholu a tak jen zavrávoral a spadl do písku. V tu ránu se kolem ohně rozezněl bujarý smích. Bill v okamžiku zapomněl, proč vlastně upadl a snad si ani neuvědomil, že se smějí jemu a přidal se se smíchem k ostatním.
Greg svou posádku pobaveně pozoroval. Ne vždy byl nadšený, když už všichni byli za bílého dne na mol. Dnes měl ale pro jejich popíjení pochopení. Zapíjeli svého přítele a výborného piráta Alligatora Jacka. Zemřel při poslední loupeživé výpravě. Jediná oběť za obživu na minimálně čtvrt roku. Statisticky to nezní tak špatně, ale na statistiku sere pes, když jde o kamaráda.
Obvykle už kapitán s ostatními nepil. Nebyl ve věku, kdy by vždy dokázal s cháskou držet krok, ale dnes si řekl, že by se připojit měl. Navíc docela chytil slinu na pořádný grog.
Sešel schůdky od své chatrče a zamířil k ohni, kde už se v písku různě váleli, nebo postávali ostatní chlapy.
„Oioi kapitáne!” zavolal na něj Garett a hned co ho zahlédl, tak se k němu natáhl s lahví rumu. Greg po ní sáhl a už ji do sebe chtěl naklopit.
Najednou mezi ostatními utichly opilecké řeči, což bylo na tu jeho sebranku až s podivem. Uvědomil si, že se po něm chce, aby něco pronesl. Neměl v oblibě takové chvíle, čím dál tím víc si pak uvědomoval, že je jejich kapitánem. Neměl rád proslovy, neměl rád velká rozhodnutí. Vždy se raději jen spoléhal na intuici a někde v duši byl rebel a povaleč jako snad všichni z jeho party.
Nakonec to odbyl, jak nejjednodušeji mohl: „Na Jacka!” a dlouze se napil z lahve. Reakce ostatních byla tišší, než předpokládal, někdo zamumlal na souhlas, někdo jen pokýval hlavou a někdo zůstal stát se sklopenou pohledem k zemi. Greg nesnášel pošmournou náladu a rozhodně neměl v úmyslu ji tímhle přípitkem přivolat.
„Co s váma sakra je? Takhle zapíjíte Jacka? Aby se nevrátil a nenakopal vám prdel. Kde jsou děvky? Kde jsou flašky?” Tohle zabralo. Viděl Skipa jak zaběhl do chatrče a přinesl dvě lahve grogu. Garett odzátkoval rychlého sledě a hned se napil. Teprve teď se Greg mohl v klidu posadit do písku a chlastat si svoje.
Řeč se točila kolem lupu a taky kolem děvek, jako obvykle. Nakonec se dokonce sebral Matt a půjčil si člun, aby na pláž nějaké dovezl. Kapitán upřímně zadoufal, že v tomhle stavu tu cestu nějak zvládne. Byla by škoda přijít o člun a dalšího chlapa. Na druhou stranu Matt byl pirát, na moři šikovnější než na suchu.
„Kapitáne, aby nestála řeč, než se Matt vrátí s těma holkama od Lucerny,” řekl Malcom a dlouze se napil s lahve grogu. „Co kdybys zas vyprávěl, jak ses dostal k řemeslu.” Greg se zasmál, udivovalo ho, jak byla tahle historka mezi chlapy stále oblíbená. „Proč ne, chásko jedna nevděčná.”

2. Jak se Greg stal pirátem I
„Bylo mi asi dvacet, nebo nevim kolik, ale prostě už je to hodně dlouho. To holobrádkové jako Malcom a Bill ještě nebyli na světě a Skip teprve olizoval cecky svojí máti. Nevim, co to naše tenkrát napadlo, ale dali mě v patnácti k vojákům. Cha, ještě teď je mi blbě když si vzpomenu, jak jsem na sobě nosil tu směšnou uniformu. Na výcvik mě přidělili pod strašnýho hajzla. Nutil nás ten obejda starej každej den běhat na takovej kopec, co byl za městem a pak hned cvičit s mečem. Sám si zatím válel prdel v kasárnách. To víte, že nám to vydrželo tak tejden a pak jsme to začali ochcávat. Řikám vám to, jenom abyste viděli,jakej to byl bídák. No a tenhle šmejd nás jednou probudí ve čtyři, že prej budeme dělat vojenskou posádku nějaký lodi. Věřte mi to nebo ne, do té doby jsem nikdy na žádný lodi nebyl. Ale jak jsem na tuhle nastoupil, tak jsem věděl, že je to můj osud.
Plavili jsme se asi tejden a ten buzerant co nám velel. Jak on se jenom jmenoval?”
„Nebyl to ten Parek?” přerušil ho z přemýšlení Bill, zatímco si otevíral další lahev s chlastem. „Jo, přesně tak, už si vzpomínám, Parek. Dost jsme se tomu jménu nasmáli. Vždycky když žral klobásy, tak jsme mu s klukama říkali kanibale. No, to je fuk, prostě tenhle Parek nám ani na tý lodi nedal vydechnout. To byly furt nástupy, cvičné lezení na stožáry, cvičení s mečem zatím co hrál s kapitánem v kostky. Kapitán se nás vobčas zastal, ale Parkovi to bylo jedno.
Postupem času se to ale jednoduše vyvrbilo takhle. Kapitán tý lodi byl pěknej lišák. Zboží, který vezl s náma na tý lodi neměl v úmyslu vůbec dovést do cíle ale prodat pěkně pašerákům a pak se ztratit. Dokonalej plán ne? Jenže právě my jsme mu to trochu komplikovali. Postupem času i Parkovi docvaklo, že neplujeme správnym směrem a tak kapitána zajal. No jo, jenže na tý lodi jsem byl taky já a vytušil jsem pěknej balík. Tak jsem zašel do cely za kapitánem a dohodl se s ním, že mu pomohu utéct. Námořníci byli na kapitánově straně, ale vojáků bylo víc a navíc jsem přece jen nechtěl, aby je někdo zabil. Byli to v tý době moji jediný kámoši. Tak jsem použil svojí velkou hubu a přesvědčil s vidinou zisku k týhle malý revoltě i je. A tak bylo úplně jednoduchý odvést z cely kapitána a strčit do ní toho hajzla Parka. Ten se tenkrát vztekal. Jak na mě volal, když jsme vyvedli kapitána a on ho viděl, ať ho zavřu zpátky. Jo, to bylo něco.
Pak jsme dojeli k pašerákům a ty když zjistili, co jsem na lodi udělal, tak se mě ujali. Já jsem byl nadšenej, že jsem se konečně chytl správný party. Byli to podobný bastardi, jako jste vy. A od pašeráků je k pirátům kousek. To už víte, takhle nějak jsem se dostal do branže.”

3. Pláž II
Zatím co mluvil, se už začalo stmívat, oheň ale stále hořel a osvětloval jemu tolik známé tváře. Většina pirátů ho dle očekávání neposlouchala, zaujatě vypadal jenom Bill s Malcomem. Jako obvykle to byli ti mladší, kdo věnovali pozornost jeho příběhu.
Zahlédl Skipa jak zachází za chatku a dále už jen slyšel dávivé zvuky. Garett chrápal rozvalený v písku s nohou v ohništi. Náhle mu bota začala hořet. První si toho všiml Samuel. Popadl Garetta za nohu a vyndal mu ji z ohniště, pak přemýšlel jak ji uhasit. Neměl při ruce žádnou vodu a tak ji hasil vlastní močí. Garetta manipulace s jeho nohou probudila a když zahlédl, jak mu Samuel močí na nohu, tak byla šarvátka na světě.
Vše je tak jak má být, pomyslel si Greg a opět se napil. Zaslechl Billa, jak začíná vyprávět svůj příběh o tom, jak se on přidal k pirátům. Nejdříve mu chtěl oplatit jeho pozornost, ale velmi záhy poté co uslyšel hromadu megalomanských výrazů, ho přestal vnímat. Odvrátil svůj pohled k moři.
Hladina byla klidná a odrážela se v ní obloha plná hvězd. Pohled na ní ho uklidňoval, tak jako vždycky. Zamyslel se nad mládím. Nebyl vždy ten lenivý pirát, kterým se stal. Nejradši vzpomínal na chvíle, kdy pendloval mezi posádkami a chtěl poznat svět. Stihl toho vidět docela dost, ale rozhodně ne všechno. Teď veškeré jeho cesty končily v dohledu Khorinisu. Kdyby tak byl o pár let mladší.
Na západě cosi čeřilo hladinu. To musel být Mattův člun vracející se s nákladem. Pohlédl zpět na svou opilou posádku. Který z nich se teď asi na ženskou zmůže? Sám na ni dnes neměl náladu, holky ale určitě nějakou dobu zůstanou, čas si na ně najde.
Přemýšlel, co ho uvedlo do takové, nálady v jaké se ocitl. Do nálady, kterou bytostně nesnášel a považoval ji za známku slabosti. To asi ta historka, co ji vyprávěl chlapcům. Už ani nevěděl, kdy si ji vymyslel, znal však dobře její špatnou vlastnost. Často mu totiž připomínala minulost, hlavně tu část, na kterou se snažil zapomenout. Náhle mu do očí vylétly slzy. Odvrátil se od posádky a zamířil na břeh, kde se usadil sám pod strom. Jak je možné, že ho to po tolika letech mohlo ještě stále takhle zasáhnout? Zažil už hodně špatných věcí, proč mu je většina téměř lhostejná a proč tímhle tak trpí? Obával se, že odpověď zná.

4. Jak se Greg stal pirátem II
Gregor nejradši dostával hlídky v časně ranních hodinách, chvíli před svítáním. To už byla většina vojáků, co v noci utekla z kasáren do hospody dávno zpátky a všude v kasárnách tak byl klid.
Začínalo jaro, v tuto denní dobu to však stále moc nebylo znát. Po zemi se válel mlžný opar a byla nepříjemná zima a tak se zabalil ještě trochu více do svého pláště.
Blížilo se však svítání, vnímal to. Nechtěl myslet na to, co bude následovat. Parek vyvede všechny na plac a poběží se na kopec. Pak snídaně, cvičení s mečem až do poledne, pak práce na kasárnách, k večeru další cvičení s mečem a kuší a pak spánek. Takhle to šlo každý den. Jen jednou, maximálně dvakrát v týdnu nalezl dvě hodinky času, aby skočil dolů do města za Elisou.
Elisa byla to nejlepší, co ho v životě potkalo. Žila sama s matkou a byla tím nejhezčím stvořením, které znal. Její kudrnaté hnědé vlasy jí spadaly až do půli zad. Nosila je rozpuštěné, rád si s těmi vlasy hrával. Oči měla též hnědé, hluboké jako noc, často v nich spatřoval malou jiskřičku, kterou jak doufal, měla jen a jen pro něj.
Náhle dostal nápad, kterého se sám lehce zalekl. Než ostatní vstanou, měl ještě dobrou půl hodinu čas. A teď byl venku určitě sám až na pár mužů obcházejících po hradbách. Ty ale zajímat nebude, hledí především ven a ne do města.
Rozeběhl se pryč z hradu dolů mezi domy. Celá Montera spala, jen když běžel kolem hostince, tak zaslechl cinkání skla a mužské hlasy. Přeci jen i teď se ještě někde žilo. Zastavil před malou chatrčí nalepenou na vnější hradby. Opatrně otevřel dveře a vstoupil dovnitř.
Celý interiér měl pouze jednu místnost, dvě postele, dřevěný stůl, dvě stoličky a otevřenou pec. Byl to mizerný dům, ale obě ženy, Elisa ani její matka, nemohly sehnat dostatek majetku, aby se zmohly na lepší. A on s tím minimem co dostával od armády, na jejich obživu příliš nepřispěl. I přes to ho Elisy matka měla celkem ráda.
Došel k Elise a lehce ji pohladil po ruce. Nejdříve se trochu lekla, pak ho ale poznala. „Pojď,” zašeptal a vedl ji na noční vzduch. Ona ho poslušně následovala, lehce našlapujíc, aby nevzbudila svou matku.
„Gregore, neměl bys tu teď být,” řekla, hned co vyklouzli s chatrče. „Nevidíš mě snad ráda?” zeptal se a letmo ji políbil.
„O to přece vůbec nejde. Máš službu, dobře vím, co se stává s vojáky, kteří neposlechnou rozkaz,” řekla, ale usmívala se. Věděl, že je ráda, že ho vidí. To ho těšilo.
„Mám chvilku čas a teď stejně všichni spí. Jen jsem tě chtěl vidět. Do svítání ještě chvilka zbývá a stejně než se Parek vyhrabe z postele, tak...”
„Tak co?” ozval se za ním povědomý hlas. Ohlédl se pln obav. Stál tam Parek a dva strážníci. Všichni tři páchli pivem. Parek se spokojeně usmál, nesnášel svoje svěřence a teď měl důvod se na jednom z nich pořádně povozit.
„Prosím netrestejte ho,” ozval se Elisin hlas. „On už byl na odchodu.” Jak teď byla naivní. Měla raději mlčet. Za drobný prohřešek by si vysloužil maximálně dva týdny v cele, takhle mu ale situaci pomalu zhoršuje.
„Já vím, vždyť je to vlastně hroznej chudáček. Chlapi, chyťte ho!” zařval Parekův hlas. Nechal se polapit aniž by se bránil. Obrana neměla smysl, akorát by to slíznul zítra ještě víc. Pak se podíval Parekovi do očí a dostal strach, že tímhle to nekončí. Všichni vojáci byli dost opilí...
„A copak ty roztomilé ptáčátko? Jistě bys nechtěla, aby se tvému Gregorouškovi něco stalo,” řekl Parek a vytáhl dýku. Pak se přiblížilke Gregorovi.
„Eliso, vůbec ho neposlouchej, ať bude říkat cokoliv. Pareku, ty parchante, za tuhle hru zaplatíš! Tohle ti projít nemůže!” „Drž hubu!” zařval na něj jeden z mužů, co ho držel a udeřil ho ocelovou rukavicí do spánku, omdlel.
Pomalu k sobě přicházel, byl stále držen dvěma muži. Podíval se na Pareka. Ten stál zády k němu a houpavě se pohyboval. Teprve když zařval: „Tak, pořádně mi ho kuř ty děvko! Nebo si ho nechám vykouřit od Gregorouška, zatím co ho budu nožem šimrat ve střevech!” mu došlo co se děje.
Stisk jeho věznitelů polevil, stále si mysleli, že je v bezvědomí. Hromadil se v něm vztek a teď mohl využít situace. Vší silou se opřel do jednoho svého strážce, ten zavrávoral a spadl i s Gregorem na zem. Tam mu vytáhl z opasku dýku a jediným prudkým pohybem mu přeťal krční tepnu. Otočil se právě v čas, druhý věznitel už stál nad ním a pokusil se ho udeřit. Tak tak se vyhnul ocelové rukavici a vyskočil na nohy. To už měl jeho protivník v ruce meč.
Parek od sebe prudce odstrčil Elisu a taky tasil meč. „Co sis kurva myslel, že zmůžeš. Seš tu sám na nás dva. Zabijeme tě a pak si stejně podáme tu tvojí princeznu. A veškerá vina půjde na tebe. Kdo ví, třeba mě ještě povýšej,” řekl mu pak Parek zatím, co mu ošklivé přirození stále koukalo ven z kalhot.
Gregor byl v nevýhodě, věděl to. Měl proti sobě dva muže s meči. Sám měl jen dýku. Střízlivost nehrála příliš v jeho prospěch, protože se utápěla ve vzteku a nenávisti, kterou teď cítil. Náhle se však za Parekovým kumpánem objevila Elisa s kamenem v ruce a prudce ho udeřila do hlavy. Voják se snesl k zemi.
V tom se však Parek, překvapivě prudce vzhledem ke svému stavu, otočil na Elisu a dříve než stačil Gregor zareagovat, ji proklál mečem. „Děvko jedna!” řekl a odplivl si.
„Ty bastarde!” zařval a vrhl se s dýkou na Pareka. Tomu se meč zasekl v Elise a než ho stačil vyndat, obdržel první zásah do obličeje, pak další do břicha a už šel k zemi, kde ho Gregor zasypával spoustou bodanců. Bodal a bodal jako smyslů zbavený, dokud tělo pod ním nepřipomínalo krvavou kaši.
Pak se se slzami v očích podíval na Elisu. Obličej měla krásný, jako by jen spala. Políbil ji na čelo a plakal, plakal možná poprvé od doby, kdy jako malé dítě křičel nad nedostatkem jídla. Klečel nad ní, dokud se na obzoru nezačaly objevovat první sluneční paprsky, pak vstal a opustil Monteru.
Dlouho se pak potloukal Myrtanou, chvíli loupil s bandity, chvíli žil jako lovec v lesích. O dva roky později se dostal na pobřeží, kde se přidal k bandě pirátů. Moře ho osvobozovalo od starých myšlenek a...
„Gregu, nechceš se k nám připojit?” zeptal se Skip. „Matt už je zpátky s holkama, chlastu je pořád dost.”
„Nikdy jsem vám neřekl, jak to tenkrát bylo, Skipe,” řekl Greg a smutně se zahleděl daleko za obzor hladiny oceánu.
„Myslíš s Elisou, Gregu? Mluvíš ze spaní. Všichni víme, co za svini byl vlastně Parek. Ale víc se nám líbí ta tvoje veselá historka. Je tvoje věc, o čem řekneš pravdu a o čem ne. Většina z nás je tady, protože před něčím utekla.”
Greg si smutně uvědomil, že svojí posádku stále neznal tak dobře, jak by kapitán měl. Pak vstal, napil se z lahve a řekl: „Dost bylo melancholie. Stejně mě akorát sere. Jdeme pít.”
Domluvil a společně se Skipem zamířil zpět k ohništi. U ohně zahlédl obrys jedné z holek a než mu došlo, o koho se skutečně jedná, přišlo mu, jako by v tom obrysu zahlédl Elisu.
Načítám data ...
Nahoru