Pomsta

Přehled povídky

Autor

Frozen Hero

Diskuse

zde

Hodnocení

1,57 | 7x | Vaše: -
Hodnocení uloženo.
Chyba při ukládání.

Seznam dílů

1.díl

Jmenuji se Rick a jsem velitelem takzvané guildy zlodějů. Původní členové byli pochytáni a vyvražděni, kromě mne. Po dvou letech jsem se rozhodl cech obnovit a zachovat jej. Narozdíl od původního cechu působíme i jinde než ve městě. Pár našich lidí je i v hornickém údolí. Naše hlavní základna je v systému jeskynních chodeb pod Khorinisem, hluboko pod stokami, naším bývalým úkrytem, i když se v naší nové základně zdržujeme jen na pravidelných schůzkách každý týden. Členové našeho spolku se pro větší bezpečnost navzájem neznají a při schůzce mají všichni dlouhé pláště s kapucí. Jen já a moje pravá ruka, Sarf známe pravé složení našeho týmu. Každý má svou přezdívku, pod kterou se známe. Mě říkají Frozen.

Ráno bylo strašné. Už delší dobu mívám hrůzné sny o tom, jak popravují Cassiu. Jen tam tak stojím a kouřím drogu z bažin, kterou mi dal nějaký chlápek a přitom se na mne Cassia dívá a má v očích nenávist a neustále na mne křičí: &bdquozrádče, my ti věřili, jsi zrádce!&rdquo.
Ale vždy, když se k jejímu hrdlu blíží katova sekyra, sen skončí a já se probudím celý zpocený. Už nevím asi to je pocit viny, že jen já přežil a oni zemřeli.
Vstal jsem a šel si opláchnout obličej, ale jak jsem se podíval do zrcadla, znovu se mi vybavila Cassiina tvář z toho snu, a když jsem se probral, zjistil jsem, že mi teče krev z nosu, chtěl sem si to utřít, ale za mnou se objevil Sarf: &bdquoCo ti je?&rdquo.
„Co by mělo být?” odsekl jsem.
„Ale nejsem blbej, večer před spaním jsi celej nervózní, v posteli sebou vždycky děsně házíš, ráno jseš celej zpocenej a teď tady krvácíš. Nejsem žádnej znalec, ale ty nejsi v pořádku,” poznamenal Sarf, jakoby mimochodem.
Věděl jsem, že má můj kamarád pravdu, a všechno mu řekl.
„To, co mi tu říkáš, je zajímavé, podle mne to něco znamená, víš co? Zajdi za tím Abu .. ehmm Abu .. no, víš ten chápek u mobilní hospody, určitě ti vysvětlí, co ten sen znamená, neboj je diskrétní, nic nepráskne,” doporučil mi Sarf.
„Máš asi pravdu, zajdu tam po snídani,” zakončil jsem debatu.
Celou snídani jsem měl veselou náladu a pak jsem zašel za tím pomatencem.
„Dobré ráno, jmenuji se...” pokusil jsem se představit.
„Ale jména nejsou důležitá, zde si můžeš odpočinout a oddat se požitku kouření z jedné z těchto vodních dýmek nebo ti můžu poodhalit tajemství budoucnosti,” naznačil věštec.
„Jsem tu proto, že mám sen, a nevím co znamená,” spustil jsem.
„Á, to bych ti mohl pomoci, řekni mi o tom snu víc, příteli.”
Pověděl jsem mu svůj sen a on se na mě podíval a řekl: „Čekej zradu, velkou zradu a zradí tě ten, od koho bys to nejméně čekal. To je vše? Dál jsi ten sen neviděl?”.
„Ne,” odvětil jsem.
„Jestli se ti poodhalí další část tohoto snu, tak za mnou přijď, ale teď už jdi, musím meditovat. Dej si trochu drogy, to tě uklidní,” uzavřel Abuyin.
Šel jsem zpět domů a kouřil jsem tu drogu, kterou mi ten chlápek dal, a opravdu jsem se cítil lépe, raději jsem si šel hned lehnout. Po půlhodině spánku jsem se probudil pod tíhou dalšího snu, byl jako ty ostatní, ale viděl jsem i dál, těsně než sekyra dopadla na Cassiino hrdlo, skulila se na stranu a kat ji svou sekyrou o kousek minul. Cassia si přeřízla pouta a vyšplhala na zeď, ze které skočila do přístavní čtvrti a utíkala ke břehu, kde skočila do vody a z dálky na mne ještě zakřičela: „Čekej pomstu, zrádče, stihne tě co nevidět.”.
Musel jsem to povědět tomu chlapíkovi, utíkal jsem, co nejrychleji jsem mohl, a na místě jsem mu opět všechno pověděl.
„Hmmm, podle toho snu, můžu soudit, že tě stihne nějáký trest a bude to přesně v den, kdy popravili tu ženu,” naznačil věštec.
„Ale pozítří to bude dva roky od její popravy” vykřikl jsem rozrušeně.
„V tom případě se připrav na překvapení” doporučil mi naposled ten muž.
Znovu jsem odešel domů, ale měl sem strach usnout.

Na zítra máme naplánovanou akci, přepad jednotky paladinů se žoldem pro domobránce, malý doprovod bude projíždět skrz jeden les a tak se můžeme skvěle schovat, navíc jsme připravili něco, co je spolehlivě zastaví. Dost mě zmohla únava, takže nakonec jsem tak jako tak usnul.

Ráno bylo vyjímečně báječné. Noc byla beze snů a já se cítil skvěle. Vyšel jsem z města a prošel jednou jeskyní do našeho nového úkrytu.
Polovina lidí už byla uvnitř, počkali jsme tedy na ostatní.
Když všichni dorazili, začal jsem mluvit: „Přátelé, dnešní akce musí vyjít. Všichni znáte své pozice v místě přepadu. Máme ještě tři hodiny, nyní budete po patnácti minutách odcházet na svá stanoviště a připravovat se. Sare, jdi první.”.
Canthar se zvedl a odešel. Nakonec jsme zůstali ve skrýši jen já a Sarf.
„Tak co, dnes žádné sny?” nakousl Sarf.
„Ne, naštěstí ne.”
„To je dobře,” podotkl znovu Sarf.
„Už je čas,” oznámil jsem.
Oba jsme se odebrali ke stanovišti, kde už čekali ostatní, zbývalo jen pět minut do začátku akce, všichni se rozmístili a už se začali blížit strážci s vozem.

Všechno nabralo rychlý spád, nejprve ze stromu spadly dvě klády, které jsme nahoru přivázali, a zahradily cestu vozu a ze všech stran začaly létat šípy a než se stráže vzpamatovaly, už ležely na zemi.
Všichni jsme přiběhli k vozu, Canthar se Sarfem se zmocnili truhly a ostatní odvalili klády z cesty, rozsekali vůz a spolu s mrtvolami ho ukryli v jeskyni, u které zavalili vchod. Opět jsme se po určitém časovém úseku rozeběhli zpět do města. Nakonec jsme šli já a Sarf, jež se ode mne odpojil před bránou, že prý něco zapomněl ve skrýši.
Když jsem došel do úkrytu, byli tam paladinové.
„Tak hele co tu chcete,” udeřil jsem na ně.
„Jmenujete se Rick?” položil mi jeden z nich otázku.
„Ano, co tu chcete?” optal jsem se.
„Z rozhodnutí nejvyššího soudu, budete za zločin krádeží vržen do kolonie, tak rozhodl Lord Andre, vůdce domobrany a soudce, ve vašem případu,” oznámil mi paladin.
„Co? Počkejte, to je omyl,” hájil jsem se chabě.
„Rozsudek bude vykonán okamžitě!”
Dva paladinové se ke mně vrhli, vytáhl jsem meč a začal se bránit, pak jsem vyběhl z města a zabil dva občany, kteří mi chtěli zabránit v útěku. Paladinové mě nakonec chytli a odvedli k Bariéře. Když sem jstál na kraji útesu, přišly se podívat tři postavy, zahalené kápí, dvě jsem poznal.
Byl to ten šílenec, co mi luštil mé sny, a druhý byl Sarf, ale poslední postavu jsem nepoznal.
Až když soudce dočetl rozsudek, postava shodila kápi.
Byla to Cassia.
Už jsem otevíral ústa, ale strážce do mě strčil a já už padal skrz bariéru do jezera.
Načítám data ...
Nahoru