Právě začínalo svítat. Eldar stál u brány Ishtaru a pozoroval velkou vatru, v níž právě hořeli mrtvoly hašišinských válečníků. Všech kromě jednoho jediného. Pro Zubena vykopal Eldar hrob vlastníma rukama, věděl, že aspoň tímhle by mu měl vzdát hold. Od lidí stojících poblíž ohně se odpojily dvě postavy a pomalu se doloudaly k Eldarovi.
"Měli bychom se jít vyspat," pronesl Diego, když došel až k němu.
"To by nebylo od věci," odpověděl Bezejmenný. "Ale já bych měl co nejdříve vyrazit zpět do Myrtany."
"No tak příteli," reagoval na to Angar. "Měl by ses vyspat také, už to bude nějaký ten den, co ses pořádně vyspal."
Eldar se nechtěl zdržovat, ale po posteli již opravdu toužil. Aby se tedy vyhnul přemlouvání, souhlasil a vydal se tedy se svými přáteli do města. Našli si prázdný dům, ale přišlo jim velice nehumánní spát v posteli těch mrtvých a tak si ustlali na zemi a po chvíli převalování se, konečně usnuli.

Thorus ležel ve věznici v Trelisu a přemýšlel. Tohle se mu poslední dobou stávalo velice často. Celou noc nespal a myslel na to, proč se sem vůbec dostal.
"Může za to On," pomyslel si. "Kdyby býval zůstal v Khorinisu, tak to takhle neskončí." Tohle mu probíhalo hlavou každou noc. Přemýšlel nad tím, jak se jednou pomstí tomu chlapíkovi, kterého znal už z kolonie, a který se mu ze začátku celkem zamlouval.
Teď k němu necítil nic jiného než nenávist.
"Jednoho dne se pomstím," pomyslel si Thorus.
Kdy ten den přijde, však netušil, ale modlil se za to, aby to bylo brzy. "Měl bych se trochu prospat," pomyslel si a zavřel oči.

Probudil se ze spánku a za dveřmi uslyšel hádku.
"Nemůžu tam pustit nikoho," říkal právě zvýšeným hlasem strážný vězení. Pak se ozvalo vyjeknutí a Thorus slyšel, jak něco tvrdě dopadlo na zem. Klíč zarachotil v zámku a dveře jeho cely se otevřely.
Nadzvedl se na lůžku a spatřil postavu v černém rouchu s kápí, která stála ve dveřích. V zápětí se mu hlavou rozlehl hluboký, chladný hlas. "Pojď." Cítil, že nemůže neuposlechnout. Zvedl se z lůžka a v zápětí se mu podlomila kolena a kolem něj se snesla tma.

Když se probudil, ležel v nějaké jeskyni a kolem něj stálo několik mužů. Posadil se.
"Kde to jsem?"
"Jsme poblíž Trelisu, pane," odpověděl jeden z mužů.
Thorus se na něj zahleděl a poznal v něm známého ze Starého tábora. Před ním stál Scorpio.
"Rád tě vidím, Scorpio," pronesl Thorus. "Ale jak sem se sem dostal?"
"To je dlouhá historie, pane," pronesl Scorpio a začal vyprávět vše o tom, proč se tady uprchlí zastánci skřetů ukrývají. Vypověděl také, že sem Thoruse přinesla jistá postava v kápi a řekla jim, aby ho na slovo poslouchali, že on zná správnou cestu.
Když Scorpio domluvil, Thorus se postavil na nohy. Cítil se plný síly a v tu chvíli si teprve uvědomil, že na sobě má zbroj a na zádech velký obouruční meč. Tasil, aby si procvičil svaly. Absolutně jej zaskočilo, jak je meč lehký. Byl téměř skoro stejně velký jako on sám a přesto mu přišel lehčí než oštěp. Pořádně se na meč zahleděl a pochopil. Ne, že by meč byl tak lehký, přece jen byl z obyčejné oceli. Nebylo to mečem, ale jeho vlastní silou. Ani zbroj jej nijak moc netížila.
Pozvedl oči ke stropu místnosti a z plna hrdla pronesl: "těš se, jdu si pro tebe."

A daleko od Trelisu se probudil Eldar v malém domku v Ishtaru. Probudil se s vědomím, že Beliarův vyvolený opět kráčí po tomto světě.