Eldar se bleskově zvedl z postele a okamžitě si začal oblékat svou zbroj. Hluk, který působil, probudil Diega i Angara. "Co se k čertu děje?" zabručel ospale Diego.
"To, co by se už nikdy stát nemělo," odsekl v odpověď Vyvolený. "Beliar si vyvolil dalšího."
"Cože?" otázal se Angar. "To ... To není možné."
"Vím, co jsem viděl," zavrčel Eldar. "A pokud jsem viděl právě toto, je tomu tak."
Žádný z jeho přátel ani necekl. Věděli, že hádat se s ním v tomto rozpoložení, by bylo velice nebezpečné.
"Musím zpět do Myrtany," řekl jim. "Musíte se tu o to zatím postarat a až bude vše zařízené, vrátit se do Vengardu. Co je třeba, víte."
A vyběhl z domu, zatímco si připásával meč. Nevšímal si pohledů a otázek Nomádů ve městě a vyšel před bránu. Zhluboka se nadechl a poklusem vyrazil do pouště. Slunce mu již stálo nad hlavou a nesnesitelně pálilo. Eldar se to snažil nevnímat a běžel. Všude kolem sebe viděl bezútěšnou pustinu plnou písku, přesto běžel dál. Stále na sever.
Mohlo být kolem čtvrté, když se zastavil v Braze. Zdržel se jen na tak dlouho, aby Asaruovi vysvětlil, jak se věci mají. Pak pokračoval dál.
Během necelé hodinky a půl překonal průsmyk. V něm si dopřál trochu odpočinku ve stínu, ale za chvíli už opět poklusem pokračoval k Trelisu.

Za hodinu již stál před bránou. To co spatřil, jej zarazilo. Čekal mrtvá těla a vypleněné město. Čekal cokoliv jen ne, že z města naproti vykročí Russel.
"Vítej, Vyvolený. Co tě přivádí do Trelisu?"
Eldar zaraženě zastavil. Copak on nic neví? Pomyslel si.
Vzápětí se však vzpamatoval a soustředil se na Russela.
"Potřebuji vidět vězně," vznesl svůj požadavek.
Russela to zarazilo, ale nic nenamítal a zavedl jej přímo do vězení.
"Ve které cele je Thorus?" otázal se.
Russel zvedl ruku a ukázal na dveře na konci chodby. Eldar ze zdi sundal klíče a došel ke dveřím. S neblahým očekáváním strčil klíč do zámku a otočil jím. Nadechl se a otevřel dveře. Russel zalapal po dechu a vtrhl do cely. Okamžitě se sklonil k vojákovi ležícímu na podlaze.
"Je mrtvý," zašeptal směrem k Eldarovi.
"Já vím," odvětil Vyvolený. "Budu potřebovat patnáct tvých mužů a to okamžitě. Musíme najít Thoruse."
Russel se zakoktal: "Já tomu ... Nechápu jakto, že je pryč."
"Na tom nezáleží. Pro nás je důležité to, že je pryč," odvětil Eldar. "A pokud jej nedokážeme včas najít, bude válka."
Russel otevřel ústa, aby něco řekl, ale Eldar jej zastavil.
"Ty muže. Hned. Co nejlépe vyzbrojené a vycvičené. A ať mezi nimi je aspoň pět lučištníků. Ty budu také potřebovat."
"Jistě," odvětil mu velitel a otočil se k odchodu.
"A ať jsou připraveni na celonoční pochod," řekl Vyvolený. "A ať jsou obeznámeni s tím, že se nemusí už vrátit."
Russel se zarazil, ale pak jen přikývl a odešel splnit rozkaz.

Za patnáct minut už stál Eldar na nádvoří a před ním patnáctka mužů. Deset oděných v nablýskaných zbrojích Královské stráže vyzbrojených meči a štíty.
Dalších pět bylo v lehkých kožených zbrojích s luky na zádech a dlouhými meči u pasu.
Eldar kývl na Russela a ten odešel. Pomalu se již stmívalo.
"Váš velitel vás se vším již obeznámil," pronesl směrem k nim. "Já k tomu nemám co dodat. Snad jen to, že tato výprava má nejvyšší prioritu a nesmí selhat. Pokud my selžeme, následky budou katastrofální."
Odmlčel se, aby svému tvrzení dodal na váze a pak vykročil k bráně a vojáci vyrazili za ním.
Začíná hon, pomyslel si. Hon, který rozhodne o budoucnosti království.