Eldar seděl na posteli a snažil se nasoukat do své zbroje. Aysha odešla pro stráže a nechala jej o samotě. On se zatím navlékl do svého brnění a vstal z postele.
Pořád se ještě necítil úplně dobře, ale nohy se mu již nepodlamovaly. Aby zaměstnal své tělo, chopil se první mrtvoly a vyvlekl ji ven, kde ji bez okolků pohodil na zem. Vrátil se pro další tělo a učinil s ním to samé. Jen při třetím se mu zahoupal žaludek, po čemž opět následoval rychlý sprint k řece.
Aysha, vracející se i se strážnými a stále ještě nevystřízlivělým Leem, jej zastihla, právě když vyprazdňoval svůj žaludek do koryta řeky. Leemu stačil jediný pohled na mrtvá těla a okamžitě se k němu připojil.
Když se pak namáhavě postavili, přišla jim ta situace nesmírně komická.
"Tohle ... Tohle už ne," pronesl Lee. "Už v životě nechlastám s tebou. Nejenže se vožeru jak doga, ale pak ještě tohle ... To je moc."
"Nápodobně," odvětil mu Paladin.
Vrátili se k ostatním. Lee se podíval na těla, a když mu pohled padl na bezhlavou mrtvolu vraha, nevydržel to a opět se rozeběhl k řece.
Eldar se jen usmál.
"Ehm ... Mohli byste to uklidit, hoši," pronesl k vojákům.
Muži se s remcáním pustili do odnášení mrtvol.
"A ještě sem pošlete někoho, kdo uklidí vevnitř," zavolal za nimi.
Když byli vojáci pryč, nastal ten trapný okamžik ticha.
Po chvíli Eldar promluvil.
"Vděčím ti za svůj život. Nebýt tebe, tak bych tu teď nestál a o hodně bych přišel."
Aysha se na něj podívala zkoumavým pohledem.
"To nestojí za řeč. Jistě by sis nějak poradil."
"Víš, že to není pravda. Kdyby ses objevila jen o několik vteřin později, tak teď ti muži odnášeli mne místo těch tří," odvětil Paladin a přistoupil k ní blíž.
"Vážně to nestojí za řeč," odvětila a otočila se k němu tváří.
Jejich oči se setkaly. Eldar, i v panujícím přítmí, dokonale viděl každý detail její tváře. Smyslnou křivku jejích úst, její dokonale jemnou pleť, bílou šíji a její hluboké hnědé oči, které ho děsivou silou hypnotizovaly. Věděl, že už se v životě nechce dívat na jinou ženu.
To nutkání bylo silnější než jeho vůle. Té síle se nedalo vzpírat.
Sklonil se k jejím ústům a ona se nesnažila nijak tomu zabránit.
"Vážně to nestojí za řeč," zašeptal. "Stojí to za mnohem víc."
Jejich ústa se setkala v polibku.
Nikdy takhle nelíbal žádnou ženu. Neexistovalo nic, kromě jejích úst.
"Ehm," ozvalo se mu za zády zakašlání.
Okamžitě se od sebe odtrhli. Úplně zapomněli, že je tu ještě Lee.
"Nechtěl jsem rušit," zablekotal. "Myslel jsem jen, jestli ještě něco nepotřebuješ?"
"Zařiď, abychom pozítří mohli vyrazit do Vengardu," odvětil Paladin. "Ještě si tu potřebuji něco zařídit."
Lee přikývl a otočil se k odchodu.
"A Lee," zavolal za ním.
Generál se otočil.
"Pořádně se vyspi."
"Provedu," zablábolil opile Lee a klopýtavým krokem vyrazil zpět k radnici.
Opět zůstali sami a znovu se dostavilo to trapné ticho. Eldarovy rozpaky byly ještě větší než před chvílí. Přesto a možná právě i proto, co se mezi nimi stalo.
Po chvíli prolomil mlčení.
"Pojďme se projít."
Aysha mlčky přikývla a vyrazili na procházku nočním městem. Cestou si povídali o své minulosti, o hvězdách a spoustě dalších věcí.
Nakonec vyšli branou z města a položili se na travnatý břeh řeky. Jak tak leželi a dívali se na hvězdy, jejich ruce se dotkly a stáhly. Pak se znovu dotkly a uchopily jedna druhou. V tichosti jen leželi dál vedle sebe a sledovali, jak hvězdy pohasínají. Nebylo potřeba slov.
Když se rozednilo, vrátili se do města a zastavili se v hostinci na snídani.
Teplý čaj a chléb se šunkou jim přišel vhod. Během snídaně si povídali o všem možném. Eldar také místy vyprávěl, ale většinu času jen poslouchal příběh Ayshy a pochopil, jak jí muselo být. Dozvěděl se spoustu věcí. Jako dvouletá osiřela a od té doby ji vychovával strýc, který byl vojákem v královské armádě. To on ji naučil používat zbraně. V patnácti však ztratila i strýce. Jeho jednotka byla přepadena tlupou Skřetů a zmasakrována. Po této události se začala toulat. Místy pracovala na farmách, ale většinu času se živila lovem. A tak žila téměř až do dnes.
Eldarovi bylo jejího osudu líto a rozuměl ji více než kdokoli jiný, protože on své rodiče ani nepoznal a tak velice dobře věděl jaké to je, když vyrůstala bez lásky.
Debatou strávili celé dopoledne. Pak však byl Eldar donucen Ayshu opustit, nechtěl se na setkání z Xardasem opozdit. I když naléhala, aby ji řekl, kam jde, nepovolil a stále si vedl svou, že se jedná o velice tajnou věc.

Chvíli po poledni už stál na ostrůvku v řece, stále ještě mokrý z vody, a očekával Xardase.
Za pět minut se objevil slabý světelný záblesk a počal se zvětšovat.
Eldar si jen zastínil oči. Tohle nesnášel a dokonce uvažoval o tom, jestli mu to nekromant nedělá naschvál.
Záblesk pohasl a na tom samém místě už stál Xardas.
"Už jsi tady," konstatoval. "Výborně."
"Nevím co je na tom výborného," poznamenal jízlivě Eldar.
Xardas jeho poznámku zřejmě přeslechl.
"Už nepochybně víš o tom, že Thorus se stal Vyvoleným Beliara?"
Eldar přikývl.
"Přepokládám, že o takzvaném Temném stínu jsi slyšel také?"
"Ty víš kdo to je?" otázal se Vyvolený.
"Mám takové tušení, ale ještě si to musím ověřit," odvětil nekromant. "Pokud je to ale skutečně ten, kdo si myslím, že to je, tak máme opravdu veliký problém. Měl bys počítat s tím, že se teď nějaký čas neozvu. Zatím bys měl navštívit Nordmar a naklonit si klany. To je vše, co ti teď mohu říci. Pamatuj si, pokud se teď lidé nesjednotí, tak padnou."
Xardas dokončil svůj proslov, rozpřáhl ruce a zmizel v záblesku oslnivého světla dřív než se Eldar zmohl na slovo.
"Proč jen musí vždycky mluvit tak debilně tajemně?" pomyslel si. "Kdyby mi všechno řekl na rovinu, bylo by to snazší."
Otočil se a došel na břeh.
"A proč si musel vybrat tohle pitomý místo na setkání, tak to je mi taky záhadou."