Stmívá se - 2.série

Přehled povídky

Autor

Lucanus (alias Lord Smoug)

Diskuse

zde

Hodnocení

1,14 | 66x | Vaše: -
Hodnocení uloženo.
Chyba při ukládání.

Vybrat sérii

Seznam dílů 2.série

Popis

Jedna pasáž cesty je za ním, další se otevírá. Hlavní hrdina se svými přáteli se musí vrátit zpět, až k úplným začátkům své dlouhé cesty, aby měl nějakou šanci zastavit sílící temnotu.

1.díl - Směr Khorinis

Eldar stál na přídi Sřely, válečné lodi, která byla postavena speciálně pro potřeby Paladinského řádu, a sledoval drobné vlnky na, jinak klidném, moři.
Byly to dva dny, co měl sen.
Ve svém snu viděl Thoruse, stojícího před vstupem do Bragy. Viděl také spoustu jiných věcí.
Písek, pokrytý krví. Těla, naházená na hromadě u brány. Shakyorovu hlavu, naraženou na kůlu před podiem, které posloužilo jako popraviště.
To, co viděl, bylo znepokojivé.
Mnohem znepokojivější však bylo to, co slyšel.
Pokud se nemýlil, byly to záblesky Thorusových myšlenek.
„Irdorath, Khrorinis a Dráp,” pomyslel si. „Tři věci, ke kterým se upíná Thorusova mysl.”
Ještě ten den, kdy se mu tento sen zdál, opustili Nordmar. On, Aysha, Lee, Milten, Gorn a Roeg.
Po náročném pochodu dorazili do Vengardu, téhož dne večer.
Jejich příchod následovala bouřlivá porada, které se účastnili i Diego a Angar. Ti se vrátili z pouště necelé dva dny před Eldarovým příchodem.
Nakonec se usnesli, že na Khorinis musí co nejdříve vyplout loď, která varuje Lorda Hagena.
Celý následující den proběhl ve shonu a přípravách k vyplutí.
Vyvolený si dokonce prosadil i to, že celou posádku sestaví sám. Ještě ten den poslal do Gothy, pro Wenzela, svou pravou ruku.
Nakonec jeho posádku tvořila celé stará parta z kolonie. Lee, Milten, Gorn, Diego, Angar a Lares.
Larese našli v jedné z hospod ve Vengardu, kde se jako vždy, snažil přijít k penězům. Nemuseli jej ani dlouho přemlouvat. Lares měl v Khorinisu ještě pár nevyřízených pohledávek.
Chyběl jim jedině Lester.
Nakonec tu ještě byli tři noví členové party. Aysha, Roeg a Wenzel.
Jediné s čím byl problém, bylo sehnat kapitána. Nakonec se jim to přece jen podařilo.
Nalezli jej ve stejné hospodě jako Larese, který jej, díky Innosovi, znal. Za menší obnos byl muž, jménem Jakob, ochoten plout se Střelou až na Khorinis.
Vypluli hned, jakmile byla loď naložená zásobami na týden plavby.
Jejich plavba měla proběhnout co nejrychleji. Potřebovali se na Khorinis dostat dříve než Thorus.
Eldar nepočítal s tím, že by se plánoval vylodit ve městě. Spíše to zkusí někde v Hornickém údolí.
Také doufal, že se aspoň chvíli zdrží na Irdorathu.
Přesto měl minimálně jednodenní náskok.
Vyvolený měl již v hlavě plán, ale ten byl velice nejistý.
Potřeboval někoho schopného, kdo dohlédne na Beliarův dráp.
Dále potřeboval Wenzela, který musel do Kláštera. Na to, co plánuje, bude potřebovat malou službičku od mágů.
On sám se zatím musí vypravit do Údolí. Sice nevěděl, jestli jeho plán vyjde, ale v současné situaci neměl na výběr.
Potřeboval něco, s čím se bude moci postavit Thorusovi, pokud získá Dráp.
A právě kvůli tomu musí do bývalé Kolonie.
Ještě jednou se podíval na horizont. Kam až dohlédl, se táhlo nekonečné klidné moře. Po nebi plulo jen pár mráčků. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se blížila nějaká bouře, což bylo velmi dobré.
Za současných okolností si nemohli dovolit žádné zdržení.
„Ta dálka,” pomyslel si. „Doufám, že budeme rychlejší než náš nepřítel.”
Pomalu se otočil.
Na horní palubě stál Lee, Roeg a Aysha, kteří právě zaníceně debatovali. O čem, to Eldar ani v nejmenším netušil.
Pousmál se.
„Aspoň, že jsme skoro všichni zas pohromadě. Copak asi dělá Lester?”
S touto myšlenkou pomalu sestoupil z přídě a vydal se směrem k debatující trojici.
Když Vyvolený došel až k nim, Lee právě dokončoval svůj proslov.
Eldar zachytil jen několik posledních slov.
„To se nestane. Ne dokud máme,” nedořekl a zarazil se uprostřed věty.
Prvnímu z Paladinů okamžitě došlo, že mluvili o něm a Thorusovi, ale nedal na sobě znát, že by něco z jejich hovoru zaslechl.
„Měli bychom si jít lehnout,” řekl jen. „Už od našeho nenadálého odchodu z Nordmaru se ani jeden z nás pořádně nevyspal.”
Lee jen přikývl.
Výraz Roegovy tváře prozrazoval, že Eldarova domněnka o jejich rozmluvě byla správná.
Aysha se k němu jen přitulila. Od té doby, co ji požádal o ruku, dávala všem mnohem jasněji najevo, že jsou to právě oni dva, kdo patří k sobě, a že je od sebe nic nedokáže oddělit.
„Půjdeme, miláčku?” otázala se.
„Rád bych, abys šla napřed,” odvětil jí její Vyvolený.
„Hned dorazím,” dodal po chvíli.
„Musíme ještě prodiskutovat naši současnou situaci,” připojil se Lee.
„Ze strategického hlediska,” dodal Roeg, který pochopil. „A neradi bychom Vás unudili našimi debatami o vojenské taktice a tak.”
Aysha se nadechla.
Eldar jen čekal, že mu vyčte tajnosti, které před ní má.
„Dobře,” odpověděla po chvíli mlčení. „Ale nezdržuj se moc dlouho, zlatíčko.”
„Hned budu u tebe,” pronesl s úsměvem.
Jeho láska se otočila a odešla do jejich podpalubní kajuty.
Eldar počkal, dokud úplně nezmizela v podpalubí. Pak se otočil k Leemu.
„Potřeboval bych s tebou mluvit,” pronesl. „Vlastně s vámi oběma.”
„Ano?” otázal se generál.
„Mám plán,” odvětil Vyvolený. „Ale k jeho uskutečnění nemůžu zůstat ve městě a bránit Dráp, pokud si pro něj Thorus přijde.”
Oba jeho společníci mlčeli.
„Wenzel tam taky nemůže zůstat. Musí do Kláštera z jistého důvodu, který si zatím nechám pro sebe,” navázal Eldar. „Proto vás dva musím o něco požádat.”
„Chceš, abychom zabránili Thorusovi získat Dráp, ať to stojí cokoli,” dořekl za něj Lee.
První z Paladinů jen přikývl.
Lee se pousmál: „tuhle práci beru, ale chci tam mít i Gorna a Angara.”.
„To není problém,” odvětil Eldar. „Ale potřebuji, aby Lares vyrazil na Onarovu farmu a sehnal zbytek žoldáků. Jednou jsme je tam nechali. Podruhé už to neuděláme.”
Generál přikývl.
„Doufal jsem, že to řekneš. Bude dobré mít zpět po svém boku Torlofa a zbytek.”
„Tak to by bylo,” zakončil Vyvolený. „Nevíš, kde je Milten?”
„Mistr Milten šel do své kajuty,” odvětil trochu rozpačitě Roeg.
„Díky,” řekl Paladin. „Musím s ním ještě mluvit, ale hádám, že již šel spát. No, budu muset počkat do zítra.”
„Chceš s ním mluvit o Ní, viď?” otázal se Lee.
Vyvolený přikývl.
„Smím se zeptat o čem?” nenechal se generál jen tak odbýt.
Eldar chvíli přemýšlel, než odpověděl.
„Víš, chci, aby nás Milten oddal. Co nejdřív,” pronesl nakonec. „Pokud to půjde, tak ještě tady, na lodi.”
„Proč ten spěch?” pokračoval Lee s otázkami.
„Musím zpátky do Údolí a také se nemusím vrátit,” řekl Eldar. „Chci, aby věděla, jak moc ji miluji.”
„To ona moc dobře ví,” řekl generál. „Navíc se vrátíš. Nesmíš smýšlet takhle.”
„Možná máš pravdu, příteli,” pronesl Vyvolený po chvíli ticha. „Každopádně, nechci nic riskovat. Takže se i přesto vezmeme.”
Lee na to odpověděl kývnutím.
„Myslím, že půjdu spát,” zakončil debatu Paladin a otočil se k odchodu do své kajuty.

Thorus stál na horní palubě lodi, kterou zabrali v Bakareshi.
Na pravoboku od nich plula druhá. Obě dvě se jim podařilo získat bez problémů a Bakaresh byl teď pusté místo, tiché a mrtvé.
Pousmál se, když na horizontu zahlédl obrys Irdorathu, který se pomalu přibližoval, jak pluli stále blíže.
„Irdorath,” pomyslel si. „Posvátné místo pro všechny přisluhovače Boha noci. A od teď naše základna.”
Otočil se a zakřičel: „vztyk, vy líný krysy. Připravte se na vylodění.”.
Na palubě začal shon, jak se jeho muži snažili co nejrychleji splnit rozkaz.
Thorus se jen otočil zpátky a opět začal přemýšlet.
Nyní již jistě věděl, že Eldar je na cestě na Khorinis a doufá, že bude rychlejší než on.
Hodlal mu to dopřát a načasovat svůj příchod do města na správnou chvíli. Na chvíli, kdy bude Eldar v Kolonii.
„A až se vrátí, budu jej očekávat. Pak to ukončíme jednou provždy,” zašeptal do ticha stmívajícího se světa.
Dlouhou dobu stál a pozoroval klidné moře. Pak se otočil.
„Jak příhodné,” pomyslel si. „Když jsem naposledy plul tímhle směrem, byl jsem v okovech. Teď se vracím jako dobyvatel.”
Ze zamyšlení jej vytrhl rachot a žblunknutí spouštěné kotvy, následované dopadem můstku na břeh Irdorathu.
Vyhoupl se na můstek a přešel na pevnou zem. Pomalu se rozhlédl. Nacházeli se v obrovské temné jeskyni, jejíž strop se ztrácel v nekonečnu. Dokonce i zátočina, kam vpluli, byla zastřešena majestátně a temně vyhlížejícím stropem. Thorus si toho předtím nevšiml. Viděl ve tmě stejně dobře jako za světla. Tudíž nezaregistroval setmění, jehož si jeho muži velmi dobře všimli.
Pomalým krokem vyrazil hlouběji do jeskyně a jeho společníci jej obezřetně následovali.
„Prozkoumáme to tu a zanecháme zde posádku.”
. Z temnoty před ním se mu dostalo odpovědi. Hlubokého, děs nahánějícího zavrčení.
Jeho muži začali pomalu a vystrašeně couvat.
On se jen usmál a vykročil vstříc temnotě, která byla nyní jeho domovem.
Teď již věděl, co se skrývá v temných zákoutích tohoto ostrova.
„Zítra vyrazíme,” pronesl ke svým mužům, jenž se stále ještě drželi v bezpečné vzdálenosti od tmy, kterou jejich oči nepronikly. Od tmy, kde se skrývalo něco strašného, nepochopitelného, nepřemožitelného.
„Naším cílem bude Khorinis!”
Načítám data ...
Nahoru