Stmívá se - 2.série / Povídka
Přehled povídky
4.díl
„Khorinis na obzoru!” ozval se výkřik od kormidla.
Eldar, stojící na přídi, jej samozřejmě dobře viděl. Zatím pouze jako mlhavý obrys, na hranici viditelnosti.
Z této vzdálenosti se nedalo vyvodit, v jakém stavu se nachází město.
Eldar doufal, že Skřeti nepostupovali tak rychle, aby stihli dobít město. Ostatně, nejlepší by bylo, kdyby ještě nepřešli průsmyk.
Podíval se na pravobok. Gregova loď plula vedle nich.
Byly to dva dny, co se setkali. Dva dny, co se Eldar dozvěděl zprávy, které jej přinutili spěchat ještě mnohem více.
Mluvili s Gregem asi dvě hodiny a byla to opravdu velmi podstatná rozmluva.
Pirát mu sdělil, jak to vše začalo. Asi týden po jejich odjezdu se Skřeti v Kolonii opět začali formovat. Kdo jim velí, to nikdo netušil. Nicméně to musel být někdo, kdo se vyznal ve strategii a byl vůdčí osobnost, aby dokázal zformovat nedisciplinovanou skřetí armádu.
Hned, jakmile byli opět pohromadě, oblehli hrad. Ten se prý dokázal bránit skoro měsíc, ale pak padl. Lord Hagen nebyl schopný hradu pomoci. Jeho jednotka prý byla zmasakrována těsně za průsmykem, přibližně týden před dobitím hradu. Přežili asi jen tři muži, kteří se v hrozném stavu vrátili zpět do města. Lord André, který převzal vedení města po Hagenovi, byl v šoku, když zjistil, že Údolí je ztraceno a Skřeti pochodují k městu.
Vyslal posly ke všem skupinám na ostrově. Povolal Mágy Ohně. Dokonce prý i Žoldáky z Onarovy farmy.
Pak se ale dobu nic nedělo. Vypadalo to, že Skřeti se zastavili v průsmyku a dál postupovat neplánují. Poblíž farem se dokonce i nějací objevili, ale nikdy ne ve větším počtu a nikdy se nepouštěli s lidmi do boje.
Jharkendar prý nevzdoroval vůbec. On vlastně nebyl nikdo, kdo by vzdoroval. Několik dní po tom, co Vyvolený opustil Jharkendar, připlulo několik Skřetích galér a vylodilo se. Bandité padli takřka bez boje. Většina z nich raději utekla, než aby se postavili armádě.
Zbytek byl bez milosti povražděn nebo zotročen.
To pirátům stačilo k tomu, aby okamžitě opustili svůj domov. Prošli portálem do Khorinisu kde, s pomocí jednoho občana města, jehož jméno si Greg nepamatoval, postavili loď. Bohužel pro ně se našel nějaký donašeč a muž, který jim pomáhal, skončil ve vězení.
Vypluli před dvěma dny, když se jim podařilo sehnat dost výbavy na cestu do Myrtany.
Tím Greg své vyprávění zakončil.
Eldar jej okamžitě požádal o jeho pomoc. Kapitán se původně nechtěl nechat uprosit, ale slíbená odměna byla až příliš lákavá, zvláště pro jeho pirátskou povahu.
Vyvolený mu, mimo jiné, slíbil zproštění všech jeho prohřešků a nabídl mu místo v Královské flotile.
Korzár ve službách Prvního Paladina. To bylo pro Grega pokušení. Moci beztrestně přepadnou a potopit jakoukoli loď, která neplula pod vlajkou Myrtany.
Nakonec povolil a souhlasil. Obě lodě okamžitě nabraly směr Khorinis.
To bylo přede dvěma dny.
Od té doby se toho na lodích moc nestalo.
Gorn se přemístil na pirátskou loď, když zjistil, že piráti disponují ohromnou zásobou rumu. Z pití mu obzvláště chutnal Rychlý sleď, specialita Samuela, mistra paliče.
Ostatní se věnovali přípravám na přistání. Lee s Roegem a Wenzelem neustále kontrolovali a upravovali svou výzbroj, v očekávání boje se Skřety.
Milten zůstával téměř pořád zavřený ve své kajutě. Nikdo netušil, co tam dělá. Objevoval se akorát k jídlu, většinou s kruhy pod očima.
Diego a Lares se snažili jeden druhého trumfnout v tom, kdo předvede lepší zlodějský kousek, čímž značně odlehčovali atmosféru.
Jejich sázky zašly až tak daleko, že se Lares pokusil ukrást Leeův měšec.
Generál o tom samozřejmě dobře věděl, ale nedal to na sobě znát. Když mu nakonec Lares jeho měšec vracel, Lee mu odvětil, že pro něj také něco má. Všechny nesmírně pobavilo, když vytáhl Laresův měšec a podal mu jej.
Banditovi okamžitě zrudla tvář. Vzal si zpět svůj měšec a posadil se k Diegovi, který se smál ze všech nejvíc. Vypadalo to, že už se nebude pokoušet o žádné další kousky.
Eldar s Ayshou trávili svůj čas spolu. Ať už se jeden z nich hnul kamkoli, ten druhý mu byl pořád po boku. Dokonce, když probírali, co vše je může na Khorinisu čekat, byla Aysha s Eldarem.
Od té doby, co se jim na obzoru zjevil Khorinis, panoval na palubě shon. Všichni se začali spěšně připravovat a pobíhali po palubě tam a zpět.
Veškerý zmatek a přípravy umocňoval Jakobův křik. Námořník se marně snažil všechny v jejich činnosti nějak koordinovat, ale nikdo jej neposlouchal.
Pouze čtyři lidé na palubě Střely byli absolutně v klidu.
Eldar stojící spolu s Ayshou na přídi. Oni už byli dávno připravení. Zbroj Prvního Paldina odrážela sluneční paprsky a blyštěla se jako diamant.
V ničem však nezastiňovala krásu jeho milované, která stála vedle něj. Naopak, lesk zbroje ji o to více zkrášloval. Stejně jako sluneční svit dodává krásu květinám.
Jeho láska stála vedle něj, ve své lehké kožené zbroji. Na zádech se jí houpal dlouhý úzký meč, kterým obvykle bojovala. U levého boku jí visel malý jednoruční samostříl, společně s toulcem s několika šipkami. Z vysoké kožené boty trčel jílec dýky, která měla funkci záložní zbraně.
Dalšími klidnými byla dvojice Wenzel a Lee, kteří seděli na zádi a se sborovým skřípěním dobrušovali své meče. Mezi jednotlivými tahy brusem po čepeli spolu vždy prohodili pár slov.
Jejich klid byl vcelku pochopitelný. Oba byli zkušení válečníci a zažili už mnoho bitev a podobných situací. Věděli, že neklidem by ničemu nepomohli a spíše by ostatní rozrušili ještě více. Takhle šli aspoň příkladem.
„Za hodinu budeme v přístavu!” zakřičel Jakob. „Buďte připraveni!”
Lord André stál na radnici a svým zrakem zkoumal mapy, ležící na stole před ním. Na nich byly zaznamenány poslední známé pozice, kde se vyskytli Skřeti.
Ze začátku to bylo jen pár míst poblíž průsmyku, ale v poslední době začali být čím dál tím otrlejší.
Několik patrol se objevilo i poblíž města. Stále však zůstávali nečinní a neútočili.
Paladin zvedl svůj zrak od map a přelétl pohledem shromážděné. Martin, nedávno povýšený domobránce, Wulfgar, velitel domobrany, Pyrokar, představený kláštera na Khorinisu, a Torlof, nový velitel žoldáků z farmy.
„Pánové, jsme v zoufalé situaci,” pronesl a poposunul si meč u pasu, aby na něj mohl lépe dosáhnout.
V poslední době chodili všichni po zuby ozbrojení a připravení bránit město.
„Jaký je stav u průsmyku?” otázal se André.
„Zatím se nic nezměnilo,” odvětil Torlof. „Mí muži hlásí, že Skřetí patroly procházejí tam a zpět, ale žádná větší skupina neprošla. Wolf se včera odvážil proklouznout do průsmyku.”
„A?” otázal se nový velitel města.
„Skřeti jej obsadili, ale není jich moc,” odpověděl žoldnéř. „Něco kolem padesáti bojovníků a tři šamani. Pokud by o to šlo, nebyl by problém průsmyk získat.”
„To nepřipadá v úvahu,” odvětil Andre. „Nemůžeme oslabovat obranu města.”
„Myslím, že Torlofův plán by mohl vyjít,” vložil se do rozhovoru Pyrokar. „Pokud tedy myslí na to samé.”
„Zabarikádujeme průchod,” pronesl Torlof s jiskrou v očích. „Mágové by mohli strhnout kus skály během chvíle. Skřety to zdrží a nám to dá čas lépe připravit obranu nebo postavit lodě a odplout.”
„Nepřipadá v úvahu,” odsekl rozzuřeně André. „Khorinis nemůžeme ztratit.”
„Pane, když dovolíte,” ozval se Wulfgar.
Paladin přikývl.
„Ostrov už je stejně ztracen. Skřetů je příliš. Naše jednotky je nedokáží porazit,” pronesl voják.
„Co si myslíš ty, Martine?” otázal se André nově jmenovaného rytíře.
„Myslím si, že nic lepšího dělat nemůžeme,” dostalo se mu odpovědi.
„Dobrá,” začal velitel města.
Do řeči mu vpadl mladý domobránce, který právě vběhl do místnosti.
„Pane, to musíte vidět,” vysoukal ze sebe.
„Co se děje, vojáku?” otázal se zmateně.
„Dvě lodě, pane, připlouvají od západu.”
„A vlajka?” pokračoval velitel.
„Ještě jsou moc daleko,” odpověděl voják.
„Do přístavu,” zavelel Paladin.
André nevěřil svým očím. Na obzoru byly skutečně dvě lodě, plující bok po boku. Po takové době, co nedostali žádnou zprávu z pevniny, to vypadalo až podezřele.
„Dalekohled,” zavelel.
Přistoupil k němu jeden z rybářů a podával mu malý skládací dalekohled.
„Děkuji,” odvětil André.
Rybář jen kývl.
Paladin vysunul dalekohled a přiložil si jej k oku.
Jako první se podíval na větší z obou lodí.
Na hlavním stěžni vlála královská vlajka. Na přídi stál muž v naleštěné zbroji, jež odrážela světlo.
Přes spuštěné hledí přilby mu však nebylo vidět do obličeje.
Vedle něj stála velmi krásná žena, s dlouhými vlasy barvy havraního peří.
Přeorientoval svůj pohled na stěžeň druhé lodi, na kterém se ve větru vlnila černá vlajka s lebkou a zkříženými hnáty.
„Zatraceně,” pomyslel si.
„Všechny vojáky do přístaviště!” zavelel.
Wulfgar zasalutoval a rozběhl se do kasáren, aby vykonal rozkaz.
André se ještě jednou podíval dalekohledem na větší plavidlo.
Po hlavním stěžni pomalu stoupala k nebi bílá vlajka.
„To by nám ještě tak chybělo,” pronesl směrem k Martinovi.
Ten chvíli mlčel a pak spustil.
„Pokud chtějí vyjednávat, nechme je přistát.”
André na něj tázavě pohlédl.
„Mají dvě lodě a my potřebujeme něco, čím by se dalo odplout. Přímo nám to nahrává do karet.”
Velitel se na chvíli zamyslel.
„Vykliď přístaviště,” řekl nakonec. „Pokud by se to zvrtlo, nechci tu žádné lidi, kteří se nám budou plést v boji.”
Jeho pobočník přikývl a otočil se k davu.
„Rozejděte se,” zazněl jeho hlas. „Podívaná je u konce.”
Přihlížející začali remcat, ale pomalu se rozcházeli zpátky ke své každodenní činnosti.
„To nejsou piráti,” pronesl po chvíli Pyrokar. „Tedy, ne jen tak ledajací.”
André na něj tázavě pohlédl.
„Mají na palubě Mága,” odvětil představený Kláštera.
„Žádní obyčejní piráti by Mága neměli,” řekl Paladin po chvíli.
Pyrokar kývl.
„Buďte připraveni,” zavelel, protože právě teď přiběhl Wulfgar se skupinou domobránců a několika rytířů.
Nečekali moc dlouho. Jak se lodě blížily, bylo vidět, že na přídi většího plavidla stojí muž v lesklé zbroji s velmi krásnou ženou po svém boku.
Ani ne za hodinu lodě přistály u mola a spustily kotvy.
„Zůstaňte na lodi a spusťte můstek,” zavelel André.
Náraz dvou spouštěných můstků o molo protrhl ticho.
Velitel města pokynul svým mužům a ti vyrazili k lodím.
Na můstku větší z obou lodí se objevil muž a krásná žena, kteří předtím stáli na přídi.
Oba se rozhlédli po přítomných a pomalu vykročili ke břehu. Muž ve zbroji kráčel první, typicky ochranitelským způsobem, který všem naznačoval, že pokud se krásky za ním pokusí jen dotknout, zemřou.
„Neslyšel jsi, co jsem řekl?” otázal se André rozzlobeně.
Žádná odpověď nepřišla. Dvojice v klidu kráčela dál a za nimi se objevili další. Z druhé lodi pomalu přicházely postavy v otrhaných šatech.
„Tak to ne,” pronesl André, sledujíc, jak jeho muži pomalu ustupovali před pravděpodobným velitelem skupiny.
„Tohle je moc,” pomyslel si Paladin a tasil svůj jeden-a-půl ruční meč meč, v očekávání toho, že jej jeho muži budou následovat.
Nikdo se k němu však nepřidal.
Muž v zářivé zbroji se otočil čelem k němu. Ruka ženy za jeho zády sklouzla k malému samostřílu u jejího pasu.
„Odlož ten meč, André,” zazněl zpod přilby povědomý hlas. „Nechceme, aby se někomu něco stalo.”
„K... Kdo jsi,” vykoktal Paladin.
Muž pozvedl ruku ke své přilbě a pronesl: „ten, který Vás již jednou zachránil.”.
Přilba sjela z hlavy neznámého a odhalila všem přítomným známou tvář.
„Ty?” pronesl André.
„Ano, já,” odvětil Eldar. „Vrátil jsem se, abych Vám pomohl.”
Eldar, stojící na přídi, jej samozřejmě dobře viděl. Zatím pouze jako mlhavý obrys, na hranici viditelnosti.
Z této vzdálenosti se nedalo vyvodit, v jakém stavu se nachází město.
Eldar doufal, že Skřeti nepostupovali tak rychle, aby stihli dobít město. Ostatně, nejlepší by bylo, kdyby ještě nepřešli průsmyk.
Podíval se na pravobok. Gregova loď plula vedle nich.
Byly to dva dny, co se setkali. Dva dny, co se Eldar dozvěděl zprávy, které jej přinutili spěchat ještě mnohem více.
Mluvili s Gregem asi dvě hodiny a byla to opravdu velmi podstatná rozmluva.
Pirát mu sdělil, jak to vše začalo. Asi týden po jejich odjezdu se Skřeti v Kolonii opět začali formovat. Kdo jim velí, to nikdo netušil. Nicméně to musel být někdo, kdo se vyznal ve strategii a byl vůdčí osobnost, aby dokázal zformovat nedisciplinovanou skřetí armádu.
Hned, jakmile byli opět pohromadě, oblehli hrad. Ten se prý dokázal bránit skoro měsíc, ale pak padl. Lord Hagen nebyl schopný hradu pomoci. Jeho jednotka prý byla zmasakrována těsně za průsmykem, přibližně týden před dobitím hradu. Přežili asi jen tři muži, kteří se v hrozném stavu vrátili zpět do města. Lord André, který převzal vedení města po Hagenovi, byl v šoku, když zjistil, že Údolí je ztraceno a Skřeti pochodují k městu.
Vyslal posly ke všem skupinám na ostrově. Povolal Mágy Ohně. Dokonce prý i Žoldáky z Onarovy farmy.
Pak se ale dobu nic nedělo. Vypadalo to, že Skřeti se zastavili v průsmyku a dál postupovat neplánují. Poblíž farem se dokonce i nějací objevili, ale nikdy ne ve větším počtu a nikdy se nepouštěli s lidmi do boje.
Jharkendar prý nevzdoroval vůbec. On vlastně nebyl nikdo, kdo by vzdoroval. Několik dní po tom, co Vyvolený opustil Jharkendar, připlulo několik Skřetích galér a vylodilo se. Bandité padli takřka bez boje. Většina z nich raději utekla, než aby se postavili armádě.
Zbytek byl bez milosti povražděn nebo zotročen.
To pirátům stačilo k tomu, aby okamžitě opustili svůj domov. Prošli portálem do Khorinisu kde, s pomocí jednoho občana města, jehož jméno si Greg nepamatoval, postavili loď. Bohužel pro ně se našel nějaký donašeč a muž, který jim pomáhal, skončil ve vězení.
Vypluli před dvěma dny, když se jim podařilo sehnat dost výbavy na cestu do Myrtany.
Tím Greg své vyprávění zakončil.
Eldar jej okamžitě požádal o jeho pomoc. Kapitán se původně nechtěl nechat uprosit, ale slíbená odměna byla až příliš lákavá, zvláště pro jeho pirátskou povahu.
Vyvolený mu, mimo jiné, slíbil zproštění všech jeho prohřešků a nabídl mu místo v Královské flotile.
Korzár ve službách Prvního Paladina. To bylo pro Grega pokušení. Moci beztrestně přepadnou a potopit jakoukoli loď, která neplula pod vlajkou Myrtany.
Nakonec povolil a souhlasil. Obě lodě okamžitě nabraly směr Khorinis.
To bylo přede dvěma dny.
Od té doby se toho na lodích moc nestalo.
Gorn se přemístil na pirátskou loď, když zjistil, že piráti disponují ohromnou zásobou rumu. Z pití mu obzvláště chutnal Rychlý sleď, specialita Samuela, mistra paliče.
Ostatní se věnovali přípravám na přistání. Lee s Roegem a Wenzelem neustále kontrolovali a upravovali svou výzbroj, v očekávání boje se Skřety.
Milten zůstával téměř pořád zavřený ve své kajutě. Nikdo netušil, co tam dělá. Objevoval se akorát k jídlu, většinou s kruhy pod očima.
Diego a Lares se snažili jeden druhého trumfnout v tom, kdo předvede lepší zlodějský kousek, čímž značně odlehčovali atmosféru.
Jejich sázky zašly až tak daleko, že se Lares pokusil ukrást Leeův měšec.
Generál o tom samozřejmě dobře věděl, ale nedal to na sobě znát. Když mu nakonec Lares jeho měšec vracel, Lee mu odvětil, že pro něj také něco má. Všechny nesmírně pobavilo, když vytáhl Laresův měšec a podal mu jej.
Banditovi okamžitě zrudla tvář. Vzal si zpět svůj měšec a posadil se k Diegovi, který se smál ze všech nejvíc. Vypadalo to, že už se nebude pokoušet o žádné další kousky.
Eldar s Ayshou trávili svůj čas spolu. Ať už se jeden z nich hnul kamkoli, ten druhý mu byl pořád po boku. Dokonce, když probírali, co vše je může na Khorinisu čekat, byla Aysha s Eldarem.
Od té doby, co se jim na obzoru zjevil Khorinis, panoval na palubě shon. Všichni se začali spěšně připravovat a pobíhali po palubě tam a zpět.
Veškerý zmatek a přípravy umocňoval Jakobův křik. Námořník se marně snažil všechny v jejich činnosti nějak koordinovat, ale nikdo jej neposlouchal.
Pouze čtyři lidé na palubě Střely byli absolutně v klidu.
Eldar stojící spolu s Ayshou na přídi. Oni už byli dávno připravení. Zbroj Prvního Paldina odrážela sluneční paprsky a blyštěla se jako diamant.
V ničem však nezastiňovala krásu jeho milované, která stála vedle něj. Naopak, lesk zbroje ji o to více zkrášloval. Stejně jako sluneční svit dodává krásu květinám.
Jeho láska stála vedle něj, ve své lehké kožené zbroji. Na zádech se jí houpal dlouhý úzký meč, kterým obvykle bojovala. U levého boku jí visel malý jednoruční samostříl, společně s toulcem s několika šipkami. Z vysoké kožené boty trčel jílec dýky, která měla funkci záložní zbraně.
Dalšími klidnými byla dvojice Wenzel a Lee, kteří seděli na zádi a se sborovým skřípěním dobrušovali své meče. Mezi jednotlivými tahy brusem po čepeli spolu vždy prohodili pár slov.
Jejich klid byl vcelku pochopitelný. Oba byli zkušení válečníci a zažili už mnoho bitev a podobných situací. Věděli, že neklidem by ničemu nepomohli a spíše by ostatní rozrušili ještě více. Takhle šli aspoň příkladem.
„Za hodinu budeme v přístavu!” zakřičel Jakob. „Buďte připraveni!”
Lord André stál na radnici a svým zrakem zkoumal mapy, ležící na stole před ním. Na nich byly zaznamenány poslední známé pozice, kde se vyskytli Skřeti.
Ze začátku to bylo jen pár míst poblíž průsmyku, ale v poslední době začali být čím dál tím otrlejší.
Několik patrol se objevilo i poblíž města. Stále však zůstávali nečinní a neútočili.
Paladin zvedl svůj zrak od map a přelétl pohledem shromážděné. Martin, nedávno povýšený domobránce, Wulfgar, velitel domobrany, Pyrokar, představený kláštera na Khorinisu, a Torlof, nový velitel žoldáků z farmy.
„Pánové, jsme v zoufalé situaci,” pronesl a poposunul si meč u pasu, aby na něj mohl lépe dosáhnout.
V poslední době chodili všichni po zuby ozbrojení a připravení bránit město.
„Jaký je stav u průsmyku?” otázal se André.
„Zatím se nic nezměnilo,” odvětil Torlof. „Mí muži hlásí, že Skřetí patroly procházejí tam a zpět, ale žádná větší skupina neprošla. Wolf se včera odvážil proklouznout do průsmyku.”
„A?” otázal se nový velitel města.
„Skřeti jej obsadili, ale není jich moc,” odpověděl žoldnéř. „Něco kolem padesáti bojovníků a tři šamani. Pokud by o to šlo, nebyl by problém průsmyk získat.”
„To nepřipadá v úvahu,” odvětil Andre. „Nemůžeme oslabovat obranu města.”
„Myslím, že Torlofův plán by mohl vyjít,” vložil se do rozhovoru Pyrokar. „Pokud tedy myslí na to samé.”
„Zabarikádujeme průchod,” pronesl Torlof s jiskrou v očích. „Mágové by mohli strhnout kus skály během chvíle. Skřety to zdrží a nám to dá čas lépe připravit obranu nebo postavit lodě a odplout.”
„Nepřipadá v úvahu,” odsekl rozzuřeně André. „Khorinis nemůžeme ztratit.”
„Pane, když dovolíte,” ozval se Wulfgar.
Paladin přikývl.
„Ostrov už je stejně ztracen. Skřetů je příliš. Naše jednotky je nedokáží porazit,” pronesl voják.
„Co si myslíš ty, Martine?” otázal se André nově jmenovaného rytíře.
„Myslím si, že nic lepšího dělat nemůžeme,” dostalo se mu odpovědi.
„Dobrá,” začal velitel města.
Do řeči mu vpadl mladý domobránce, který právě vběhl do místnosti.
„Pane, to musíte vidět,” vysoukal ze sebe.
„Co se děje, vojáku?” otázal se zmateně.
„Dvě lodě, pane, připlouvají od západu.”
„A vlajka?” pokračoval velitel.
„Ještě jsou moc daleko,” odpověděl voják.
„Do přístavu,” zavelel Paladin.
André nevěřil svým očím. Na obzoru byly skutečně dvě lodě, plující bok po boku. Po takové době, co nedostali žádnou zprávu z pevniny, to vypadalo až podezřele.
„Dalekohled,” zavelel.
Přistoupil k němu jeden z rybářů a podával mu malý skládací dalekohled.
„Děkuji,” odvětil André.
Rybář jen kývl.
Paladin vysunul dalekohled a přiložil si jej k oku.
Jako první se podíval na větší z obou lodí.
Na hlavním stěžni vlála královská vlajka. Na přídi stál muž v naleštěné zbroji, jež odrážela světlo.
Přes spuštěné hledí přilby mu však nebylo vidět do obličeje.
Vedle něj stála velmi krásná žena, s dlouhými vlasy barvy havraního peří.
Přeorientoval svůj pohled na stěžeň druhé lodi, na kterém se ve větru vlnila černá vlajka s lebkou a zkříženými hnáty.
„Zatraceně,” pomyslel si.
„Všechny vojáky do přístaviště!” zavelel.
Wulfgar zasalutoval a rozběhl se do kasáren, aby vykonal rozkaz.
André se ještě jednou podíval dalekohledem na větší plavidlo.
Po hlavním stěžni pomalu stoupala k nebi bílá vlajka.
„To by nám ještě tak chybělo,” pronesl směrem k Martinovi.
Ten chvíli mlčel a pak spustil.
„Pokud chtějí vyjednávat, nechme je přistát.”
André na něj tázavě pohlédl.
„Mají dvě lodě a my potřebujeme něco, čím by se dalo odplout. Přímo nám to nahrává do karet.”
Velitel se na chvíli zamyslel.
„Vykliď přístaviště,” řekl nakonec. „Pokud by se to zvrtlo, nechci tu žádné lidi, kteří se nám budou plést v boji.”
Jeho pobočník přikývl a otočil se k davu.
„Rozejděte se,” zazněl jeho hlas. „Podívaná je u konce.”
Přihlížející začali remcat, ale pomalu se rozcházeli zpátky ke své každodenní činnosti.
„To nejsou piráti,” pronesl po chvíli Pyrokar. „Tedy, ne jen tak ledajací.”
André na něj tázavě pohlédl.
„Mají na palubě Mága,” odvětil představený Kláštera.
„Žádní obyčejní piráti by Mága neměli,” řekl Paladin po chvíli.
Pyrokar kývl.
„Buďte připraveni,” zavelel, protože právě teď přiběhl Wulfgar se skupinou domobránců a několika rytířů.
Nečekali moc dlouho. Jak se lodě blížily, bylo vidět, že na přídi většího plavidla stojí muž v lesklé zbroji s velmi krásnou ženou po svém boku.
Ani ne za hodinu lodě přistály u mola a spustily kotvy.
„Zůstaňte na lodi a spusťte můstek,” zavelel André.
Náraz dvou spouštěných můstků o molo protrhl ticho.
Velitel města pokynul svým mužům a ti vyrazili k lodím.
Na můstku větší z obou lodí se objevil muž a krásná žena, kteří předtím stáli na přídi.
Oba se rozhlédli po přítomných a pomalu vykročili ke břehu. Muž ve zbroji kráčel první, typicky ochranitelským způsobem, který všem naznačoval, že pokud se krásky za ním pokusí jen dotknout, zemřou.
„Neslyšel jsi, co jsem řekl?” otázal se André rozzlobeně.
Žádná odpověď nepřišla. Dvojice v klidu kráčela dál a za nimi se objevili další. Z druhé lodi pomalu přicházely postavy v otrhaných šatech.
„Tak to ne,” pronesl André, sledujíc, jak jeho muži pomalu ustupovali před pravděpodobným velitelem skupiny.
„Tohle je moc,” pomyslel si Paladin a tasil svůj jeden-a-půl ruční meč meč, v očekávání toho, že jej jeho muži budou následovat.
Nikdo se k němu však nepřidal.
Muž v zářivé zbroji se otočil čelem k němu. Ruka ženy za jeho zády sklouzla k malému samostřílu u jejího pasu.
„Odlož ten meč, André,” zazněl zpod přilby povědomý hlas. „Nechceme, aby se někomu něco stalo.”
„K... Kdo jsi,” vykoktal Paladin.
Muž pozvedl ruku ke své přilbě a pronesl: „ten, který Vás již jednou zachránil.”.
Přilba sjela z hlavy neznámého a odhalila všem přítomným známou tvář.
„Ty?” pronesl André.
„Ano, já,” odvětil Eldar. „Vrátil jsem se, abych Vám pomohl.”