Tajemství údolí

Přehled povídky

Autor

Macrashley1

Diskuse

zde

Hodnocení

1,59 | 17x | Vaše: -
Hodnocení uloženo.
Chyba při ukládání.

Seznam dílů

Popis

Děj nás zavede zpátky do časů trestanecké kolonie a magické bariéry. Avšak ne všechno se bude odehrávat tak, jak to známe ze hry. Starý tábor je přepaden skřety a přeživší obyvatelé odvedeni jako zajatci. Hlavní hrdina Dan a jeho přítel Sam se tak vydávají ve stopách skřetů na nelehký úkol.

4.díl

4. Kapitola: Khorinis

Pach smrti... Ano, takto páchli mrtví. „Zpomalíme, Same, začíná mi to tu být nějaké... hmm... podezřelé,” pravil potichu Dan ke svému společníkovi. Stará brána, svého času zavřená, a bránící nepovolaným vězňům jít na místo výměny. To je místo, které sloužilo k výměně rudy, kterou nakopali vězni v dolech v údolí za zboží, které královský guvernér musel jménem krále posílat výměnou za pravidelné dodávky magické rudy.
Brána nyní byla vylomena. Neudržela tlak lidských těl. Tlak, který vyvolali zděšení a zároveň rozvášnění trestanci prchající ven z Hornického údolí. Dan opatrně vykoukl za bránu. Naskytla se mu otřesná podívaná. Spousty trestanců ležely kolem jezírka, které se na planině rozkládalo, a další vězni byli opět spoutáni, a hlídáni královskými vojáky. Nebo spíše domobranou, neboť tito vojáci na sobě měli jen jakési hadry s koženým límcem. Oproti Danově zbroji to byl docela bolestný rozdíl. „Co budeme dělat?” obrátil se s otázkou na Dana Sam. „Vojáci chytají prchající vězně. Tudy nemůžeme. Pojď, půjdeme důlní šachtou, ta nás zavede na náhorní plošinu, odkud můžeme lehce utéci,” vysvětlil svůj záměr Sam. Muži se opět dali do pohybu. Tentokrát však opačným směrem, zpět, kudy přišli, se nyní vraceli.
Začalo mrholit. Dan přemýšlel. Přemýšlel, kde se asi tak v tuto chvíli nachází Gomez, přemýšlel, kdo je onen neznámý, který se jim zjevil v lese, a přemýšlel o tom, pro musí být obřadní brnění tak těžké.
Sam také přemýšlel. Přemýšlel o tom, jak se mohli ti vojáci dozvědět o útěku z údolí. „Podivné,” pomyslel si.

Věž stála. Služebníci odvedli dobrou práci. Xardas si s uspokojením prohlédl dílo svých služebníků. Polohlasem zamumlal jakési složité kouzlo a démoni a kostlivci okamžitě zmizeli zpět tam, odkud je Xardas přivolal. „Nyní se mohu začít věnovat rituálu, kterým přivolám svůj nástroj. Nástroj, s jehož pomocí zbavím údolí draků,” pomyslel si Xardas, a vydal se pomalým krokem so své nové věže.

Edons zíral do prázdna. Alespoň tak by se to mohlo jevit někomu, kdo by nevěděl, kdo je Edons zač. Mág totiž nezíral do nicoty. Pozoroval pomocí své Beliarem darované schopnosti dění v údolí. „Hmmm... Spáč... Přivolal na svět zhoubu... Draky... Obsadili údolí a Irdorathský ostrov... Chrám boha Beliara,” Edons se vrátil zpět do přítomnosti. „Dan... Jen tento válečník může zastavit hrozbu... Nebo snad ne?” pomyslel si Edons a hlavou se mu prohnal jiný obličej. Nebyl to Danův obličej. Jednalo se o tvář, kterou Edons nikdy neviděl, byla to tvář muže, který porazil Spáče... A nyní ležel sám a bezmocný ve jeho chrámu...

Poryv větru zalomcoval krajinou, až strhl slaměnou střechu farmy nedaleko města Khorinis. Hrom zaburácel krajinou, kterou následně osvětlil blesk, jenž zapálil farmu nebohého farmáře. Beliar dal najevo svůj hněv.

Mezitím ležel člověk, který osvobodil údolí od Bariéry, ten, který porazil Spáče, strašlivého démona na zemi chrámu. Zbroj na jeho těle nabitá magií ho držela při životě. Zatím.

Dan vešel do dolu. Staré trámy praskaly. Masivní dubové dřevo bylo nasáklé vodou, a bylo plné prasklin. Však také mělo svá léta. Sam Dana následoval, i když spíše proto, že musel. Na jeho tváři se zračil výraz, že kdyby nemusel dovnitř, nikdy by do opuštěného dolu nevešel. Chodba hrubě vytesaná do skály páchla hnilobou, a stěny byly vlhké. „Pojď rychle, Same,” pravil Dan, a během řeči mu šla pára od úst. Dan pomocí své paladinské runy vyčaroval světlo. Bez něj by tudy opravdu neprošli. Šli rychlým krokem. Chodba se několikrát větvila, ale horníci měli své značky, které určovaly, kam která chodba vede. Určování těchto značek se Dan naučil během výcviku v ledovém Nordmaru na pevnině. Nyní se to hodilo. Konečně došli na konec nekonečného tunelu. Denní světlo je přivítalo. Počasí zde bylo opravdu vlídnější než v údolí. Konečně se muži ocitli na svobodě, i když to nebyl jejich původní plán. Ale i přesto byli vděční, že Bariéra padla. „Nyní musíme najít toho člověka,” pravil Dan. „ Toho z lesa,” dodal, když spatřil Samův nechápavý výraz. Někdy mu to opravdu moc nepálilo. „Tak... Jdeme!” pravil velitelsky, a vykročil pochodovým krokem.
Načítám data ...
Nahoru