,,Jaký úkol?" zeptal jsem se Firementona. ,,Zastavit Xardase." odpověděl mi prostě. ,,Už jsem zabil dva Beliarovi Vyvolené, tak proč by toto mělo být tak obtížné?" zeptal jsem se. ,,Xardas byl sám o sobě velice silný a mocný a teď, když získal sílu Nemrtvého draka, tak je ještě silnější, než si kdo dokáže představit a co je horší, je to tvůj přítel a ty jeho a on zná tvoje slabiny." Chvíli jsem mlčel a přemýšlel o tom, co mi právě Firementon řekl. Firementon evidentně věděl na co myslím a tak mlčel. Ale já jsem se na něj podíval a zeptal se ho na to, co mi pořád vrtalo hlavou: ,,Firementone, pokud je pravda, že ty jsi ten úplně první mág ohně, tak jak to, že ještě žiješ?" Firementon se usmál a řekl: ,,Čekal jsem, že se na to zeptáš, to je jednoduché....byl jsem první Innosův Vyvolený a také první mág. Bojoval jsem v první bitvě mezi Beliarem a Innosem v jejich nekonečné válce. Ale teď už jsem příliš starý, a proto si musel vyvolit jiného bojovníka a tím jsi TY. Ale nyní, když jsi tu ty, tak už mě není potřeba a proto se už brzy vydám za Innosem...mohu se teď zeptat na něco já tebe?" ,,Jistě, ale já nejsem ani zdaleka tak moudrý jako ty, takže nevím jestli ti budu moci pomoc." ,,Otázka je prostá a pouze ty mi můžeš odpovědět. Jak ses o mě dozvěděl?“ ,,No…měl jsem sen a v něm jsem jsem viděl nádherný meč a pak za mnou promluvil ten bojovník ve zlaté zbroji a řekl mi o tobě. A taky mi řekl, že musím získat ten meč.“ Odpověděl jsem mu zaraženě. Firementon vytřeštil oči a pak řekl: ,,Takže k tobě promluvil sám Innos…to je zajímavé. A jak vypadal ten meč?“ ,,Byl nádherný: měl modrou čepel na které byl blesk a zlatou rukojeť s nějakými runami. Ten muž co mi o tobě řekl byl Innos???!!!“ ,,Ano“ odpověděl mi prostě Firementon ,,a ten meč se jmenuje Godslayer…ale ten už je dlouhé věky ztracen.“ ,,Řekl mi, že ho musím získat.“ ,,Takže ten meč stále existuje…je možné, že s ním bys mohl zabít Xardase i když je teď tak mocný, podle posledních údajů je ten meč někde daleko na severu, ale ti co se ho vydali hledat se už nikdy nevrátili. A možná, že je dobře, že ho nikdo nenašel.“ ,,Proč?“ ,,Ten meč údajně ukovali společně Innos a Beliar ještě než spolu začali bojovat a ten meč prý dokáže zabít i boha.“ Firementon začal přecházet po místnosti až nakonec zamířil ke knihovně a začal něco hledat. ,,On o něm také ví!“ vykřikl jsem po chvíli. ,,Cože?“ otočil se na mě mág s knihou v ruce. ,,Xardas o tom meči určitě ví a bude ho chtít taky získat.“ ,,To je velice pravděpodobné, ale on nemůže využít jeho moc a tak se ho určitě pokusí zničit.“ ,,To jde?“ ,,S jeho mocí…ano. Tady vezmi si tu knihu, já už musím odejít za Innosem. Sbohem a hodně štěstí.“ Řekl Firementon, vrazil mi do ruky knihu a zmizel. Já jsem viděl už jenom to, jak se místnost rozplývá a během okamžiku byl zpátky v cele, kde jsem byl předtím, než jsem se dostal k Firementonovi.

Vyšel jsem z cely a hledal své přátele. Našel jsem je v malé místnosti, kde si Milten kupoval kouzelné svitky od jednoho z mágů. ,,Musíme jít.“ řekl jsem jim. ,,Ale kam?“ zeptali se ostatní. V tu chvíli mi teprve došlo, že ani nevím kam máme jít. Otevřel jsem knihu a hledal nějakou zmínku kudy kam. Netrvalo dlouho a našel jsem v knize, že meč byl údajně schován v zamrzlé severní části království. Ihned jsem to řekl ostatním, ale Diego se na mě otočil a řekl: ,,Zatímco ty jsi byl někde s tím mágem, tak já jsem se tu ptal několika noviců stav války se skřety a oni mi řekli, že to vůbec není dobré.“ ,,No, ale co to má co společného s naší výpravou? zeptal jsem se ho. ,,No taky mi řekli, že skřeti přicházejí ze SEVERU, který je kompletně pod vládou skřetů. Ty tam vážně chceš jít?“ ,,Musím tam jít! Ale ty nemusíš, takže pokud nechceš klidně tu zůstaň, ale já jdu, ať už s vámi nebo bez vás!“ odpověděl jsem mu rozhodně. ,,Ale to jsem přece neřekl! Já samozřejmě půjdu s tebou, jen jsem chtěl, abys věděl do čeho se ženeme.“ řekl rychle Diego. ,,Tak OK, zajdeme si ještě do města doplnit výbavu a ještě dnes vyrazíme, nesmíme ztrácet čas.“ řekl jsem všem, pak jsme už jen sledovali, jak Milten smlouvá o ceně s mágem a když konečně koupil co potřeboval, tak jsme šli zpět do města.

Ve městě jsme hned zamířili na tržiště, kde jsem prodal ten odporný rezavý meč takříkajíc za babku a od Diega jsem si půjčil trochu zlata na nějaký slušný meč. ,,A co tenhle?“ ukazoval mi obchodník jeden za svých mečů. Zvedl jsem ho a potěžkal, ale hned jsem ho vrátil se slovy: ,,Ten je moc těžký, my jdeme do země skřetů a potřebuji meč se kterým se budu moc rychle ohánět.“ V tu chvíli prodavač zpozorněl: ,,Možná bych tu jeden takový měl, vydržte tu chvíli prosím.“ řekl a odběhl pryč. Tázavě jsem se otočil na Diega, ale ten jen pokrčil rameny a ukázal mi vracejícího se obchodníka. Ten nesl v rukou nějaký zabalený meč a vrazil mi ho do rukou. ,,A co tento, pane?“ Rozbalil jsem ho a uviděl meč z rudy, který byl neuvěřitelně lehký. ,,Kdes ho vzal? Ten je z magické rudy!“ zeptal jsem se ho. ,,Ano, pane, je z rudy a koupil jsem ho od jednoho kováře, kterého jsem tu nikdy předtím neviděl.“ ,,A jak se jmenoval?“ ,,Ehm…myslím, že Bennet nebo tak nějak.“ Usmál jsem se na Diega a koupil meč. Poté jsme se šli podívat za ostatními, ale zezadu na nás kdosi zavolal: ,,HEJ, vy dva!“ Otočili jsme se a já jsem hned na první pohled poznal bývalého žoldáka z Kolonie. Jmenoval se Blade. ,,Já vás znám! Vy jste byli taky v Kolonii, že jo?!“ řekl Blade. ,,Ano, ale radši to tu moc nevykřikuj!“ varoval jsem ho ,,ale co ty tady děláš?“ ,,No když padla bariéra, tak jsem s pár kámošema utek a nastoupili jsme na jednu z posledních kupeckých lodí, které opouštěli Khorinisu.“ ,,Kdo všechno ste utekli?“ zeptal jsem se ho. ,,No já a Orik jsme je vedli. Ale uteklo s náma ještě taky pár žoldáků a banditů.“ ,,Fajn, tak to byste se měli porozhlédnout po okolních farmách, někde tam je i Lee.“ ,,LEE JE TADY???“ zahalekal Blade. ,,TIŠE!“ varoval jsem ho ,,ano, je tady a určitě by potřeboval vaši pomoc.“ ,,Super, díky za informaci, my ho najdeme. Tak zatím!“ řekl Blade a odešel. ,,Hmmm asi bychom měli najít ostatní.“ řekl jsem a pokynul na Diega. Po pár minutách jsme našli zbytek, jak si kupují šípy a další střelivo, jenom Gorn si koupil ještě velkou kuši, protože tu svou ztratil. Počkali jsme než se vše koupilo a pak jsme vyrazili. Po cestě z města jsme ještě potkali Larese a pokecali s ním o novinkách a pak jsme už konečně vyrazili. Je to zvláštní, ale stačí jenom říct, že jdete na skřety a hned vám všichni vnucují zásoby a tak. Po návštěvě dvou farem už jsme museli odmítat, protože už bychom na všechno to jídlo potřebovali vozejk. Ušli jsme asi dvacet mil na sever, než se začalo stmívat, našli jsme si malou a skvěle skrytou jeskyni, kde jsme se utábořili. Gorn si chtěl vyzkoušet novou kuš a já meč a tak jsme šli ulovit pár mrchožroutů a jinou havěť. Vešli jsme do malého lesíka a už z dálky jsme zahlédli hejno mrchožroutů. ,,Tak je sestřel, já počkám až jestli sem nějaký doběhne.“ ,,Jasně, ale s tím že sem doběhnou nepočítej.“ řekl Gorn a zašklebil se. Pak zaklekl, vytáhl kuši a kosil mrchožrouty jednoho po druhém, až byly všichni mrtví. ,,Co jsem ti říkal!“ usmál se Gorn. ,,Pěkný, ale příští obluda je moje.“ řekl jsem mu a vyrazil hlouběji do lesa. Šli jsme pár minut a pak jsme zahlédli dvě Stínové šelmy. ,,Stůj, Gorne, tydle si beru já.“ ,,Jak chceš, budu ti krýt záda.“ odpověděl Gorn a vytáhl si kuši, ale stál až o kus dál. Já jsem si vytasil zbraň a rozběhl se směrem k těm šelmám. Jedna si mě hned všimla a vyběhla proti mně, ale já už byl připraven a uskočil stranou a podsekl ji nohy. Šelma padla na zem a nemohla se hnout, ale jakmile zavyla, tak si mě všimla i druhá a rozběhla se přímo proti mně. Jak jsem couvl, tak jsem zakopl o kořen a spadl na zem. Šelma otevřela tlamu a chtěl se do mě zakousnout, ale já jsem zvedl meč a ten jí projel skrze hlavu. Šelma jenom zařičela a svalila se na zem vedle mě. Vstal jsem a zjistil, že jsem celý od krve. Gorn ke mně akorát doběhl a spustil: ,,Teda ty vypadáš!!!“ a hlasitě se zasmál. Podíval jsem se na druhou šelmu, ta jen ležela na zemi bez nohou a sípala, vzal jsem svůj meč a probodl jí s nim hlavu. ,,Fajn, to by bylo, tak jdeme zpátky.“ řekl jsem a společně s Gornem vyrazil zpět.

Po své cestě zpátky jsme ale z ničeho nic zaslechli podivné hlasy, které, jak jsme hned poznali nepatřili nikomu z našich. ,,Takže i démon selhal…“ slyšeli jsme ,,to je pozoruhodné…a kde jsou teď?“ zeptal se první hlas. ,,Nedaleko odtud mistře Xardasi, můžeme hned vyrazit a pobít je…“ ,,NE!“ přerušil ho Xardas ,,To by bylo unáhlené! Nezapomeň, že ho ještě potřebujeme!“ ,,Jistě mistře, ale ti ostatní jsou k ničemu!“ ,,Ne, bez nich se tam nedostane.“ ,,Ale…“ Teď už jsem nevydržel a vyběhl na paseku, kde byl Xardas a jeho učeň. ,,XARDASI!!!“ zařval jsem. Xardas se na mě podíval, zakroutil hlavou a řekl: ,,Ještě nenadešel tvůj čas…“ A než jsem stačil cokoliv udělat, tak se oba teleportovali pryč. ,,Do prdele!“ rozkřikl jsem se nahlas. ,,Klídek, kámo, hele nevíš co tím myslel, když říkal, že tě potřebuje?“ Neodpověděl jsem mu, i když jsem tušil, proč mě chce Xardas živého. Řekl jsem Gornovi, že nevím a šli jsme zpět...