Příchod

Mé jméno je Will, jsem synem Khorindského farmáře. Povyprávím vám můj příběh. Můj otec byl pořádný chlap, který dokázal vybudovat velkou farmu, ze které také živil celou naši rodinu. Každý den jsem mu pomáhal s pracemi na polích a po večerech jsem chodil po hospodách s přáteli nebo na procházku do lesa. Les byl nebezpečný, ale nebál jsem se. Už odmalička jsem se učil drsným zákonům přírody. Jednoho večera jsem však poblíž lesa našel mrtvolu starého muže. Vedle něj ležela dýka celá od krve, která byla ještě čerstvá. Celej zděšenej jsem dýku zvedl a to byla životní chyba. Naneštěstí šla právě kolem hlídka domobrany. Uviděli mě s krvavou dýkou v ruce a hned jim to bylo jasný. Z toho jsem se už nevykroutil. Snažil jsem se sice utéct ale dohonily mě a na rozkaz Khorindského soudce jsem byl nekompromisně vržen do trestanecké kolonie.

Tam jsem se stal kopáčem ve Svobodném dole a později jsem se vypracoval až na žoldáka strážícího nejvyšší mágy vody v Novém táboře... Po neočekávaném pádu bariéry jsem se konečně po dvaceti letech vrátil domů do Khorinisu, na farmu, za tátou..........

Venku bylo teplo a obloha byla krásně modrá. Navíc foukal i příjemný větřík takže to bylo ideální počasí pro návrat domů "dneska se nemůže nic pokazit" řekl jsem si potichu. Já v plné těžké zbroji žoldáků, s jedenapůlručním bastardem vyztuženým rudou a se střední tornou na zádech, ve které jsem uschovával trošku magických nugetů, jsem se pomalu vláčil domů k městu Khorinis. Už jsem prošel průsmykem, když najednou jsem zpozoroval asi dva tucty paladinů jak bojují alespoň s dvojnásobným počtem banditů. Jednoho z paladinů jsem poznal. Byl to Henry. Ty doby, co jsme se spolu jako malé děti hráli a chodívali na různé dobrodružné výpravy do lesa, jsou už dávno pryč. Věděl jsem že jim musím pomoct. I proto že ti zasraní bandité jsou zkaženost sama a taky proto že jsem věděl co tihle smradlaví psi dokážou s mečem. Neváhal jsem a pustil jsem se do bitvy. Uvědomil jsem si, že když jsem vešel do bitevní vřavy, paladinové si nebyli jisti, zda jsem s nimi nebo proti nim a tak jsem se zatím držel bokem a nerval se doprostřed. Ale jakmile jsem sejmul prvního špinavého banditu, hned bylo všem jasné, komu jsem přišel na pomoc.

Bandita byl ke mně zády a snažil se najít cestu k nějakému paladinovi. Zaklepal jsem mu na rameno, abych ho na sebe upozornil, protože sejmout ho zezadu je pod moji úroveň. Ale jen co se otočil a vystrašeně vytřeštil oči, plynulým obloukem jsem mu usekl hlavu. Hlava se odkutálela pod nohy ostatních banditů a šťastnou náhodou sebou jeden chudák nečekaně praštil o zem. Využil jsem toho a lehce jsem ho probodl skrz hruď. U dalšího banditu jsem už nemohl využít moment překvapení a tak byl boj s ním trochu těžší. Nastavil jsem meč směrem k jeho hrudi a držel si ho tak od těla. Za chvíli mě zavalil dobře mířenými a hlavně dost rychlými ranami, které se mi podařilo vykrýt a následně jsem mu ukázal jak útočí patnáct let vysloužilý žoldák, který každý den plnil pro mágy vody ty nejtěžší úkoly. Bohužel to dlouho nevydržel a v příštím okamžiku už ležel na zemi ve vlastní kaluži krve. V té chvíli se už boj končil. Na straně paladinů byly ztráty malé. Přišli jen o jednoho svého kamaráda ale z banditů zůstal jenom jeden. Byl to jejich vůdce, který se zbaběle před smrtí vzdal. Těžkým krokem se ke mně vydal Henry. Všiml jsem si že má poraněnou ruku. Přátelsky jsme se objali.
"Jsi to ty, Wille? To není možný!?" řekl překvapeně Henry.
"Jasně Henry, jak se máš?" povídám klidně. V tom nás přerušil hluboký hlas jednoho z paladinů.
"Na příkaz lorda Hagena mají být všichni příchozí z bývalé kolonie nebo-li ti kteří přijdou od průsmyku odvedeni do Khorinisu, kde se rozhodne o jejich dalším osudu. A ty to dobře víš Henry!" řekl ostře. "Já vím Dane, ale...ale...." pokusil se Henry.
"Žádný ale! Půjdeš dobrovolně, nebo chceš vyvolat další šarvátku?" ptal se mne.
"Ne, ne... nebudu odporovat. Doufám že se to vyřeší." řekl jsem.
"Jinak děkujeme za pomoc, bylo to od tebe odvážné." snažil se urovnat Dan.
"Takže Henry, Rente, Lane a Same vy je odvedete do Khorinisu k Andreemu do věznice a odvlečete taky mrtvého Tima ať tady chudák zbytečně neshnije. A taky vzkažte lordu Hagenovy ať přijdou vyměnit náš oddíl a že jsme ztratili jednoho muže. "Jasně pane!" odsekl jeden z paladinů.

Po pár minutách jsme už byli na cestě do města. S Henrym jsem si celou dobu kecali o tom co se tady za ty léta změnilo. Dva paladinové strážili banditu a dva vlekli svého mrtvého kámoše. Právě jsme rozebírali nějaký věci kolem skřetů, když na jednou jsem před sebou uviděl hradby Khorinisu.
" Jsou vyšší než bývaly že? Ale kvůli čemu?" zeptal jsem se.
" No o čem se tu celou dobu bavíme? No přece kvůli skřetům !!" udiveně odpověděl Henry.
" Cože? Válka se skřety ještě pořád trvá? Jsem si myslel že poslední skřeti v Khorinisu byli uvěznění s námi v trestanecké kolonii, a ty jsme tam všechny pobili..."řekl jsem udiveně.
" No jo ale zatím co vy jste makali v kolonii, k nám tady připlavala další várka skřetů!! A..." Ale víc jsem ho už neposlouchal. Před vstupem do města jsem uviděl krásnou ženskou jak na trávě před hradem sbírá bylinky. Ženskou jsem neviděl už roky a tahle byla nádherná. Spatřila můj pohled a krásně se usmála.

Prošli jsme městem a hodili mě do věznice. Henry se jim snažil vysvětlit že to není třeba, ale neposlouchali ho.

"Máme příkazy!!" řekl jeden paladin a otočil klíčkem na zámku. Henry mě ještě přes mříže ujišťoval že mě z toho dostane, že zná vlídné lidi ve městě a tak. Řekl jsem mu ještě, že v torně, kterou mi zabavili před vstupem do cely, mám pětset kousků magické rudy z kolonie.
"Kdybys mě měl odsud dostat za všechny ty peníze, co z té rudy získáš, udělej to! A pokud to nepůjde, všechno dej tátovi... a prosím tě, pozdravuj ho!!" řekl jsem mu snad vše co jsem potřeboval.

Zbytek dne jsem strávil v cele. Neměl jsem s kým kecat, protože bandita byl v cele na druhé straně věznice, a nebylo ani nic čím bych zahnal žízeň. Ti bastardi z domobrany mi nechtěli dát žádnou vodu i přes nařízení od Lorda Andreeho . Viděl jsem je. Dva domobranci seděli u stolu, popíjeli pivko, ládovali pečeného mrchožrouta a nejspíš hráli hru "Innosi nezlob se!"
"Óóóó´.. to je supr pivko!" zařval jeden.
"To si piš, takový Temný paladin, to je aspoň značka!!
"A ten mrchožrout, to je masíčko!! Zařvali společně. Mysleli si, že mě tím dostanou, ale to nevěděli, že při svých misích pro mágy vody jsem zažil stokrát horší věci, než jen hlad nebo žízeň. A to když jsem byl ještě kopáč. Každý den rýži a rýžovou pálenku. To byli ty nejlevnější a nejhnusnější sračky na jídlo v kolonii. Ačkoliv na tu pálenku jsem si brzy rychle zvykl. Každý den jsem makal v dolech až do úplného vyčerpání. Vždyť jsem při tom taky nabral svalů a nebyl jsem už ta trapná troska, jak při příchodu do kolonie. Tehdy si ze mě všichni utahovali, ale jednou jsem v dole zachránil žoldáka při boji s důlníma červama. Rozmlátil jsem je na sračky a ten žoldák mě pak doporučil mágům vody. Jmenoval se Lee. Doufám že ho ještě někdy potkám. Fakt skvělej chlap.

Snažil jsem se spát, ale nešlo to. Zbroj mi páchla krví z odpoledního boje a pořád jsem musel myslet na tátu. Nějakej čas jsem přemýšlel i nad tou kráskou, co jsem ji viděl. Nakonec jsem se pomodlil k Innosovi a přemýšlel jsem co bude dál. Co budu dělat, pokud mě odtud Henry dostane? Každý ve městě ví že jsem trestanec a jen opravdový přátelé ví, že jsem tu vraždu před léty nespáchal já....budu muset bojovat o svoji čest!!