Kapitola 4 - Útěk z pekla
Al-Gid, věž Arr-DeLeie, 5. 8. roku 850, 13:15 místního času, teplota 33 stupňů

Thar schoval mapu. Greg zabalil meč a žezlo do husté, černé kůže, kterou našel v truhle vedle trůnu a přistoupil ke Clare. Stále byla v bezvědomí. Dívka sebou lehce škubla, otevřela oči a rozhlídla se kolem sebe.
"Clare!" vykřikl radostně Greg.
"Konečně ses probrala." přistoupil s úsměvem Thar.
"Co se stalo?" zeptala se pomalu a chytila se za temeno hlavy.
Thar ji vše převyprávěl.
"Takže Kar je mrtvý a my máme zbylé dva klenoty krále ostrovů." shrnula vše jednou větou.
"Přesně tak." přitakal Thar.
"Neměl by se zde zjevit někdo z mrtvých a ty krámy převzít?" zeptal se Greg.
"Doufejme, ale tady na ně čekat nemůžeme." odvětil Thar a pomohl dívce na nohy.
"Tak padáme odsud, než po nás půjdou všechny zrůdy z tohohle proklatýho ostrova." namířil si to Greg ke dveřím a všichni tři se vydali dolů ze schodů.
Vyšli před věž, přešli přes most nad lávovým příkopem, vyšplhali se na skaliska a vydali se směrem k přístavu, kde kotvila jejich loď. Znova se museli brodit rozpáleným pískem v šíleném vedru. Prošli branou do města a zamířili si to k jejich lodi.
"Rychle! Zvedejte plachty! Muži za vesla a vyrážíme! Tady jsme skončili!" řval Greg za běhu k lodi. Na palubě se posádka dala okamžitě do pohybu. Zvedli kotvu, muži zasedli za vesla. Trpaslík, paladin a dívka naskočili na palubu a loď vyplula ze skřetího přístavu Derleego. Vypluli ze skřetí země, pryč, kamkoliv, jen co nejdál od vražedného pekla. Černé vrcholy sopek se za nimi pomalu ztrácely, až nebyly v dohledu.

"Jaký směr, pane?" zeptal se kapitán lodi, když měli skřetí zemi daleko za sebou.
"Khorinis." odpověděl stručně Greg a vešel do kajuty.
Loď se stočila na jihozápad...

"Co budeme dělat s tímdle?" ukázal Greg pohledem na klenoty uložené v brašně, která ležela na stole zalitá světlem svíčky.
"Nejprve se budeme muset dostat do Khorinisu a tam se rozhodne, jak s tím naložíme." uvelebil se Thar v proutěném křesle v rohu kajuty.
"Je divné, že se nezjevil nikdo z mrtvých, aby si ty předměty převzal." zamyslela se Clare.
"Když dokázali tak lehce vypátrat tu okřídlenou bestii, tak by si měli najít i nás." doplnil její myšlenku trpaslík.
"Třeba to není tak lehké, jak se zdá, Gregu." řekl ze tmy místnosti paladin. "Možná se mohl transportovat jen Kar, když byl nejvyšší strážce."
"To jsme teda v pěkným bordelu." praštil Greg pěstí o stůl.
"To teda jo." usmála se Clare. "Proč zrovna my." povzdechla si.
"Až na naši spoušť přijdou skřeti, tak po nás půjde celý ten jejich prašivý národ." zamumlal trpaslík, hladíc si vousy.
"Uvidíme, jak se dohodneme s radou Khorinisu." zvedl se z křesla Thar. "Pojďte spát, přátelé, budeme na to mít spoustu času doma." ukončil jejich debatu, zhasli svíčku, každý ulehl na svou postel a s nejistými myšlenkami usnuli...

Spatřili pevninu. Greg, Thar a Clare měli cestování po moři tak akorát po krk.
Blížili se ke Khorinusu. Začaly se rýsovat obrysy budov. Z města stoupaly nesčetné obláčky temného dýmu. Thar si tento úkaz nevěřícně prohlížel. Přiblížili se ještě víc k pevnině. Celé město měli jako na dlani. V přístavu kotvilo spoustu lodí, jež ale nebyly lidské.
"Skřeti!" vykřikl Thar.
"Cože?" otočil se na něho nevěřícně Greg.
Paladin ho vysadil na příď.
"Podívej se." ukázal rukou na město. "Ty lodě nejsou naše a z města stoupá dým."
"Do prdele." zaklel Greg a odplivl si do moře.
"Proč by skřeti útočili na Khorinis?" zeptala se dívka a pozorně si prohlížela město.
"Vypadá to na malý předvoj. Hlavní vlna skřetů dorazí později." zkoumal Thar lodě.
"Kapitáne!" seskočil Greg na palubu a vykřikl. "Zakotvěte loď! Dál už nemůžeme. Žoldnéři!" obrátil se na ozbrojený doprovod. "Půjdete s námi! Vylodíme se na pobřeží!"
"Ale co my? Moje posádka neumí bojovat a skřetům se neubráníme!" obořil se na něho kapitán.
"Až budeme v člunech, odplujte do Katmaii a upozorněte lid na možnou válku se skřety. Zajděte za Leem a Kailosem a řekněte jim, že vás posílám s prosbou o pomoc, ať urychleně sestaví postradatelnou armádu a vyšle ji do Khorinisu." přikázal. "Tohle jim nedaruji." řekl potichu a zaťal pěst. Přehodil si brašnu s klenoty přes rameno.
Okamžitě spustili dva záchranné čluny, rozdělili se a nasedli. Žoldnéři se ujali veslování a zamířili si to k břehu.
Dostali se za nepřátelské lodě. Clare si nachystala šíp a muži tasili zbraně. Škvírou mezi plavidly se dostali ke kamennému molu. Vyskákali na pevninu. Pohybovaly se tu malé skupinky skřetů. Na břehu se válela spousta těl rytířů, paladinů, domobrany a skřetů. Nepřátelé neušetřili ani děti, ženy a starce. Nebrali zajatce. Moře bylo zbarvené do sytě rudé krve. Několik dřevěných domků bylo v plamenech. Ze dveří jednoho hořícího obydlí vyběhl muž s hořícími šaty a ošklivě popáleným obličejem. Držel se za hlavu a strašlivě řval. Skřet si ho všiml a jeho trápení ukončil ranou do zad. Po dlážděném chodníku se rozlila krev. Nepřátelé okamžitě spatřili vetřelce a vrhli se po nich.
Clare pustila šíp z tětivy. Přímý zásah do skřetího hrdla. Žoldnéři, Greg a Thar se dali do střetu s nepřáteli. Clare se držela za nimi a neplýtvala šípy. Nepřátelé dostali jednoho z žoldnéřů. Skupinku zuřivých skřetů pobili.
"Tudy!" zařval Thar a rozběhli se po hlavní dlážděné cestě směrem k radnici do vyšší čtvrti.
Chodník byl posetý těly a potřísněný krví. Doběhli ke kovárně. Nalevo od nich byla malá městská brána, kterou se dalo dojít na tržiště, ke kasárnám a k severní bráně ústící do divočiny za hradbami města. Vedle malé brány vedly široké schody do vyšší čtvrti.
"Počkejte tady." řekl potichu Thar. "Půjdu omrknout situaci kolem radnice."
Přikrčil se a stoupl si na schody. Zvedl se a upřel zrak směrem k dvoupatrové budově s zahradou na konci ulice. Obklopovala ji světle modrá bariéra a kolem ní postávaly spousty skřetů a na něco čekali. Thar se vrátil ke své skupince.
"Do hajzlu." zaklel. "Nedostanem se tam."
"Jak to?" zeptal se trpaslík.
"Mágové vytvořili kolem radnice magickou bariéru. Celý zástup skřetů stojí před budovou. Nikdy se tam neprobijeme a i kdyby jo, tak se dovnitř stejně nedostaneme."
"Co teď?" vznesla vážnou otázku Clare. Odpověď však přišla sama.
Před jejich zraky se objevila vznášející se koule vody, roztříštila se do lidských rozměrů a před nimi se zjevil postarší muž s řídkými, šedivými vlasy, se zvrásněným čelem zahalený do honosného modrobílého roucha. Byl to mág Vody, jeden z nejvyšších členů - Vatras.
"Vatrasi!" rozzářil se Tharův obličej. "Co tu děláš?"
"Rychle, na otázky není čas." řekl mág zvučným hlasem. "Chytněte se za ruce." pobídl je.
Všichni se na něho nechápavě podívali, ale udělali to. Mág vykřikl mocné kouzlo a během nepatrné chvíle se zjevili uvnitř hlavní haly radnice.
U stolu se Lord Hagen vášnivě bavil s několika paladiny, mužem oblečeným do přepychových šatů - nejspíš starosta a se dvěma rytíři. Před dveřmi stáli čtyři mágové oblečení do červenočerných hábitů. Byli to mágové Ohně. Něco nesrozumitelného mumlali, každý držel v ruce hůl, z jejíž špiček vyšlehávaly tenké, modré plamínky, které se rozlétaly po celé místnosti a ztrácely se ve stropě a stěnách.
"Lorde Hagene." uklonil se Thar.
"Pane." pokývl trpaslík hlavou.
"Co se tu u Innose děje?" přistoupil Thar ke stolu.
"Vítejte." přivítal je Hagen. "Skřeti nám vyhlásili válku. Chtějí získat násilím nadvládu nad světem. Jejich první útok na Khorinid směřoval sem. Nebyli jsme připraveni. První skřetí předvoj totálně zničil celé město a vyvraždil všechny obyvatele. Jediní, kdo jsme přežili, jsme uvězněni zde v této budově. Mágové Ohně udržují magickou bariéru, kterou nejde projít dovnitř, ale jde jít ven. Nevím, jak dlouho ji ještě dokáží udržet, nebo za jak dlouho se ji podaří skřetím šamanům prolomit. Kolem města hlídkuje spousta nepřátel, a tedy nemáme možnost vyslat někoho pro pomoc."
"Vždyť Vatras se umí teleportovat. Proč se on nepokusil získat pomoc od okolních měst?" zeptal se Thar.
"Ano umím se teleportovat. Umím teleportovat i více osob nebo předměty." začal vysvětlovat mág. "Ale mé kouzlo je teprve na začátku, dost mne vysiluje a dokáži se přemístit jen na několik metrů. Potřeboval bych další roky práce a výzkumu, abych své kouzlo zdokonalil. Tolik času bohužel nemáme." povzdechl si.
"Taková je naše situace. Co vy?" změřil si Hagen pohledem žoldnéře.
"Něco bychom měli." přistoupil trpaslík ke stolu, položil na něho brašnu a otevřel ji. Hagen do ní s úžasem nahlédl.
"Takže je to pravda." řekl potichu.
"Ano." odvětil Thar. "Dopis vám přišel?"
"Ano." zvedl pohled na paladina. "Předpokládám, že váš plán vyšel." usmál se.
"Vyšel, ale ne tak docela. Stal se menší problém."
"Poslouchám." zamračil se Hagen s očekáváním dalších špatných zpráv.
"Dostali jsem se do šamanovy věže až do jeho místnosti. Podcenili jsme ho. Arr-DeLei měl nad námi plnou moc, nemohli jsme nic dělat. Zjevil se Kar-i-Meero - ten mrtvý, aby nám pomohl, ale šaman ho stačil mečem krále, no zabít, jestli se to tak dá říct." Thar si odkašlal. "Magie povolila a já dokázal šamana zlikvidovat. Nezjevil se ale žádný z mrtvých, který by si klenoty převzal."
"Hmm." zamyslel se Hagen. "To je průser. Skřeti jsou za dveřmi a my tu máme věci, po kterých se pasou všechny Beliarovy bestie. U Innose!"
"Co teď budeme dělat?" zeptal se Greg.
"Hlavně budeme muset získat pomoc pro Khorinis." ujasnil situaci Hagen.
"Naše loď už míří do Katmaii. Lee pošle armádu na pomoc." odvětil Greg.
"Ano, to je chvályhodné, ale bude to trvat příliš dlouho. Budeme potřebovat pomoc od okolních měst." přejel pohledem po dívce, trpaslíkovi a střetnul se s paladinovým pohledem. "Je to na vás. Hluboko v Severním lese žije jeden můj dobrý přítel. Jmenuje se Aragim. Je to druid a hraničář. Pokud by se vám ho podařilo zkontaktovat, určitě by vás dostal do Weergeradu, nejbližšího města."
"Jak se ale máme dostat z města a do lesa, když se to tu hemží skřety?"
"Jedna možnost by tu byla." vložil se do rozhovoru Vatras. "Zde." podal Tharovi malou lahvičku s zelenou tekutinou. "Můj nejnovější objev. Udělá živou bytost neviditelnou. Mám bohužel jen tuhle poslední. Použijte to v nejnutnějším případě."
"A co s klenoty." promluvila dívka.
"Tady určitě nemohou zůstat." odvětil Hagen. "Budete je muset vzít s sebou a někam daleko odsud, hodně daleko."
"Nargahas." řekl potichu Vatras.
"To po nás nemůžete chtít." bránil se Greg.
"Jestli je legenda pravdivá, tak se klenoty musí dostat do rukou těch, kteří je mají chránit."
"Pokud se vám podaří spojit se s Aragimem, určitě vás zavede do Weergeradu, odkud budete mít snadnou cestu do některého z přístavu." poznamenal Hagen.
"Ale co když nás chytí?" namítl trpaslík.
"To se nesmí stát. Pokud půjde do nejhoršího, použijte lektvar neviditelnosti." odvětil Vatras.
"Pojďte, nesmíme ztrácet čas." vyzval je mág. Greg sebral brašnu ze stolu a spolu s Tharem a Clare přistoupili k Vatrasovi, jenž stál u stěny. Něco zamumlal, z prstů mu vyletěly modré světýlka, které narazily do chladné stěny. Kameny se začaly vlnit.
"Rychle." pobídl je mág a vkročil do stěny, jako by to byl jen vzduch. Všichni tři se za ním vydali. Ocitli se za domem na zahradě, těsně před modrou bariérou. Mág vytvořil stejné kouzlo a kus hradby před nimi se dal do lehkého pohybu.
"Sbohem a hodně štěstí." rozloučil se mág. Paladin, dívka a trpaslík prošli bariérou a poté i kamennou zdí. Za hradbami sklouzli do příkopu. Když se otočili, stěna byla zase v původním stavu...