Válka - 1.série

Přehled povídky

Autor

Stranger

Diskuse

zde

Hodnocení

1,37 | 67x | Vaše: -
Hodnocení uloženo.
Chyba při ukládání.

Vybrat sérii

Seznam dílů 1.série

9.díl

17. Říjen Innosova roku 1025

Včerejší den byl opět ve znamení úklidu po bitvě. Nikdy by mě nenapadlo, že je tolik věcí potřeba udělat, když bitva skončí. Nejenom že jsme museli pohřbít naše přátelé, kteří v boji padli, ale museli jsme rovněž dostat mrtvé skřety na několik hromad a jejich ostatky spálit, aby tu neshnily. Nic pěkného ani příjemného.
Dnes po poledni se Carlos konečně probral. Freg, který byl u něj, pro nás doběhl k obědu a všichni jsme ho vyrazili navštívit. Mih už se vrátil mezi bojeschopné včera.
Pohled na toho snědého, pořádně urostlého válečníka, jak koulí očima, aby si mohl pořádně prohlédnout obvazy na hrudníku, byl vcelku vtipný. Hned ale zas padl únavou.
„Doufám, že jste poslali pro maminku, aby mi to přijela pofoukat,” zašklebil se a při prvním náznaku smíchu se mu tvář zkřivila bolestí.
„Tak mluvte, jak to dopadlo... já si pamatuju sotva začátek, pak se ke mně dostal jeden chlupáč a už jen vím, že jsem spadl z hradby a tma...”
Vypověděli jsme mu o všem, každý svou část příběhu. Carlos poslouchal, občas zavřel oči a zdálo se, že spí, ale zas je otevřel, když jsme zmlkli a napomenul nás, že jen odpočívá. Hodně ho zaujalo vyprávění Dreka, který svým obouručákem skolil devět nepřátel. Nevím, jak to ještě stíhal počítat v tu chvíli. A pak pozorně poslouchal i mě, když jsem vyprávěl o Leem.
„Copak Lee, od něj se to dá čekat, ale kdybys viděl Gera...” skočil mi Hrek do řeči. „Byl jak posedlej. Pomohl mně, otočil se a upaloval za Leem. Cestou sejmul dalších pár skřetů, zvednul generála a seskočili spolu z hradeb dolů a běželi proti přesile...”
„Jo, to byl dost blbej nápad, když nad tím teď tak uvažuju,” zašklebil jsem se pobaveně.
„Bylo to neuvěřitelný, ty magore!” Přidal se Drek. „Lee je tam kosil a Ger za ním dorážel ty, co přežili. Vypadalo to, jak kdyby to dělali léta, ta sehranost, fakt skvělý!”
Musím říct, že mě to potěšilo, ale zároveň jsem se skoro až červenal, jak mě tam chválili. Ale pochvaly jsem si vyslechl i od generála. Všechny nás pochválil a pomodlil se před celou jednotkou za mrtvé spolubojovníky. Mě pak jmenoval ještě zvlášť a řekl, že je rád, že se při výběru prvního důstojníka tak dobře trefil. Odpovědí mu byl nadšený povyk celé armády. Tedy, skoro celé samozřejmě. I tak to bylo ale víc, než bych si kdy přál.
S Golemem jsme se pak vydali ještě na poradu s generály.
„Hele, vidíš to?” Ukazoval mi nadšeně svoje čelo. Měl tam oděrku, poměrně malou, ale hlubokou a ještě krvavou.
„Jo, co je to?”
„Vzal jsem jednoho toho skřeta...” naznačil rukama, jak ho chytil za hlavu. „A dal jsem mu pořádný čelo!” Rozchechtal se. „Řek bych, že sem ho tím zabil, ale nevím jistě... žuchnul zpátky pod hradbu a mně zůstal v čele zaseklej jeho zub,” smál se dál. Zakroutil jsem hlavou a taky se pobaveně zasmál. Ten chlap je fakt magor.
„Místní se vrátí už zítra. Schovali se v horách a už jsme se k nim konečně dostali, abychom je informovali o vítězství. Chvilku to trvalo, než se sbalili... a taky jsem je sem nechtěl hnát, dokud tu nebude uklizeno. Tebe jsem se chtěl zeptat, Gere, jak jsi byl spokojený s muži, které jsem poslal s tebou v předvoji,” vysvětlil mi Lee důvod, proč si mě předvolal.
„Nanejvýš spokojený, pane. Všichni makali, co to šlo, poslouchali a dávali dobré nápady. Nikdo se neflákal, a když jsem po nich něco chtěl, okamžitě se sami nabízeli,” odpověděl jsem naprosto popravdě.
„Skvělé. Takže z téhle padesátky tu nikdo nezůstane, kromě Carlose, než se vzpamatuje ze zranění... ze zbytku vybereme třicet mužů, co tu prozatím zůstanou. Andersova nástupce už jsem jmenoval, takže budou pod jeho velením, než se město trochu vzpamatuje, pak pro ně pošlu. Díky, Gere, tady je plán, co dál,” řekl mi pak ještě Lee.
Dal mi pergamen s dopisem od královské rady. Leemu prý dorazil už před odchodem do Berongundu. Po vítězství tady, o kterém údajně nikdo nepochyboval, jsme dostali rozkaz přesunout se zas o kus dál. Tentokrát přímo k linii. Tam se spojíme s divizní armádou, která se rozdělí pod velení našich dvou generálů. Několik stovek mužů!
„Tolik k dalšímu postupu. Strávíme nějaký čas na severní frontě a pak uvidíme, jestli se někam přesuneme. Záleží na rozkazech. V každém případě tolik vojáků už pak jen dva těžko zvládneme, proto budu potřebovat druhýho důstojníka. Určitou představu už mám, ale zajímal by mě tvůj názor. Kdo by se na to místo hodil?” Zeptal se mě Lee.
Chvíli jsem přemýšlel, ale nakonec jsem požádal, jestli bych si to mohl pořádně promyslet a říct mu až ráno. Neměl s tím problém.
To já mám. Nemůžu říct, že bych neměl taky nějakou představu. Ale jsou tu dva hodně schopní, kteří by se na to místo hodili. Krom jiných tedy. Je tu Drek, který má dobré nápady a je skvělý v boji, ale pak je tu Freg, kterému to neuvěřitelně pálí a v boji se taky neztratí. Je to těžká volba, oba se na to místo hodí, ale když zvolím jednoho nebo druhého, tak bych si proti sobě mohl poštvat svého kamaráda. Přemýšlím, že nejlepší bude mu říct oba, ať už se Lee rozhodne sám.

18. Říjen Innosova roku 1025

„Tak co, máš teda nějaký návrh?” Zeptal se mě Lee hned ráno, když mě potkal.
„Frega,” vypálil jsem bezmyšlenkovitě. To mi to teda vyšlo! Říct mu oba! Ať si sám řekne! Nadával jsem si v duchu.
„Hmm, tak na tom se shodneme,” usmál se na mě Lee. „Pověz, proč jsi nedoporučil Dreka? Je mi jasný, že i nad ním jsi uvažoval, jste přátelé a taky by se na to místo hodil. O tom jsi taky určitě přemýšlel, ne?” Ušklíbl se. Tohle nesnáším! Jako by mi viděl až do žaludku.
„No, ano... Drek bude jednou určitě skvělý vůdce, důstojník, možná i generál jednou. V boji se umí pohybovat jako málokdo, ale myslím, že zatím na velení nemá. Stouplo by mu to do hlavy jako poprvé. Potřebuje se podle mého trochu vybít a uklidnit tu chuť po boji, pak to bude dobrý kandidát,” odpověděl jsem až překvapivě tiše. Skoro až stydlivě, když nad tím zpětně přemýšlím.
„Skvěle! Takže opravdu myslíme stejně,” rozesmál se Lee. „Sdílím tvůj názor. Drek je skvělý bojovník, ale to je zatím vše, není to vůdce. Freg se snad osvědčí líp. Díky za diskuzi, postarej se o rozdělení stráží na hradby a k bráně, já to jdu probrat s Fregem.”
Jak mi Lee zadal úkol, tak jsem ho i splnil. Přerozdělil jsem okamžitě stráže, aby šli hlídat ti nejzdravější. To bylo poměrně snadné. Bylo hodně mužů ještě, co měli čas se dát pořádně do pořádku. Rozhodl jsem se pak vydat na návštěvu za Carlosem. Tam byl zrovna Drek.
„Jdeš po mně přebrat hlídku?” Usmál se na mě.
„No, přišel jsem pozdravit Carlose původně, ale s tebou potřebuju taky mluvit... tak jestli máš chvilku,” vyzval jsem ho přátelsky. Přikývl a šli jsme ven z budovy.
„Takže?” Zeptal se mě s vážným výrazem. „Něco se stalo?”
„No... asi bude nejjednodušší ti to říct narovinu. Lee se mě ptal, kdo by měl být druhý důstojník a já mu doporučil Frega namísto tebe. Vím, že se na to taky hodíš, jednou určitě důstojník budeš, víš, ale prostě jsem si myslel,” chrlil jsem ze sebe rychle a na jeden dech, než mě Drek zastavil.
„V klidu. Zvolil jsi správně, neosvědčil jsem se a Freg bude určitě dobrej důstojník. Až naberu víc zkušeností a opravím si u Leeho reputaci, tak vás v klidu nahradím,” usmál se na mě. Trochu zmateně jsem zamrkal.
„Jak to myslíš, nahradíš?” Zeptal jsem se.
„Ne, vole... ne jako, že vás nahradím, až vás zabijou skřeti nebo vás Lee degraduje,” rozesmál se Drek. „Tak jsem to nemyslel, ale přemýšlej... Freg je hodně chytrej, navíc má sklony k magii, je otázka času, než si ho odvedou mágové, jen co si všimnou jeho schopností. S tím Lee nic neudělá a mág nemůže bejt důstojník. No a ty? Ty nebudeš důstojník navěky. Buď půjdeš ve stopách Leeho a nebo Pyrtha. V tý bitvě jsi mě přesvědčil, že určitě jednou budeš generál. Dost možná dřív než kdokoliv jinej... A jestli ne, tak z tebe bude rytíř a paladin, když se pro to rozhodneš. Pokud teda budeš následovat Pyrtha. Nemůžeš být obojí... nemůžeš být paladin a důstojník nebo generál. Budeš si muset vybrat. Dřív nebo později. A pak už třeba budu připraven jednoho z vás plnohodnotně zastoupit a dělat to stejně dobře jako vy,” usmál se na mě. Zůstal jsem naprosto oněměn. Poplácal mě po rameni a vrátil se za Carlosem.
Já pak bloudil po městě. Měl pravdu, ale já nad tím doposud vůbec nepřemýšlel. Paladinové mají vlastní mise a úkoly, nevedou armády do boje, nejsou to generálové. Ve jménu Innose bojují pod vedením mágů. Jsou jich hrstky, když někam vyrážejí a ne stovky. A tam vyráží i Pyrth.
Generálové oproti tomu bojují tam, kde je nejvíc skřetů s jejich armádami. Vedou tyhle lidi. Cvičí je a podřizují se králi a královské radě. Touhle cestou se vydal Lee.
Kterou cestou se ale vydám já?
Před obědem nás nechal Lee zase nastoupit, jako když nám gratuloval k dobré práci, a řekl nám o Fregově povýšení. Zatím si bude muset ponechat svou zbroj, ale pak dostane stejnou, jakou mám já.
„Můžu si ji vyzkoušet? Aby mi slušela,” usmál se na mě při obědě.
„Seš si tím jistej? Když jsem tě viděl celýho nesmělýho před nastoupenou jednotkou, tak jsem se do ní trochu posral,” rozesmál jsem se a ostatní se mnou.
„Dobře, tak radši ne,” dodal Freg ještě se smíchem.
„Gratuluju!” Ozvalo se pak Fregovi za zády Golemův hlas a následovalo poplácání po rameni. Přísahal bych, že pod Fregem lavice mírně napraskla. Nový důstojník mu jen poděkoval, a když se Golem vzdálil, promnul si rameno.
„No au... Jak může mít někdo takovou sílu! A to mi ani nechtěl ublížit!” Smál se na mě. I já se zasmál a následovala historka o Golemovi a skřetím zubu, kterou všichni ocenili bujarým smíchem.

19. Říjen Innosova roku 1025

Další den a znovu nastoupená jednotka. Tentokrát kvůli tomu, že Monter si jmenoval druhýho důstojníka. Argona. Čichám čichám zlato do generálovy pokladnice. Jak se tleskalo mně i Fregovi, tak Argona ocenila jen hrstka jeho stoupenců, zbytek jen mlčel. S tímhle debilem bude určitě radost pracovat, Golemovi to nezávidím. Ale zas na druhou stranu myslím, že pokud ho párkrát poplácá po zádech, tak by mohl toho sráče zlomit vejpůl.
Je to mimochodem celkově dost zajímavý. Argon začínal v Leeově skupině, ale Monter si ho prý po bitvě vyžádal k sobě. Lee souhlasil – neměl důvod, proč by ne. Šlo o to, že přemýšlel, že Argona nechá ve městě, tady, v Burgenu. Ale to se Argonovi z nějakého důvodu nelíbilo. Podle všeho teda uplatil Montera, aby ho přetáhl k sobě a udělal z něj důstojníka. Zlato skutečně hýbe celým světem.
Včera jsme s klukama byli za Carlosem a trochu popili, proto už jsem se večer nestihl ani rozloučit. A obyvatelé Berongundu už jsou zase doma. Všichni nám děkovali a stále děkují, když nás míjejí, že jsme zachránili jejich město. Je to od nich milý, ale řekl bych, že to je prostě naše práce.
Pomalu už se tu balíme, Lee vybral chlapy, kteří tu zůstanou a pomůžou s obnovou města, pak se uvidí, jestli za námi dojdou nebo zůstanou. My se pomalu chystáme dál na sever. Týdenní pochod. Dostali jsme ale od místních nějaké povozy, takže aspoň nemusíme tahat všechno jídlo na zádech. Zásob bychom měli mít dost a zítra ráno vyrážíme. Jdu se na to pořádně vyspat, takže dobrou noc, deníčku.

20. Říjen Innosova roku 1025

Řekl bych, že dnes budu mít dost práce a únava bude večer příliš silná, než abych dělal zápis, takže se s tebou loučím už teď, ráno, než vyrazíme. Zítra ti povím, jaká byla cesta. Drž nám palce, ať je to v klidu.
Innos ať nás cestou ochraňuje.
Načítám data ...
Nahoru