Ze života banditů

Přehled povídky

Autor

mozkomorrr

Diskuse

zde

Hodnocení

2 | 6x | Vaše: -
Hodnocení uloženo.
Chyba při ukládání.

Seznam dílů

1.díl

V malém táboře uprostřed lesa bylo nezvykle rušno. Muž v kožené výstroji s velkým límcem procházel mezi stany. Měl naspěch. Zakopl o napnuté lano a zaklel. Došel až k velkému stanu uprostřed mýtiny, koukl na oblohu přes závoj kouře z ohňů, co hořely v táboře, a vešel dovnitř.
Ve stanu hořel kahan, který vrhal na ponurý vnitřek mdlé světlo. Jemný a omamný kouř z dýmky se rozprostíral po stanu, kde uprostřed kůží a hader seděl nějaký muž. Jeho vzhled připomínal starého zanedbaného medvěda. Plnovous mu sahal do půlky těla a docela splýval s dlouhými vlasy staženými do copu. Pohled jeho modrých hlubokých očí doslova hypnotizoval. Šel z něho strach už na první pohled. Oblečen byl podobně jako muž, co za ním přišel.

"Vítej, Fernando." pozdravil ho jeho návštěvník.
"Nápodobně, Bolde. Posaď se." pokynul hlavou na kůže na zemi. Bold se usadil naproti Fernandovi.
"Vidím, že si žiješ." řekl při pohledu na vybavení stanu.
"Jako vždycky!" poznamenal uštěpačně Fernando a oba dva se rozesmáli zvučným smíchem.
"Jsem rád, že jsi se zastavil, zítra máme velkou zakázku." pronesl Fernando a nasál tabák ze své dýmky, následně ho začal vypouštět v malých úhledných kroužcích.
"Vlastně jsem neměl jinou možnost. Doufám, že ti nebude vadit, když s vámi načas zůstanu?" řekl Bold a zasněně pozoroval kouřové kroužky.
"He he." pousmál se Fernando "Ale vůbec ne! Ba naopak, už to není to, co to bývalo. Tolik to nenese. Lidi si platěj drahou ochranku a nenosí už s sebou tolik cenností. Budeš pro nás vítaná posila, zvlášť když ten parchant Mordrag před týdnem utekl."
Bold si to vyslechl a zahleděl se do plamene kahanu.
"Hmm, co jsi to říkal o té zítřejší zakázce?"
"Jo tohle, člověče naprostá bomba, půjde o kupeckou karavanu. Sice hlídaná, počítám tak 10 paladinů, ale máme dobrej plán. Přepadnem je v severní roklině, je to na zakázku, polovina zisku jde nám a polovina nějakýmu Scarfovi,vobjednal si nás." řekl Fernando se skoro dětskou radostí a šlukl si z dýmky. Bold chvíli přemýšlel a pak se ozval
"Scarf? Není ten vod královskejch?! To jméno mi zní povědomě." řekl s obavami
"Bez vobav, ten je čistej, to bych poznal, ten vod stráží nebude." uklidnil ho Fernando a pak vstal
"Pojď ukážu ti tvůj stan." s těmito slovy odešel ze stanu následován Boldem.

Bold se probudil velmi brzy ráno. Tedy spíš ho něco probudilo, byl to hluk venku. Vstal z pohodlných kůží, nasoukal na sebe oblečení, vzal si svojí dýku a vyšel ze stanu. Než se stačil rozkoukat, co se to děje, skočil na něj velký šedý vlk. Bold byl ale mrštný a zkušený bojovník. Vyhnul se té krvelačné bestii a ve skoku jí dýkou rozpáral břicho. Rozhlédl se kolem sebe. V celém táboře panoval rozruch, zřejmě kvůli těm šelmám. Jeden stan byl rozpáraný, několik mrtvol vlků se válelo na louce. Bold se rozběhl k Fernandovu stanu, po cestě si dával pozor, aby ho nenapadl další vlk. Než tam doběhl, panoval už v táboře víceméně klid. Zdálo se, že banditi zabili ty bestie všechny, nebo je alespoň zahnali. U stanu stál Fernando s dvěma bandity a o něčem se radili. Fernando spatřil Bolda s dýkou.

"Naši muži už všechny vlky zvládli." řekl mu, jako by mu četl myšlenky
Bold znepokojivě schoval dýku a beze slov si stoupl k Fernandovi. Ten zrovna domluvil s bandity a ti odešli.
"To byla podpásovka, tenhle útok. Takhle po ránu." řekl Bold a vytáhl si stéblo trávy.
Fernando si vytáhl stéblo taky a zapálil si ho o pochodeň.
"No, vlastně se nám to docela hodí. Aspoň bude dost masa do zásoby." zavtipkoval Fernando a pořádně si potáhl trávy. Bold si potáhl taky, pak se na sebe s Fernandem podívali a rozesmáli se.
"Sakra Fernando ty ses vůbec nezměnil!"pronesl Bold a zahleděl se do hvězd. "No jo, už je to sakra dlouho, co jsme loupili spolu."
"No jo, pokud si dobře pamatuju, tak je to deset let. Páni deset let. Ale stejně, že to byly časy."
oba banditi se zase rozesmáli a potáhli si trávy.
"Avšak jedna věc mě trápí!" řekl teď Bold najednou vážně.
"Povídej" Fernando zahodil stéblo na zem a zakašlal.
"Máš tady dvacet mužu v lehké zbroji a s tím chceš porazit deset královských paladinů?! Řekněme si na rovinu, není to šílenství?!"
Fernando zvážněl, jeho tvář se stáhla do křečovitého výrazu.
"Bolde, za těch deset let se toho hodně změnilo. Mám tady cvičené muže. Jsou sakra dobří v tomhle terénu, nějakej paladin pro ně nebude problém. Tohle je moje akce! Né aby ses pokoušel vo nějakou sólo akci, na to tě znám až moc dobře!" Fernando zvyšoval hlas, až skoro křičel. Bold chvíli přemýšlel a zvažoval, pak promluvil.
"Tak jo, budu se řídit tvým plánem, ale varuji tě. Jestli se mi tam bude někdo z těch tvých cvičených mužů plést pod nohy, tak mu podříznu krk, jasný?!"
"Neboj, to se nestane. Neměj obavy, dělal jsem horší akce, určitě to klapne. A teď se běž ještě vyspat, vyrážíme s východem slunce." Fernando to dořekl a zmizel ve svém stanu. Bold odešel také.

Už se rozednívalo a slunce pustilo své paprsky skrz plachtu stanu. Všechno ve stanu bylo obarveno oranžovým světlem. Bold celý rozlámaný vstal, protože mu slunce svítilo do očí
"Sakra, to už je ráno?!" zaklel a promnul si oči. Nebezpečně blízko svého stanu uslyšel dusot kopyt koně. Zjistil, že usnul v oblečení, a tak si jen vzal svoje věci a vyšel ven.
Celý tábor byl na nohách, tedy lépe řečeno na koních. Bold šel k místu, kde měl uvázaného svého koně. Jeho šedý plnokrevník tu stál a vděčně na něho hleděl.
"Tak pojď, šediváku, práce čeká." s těmito slovy ho odvázal a chtěl se vyhoupnout do sedla, když mu někdo poklepal na rameno. Bold se otočil s dýkou v ruce a bleskově přiložil neznámému ostří na krk. Byl to Fernando.
"Teda musím uznat, že postřeh máš stále dobrej, ale usoudil jsem, že by se ti hodila taky zbraň."
"Promiň, nevěděl jsem, že jsi to ty. Zbraň, no ano takovej jednoručák by se v boji hodil. S mojí kudlou toho zmůžu málo."
Fernando se ješitně usmál a pokynul Boldovi, ať jde s ním. Šli přes tábor, ve kterém panovala vzrušená nálada. Všichni si sedlali koně, balili věci, trénovali boj. Došli až ke stanu, u kterého bylo plno terčů a hadrových panáků. Několik banditů tu zrovna trénovalo lukostřelbu. Když Bold viděl, jak jeden z nic právě trefil prostředek terče s dokonalou přesností, sám pro sebe si zapískl. Fernando zřejmě viděl známky údivu v jeho tváři.
"To je můj nejlepší střelec, Argo." řekl. Argo se lehce uklonil a elegantně mávl svým lukem. Bold to pozoroval odměřeně.
"Nejlepší říkáš? Tak sleduj!" vzal luk, co ležel poblíž, nasadil šíp a natáhl. Chvíli mířil a pak bravůrně vystřelil. Jeho šíp prosvištěl loukou a rozštípl Argův šíp vejpůl. Bold položil zpátky luk, jako by nic a vrátil se zpět k Fernandovi.
"Tak co bude s tím jednoručákem?" řekl nervózně
"Nemusel ses předvádět!" sykl Fernando a ukázal mu na meče, které byly vyrovnané na kůžích před stanem.
"Naše skromná zbrojnice" zakřenil se "Tak si vyber."
Bold si prohlížel meče jeden po druhém. Bral je do ruk a zkoušel s nimi chvaty. Pak si vzal jeden obzvláště krásný jednoruční meč a zasunul ho do pochvy.
"Ten se mi líbí!"
"Jak je libo. Myslím, že už bude čas vyrazit! Svolám muže" Fernando nasedl na svého koně a odjel doprostřed tábora. Bold nasedl na šediváka a následoval Fernanda.

Fernando vzal lovecký roh a mocně zatroubil. Bandité rázem přestali pracovat a připraveni se začali sbíhat k němu. Když tam už byli všichni, Fernando začal mluvit.
"Takže bando, vidím, že jste připraveni. Dneska nás čeká deset paladinů, tak ať je zvládnem."

Načítám data ...
Nahoru