Od posledního záblesku to s námi šlo z kopce, dva z nás dokonce zmizeli Innosvíkam. Jídlo docházelo a v okolí tábora bylo čím dál tím míň zvířat, takže jsme se museli vydávat i do míst kde žili skřeti a to bylo pro některé z nás velmi nebezpečné. Druhý tábor, který byl na druhé straně řeky, byl asi před třemi dny napaden vlky. Teď nás bylo v táboře o sedm lidí navíc. Proto se Quentin rozhodl že přepadneme zítřejší konvoj do Starého dolu. Řekl jsem, že to není moc dobrý nápad, protože minulý konvoj byl dosti silně střežen a nic nesvědčí o tom, že tento konvoj nebude o nic méně. Ale on mě neposlouchal a dělal všechno podle svého úsudku a proto dopadlo to přepadaní podle toho.

Ráno, ještě před svítáním jsme vstali a sotva co jsme byli připraveni začalo pršet, ale i v tak nepříznivém počasí jsme se dostali až do lesa pod Trolím kaňonem. Aspoň že na nás pod těmi stromy nepršelo a nefoukal tak silně vítr.Všichni se postavili na svá místa a já s Gredem jsme zůstali u nejbližšího stromu co byl hned u stezky vedoucí do Trolího kaňonu. Karavana ze Starého tábora se blížila a všichni netrpělivě čekali až vydá Quentin povel k útoku. Vše se seběhlo tak rychle, že si ani moc nepamatuju všechny vteřiny téhle události, ale jedno vím jistě a to je, že u karavany bylo dvakrát tolik stráží než minule a to na nás zaútočila ještě skupina vojáků ze zálohy. Vojáci vyběhli z lesa a obklíčili několik lidí od nás, Já a Gred jsme k nim přiběhli a pustili jsme se s rudobarony do boje. Byli nejméně dva na každého, ale nějak se nám podařilo osvobodit naše z obklíčení a seskupili jsme se u Vykousnuté skály. Z šesti mužů, kteří byli s Quentinem zůstali jen tři a to včetně něho. Nás bylo jen pět. Jen tak jsem zabrousil po naší skupině a v duchu jsem si vybavil jména a obličeje našich přátel, kteří zde nebyli. Byli to dobří muži a strávil jsem s nimi hodně času. Nejspíš mi budou chybět, ale teď bylo důležité dostat se z téhle patové situace. V lesích byli rudobaroni kteří nás drželi v šachu, nemohli jsme se vrátit, nebo pokračovat dále a obejít to z jiné strany. Jednoduše řečeno byli jsme pěkně v prdeli.

Quentin vymýšlel nový plán a já se mu snažil co nejvíce pomoct abychom z toho byli co nejdříve venku. Ostatní postávali kolem a pozorovali situaci v lese. Gred najednou spatřil skupinku vojáků v žoldácké zbroji. Hned nám to přiběhl sdělit a dohromady jsme usoudili, že lidé z ostatních táborů kterým velel Quentin, Balgos a Dunis to nemůžou být, protože jejich tábory jsou až na druhé straně kolonie, takže jediná varianta která zbývala je, že je to oddíl z Nového tábora který se pravděpodobně připravoval zaútočit na karavanu. Nebylo jich moc, takže by proti vojákům ze Starého tábora neměli šanci, stejně jako my, ale kdybychom zaútočili společně mohli bysme zvítězit a potom se rozdělit o kořist. Proto jsme vyslali jednoho z nás, což byl Shade, takový přerostlý hovado co mělo akorát svaly, ale byla s ním celkem sranda. Shade vyrazil ke skupince žoldáků a my jsme netrpělivě čekali až přiběhne s odpovědí. Asi po deseti minutách přiběhl s odpovědí. Říkali že oni zaútočí první a my že je napadneme ze zálohy, jako to udělali oni nám. Signál k našemu útoku bude zatroubení na roh.

Všichni se připravili a když zatroubil roh, vyrazili jsme. Nedaleko od nás začala bitka, přiběhli jsme k nim a přidali se do vřavy. Chtěl jsem zrovna pomoct Gredovy, kterej měl se svým protivníkem značné potíže , když tu na mě naběhl jeden voják ve zbroji rudobaronů a začal máchat svým mečem před mojí hlavou. To mě pěkně vytočilo, tak jsem mu uštědřil jednu pěknou ránu do levého boku a dvě do pravého ramene. Když se válel na zemi skočil ke mně další voják. Ale když jsem se chtěl rozmáchnout abych ho skolil, začali všichni rudobaroni utíkat směrem ke Starému táboru. Oddechl jsem si. Ale když jsem se otočil naskytl se mi děsný pohled. Na zemi se svíjel Gred ve smrtelných křečích a země se začala barvit do ruda z vytékající krve. Skočil jsem k němu a snažil se mu poskytnout pomoc aby přežil, bohužel mi jen řekl ať všechny jeho věci schovám do jeskyně pod vodopádem a jestli bariéra padne ať předám zprávu jeho otci a postarám se o jeho farmu. S těmi slovy na rtech zemřel a já jsem slíbil, že splním jeho přání.