„KRUSHAK!!!”
Nad námi stál skřet se zbraní v ruce a bezhlavě se vrhnul do propasti za námi, tak tak ještě přežil, ale Lester zachoval duchapřítomnost a skřeta rychle sejmul palcátem.
„Rychle, zdrháme!” zakřičel.
„To mi nemusíš říkat dvakrát,” křikl jsem v odpověď.
Naběhli jsme do chodby a zajistili se v případě přepadu.
”Co to na nás řval?„ otázal se Milten.
„Krushak,” odtušil jsem tiše.
„A nenazývali tak spáče?” zeptal se Lester.
„Si uhod, jasně že jo,” podotkl jsem.
„Počkej, ty myslíš, že je spáč zase zpět?” zeptal se znova Milten.
„Volovina to už bysme tu leželi na hromadě,” pronesl Gorn.
„Gorn má pravdu třeba sou to jen přívrženci, ti skřeti co přežili, když byl spáč poražen, co si myslíš Diego,” nadhodil jsem.
„Já bych šel dál.”
„Diego má pravdu jdeme dál, zpátky stejně nemůžeme,” uzavřel jsem diskuzi.
Vydali jsme se chodbou nahoru, když jsme vyšli nahoru, ocitli jsme se u ohniskové roviny a ohnisko nikde. Bylo nám jasné, že ho mají skřeti a všichni jsme se otočili. To co jsem uviděl, ten pohled už v mé mysli navždy zůstane.
Pod námi byla díra, na jejímž dně jsme byli před chvílí. Uprostřed byl sloupek s ohniskovým kamenem a kolem něj čtyři další sloupy. Ale ty sloupy byly obvázány pevnými lany a ke každému z nich byla přivázaná stínová bestie a každá táhla provaz jiným směrem, což mělo za příčinu, že se celý sloup otáčel a lano odvíjelo. Nad každou stínovou bestií stál skřet s bičem a povzbuzoval zvíře k tahu. U ohniskového kamene stála elitní stráž s jedním šamanem, který měl celou pláň nepochybně na starost.
„A sakra,” zvolal jsem.
&dbquoCo se děje?” zaznělo sborem.
„Už mi došlo, co dělají. Dolují rudu. Ty sloupy jsou vrtáky a s pomocí ohniska chtějí využít sílu rudy a použít k zničení Khorinisu.”
„Je to logické, ale Saturas potřeboval všech pět ohniskových kamenů a říkal, že to nikomu nemůže ublížit,” podotkl Milten.
„Ten chtěl odpálit bariéru a potřeboval vše, co ji stvořilo, a byl to mág vody. Město Khorinis je mnohem menší a proto skřeti nepotřebují tolik energie a ve spojení s jejich černou magií to zabije všechny obyvatele města,” pronesl jsem sklesle.
„To je fakt, máš pravdu, pamatuješ na ten výbuch při vzývání spáče, a to bylo přítomno jen pár kousků rudy, které se použily v lampách,” navázal Lester.
„To máš pravdu, Lestere, tohle by se mělo zastavit,” řekl Diego.
„Jediné, co mě napadá, že by Milten použil telekinezi, my útočili na skřety a pak zdrhli. Skřeti nemají žádné palné zbraně a to je jejich nevýhoda,” navrhl jsem.
„Miltene, začni až killneme šamana, Lestere, chop se svitků a jedem.”
Zaujali jsme pozice a začali pálit, první to schytal šaman a dva elitní bojovníci, byli jsme na vyvýšeném místě a pod námi byla propast, což nás stavělo do taktické výhody. Skřeti byli chytří a poschovávali se. Nějákého jsme sice občas trefili, když měnil pozici, ale většina se někam zašila. To už měl Milten ohnisko v ruce a my chtěli zdrhnout, ale u vchhodu stál šaman s elitními skřety a my pochopili, kam se všichni schovali.
„Ty žoldák, ty přemoct Krushak, my tě zabít, ty zabít náš pán,” přelouskal obtížně šaman a vrhl se na mne.
Já se sklonil a za mnou už stál čekající Lester, s rozpaženou paží a svým palcátem v ruce, a šamana poslal jedním úderem do říše Beliara. Zbytek byl o něco tužší.
Diego se na mne otočil s proseknutou zbrojí a zkrvaveným hrudníkem a zařval: „ÚSTUP!!!! SKOČTE ZE SKÁLY!!!!!”.
Všichni jsme se s výkřikem rozeběhli, skočili a spadli do vody, kousek od pobřeží, a plavali pryč. Po jedné skalní stěně jsme se vyšplhali na útes.
Lester se jednou nadechl a řekl: „víte vůbec, kde jsme?”.
„V prd…” ozval se Gorn a chytl se za krvácející rameno.
Milten, který byl taky hodně zřízený, lil do Diega, který to z nás odnesl nejvíc, hojivé lektvary, se zeptal Lestera kde to tedy jsme.
Lester odpověděl: „nad chrámem Y'Beriora.”.
A tu mi svitlo otočil jsem se a nevěřil vlastním očím, kousek od nás byla ohnisková rovina s ohniskem na podstavci. Milten se otočil hned po mně a také nemohl uvěřit vlastním očím.
Vydal jsem se pro zářící kámen a přinesl ho ukázat přátelům.
„Tak, teď už nám chybí jen dvě ohniska a vrátíme se domů.” pronesl jsem slavnostně. „Naše další zastávka je horská pevnost, ale dnešek musíme zapít a taky si pořádně odpočinout.”
„Máš recht,” přidal se Gorn a otevřel flašku ginu.
Pili jsme až do půlnoci, zítra odpoledne se vydáme dál.

Den devátý: Pedrokhan

Všechny nás probudil Lesterův výkřik. Byl celý zpocený a třásl se.
„Co se děje?” vykřikl Gorn se sekyrou v ruce, když se probudil. „Lestere, co se stalo?”
„Měl sem sen, spíš vidinu, na vrcholku věže se usídlil drak, nějáký Pedrokhan, stáli jsme tam my všichni a nakonec sme ho porazili, ale když jsme se vraceli, dole už čekali skřeti z kláštera a my naběhli do pevnosti a opevnili se, ale bylo jich moc, všechny nás pobili,” vypověděl Lester svou vidinu.
„To byl jen sen,” uklidňoval jsem ho.
„Já nevím, není vám divné, že ten sen přišel zrovna, když jsme zase na půdě bratrstva. Spáč přece promlouval k sektářům ve snách,” zeptal se Milten.
„To je sice možný, ale co když tam skřeti něco schovali a tu vizi poslali oni, abychom tam nechodili, sou to přece spáčovi přisluhovači, určitě něco takového umí,” nadhodil jsem svou myšlenku.
„No to je možná pravda, ale o tom drakovi mi už někdo povídal, prý se usídlil blízko kamenné věže,” sdělil nám Gorn.
„Ale jít bychom tam měli, když se do Khorinisu vrátíme se čtyřmi ohnisky, Pyrokar Miltena pošle i pro to poslední,” naznačil Diego to, jak to stejně dopadne.
Bylo jednoznačně odhlasováno, že ke kamenné věži půjdeme, navíc, když draka sejmeme, bude větší výplata od Neorase.
Když jsme došli k věži, dali jsme si padla v malé jeskyni, z dálky byl vidět ještěran na hlídce, takže drak ve věži určitě je. Když jsme poobědvali, Diego v plné síle střelil prvního ještěra a okamžitě se začali sbíhat další, ale já a Diego jsme je z dálky vyřídili jedna dvě.
Gorn se zastavil a přiložil ucho k zemi: „Připravte si palcáty, blíží se chodící hromada šutrů.”.
Načež vytáhl svoje válečné kladivo, já s Lesterem jsme vytáhli své palcáty, Diego a Milten ničím takovým nedisponovali a tak se chopili šutrů a začali házet po blížícím se golemovi.
Gorn k němu přiběhl a jednou ranou mu urazil hlavu, golem ale běžel dál.
„Zastavte ho,” křičel Gorn.
Lester se na mne podíval a já věděl, co chce udělat. Oba jsme se rozpřáhli a udeřili golema do nohou, ten okamžitě slítnul na zem.
Přešli jsme most a ostřelovali ještěrany, kteří hlídkovali na klikaté stezce, která vedla nahoru k věži. Rozeběhli se k nám dva golemové, jeden na Lestera a druhý na Diega. Diego chytře poodběhl k hraně útesu a když byl golem u něj, jen uhnul a golema voda odplavila až někam k bažinám. Lester využil mé blízkosti a spolu jsme golema vyřídili.
Vydali jsme se po cestě nahoru do veže. Věž byla výrazně rozbořená a ohnisko na podstavci nebylo, bylo nám opět jasné, že ho má drak.
Vylezli jsme tedy až do horního patra věže, kde nás překvapili ještěrani, ale ubránili jsme se.
Na vymyšlení plánu nebylo vhodné místo, proto jsme šli rovnou na věc. Vzali jsme to obchvatem, aby drak nemohl projít ani proletět na bezpečnější místo. Drak byl poměrně arogantní, protože nám stejně jako Finkregh nevěnoval pozornost, krátce oddechl podíval se na nás a rozepjal křídla a prudce jimi mávnul. Kromě Gorna nikdo nezůstal na nohou.
Gorn se teď opravdu naštval a zařval: „ZA INNOSE!!!!”.