G3 deník - část první - překlad z eurogamer.de - 20/09/06

Překlad z NJ: El Kamil

Před nějakým časem se do naší redakce dokutálela nová verze Gothica 3. Sice to není ta v pátek odeslaná do lisovny, ale - jak nám bylo slíbeno - moc jí k tomu nechybí. Co se ve srovnání s Pre-Alpha verzí změnilo: Vše působí lépe, hráč nezačíná kdesi ve stepi respektive v Geldernu a poprvé získá skutečný dojem z příběhu. Dobrá, samozřejmě ale ještě stále existují nějaké problémové oblasti. Ale tím se nenecháme rušit. Koneckonců je to dva měsíce stará (!) verze, takže žádná hotová hra.

A co to pro vás teď znamená? Když už na našem stole tato verze Gothica 3 leží, pak pro vás chceme samozřejmě udělat nějaký dobrý skutek, který vám denně přinese spousty dojmů - náš deník Gothica 3. Čtyři dny a čtyři noci jsem bojovala, kouzlila a klábosila hodinu za hodinou v tomto rozsáhlém RPG světě. Výsledek si přečtete tento týden. A než zapomenu: Spoiler informacím se pokusím vyhnout velkým obloukem. Eventuální úkoly, klíčové postavy a zvláštní příhody zůstanou mým malým tajemstvím. V tomto smyslu: Hodně zábavy s prvním příspěvkem.

Den první
Jsem méněcenná

Chudobná vesnice Kap Dun sedí k válečné atmosféře.

Nějak mi to přijde směšné. Až doteď jsem si myslela, že rebelové jsou ti dobří, skřeti zlí a vrazi - no, někde mezi. A podle toho, s jakou frakcí se budete držet za ručičku, budete absolutní mizera nebo zastánce cti. Nebo stát, no, někde mezi. Úplně špatný přístup k mým temným plánům. Zelení ksichtové totiž nejsou takoví ničemové, jako jsem si myslela. Vlastně se chovají docela normálně. Dobrá, že je v Kap Dunu pár slopů, na nichž se houpou mrtví zrádci, nesvědčí zrovna o vlídné povaze nebo starostlivé péči o zajatce. Ale ukazuje to chladný rámec válečného tažení a ještě zvyšuje chmurnou atmosféru, která vás na každém kroku šimrá na týlu. Kam se podíváte, všude se potulují zloději, dělníci a lovci otroků a všude je špína, dobytek a zborcením ohrožené baráky. To málo lepších stavení slouží novým vládcům jako jejich panství. Který z vůdců se opevnil v nejzazším rohu této chatrče, bohužel nešlo zjistit. Jakmile jsem se přiblížila do blízkosti vchodu, zařval na mě strážce, ať jdu stranou. Už je mi to jasné, bez nějaké solidní reputace jsem úplná nula. Levná síla, která za pár zlatých vyřídí špinavou práci. Ale jednou...

Dalaran? Město v pozadí je překryto kopulí.

Právě při rozhovorech s usedlíky jsem svou dalekosáhlou méněcennou pozici pořádně pocítila. "Nelez mi do cesty a buď nějak užitečný" a "Vy žoldáci jste budižkničemové" jsou ještě ta nejmilejší slova, která přiletí k vaším uším. Jiný chlapík odnaproti už řve: "Určitě jsi předtím dělal něco jiného než celej den přehazoval lopatou sračky". Padají tam až s podivem tvrdé věty, ale zapadají do okolí. Věta má svůj účinek a tak se týpek představuje jako skrytý rebel. Fajn, hráč tedy může současně pracovat pro obě strany a to bez nějakého negativního vlivu na reputaci u té či oné frakce. Je jasné, že žádné pevné spojení s frakcemi neexistuje. Ale k někomu se nakonec přidat musíte ne? Po určité době hraní a mohutné spotřebě Load a Save funkcí jsem došla k následujícímu výsledku: Pokud bezpodmínečně neodděláte vůdce nebo nepraktikujete jiné veřejné násilí, jede plán hry dvou metod celkem dobře. A to hezky sedí k další možnosti, která právě při tom vyvěrala na povrch. Můžete frakce proti sobě hezky poštvat a obohatit se o hlubokou spleť intrik.

SPOILER varování - označte černý rám pro přečtení textu


Zůstává jen otázka, zda a kdy prolhané intriky vyletí do povětří. Ožahavá hra ve hře, skvělý nápad.

Chyťte se mě, jsem jaro!

Zatracená potvoro! Zítra tě dostanu.

Kolik živosti se v Gothicu 3 skrývá, jsem objevila až při svém výletě do volné přírody. Jasně, vesnice a charaktery vypadají opravdu bezvadně, když přehlédnu sem a tam se vyskytující chyby v clippingu, ale to prostě není nic proti polím a pláním. Daleké zelené louky proloženy stromy a keři, které se houpou ve větru; realisticky simulované nebe a stíny putující v taktu hodin; zvučný šum moře, když se příboj láme o břeh. I sám hrdina se za pochodu ukazuje v lepším světle. Sotva krajina klesá, sprintuje můj chlapec ve svižném tempu z kopce dolů. Naopak do svahu jde těžkým krokem.

Tak krásné a hypnotizující je okolí, tak smrtelné je to, co číhá ve vysoké trávě. Přes všechno pozorování a údiv, jsem nečekajíc vběhla přímo mezi drápy prvního chňapavce. I když se boj ovládá pomocí myši dobře, staré mazáky to přesto táhne ke klávesnici. Boj je rychle pryč a v mlhavé dálce už čeká další oběť - hnusný důlní červ. Oběť? Tvrdý oříšek. Ta pitomá bestie už není tak tupá, vyčkává, než vylezete z krytí a pak vám zasadí tvrdý úder. Zas a znova jsem zkoumala lilie zespoda. Jaká to porážka...

Resumé prvního dne: Jednou to spadlo, 17krát zmlácena od důlního červa a nikdo mě nemá rád - to bude dlouhá, velmi dlouhá hra.