G3 deník - část třetí - překlad z eurogamer.de - 22/09/06

Překlad z NJ: El Kamil

Reputace stoupá

Po spoustě splněných úkolů se zdá být vzezření občanů k ménu hrdinovi zřetelně lepší. Lidé ho berou vážně, věří mu a jejich rady a pozdravy znějí daleko přátelštěji: "Dobře, že jdeš. Takového siláka jako ty jsme vždycky potřebovali", lichotí jeden žoldák. Ovšem znalost mých činů se zřejmě omezuje pouze na odpovídající město či vesnici. K obyvatelům menších sídlišť a dvorů, které rostou všude jako houby po dešti, se slova o mé tvrdé práci ještě nedostala. Tak jsem se toulala mezi stromy, bylinami a keři, sejmula spousty vlků a vzadu spatřila malý kopeček s chudobným táborem. Možná tu jsou nějaké nové schopnosti nebo zajímavé povídačky. Ale než vůbec můj hrdina strčil prsty do oplocení tábora a nasadil k přátelskému Ahoj, vystoupilo proti němu 15 skřetů se sekerami a palcáty v rukou. Už mi bylo jasné, že tady to nebude o komunikaci, ale o útěku. Proč to ale vždy musí být zrovna pořádná skupina válečníků? Uklidňující minimálně je, že se vás protivníci při útěku dlouho nedrží - chňapavci v G2 byli vážně neústupní. Přesto to ale nemůžu nechat jen tak, jsem přece hrdina. Po taktických experimentech přináší starý trik z online RPG dní očekávaný efekt: Pomocí šípu a luku a bezpečné vzdálenosti vylákám skřety po jednom nebo po menších skupinkách a bokem je oddělám. Dobrá taktika, ale ne vždy funguje.

Společně silní

Poslední vzpomínka na mého mrtvého přítele.

Mnohem potěšující než vítězství nad hordou skřetů však je, že proti těm všem bestiím nejsem sama. Jeden plešatý chlapík z jedné vesnice - proč ve hře skoro nikdo nemá vlasy? - mi udělal slibnou nabídku. "Máš chuť jít se mnou sejmout pár banditů?" Těžko odmítnout, konec konců je všeobecně známo, že tito kleptomanští mizerové hromadí spousty pokladů. Lov padouchů se brzo zvrtne. Jakmile můj přítel zahlédně nějakou příšeru, okamžitě tasí meč. Dokud budou v okolí krvavé mouchy, mrchožrouti a podobná havěť, nedá si můj spolubojovník pokoj. Po spoustě bojů se konečně dostáváme k základně banditů a ihned útočíme. Člověk se hned cítí silně, když jeho protivník po krátké přehlídce ustoupí a rychle hledá cestu z mizérie. Hbytá otočka, blok se štítem, silný úder do skupiny, při kterém čepel sejme více nepřátel - všechny zásahy ukazují své působení. Stále častěji sahají bandité k nesportovním prostředkům a dovolí si píchnout do nekryté strany nebo ze zadu. Zaneprázdněná bojem ani nedávám pozor na svého průvode. Možná bych udělala lépe, pak by byl ještě asi naživu. Opravdu škoda.

Výtěžek aby se radši nekonal. Trochu rýže a ovoce, několik rezavých zbraní, trochu zlaťáků a pár léčivých lektvarů. Musí to být opravdu vyřízená zem, když i podvodníci žijí v chudobě. S ubohými poklady zkusím štěstí u obchodníků a řemeslníků v nejbližším městě. Důsledky dlouhé války jsou znatalné i tady a podle toho je také skromná nabídka. Pár užitečných flašek pro alchymii, dobré kladívko na kovařinu - víc nemají. A protože je zlato v těchto těžkých časech spíše vzácností, zůstává už jen výměna způsobem, jak se zbavit vlastních věcí a získat nějaké nové. Tak nikdy nezbohatnu...

Chybí slova

Malý pohled na ohromnou baštu.

Čím dál cestuju Myrtanou, tím rozmanitější a živější je okolí. Temné lesy se střídají s horami, ponurou krajinu obohacují drsné uskupení skal a syté louky květin, působivě přerušené mírně tekoucími řekami, na jejichž hladině tancuje zrcadlící se sluneční světlo. Sem a tam narazíte u kraje cesty na zbytky zapomenutých farem. Ohořelé domy, vyschlá pole a osamocené větrné mlýny, jejichž křídla se i přes částečně poničené plachty snaživě točí dokola - moc krásné okolí. Ale tohle všechno se nedá srovnávat s tím, co na mě čeká mezi dvěma horami. Už z velké dálky se náhle vynořila ohromná věž. S každým krokem dává ještě nejasná scenérie větší cenu a svazuje oči, zatímco nahodilé bestie pořádají hon na mého hrdinu. Ti musí teď počkat.

Z blízky se jedná o umělecké dílo. Jedno, jak se otáčíte, ta obrovská stavba je prostě příliš impozantní, aby ji šlo pozorovat celou jedním pohledem. Rozdělená na více rovin, rozprostřená do dlouhých zdí, věží a znamenitých kamenných mostů. Nehledě na vodopády, které ječivě padají ze skály, tlačí se přístřešek k přístřešku těsně na sebe. Člověch by se chtěl do hry doslova proplazit, aby mohl lapit každý kousek zdi, každou střešní tašku, prostě každý detail. Něco takového nelze vyjádřit slovy, to musíte sami vidět...

originální verze článku