G3 deník - část čtvrtá - překlad z eurogamer.de - 23/09/06

Překlad z NJ: El Kamil

Nahoru a zase dolů

Poslední pohled na romantickou idylu a můj hrdina se vydává po cestě dovnitř. Co ze začátku působilo jako procházka z planiny na planinu, stává se více a více nebezpečnou šplahací tour. Stezka je stále užší a stále strměji se klikatí mezi horami. Až skoro na samotný vrchol. Na některých místech stačí jeden špatný krok, chvilka nekoncentrovanosti a hrdina se zkutálí do propasti, která se hrozivě otevírá na obou stranách cesty. "Stůj, co tady hledáš?", řve nahněvaně skřetí strážce, když strastiplná pasáž náhle končí před ledovou bránou. "Za touto bránou leží Nordmar, to není oblast pro slabochy jako ty.", vysvětluje soudruh po pár otázkách. Už jsem zjistila, že musím dokázat, co ve mně je. Ale jednoduše toho týpka zabít nemůžu, kdo by mi pak otevřel bránu? Takže zase půlku hory dolů, tentokrát rychlým krokem a nejdříve zapracovat na pověsti v pevnosti.

Až s podivem, jak všechno jde náhle pomalu, když už máte cíl na dosah ruky. Člověka všude svědí a už si myslí "ještě tento úkol a pak už možná budu moci do Nordmaru." Vztek je pak o to větší, když tento úkol ještě nestačil. Jen jedno prosté číslo, ale přispívá k takovému napětí. Po několika hodinách těžké práce a několika pokusech o podplacení, ukazuje se skřet u brány v poněkud laskavém světle a cesta je konečně volná. To to trvalo, příteli.

Jak ledové přivítání

Přece jen by to chtělo ohnivý meč.

Nordmar je nejen nová oblast, ale také zcela nová zkušenost. Tak hlasitě křičí následky zničující bitvy ze všech koutů a rohů Myrtany, tak klidně, přátelsky a válkou nedotčeně se rozprostírají zimní krajiny Nordmaru. Sněhem pokryté kopce a stromy, zamrzlé říční toky, malé ledové krystalky lesknoucí se na ledem pokryté zemi. S každým krokem ze mě spadnou trýznivé výčitky svědomí a také ponurá atmosféra uplynulých dní.

Bohužel klid je po pár metrech ta tam, protože i zde číhá nebezpečí v podobě škaredých příšer. Ledoví vlci se toulají ve smečkách okolím, černí goblini stojí v kruhu kolem svého tábořiště, stínové šelmy, ledoví golemové a šavlozubí tyři čekají hladově za křovím na svou oběť. Trolové jsou - mírně řečeno - opravdu prasáci. Různé taktiky, které fungovaly u banditů, číhavců nebo také vlků, berou v tomto boji za své. Po čistě provedené otočce s mečem kontruje to přerostlé bytí ránou své enormní pracky a málem urve bezejmennému hlavu z těla. Hrozné, jak je trol i přes svou velikost obratný. Takže pamatovat na to, držet se co nejdál od hrozivých pěstí, běhat kolem trola a hledat slabé místo. Rychle provedený útok s čepelí, okamžitý ústup a zase úprk do strany. Boj trvá nekonečné minuty a už tolikrát sáhl můj hrdina po léčivém lektvaru. Abyste toto monstrum vyřídili, musíte disponovat snad všemi možnými schopnostmi s mečem a štítem. A nebo kouzla, která se můžete naučit u oltářů po celém světě. Jak je známo, s ohněm si trolové moc netykají.

Dejte mi koně, prosím!

V Myrtaně umí být magie rychle pryč, v Nordmaru ne!

Po čtyřech dlouhých a na události bohatých dnech a nocích se nevyhnutelně dostavuje potřeba koně nebo nějakého jiného druhu rychlejšího transportu. I když můj rek procestoval a objevil jen část herního světa, je to stejně otrava, běžet zase zpátky splnit nějaké úkoly. Je toho prostě hodně k vidění a hodně na práci a čas utíká. Jak jsem se mohla dozvědět z povídaček a tlachání místních, zdá se, že existuje nějaké přemostění cest. V hloubi země se má skrývat starý, už neaktivní systém teleportů. Pokud jsou povídačky pravdivé, už potřebuji jen mystický kámen. Ale v jakých jeskyních, horách, lesích nebo v čem jiném se ukrývá, to je zatím tajemnstvím. Škoda, neměla bych nic proti razantím cvalu na jelenovi...

Resumé čtvrtého a posledního dne: Ne vždy dostanete všechno zdarma, neměli byste dát na první dojem a hrát s ohněm nemusí být zase tak špatné.

Celkově vzato: Gothic 3 dává najevo jednu věc - má svou duši. Budete pohlceni zde vládnoucí atmosférou a naladěním, pocítíte pochybnosti, odvahu, přátele a také soucit. Při pohledu na zpola vyhladovělé, do hadrů zahalené otroky musím potlačit trochu smutku. A nebo zářit od ucha k uchu, když narazím na ceště na Gorna, Leeho a jiné staré přátele. Možná musíte být pro některé věci zapřísáhlí hráči Gothica. Ale i když jste ho předtím nikdy nedrželi v rukou, probudí ve vás určité dojmy - a to je to, o co ve hře jde ne?

originální verze článku