"Kde máš Miltena?" vyhrkl jsem na Gorna, když jsem se trošku vzpamatoval a začal zase normálně přemýšlet.
Gorn se zarazil a úsměv mu zmizel z tváře, "Ehm... Zrovna jsem se tě chtěl ptát na to samý."
Cítil jsem se v tu chvíli, jakoby mi někdo vyšplíchl kbelík studené vody přímo do obličeje a Gorn vypadal velmi podobně.
Seděli jsme u ohniště a tupě zírali do plamenů živených mastným tukem odkapávajícím z pečínky. Horečnatě jsme přemýšleli, ale k ničemu to nevedlo. Bylo to už zřejmě zcela jasné...