"Psst! Co to bylo?" zaslechl jsem nad sebou špitnou varovně hlas.
Okamžitě se rozhostilo naprosté ticho, které rušil jen slabý poryv větru, který se zrovna prohnal nad hradem a rozšuměl droboučké lísky břízek, jež se uchytily ve zvětralé hradbě. Zkoprněl jsem v nesnesitelně nepohodlné pozici, držel jsem se jednou rukou, rukou s mečem jsem se jen chabě opíral. Nohu jsem musel zastavit právě ve chvíli, kdy jsem přenášel váhu na další schod a teď jsem balancoval a sil v ruce i v levé noze mi ubývalo, ale nemohl jsem si ulevit. Kdosi poslouchal.

Z lesa se vynořil bandita. Lee sesedl z koně, odhodil meč a poklekl před ním. Bandita mu zavázal oči a vedl ho směrem k naší jeskyni. Nick slezl ven a šel jim vstříc. Když přišli k nám, sundal bandita Leeovi šátek z očí. Lee řekl: "Kdysi jsme byli jako bratři. Žili jsme v jednom městě. Ale vám se nelíbilo rozhodování rady, jejíchž členové již nejsou na tomto světě. Teď jsou kruté časy. Jdou nás zničit hned dva nepřátelé. Skřeti a Království.