Kal posadil mága vedle jednoho ze stromů a šel rozdělat oheň, začínalo se stmívat. Black se opřel a zavřel oči, vypadalo to, jako by byl mrtvý. Jeho bledá tvář by se hodila spíše k nějakému starci, černé vlasy rozcuchané a kolem úst zaschlá krev, vypadal opravdu uboze, nesršela z něj už taková elegance, jako když se ráznými kroky procházel po městech, ani když nevybíravě zatočil se Staršími v posledním navštíveném městě. Ale i přesto všechno, přes jeho ubohý zevnějšek a zjevnou slabotu z něj vyzařovala jakási zvláštní aura, něco, co se nedalo určit, ale něco, co budilo skoro až hrůzu.

Diamantová brána, na ktorej bolo vidieť pár zlatých nápisov vyrytých po jej obsahu, sa otvorila a Amon spolu s Elrichom sa vydali naprieč dlhej ceste do mesta Isath, aby zistili, čo sa stalo s Amonovým mestom. Na svojich bielych koňoch, odetý v zbroji kráľovských stráží, na ktorých sa nachádzal znak zeme Atia v podobe žltého orla, umiestneného v strede strieborného kruhu, uháňali naprieč zeleným svahom, po svojej ceste, ktorá bola zdĺhavá a namáhavá, no niečo im v duchu hovorilo, že to nemôže byť pravda, pravda o zničení mesta Araste, v ktorom Amon vyrastal.