V tu chvíli jsem měl strašnou chuť nadat Karimovi a všem ostatním, kteří by mi chtěli zabránit v tom, abych si od plic ulevil. Nechtěl jsem už, aby se semnou zacházelo jako s nějakým troubou, který bez řečí udělá všechno, co mu kdo nařídí. Než jsem se nestačil pořádně rozkoukat už jsem stál před stanem a rozevíral plachty.