Rozštěpená panna - Příběh č.1

Překlad z NJ: Charly
Vydáno: 1.9.2008

Uškrtit by je měli, všechny! Murdra se protlačila s džbánky medoviny skrze drsně smějící se shluk. Nic v ruce, ale stojí v cestě. A já abych tancovala! Zvedla džbánky přes Elgansovu hlavu a třískla s nimi o stůl, až medovina vystříkla na tmavé dubové dřevo. Elgan se přitáhl zpět ke stolu, důkladně popotáhl ze své dýmky a zakřenil se na Murdru svými křivými zuby. "Dneska máme nějakou špatnou náladu, co, Murdro?" řekl, a vypouštěl proužky dýmu z úst i nosu. "Medovina zkysla," prskla Murdra, " a ty si tu svou dýmku můžeš hulit na dešti." Odplivla si do slámy pokrývající podlahu výčepu a rázovala zpátky do kuchyně. Elgan za ní něco zavolal, ale jeho hlas se ztratil v hluku hospody. Za Murdřinými zády začal znovu smích.

Vyházet by je měli, všechny, bručela si Murdra pro sebe - a najednou ucítila na sukni ruku. Ale už! Murdra se otočila a z očí jí metaly blesky. Feren, mladý obchodník ze Stewarku, který se stavil U Rozštěpené Panny každých pár týdnů, se na ní usmál. "Sedni si ke mě, Murdro," řekl a ukázal rukou na prázdnou židli u svého stolu. "A na co," odsekla Murdra a chtěla jít dál, ale Feren ji chytil za holou paži. Měl jemnou ruku, s malými prsty a nehty, pod nimiž nebyla špína. Murdra cítila, jak se jí zježily chloupky na předloktí. "Tak pojď už," řekl Feren, aniž by ji pustil.

Pěkný je, pomyslela si Murdra a prohlížela si jeho ruku. A prsteny má. "Na chvíli," přitakala a sedla si k Ferenovu stolu. "Můj strýc je zpět na ostrově," vykládal Feren, zatímco hladil prsty hřbet Murdřiny ruky. Jeho zlaté prsteny se svůdně leskly ve světle svic. "Včera přijel lodí z Vengardu." "Aha," řekla Murdra a přemítala, jak by jeho prsteny vypadaly na jejích prstech. "Skřeti jsou poražení, říká. A přivezl plno příběhů o jednom bezejmenném hrdinovi a o mágu Xardasovi." "Wardasovi," přisadila si Murdra. Feren přestal vykládat a podíval se na ní nechápavě. "Ten mág se jmenuje Wardas," řekla Murdra a ohrnula nos. "To ví přeci každý!" "Ale můj strýc říká..."

Murdra potřásla hlavou. Hezkej, ale blbej, rozhodla se a stáhla svou ruku zpět. Věří strýci všechno a ani neví, jak se ten mág jmenoval. "Každopádně můj strýc říká, že Xardas..." "Já to nechci slyšet," řekla Murdra rozhodně a zvedla se ze židle. "Ten strýc neví, jak se ten mág jmenoval, tak co může znát za příběhy?" Feren chtěl něco odpovědět, ale Murdra se k němu otočila zády a rozhlédla se nasupeně po výčepu. Z vícero míst se ozývalo volání po medovině. "No jo," zabručela Murdra. "Už du, hned tam jsem!" a odrázovala zpět do kuchyně.

Belgor stál u špalku na sekání masa, sekáček v mozolnaté ruce, a vztekle se na Murdru podíval. Tenhle žádné prstýnky nemá, pomyslela si Murdra naštvaně. "Co je?" zeptala se podívala se mu vzdorně do očí. "Už zase jsi seděla u jednoho z nich?" zeptal se Belgor vyčítavým hlasem. Murdra si se tvářila, jako kdyby si chtěla odplivnout, ale ovládla se. Neměla jsem si ho brát, rozhodla se. Co má člověk dělat s hospodou, když nemá žádné prstýnky? Belgor čekal na odpověď. Murdra cítila jeho vztek, jeho žárlivost. Ale měl v očích i malý světélko, jiskřičku naděje, že přeci jen s nikým neseděla. "O co ti jde?" vyprskla Murdra a odplivla si vedle krbu. Naděje v Belgorových očích zhasla. Zasekl sekáček do vepřové plece na špalku. A pak zmizel zadními dveřmi se svou dýmkou.

Ve výčepu se opět začalo ozývat volání po medovině. On si de zakouřit a já abych se dřela. "Beliar aby ho spral," zafuněla opovržlivě a popadla džbánky s medovinou, které stály na stole. Pak odešla zpátky do drsného chechotu hospody.