Rozštěpená panna - Příběh č.4 - Historky z kontinentu

Překlad z NJ: Charly
Vydáno: 24.12.2008

"To přece nejde", durdila se Murdra, zatímco mokrou utěrkou vztekle otírala stůl. "Každej má nějaký jméno!" Elgan a Rickeln rychle odklidili své korbele do bezpečí. "Ho ho, Murdro," zvolal Elgan. "Když už konečně je medovina, nemusíš jí všechnu rozlejt!" Feren, sedící u téhož stolu, na Murdru zamračeně pohlédla a trval na svém: "Hrdina, o kněmž vyprávěl můj strýc, žádné neměl!"

Murdra si přezíravě hodila utěrku na rameno. "Tak ten strýc to jméno jednoduše nezná," pokračovala. "Teď říká, že hrdina žádný neměl, ačkoliv určitě nějaký měl." Vítězoslavně se rozlédla po osazenstvu stolu. Elgan, obklopený oblakem ze své dýmky, se na ni podíval zkrze kouř. "Nebylo by to napínavější, kdyby opravdu žádné neměl?" zeptal se, zatímco zamyšleně popotahoval z dýmky.

Skřet z jižních ostrovů.

"Mnohem napínavější!" přitakal Rickeln a pohodlně se rozvalil na židli.
"Příběhy musí být pravdivý, ne napínavý!" zavrčela Murdra. "Jak můžou být Ferenovo příběhy pravdivé, když si jeho strýc nepamatuje ani jméno hrdiny?"
"Když u tebe piju medovinu," vložil se do toho Elgan, "je mi taky fuk, od koho ji máš. Co se počítá je chuť - a účinek."
Rickeln nechal svůj korbel na stůl a začal se smát hlubokým, dunivým smíchem, který Murdra nikdy neměla ráda, a dnes ho doslova nenáviděla.

"Co teda bude s Ferenovo příběhem," zeptal se Elgan."Chceš ho slyšet nebo ne?"
"Takhle ne!" rozhodla se Murdra a vztekle si odhrnula pramen vlasů s obličeje. Pak vzala prázdné korbele a rázovala zpátky do kuchyně.
U stolu přímo před kuchyní seděl Craglan, představený cechu lovců, a povídal si potichu s Belgorem. Už nebyl tak bledý jako před pár dny, ačkoliv obvaz, který Murdra dnes mněnila, byl znovu zkrvavený. Craglan zabloudil rukou k ráně.
"Nedrbat se!" řekla Murdra rozhodně, když dorazila k jeho stolu.
Craglan se na Murdru usmál a dal ruku pryč od obvazu. "Co vykládá Faren?" zeptal se.

"Smyšlenky," zavrčela Murdra a vrazila ruce do kapes, "o nějakým hrdinovi z Myrtany. Dělá se zajímavým a říká, že hrdina něměl žádný jméno."
"Hm," nechal se slyšet Craglan. "Taky jsem slyšel příběhy, co se na kontinentu vypráví o bezejmenném hrdinovi. Údajně oklamal samotné bohy a přes magický portál odcestovat do jiného světa, kde bojoval s jedném z nejmocnějších mágů všech dob a porazil ho." "Dyť to řikám: smyšlenky!" zavrčela Murdra a odplivla si na podlahu. "Každej má nějaký jméno a nikdo neříká Pánu Innosovi, co má dělat a co ne."

"Nojo," vzdal se Craglan. Náznak úsměvu přeběhla jeho rty. "Lidé z kontinentu tomu ale zdá se věří."
"Protože jim všem měkne mozek!"zasyčela Murdra.
Craglan se zasmál a obličej se mu zkřivil bolestí. "Tak na tom se shodneme. Co ale je ještě z kontinentu ke slyšení, je už mnohem zajímavšjší."
"A to je co?" zeptal se Belgor.
"Lee se svými paladiny hnedtak na moře nevyrazí, aby znovu ovládl jižní ostrovy. Sedí ve Vengardu na příměří mezi skřety a lidmi."
"Vévoda Lee?" zeptal se Belgor zaraženě."Nebyl s lordem Troneterem v bojích v Krvavém údolí?"
"To byly jenom zvěsti, kamaráde,"odpověděl Craglan. "Vojáci toho navykládají, když mají strach, že prohráli bitvu. Lee na Argaan vůbec nevkročil. Proč by taky měl? Má dost svých starostí."
"Slyšel jsem o válce mezi vévodou jménem Gorn a skřety.", skočil mu Belgor do řeči.
"Jo," odvětil Craglan a znovu se poškrábal na ráně. Murdra ho zpražila vzteklým pohledem. "To je jeden z jeho problémů, zajímavý, podle mě, i když válka ještě není otevřená."
"Tehnle Gorn," pokračoval Belgor, "vypadá, jako kdyby pocházel z Torgaanu. Je to možný?"

Craglan pokýval hlavou. "Z thoho co jsem slyšel to na to vypadá. Ale - a to je opravdu zajímavé - nejenom on. Jeho protivník, Thorus, který je ve spojenectví se skřety, vypadá taky jako černý válečník.

"Tak to bude hodně drsná válka," poznamenal Belgor a přejel si rukou přes krk.
Craglan znovu přikývl. "A doufejme, že to Leeho zaměstná na dost dlouho." Chtěl dodat ještě něco, ale dveře do šenku najednou někdo rázně otevřel.

Ale už, pomyslela si Murdra a otočila se. Dveře byly rozevřené dokořán. Tři silní muži vstoupili do hostince. Byli odění do lehkých ale bohatě zdobených zbrojí. Aha, proběhlo Murdře hlavou. Setarrifovci! Vojáci se rozhlédli pozorně po šenku a ohrnuli nosy.

"Komu patří tahle.... Zastávka?" zeptal se jeden z nich pánovitě.
"Mně", zavrčel Belgor podrážděně.
"Vyžeň ten plebs!" zahulákal voják a nakopl kýbl na vodu, co stál vedle dveří. "A ukliď ten chlív tady," přikázal. "Jeho Veličenstvo, Ethorn VI z rodu Setarrifů, král Argaanu, prochází svou zemí se svými muži. Bude zde přenocovat!"

Skřetí válečník z Thorusovy skupiny.