Rozštěpená panna - Příběh č.5 - Gromova Ruka

Překlad z NJ: Charly
Vydáno: 25.1.2009

Raný portrét Ethorna VI., krále Argaanu.

Vzteklé zařvání zaznělo nocí.
Innos nás ochraňuj, pomyslela si Murdra a mráz jí přebíhal po zádech. Nezdálo se, že by královi rytíři sdíleli její strach. Naopak! Vypadalo to, že řev jen posiloval jejich žízeň. Pozdvihovali své číše směrem ke králi a ve světle svic a loučí medovinou k jeho úspěchu při lovu. Murdra popadla džbán a začala doplňovat poháry, jež stály před ní.

"Máš strach?" zeptal se Grom, královský lovčí, hubokým, klidným hlasem.Murdra zavrtěla hlavou, ale ruce se jí třásly.
"Nemusíš se bát," řekl Grom s úsměvem. "Klec je z nejlepší nordmarské oceli, a ta mrcha je svázaná. Já sám osobně jsem vázal řetězy a uzly jsem zalil olovem." Napnul svaly nahého předloktí a zacvičil s bicepsem.

Sílu má, to jo, vzala Murdra na vědomí a zírala na lovcovu svalnatou paži. A je vznešený. Jeho ruka byla oděna v rukavici z nejjemnější hověziny, vyšívané ornamenty a bohatě zdobené modrými safíry. Ještě nikdy Murdra neviděla takové rukavice na lovci.

"Kromě toho, já mám dozor nad královou trofejí", pokračoval Grom, "a mě ještě žádné zvíře neuteklo, jedno jak velké nebo silné bylo." Položil ruku na hlavu mladé děvečky, stojící vedle Murdry, a pocuchal jí dlouhé, kudrnaté vlasy.
"Že je to tak, Karello?"
Děvečka přikývla a zakousla se do jablka, k němuž si bez povolení pomohla ze stolku. Mohlo jí být patnáct-šestnáct. A zjevně byly pěkný fracek. Murdra jí vzala jablko z ruky a hodila jej do kýble s odpadky. Děvečka se na ní vztekle podívala a trucovitě si odfoukla kadeř vlasů z obličeje. Grom neřekl nic, ale výraz jeho tváře ztuhnul.

Bylo to divné. V Murdřiných očích děvečka vůbec ke zbytku královy družiny nepasovala. Každý ze Setarrifovců byl vznešený a důstojný, i ten nejposlednější pacholek. Jenom ta děvečka ne. Měla jednoduché, nezdobené kalhoty a vestu z tmavé kůže. Dýka u jejího pasu vypadala draze, ale její jílec byl špinavý, stejně jako její ruce. Ty byly navíc celé pokryté škrábanci, což nebyl žádný div, s ohledem na to, že jí Murdra přistihla, kterak jí plundruje ostružiny. Musel jí od keřů odtáhnout za ucho až do kuchyně, kde jí usadila na židli, aby ji měla pěkně na očích. Přesto její špinaév ruce a nevycválané způsoby nikoho z družiny zjevně nerušily. Každý se k ní choval s přívětivě a s respektem. Murdra to nechápala. Chvilku vydržela nepřívětivý Gromův výraz, ale pak vzala se stolku čerstvé jablko a dala jej děvečce. "Na," řekla. "Tohle je čerstvější." Děvečka se zakřenila a hrábla po jablku. Grom se uvolnil.

Znovu nocí zazněl vzteklý řev.
"Má hlad," řekl Grom a vypil svůj pohár jedním dlouhým douškem. "Neměl bych to dále odkládatk. Nebylo by dobré, kdyby mu vyhládlo moc." Grom položil pohár na stůl a otočil se pryč od Murdry. Ta ho sledovala, kterak rázuje pevnou chůzí přes výčep, podél stolu obsazeného rytíři a ven na dvůr, směrem ke stájím, vedle nichž stála klec.

Sotva Grom zmizel ve tmě, stála králova dcera ve dveřích z kuchyně do výčepu. Byla asi o dva roky starší než děvečka a krásnější než kterákoliv žena, co Murdra kdy viděla. Její šaty byly zdobené zlatem a měla jasný, souměrný obličej.

"Kam šel Grom?" zeptala se.
"Na dvůr," odpověděla děvečka, aniž by se otočila ke své paní, a zakousla se do jablka.
"Co dělá?"
"Co asi? Krmí tu potvoru," odpověděla drze děvečka s plnou pusou.
Ta to jednou přepískne a šeredně odskáče, pomyslela si Murdra. Ale nechtěla na to čekat. Položila džbán na stolek , otřela si ruce o zástěru a zeptala se: "Co pro tebe můžu udělat, paní?"
"Pro Vás," opravila jí princezna a pánovitě se na ní podívala. "Co pro Vás mohu udělat, Vaše Výsosti, je správné oslovení budoucí královny. Tak si to pamatuj, ženská!"
"Co pro Vás můžu udělat, Vaše Výsosti?" zeptala se Murdra znovu.
"To bylo lepší," řekla princezna. Rozhlédla se po Murdřině kuchyni a ohrnula nos. "Chtěla bych se tu porozhlédnout," pokračovala, "a ty mě tu provedeš." Ukročila se zpět do výčepu a nedočkavě pokynula Murdře ven z kuchyně.
Murdra vzala ze zdi louči. Děvečka vstala a chystala se je následovat. "Ty zůstaneš tady!" zavrčela Murdra. Králova dcera se zasmála.
"Smíš jít s námi, Karello," řekla pobaveně, "dovoluji ti to."

Znovu zaznělo nocí vzteklé zařvání. Tentokrát Murdře připadalo ještě vzteklejší a divočejší, než předtím. "Tudy prosím," řekla rozechvělým hlasem a vedla obě dívky zkrze výčep, podél stolu rytířů. Belgor stál vedle Ethorna VI a doplňoval čerstvou medovinu do králova poháru. Nebyl ve své kůži. Murdra to hned poznala z pohledu, který jí věnoval, když otevírala dveře do sklepa. S tím se nedá nic dělat, pomyslela si, protože sama se necítila dobře v přítomnosti honorace a s tím řvaním na dvoře. Vešla do sklepa a posvítila do temných koutů, aby se obě dívky mohly rozhlédnout. "Tady skladujem víno a medovinu," vysvětlila.

"To vidím," odsekla královská dcera po letmém pohledu na sudy stojící u zdi sklepa. Děvečka si nacpala zbytek jablka do pusy.
"Chci ven z toho smradlavého domu," řekla princezna. "Ukaž mi dvůr!"
Murdra šla ke dveřím od sklepa a odsunula obě křídla. Před nimi byl dvůr, celý ponořený do tmy. Jenom hulákání chlapů z výčepu bylo slyšet, jinak bylo úplné ticho. Ani voli ve stáji nebučeli. Murdře naskočila husí kůže a roztřásla se navzdory mírné noci.

"Na co čekáš?" naléhala princezna. Murdra šla ven. Nechtěla, aby si vznešená paní všimla jejího strachu. Před ní se na zemi něco modře zalesklo.
"Co to je?" zeptala se děvečka a šla k tomu. Murda šla za ní.
"Rukavice," řekla děvečka. Pak si Murda všimla tmavého stínu okolo rukavice. Krev, prolétlo jí hlavou, a pak postřehla i zlomené kosti, čnící z ní ven. Princezna vydechla: "Není to...?"
"Gromova ruka," zašeptala děvečka. Vyplivla jablečnou stopku na zem a vytasila dýku. Princezna zaječela. I ve světle louče byly bledá jako prostěradlo. Rty se jí třásly. Za Murdřinými zády se ozvalo zavrčení. Otočila se k němu.

Pár očí se blyštel z temnoty vedle sklepa, pak se ve světle louče vynořila celá mocná hlava. Sliny skapávaly z tlamy stínové šelmy. Sliny a krev. Murdra zalapala po dechu. "Di pryč," zabreptla třesoucím se hlasem, a pak zaregistrovala koutkem oka rychlý pohyb. Děvečka se vrhla vpřed, se svou dýkou, přímo na stínovou šelmu.

"Za Setarrif!" vykřikla.
Murdra jí chvatně chytila za paži a smýkla jí za sebe. Děvečka se srazila s princeznou a obě skončily na zemi. Pak stála mezi nimi a obrovským zvířetem Murdra zcela sama. Proč děvečku zastavila místo aby vzala nohy na ramena bylo pro ni samotnou záhadou. Stínová šelma byla ještě několi kroků vzdálená. Vypadalo to, jako kdyby se šklebila.

"Nehýbej se!" slyšela Murdra volat Belgora. Stál u hnojiště a vytáhl z něj vidle, zatímco divoce mával pochodní. Stínová šelma pokročila, a zastavila mezi Murdrou a sklepem, s pohledem upřeným na Belgora. Murdra zřetelně viděla svaly pod tmavou hustou srstí.

Pak se Belgor rozběhl.
Stínová šelma sklonila hlavu. Belgor zaútočil. Vidle zazvonily o roh a šelma skočila vpřed. Rohem prudce zaútočila, zachytila Belgora a odhodila ho daleko přes dvůr. Dopadl na střechu kůlny vedle stájí a bezvládně dopadl na zem, v bezvědomí a s levou nohou nepřirozeně zkroucenou. Pak byl najednou dvůr plný loučí, můžů a mečů. Někdo Murdru hrubě odstrčil, až se zapotácela.

Jeden k králových rytířů se vrhl na šelmu s mečem pozvednutým k úderu. Hlava bestie se mihla, s tlamou doširoka otevřenou. Ostré zuby se zabořily do mužovy nohy. Rytíř ječel, zatímco jo šelma zvedla do vzduchu a divoce s ním zamávala. Pak se noha utrhla a rytíř odletěl přes dvůr přímo na dva další, kteří se k šelmě blížili s tasenými zbraněmi.

Čtvrtý rytíř využil příležitost a vrazil svůj meč vší silou do slabin zvířete. Šelma se otočila rychleji, než Murdra považovala za vůbec možné. Roh narazil do brnění a ozvalo se zapraskání zlámaných žeber. Rytíř odletěl na zpět a zůstal ležet.

V tom se přiřítil král ve své blyštivé zbroji a s těžkým palcátem v pravici. Stínová šelma k němu přiskočila a opět se roh střetl s ocelí. Rozevřená tlama bestie chňapla po kořist, ale Ethor dokázal uhnout na stranu. Jeho výraz byl zrovna tak divoký, jako výraz šelmy. Šíp prolétl těsně nad čelem bestie, která útočila na krále a krok za krokem ho nutila couvat. Pak se druhý šíp zabořil přímo do jejího pravého oka. Král využil příležitosti. Zatímco se stínová šelma řvala bolestí, udělal dva rychlé kroky na její slepou stranu. Jeho palcát dopadl na silnou lebku, jednou, dvakrát, třikrát rychle za sebou. Pak se Ethorn otočil kolem své osy a nechal palcát dopadnout počtvrté s mnohem větší silou. Stínová šelma se zapotácela. Pak se do ní zabořilo mnoho mečů, znovu a znovu. Bestie se naposledy vzepjala a posledním zavrčením se zhroutila na zem.

Ethorn se otočil od mrtvého zvířete a rychle přikročil k Murdře. "Ty a tvůj muž jste zachránili mé dcery," řekl král a podal Murdře ruku.
"Dcery?" zamumlala Murdra zmateně, podívala se na Karellu, která už stála.
"Patří vám mé díky."
Murdra si utřela ruce do zástěry a chytla se královy ruky. "Můj.... můj manžel...," zamumlala, zatímco jí Ethorn pomáhal na nohy. Král se ustaraně podíval směrem ke kůlně, před níž ležel Belgor.
"Mí léčitelé se na něj podívají," odpověděl jí. "A věř mi, že platím jen ty nejlepší z nejlepších."

Plátová zbroj válečníků ze Setarrifu.