Rozštěpená panna - Příběh č.7 - Cizinec

Překlad z NJ: Charly
Vydáno: 23.3.2009

Tkaný znak Rhobara III.

Bylo pozdě, krátce před půlnocí. Většina hostů už se odebrala do svých pokojů. Jenom pár posledních násosků sedělo u své poslední medoviny. Murdra si nespokojeně odfrkla, když uslyšela zavrzání otevíraných vstupních dveří. To tak ještě, pomyslela si. Záda jí bolela a oči jí pálily únavou.Nic jí nemohlo přijít méně vhod než pozdní host.

Muž, jež vstoupil do výčepu, měl dlouhou rozedranou kutnu z prostého hnědého sukna. V ruce držel nahrubo uříznutou hůl a na zádech mu visel kožený vak. děravá kapuce mu zakrývala hlavu. "Ts", zasyčela Murdra. Peníze teda určitě nemá! Zmačkala utěrku a mrskla jí na kredenc. Pak rázně vyšla z kuchyně.

"Tady není nic k mání!" volala, zatímco se blížila k nově příchozímu, a zamítavě vrtěla hlavou. "Máme zavřeno!"

Cizinec zůstal stát v otevřených dveřích. Voda mu odkapávala z oděvu a tvořila louži kolem jeho holínek. Za ním bubnoval déšť na přístřešek. Muž zdvihl levou ruku, zafáčovanou ve špinavém obvazu, a odhrnul kapuci s obličeje. Měl krátké tmavohnědé vlasy, protkané už trochu stříbrem, mastně se lesknoucí ve svitu loučí. Tváře a bradu mu pokrývalo husté strniště vousů. Smutně se na Murdru podíval.

"Nebudu ti přidělávat žádnou práci," řekl cizinec tichým hlasem. "Chtěl jsem jenom lože na přespání - nebo alespoň místečko ve stáji."

Murdra si ho přeměřila přimhouřenýma očima a zamyšleně našpulila pusu. "A prachy máš?" zeptala se neomaleně. Náznak úsměvu nadzvedl koutky cizincových úst. "Tak ukaž," zavrčela Murdra. Cizinec vytáhl zpod kutny měšec a nechal jej kývat se na tkanici. Moc toho nemá, usoudila Murdra s pošmourným pohledem na váček, který nebyl zrovna nacpaný k prasknutí. Nicméně mohla slyšet pár mincí, kterak v koženém obalu jedna o druhou cinkají.

"Můžeš spát ve stáji," rozhodla. "Ale jídlo už žádný nebude, jenom voda."

Cizinec pokýval odevzdaně hlavou. "Za trochu vody bych byl rád." řekl.

Za zády Murdra uslyšela klapot dřevěné nohy jejího manžela na kamenech podlahy. "Nebuď tak tvrdá, Murdro," řekl Belgor. "Sami jsme přeci ještě nejedli, a on je promoklý až na kůži. Nechme ho chvíli posedět u našeho krbu. To přeci žádnou práci nestojí." Murdra si pochybovačně odfrkla. Cizinec se na ni ostražitě podíval svýma smutnýma očima. Murdra si povzdechla a pokrčila rameny. Belgor se spokojeně zasmál. "Já jsme Belgor," řekl. "A tohle tady je moje žena Murdra."

"Leboras," odpověděl cizinec a následoval Belgora ke stolu u krbu.

Murdra napochodovala do kuchyně. "Nebyla by tam pro mě ještě jedna medovina?" nechal se slyšet nedaleko sedící Elgan. Smál se na ní z hustého oblaku kouře z dýmky. "Ale jenom jednu," odsekla po krátkém zaváhání Murdra. A to byla chyba, jak hned poznala. Chlapi, co ještě dřepěli ve výčepu, se zvedli ze židlí a zvědavě se přesunuli k Belgorovi a novému cizinci.

Obouruční meč paladinů

"Potřebujem tu sedm medovin," zavolal Elgan a se zahihňáním se připojil k ostatním.

"Žádnou práci," zavrčela Murdra a zapřela si ruce v bok. "Od kdy!" Sedm medovin... a jíst budou chtít určitě taky. Popadla šuknu, sýr a bochník chleba a položila je na kredenc.

"Ty nejsi zdejší," řekl Belgor, zatímco Murdra připravovala jídlo na tác. Leboras potřásl hlavou. "Odkud jsi?"

"Z Myrtany," odpověděl Leboras. "Od Faringu."

"Saprlot!" zakuckal se Elgan a vykašlal oblaka dýmu. "Takže z kontinentu." Leboras přikývl. "Co tě k nám zaválo?" Chlapi u stolu napjatě sledovali cizince, ale Leboras mlčel.

"Máš pravdu," řekl Elgan po krátkém tichu. "Se suchým splávkem se špatně vykládá." Podíval se na Murdru, která na stůl pokládala tác s jídlem. "Co je s tou medovinou?" zeptal se s úšklebkem.

"Ještě se tlem a budeš v ní mít ocet," prskla Murdra a odešla zpět k pultu. Elgan se pobaveně zasmál. "Tak pověz už, co tě k nám zaválo?"

Leboras zaváhal. "Osud," zašeptal. Elgan hluboce popotáhl ze své dýmky a pohodlně se opřel ve své židli. "Vždycky to je osud," řekl a nechal dým zvolna stoupat ze svých nozder. "Otázka ovšem je: jaký?" Jeho oči zářily zvědavostí.

"Musíš Elgana omluvit," vložil se do to ho Belgor. "Každá novinka z Myrtany má pro něj cenu zlata. Je obchodník a obchoduje s pevninou."

"A taky je mizerný vypravěč příběhů, to především," přisadil si Gregnar, dřevorubec. Všichni chlapi okolo stolu se začali řehtat, jenom Elgan ne. "Se smějte," řekl nevrle. "Beze mě byste ještě pořád nevěděli o korunovaci Rhobara III."

Trůn Rhobara III.

"A kdo nám řekne, že ta korunovace není jenom tvoje fantazie?" zeptala se murdra kousavě a postavila pohár s medovinou před Elgana tak rázně, až medovina vyšplíchla. "Jo, kdo nám to řekne?" zvolal Grengar, zatímco ostatní se pořád ještě smáli.

"Já," řekl Leboras potichu ze svého místa u krbu. Smích utichl. Všechny pohledy se upřely jeho směrem. "Já tam byl."

Elgan si založil ruce za hlavu a vítězoslavně se rozhlédl. "Bylo to za slunného dne," řekl. "Myrtanské vojsko se sešlo před Vengardem. Zbroje paladinů se blyštěly ve slunci. Rhobar III stál na malém pahorku před městem. Tam mu nejvyšší z mágů ohně podal korunu. Rhobar ji vzal a sám si ji vložil na hlavu. A na nebi nad ním kroužil orel."

Leboras přikývl. "Bylo to zvláštní," řekl. "Sotva byl Rhobar korunován, orel k němu přiletěl a usadil se mu na rameno. Bylo to jako... jako znamení. Všichni zvolali Rhobarovo jméno - válečníci, paladini, mágové, i obččejný lid."

"Víš ještě něco o válce?" zeptal se Grengar a oči mu svítily.

Leboras jenom smutně potřásl hlavou. "Opustil jsem Myrtanu ještě týž den."

"Rhobar III usmířil Nordmar," řekl Elgan. "Upevňuje nový pakt mezi klany Nordů, při němž si vůdci klanů mohou zachovat tvář a přitom bude zaručený mír. Mezitím poslal generála Leeho na jih, aby připravil tažení proti Varantu."

"Blíží se," vložil se ustaraně Belgor. Elgan zamyšleně popotáhl ze své dýmky. "Kdo ví," řekl. "Třeba to tažení konečně přinese na Midlandu pokoj, jak tomu lidi na kontinentu věří." Zase potřáls Leboras smutně hlavou. "Válka přináší jenom utrpení, vinu a nové utrpení. Nikdy pokoj."

"Jen ať přijde!" zavolal Grengar. "Však my mu připravíme krvavý uvítání a zaženeme ho zpátky do moře!"

"Mluvíš o válce hodně lehkovážně," řekl Leboras.

"Proč?" zeptal se Grengar. "Už jsme myrtanské zkurvysyny jednou z našeho ostrova vyhnali!"

"Vy?"

"Ethorn a jeho vojáci," řekl Grengar. "V bitvě o krvavé údolí."

"Byls tam?"

Grengar potřásl hlavou. "Jsem dřeorubec, ne válečník. Ale jedno ti řeknu: když Rhobar III vkročí na Argaan, tak popadnu sekyru a půjdu po boku Ethornů do boje!"

Leborasův výraz poteměl. "Nevíš, o čem mluvíš," řekl potichu. Grengar se zasmál. "Však my těm myrtanským zkurvysynům umejeme hlavy, jestli k nám na ostrov jenom páchnou. Pobijeme je po stovkách, to vím!"

Leborasův výraz poteměl ještě víc. Pak najednou stál, zcela nečekaně, a jeho ruka vystřelila kupředu. Jedním jediným pohybem popadl dřevorubce za límec, zvedl ho ze židle a přitiskl ho zády na zeď. Grengar vytřeštil oči strachy. Chtěl zdvihnout ruce, ale jeho pohyb byl moc slabý - a pomalý. S tupým nárazem narazilo Leborasovo čelo proti Gregnarovu nosu. Ruce dřevorubce zůstaly bezvládně viset podél zdi.

Leboras zůstal těsně u Grengarova obličeje. Na čele mu pulsovala céva. Neškrtil Grengara, ale jeho pěst tak silně tlačila na jeho hruď proti zdi, že dřevorubec kašlal a lapal po dechu. Byl to chvat profesionálního bojovníka.

"Nevíš o čem mluvíš," řekl Leboras potichu, ale temné vrčení podbarvovalo jeho hlas.

Standarta Rhobara III.

Pak už za ním stál Elgan a snažil se ho za rukáv odtáhnout od Grengara. Leboras se ani nehnul. Jediným silným pohybem oprostil svou ruku z Elanova uchopení. Rukáv kutny nevydržel, utrhl se a odhalil svalnatou Leborasovu paži. Tak mohla Murdra vidět tetování na jeho nadloktí. Bylo částečně rudé, jako kdyby se ho Leboras pokoušel sedrat nožem, přesto byly nejasně viditelné vytetované symboly. Murdra věřila, že rozeznala křídla a slunce - a pod sluncem, zarámováno v křídlech, bylo několik hvězd.

Elgan zíral na tetování. "Ty... ty jsi paladin." řekl.

Leboras zavřel oči a zhluboka se nadechl. Pak se rozevřela pěst, jíž držel Gregnara proti zdi, a dřevorubec byl volný. Gregnarův nos byl nakřivo, kůži měl modrou a nateklou. Z nosu se mu řinula krev. Dřevorubec se bezvládně sesul podél zdi na podlahu.

Jak se Leboras otočil k Elganovi, vztek z jeho očí zmizel. Podíval se na Elgana smutně. "Býval jsem paladinem." vydechl. "Teď jsem jen Leboras, a to tetování na mé paži... To mě pálí na kůži stejně jako mě vina pálí na duši." Vzal svůj vak a hůl z police u krbu a beze slova odešel ke dveřím a ven na dvůr - jestli do stáje nebo zpět na ulilci, to Murdra nemohla říct.