Rozštěpená panna - Příběh č.8 - Černý bojovník

Překlad z NJ: Charly
Vydáno: 19.4.2009

"Drž hubu, morra!"
Elgan zíral s pusou dokořán z okna a nechal lžíci klesnout zpět na talíř. Murdra se otočila s koštětem a také vyhlédla z okna. To není možný, pomyslela si. Na jejím dvoře stál skřet. Ale nevypadal jako žádný skřet, kterého kdy viděla, žádná shrbená postava oděná do cárů, s ostražitým pohledem divokého zvířete. Byl to zdatný, vzpřímený válečník s hustým plnovousem oděný v těžké kožené zbroji. Na zádech měl kulatý štít a válečnou sekyru. To není možný, pomyslela si Murdra znovu, protože na dvoře nestál jen jeden skřet, ale nejméně dva tucty, a všichni byli téhož druhu. "Do domu vás nepustím!" slyšela Murdra Belgorovo volání. Stál ve dveřích do šenku. Temné mručení zaznělo dvorem. Skřeti se zasmáli.

Skřetí sekera a štít.

"A kdo nás zastaví, jednonožko?" zaduněl skřet, kterého Murdra uviděla jako prvního.
Belgor se ohlédl na dřevorubce, kteří stáli vedle něj. Netvářili se zrovna sebevědomě. "Do domu vás nepustím!" opakoval přesto Belgor, ale tišším hlasem. Murdra mohla z okna vidět, jak se jeho dřevěná noha chvěje.
"Co se to tam venku děje?" zeptal se Rauter, sedící v zadní části výčepu.
To je klika, pomyslela si Murdra a otočila se k němu. Neseděl u stolu sám. Skoro celý Cech bojovníků ze Stewarku se zrovna nacházel u Rozštěpené panny, ke svému každoročnímu mecheche, jak tomu říkali. Dvacet chlapů se zbraněmi.

"Na dvoře jsou skřeti!" zavolala Murdra Rautera a ostatní bojovníky cechu. "Hodně skřetů!"
"Uprchlí otroci nebo skřeti od Stříbrného jezera?" zeptal se Rauter napjatě.
Murdra potřásla hlavou. "Ani jedno," řekla, "Jsou to válečníci ve zbrojích, se štíty a sekyrami!"
"Cože?" zvolal Rauter překvapeně. "Odkud se tu vzali?"
Pak už všichni bojovníci vstali, popadli meče a sekyry a hrnuli se ke dveřím. Murdra se znovu podívala z okna. Skřeti pochodovali přes dvůr. Belgor a dřevorubci krok za krokem ustupovali. Pak se rozlétly dveře výčepu dokořán, bojovníci cechu se vyhrnuli ven a odstrčili Belgora a dřevorubce stranou. Skřeti zaváhali.

"Tady nemáte co pohledávat," zvolal Rauter s vytaseným mečem směrem ke skřetům. "Vodprejskněte!"
Od skřetů zaznělo temné zavrčení. Sekyry byly taseny, štíty připraveny. "Slyšeli jste to?" nechal se slyšet jeden z nich. "Morra chce krvácet!" Skřetí válečníci se zasmáli. "Tak ho krvácet necháme." zaduněl další skřet. Sekyry udeřily o štíty.
Hlasité zavolání přehlušilo vřavu: "Ticho!"

Až teď si Murdra všimla jednoho muže, stojícícho pár kroků za skřety. Kůži měl tmavou, skoro černou, a svalnaté tělo bylo zakuklené v kůži a oceli. Bojovou sekyru měl pořád ještě na zádech. Černý válečník, proletělo Murdře hlavou. "Nemůžeme si dovolit žádné další ztráty," zvolal Černý válečník, zatímco se protlačil zkrze skupinu skřetů. "Ne teď."

"My bojujeme, kdykoliv se nám chce!" zavrčel obzvláště velký skřet s velkými tesáky, držící obouruční sekyru v jedné ruce. "Ty nám nemáš co poroučet."
"Já ti nic neporoučím, Erhagu," zahučel Černý válečník. "Jenom ti radím. Nemůžeme pořád utíkat. Jednou budeme muset bojovat. A pak budeme potřebovat jednoho každého skřeta!"
"Kdo říká, že utíkáme?" zaburácel Erhag se zlovolným vrčením v hlase. "Skřet nikdy neutíká."
"Říkej si tomu jak chceš, já tomu říkám útěk," posmíval se Černý válečník. "Utekli jsme na člunu z Myrtany do severního Varantu. A pak? Co jsme dělali, když Rhobar vytáhl na jih? Bojovali jsme? Ne! Zase jsme utekli, do Ben Sala, Mora Sul - celé měs..., ale co, rok!"
"Sklapni, morra!" zahučel Erhag, tvář zkřivenou vztekem.

Thorus

Bojovníci cechu se podívali jeden na druhého stejně zmateně jako skřeti, kteří stáli proti nim. Murdra viděla, jak Rauter svým přátelům dává znamení. Vypadalo to, jako kdyby chtěl čekat, jak se hádka vyvine.

"Z tebe si dělám kulový, Erhagu!" pokračoval Černý válečník. "Víš stejně dobře jako já, že Rhobar Mora Sul obsadil jenom s částí svého vojska. Zbytek nechal nalodit. Tvoji průzkumníci to viděli. Jak dlouho to bude trvat, než připluje na ostrovy? Pár týdnů? Pár dnů? Jednou určitě přijede! Jak říkám, musíme bojovat, než Rhobar obsadí i poslední svobodný ostrov, a nesmíme se nechat nadále oslabovat zbytečnými boji proti zavšiveným sedlákům."

"Thorus má pravdu," vmísil se do debaty další skřet. Nevypadal jako bojovník, minimálně neměl žádnou sekyru, ale sukovatou hůl.
"Vždyckys tomu morra lízal boty, Groschi!" zaburácel Erhag a vycenil zuby.
"Chceš mě vyhnat?" zavrčel Grosch. Stál v plném slunečním světle, ale v jeho blízkosti se zdálo, že světlo ztrácí sílu. Erhag na něj chvíli vztekle zíral, ale v očích měl i náznak strachu. Z hrdla se mu vydralo protáhlé hluboké zavrčení. Pak se odmlčel a odplivl si na zem. "Jakoupak radu pro nás má morra teď?"
"Argaan je znám svými pevnostmi. Ostrovy dále na jihu neskýtají lepší úkryt než džungli. Říkám - zůstaňme na Argaanu a nechme se najmout u jednoho ze zdejších pánů, abychom se mohli postavit Rhobarovi a jeho paladinům."
"Spojit se s morra, co?" zeptal se Erhag a zasmál se. "Nikdy." Pohlédl na své skřety a zavolal: "Říkám, abychom šli do hor a bojovali jako skřeti - svobodně a se ctí!" Někteří skřeti zarachotili sekyrami o štíty, ale bylo jich jenom pár, většina vyčkávavě zírala na Thora a Grosche.
"Chceš jít?" opáčil Thorus věcně. "Tak jdi - a zdechni si jako pes. Já zůstanu a budu bojovat s armádou za zády."

Na okamžik zavládlo na dvoře Rozštěpené panny ticho.
"Podle mě bychom měli následovat Thorovu radu," přerušil ticho Grosch.
Tím bylo rozhodnuto. Sekyry zarachotily o štíty. Erhag odstrčil jednoho skřeta stranou a udělal několik kroků k vratům. Pak zůstal stát a ohlédl se přes rameno. "Jdu do hor" zavrčel, "kdo chce jít taky, může jít se mnou. Zbytek," odplivl si znovu "může dál lízat boty tomuhle morra."

A šel dál.
Mezi skřety to zašumělo. Několik z nich naznačilo, jako by chtěli Erhaga následovat. Stín kolem Grosche ještě potemněl. "Nech je jít - a zhebnout," řekl Thorus. Grosch se na něj zachmuřeně podíval. Pak jeho stín ustoupil. "Jděte!" zaburácel. Pět skřetů opustilo dvůr Rozštěpené panny a následovalo Erhaga do divočiny. Thorus se za nimi chvíli díval, pak se otočil k Rauterovi. "Kdo je nejmocnější pán na ostrově?"
"To, cizinče, je Ethorn VI, král Argaanu," odpověděl Rauter, meč stále ještě v ruce.
"Kde ho najdu?"
"Na východním pobřeží," řekl Rauter. "V Setarrifu, sídle jeho rodiny. Můžeš sledovat pobřežní cestu směrem na jih. Nebo můžeš jít na sever přes Thorniaru."

Černý válečník zamyšleně pokýval hlavou. "Sekery schovat," zavolal na skřety. "Jdeme dál!" Pak se otočil a vyšel bránou ven. Skřeti ho následovali. Murdra se za nimi dívala, jak mizí branou, a i když už byli skřeti dávno z dohledu, stále se upřeně dívala na oblaka prachu zvířená jejich těžkými botami. Pak uslyšela Elganovu lžíci škrabat po talíři.

"Dal bych si ještě polívku," řekl Elgan. "A korbel medoviny!"
Murdra přikývla, zatímco se cechovní bojovníci vraceli do výčepu. Ozývala se další volání po medovině a Murdra odešla do kuchyně. Až tady si uvědomila, že se jí třesou kolena.
Jakmile vešla do kuchyně, zhluboka se nadechla a roztřesenost jí přešla. Popadla několik korbelů z police a postavila je před sebe na stůl, načež uslyšela Belgorovu dřevěnou nohu, kterak klape po kuchyňské podlaze. Jeho teplá, silná ruka spočinula na jejím boku. Murdra se otočila a vydechla: "Pořád to říkám: ty jsi opravdový hrdina."

A Belgor se usmíval.