Došli jsme ke dveřím kláštera. Parlan nám je s ochotou otevřel. Nahlédli jsme dovnitř velkého sálu, kde se modlilo tak deset noviců. V čele kláštera seděli tři mágové. Nejspíš ti nejnadanější. Šli jsme tedy za Parlanem, který nás vedl k těmto třem. "Toto je představený kláštera mistr Pyrokar a jeho rádci, Serpentens a Uthar." při jménu každého z mágů na ně také ukázal. Poklekla jsem, abych jim vyjádřila úctu a Eridor udělal to samé. "Je mi ctí vás poznat" řekla sem a sklonila hlavu jak poddaný, který klečí u svého pána. Pyrokar se zvedl z křesla a přistoupil ke mně. "To nám je ctí vás poznat! My by jsme měli klečet spíše před vámi!" Vstala jsem tedy a Pyrokar se lehce uklonil. "A co tu u nás hledáte výsosti?" Pyrokar byl sympatický stařík pro kterého je výchova nových talentovaných mágů snad vším. Ve tváři měl tvrdé rysy moudrého, ale přísného učitele. Jeho tělo bylo velmi svalnaté na staříka, ale mohu se mýlit. "Asi mi nebudete věřit, ale hledáme Innosova vyvoleného! Domnívám se, že by to mohl být některý z mágů tady v klášteře." Tedy aspoň si to myslím a Eridor se mnou také souhlasí, protože na mě souhlasně pohlédl a kývl hlavou. Je divné, že v tomto klášteru necítím přítomnost silné aury, která by patřila Innosovu vyvolenému. "No nevím kdo by to mohl být, ale nikdo z rady to není. I když nedávno k nám přišel nový novic a po chvíli studování magie složil zkoušku ohně a stal se mágem." Řekl a potom se silně zamyslel. "Měli jsme svého favorita, ale ten zklamal." ozval se mi za zády zklamaným hlasem Uthar. Znovu jsem pohlédla na Pyrokara. Ten po chvíli přemýšlení upřel tázavý pohled na Parlana. "Kde je vůbec ten nový mág Parlane?!" Parlan se jeho slov trochu zalekl. Asi ho ta otázka trochu zarazila, ale brzy našel odpověď pro svého mistra. " Uthar ho poslal na Onarovu farmu, mistře!" Pyrokar se okamžitě otočil na Uthara. "Je to pravda?" podíval se na něj dosti překvapivě. "Ano! Poslal jsem ho tam, aby zjistil co se v poslední době na té farmě děje. Navíc tam má staré přátele takže líp zapadne a nebudou ho podezřívat!" při těchto slovech své obhajoby se díval Pyrokarovi do očí s překvapivým strachem v jeho hlasu. "Uthare! Vím žes to myslel dobře, ale on se má toho ještě hodně co učit. Mohl si poslat třeba Telamona, ale to je už jedno. Nevíte jestli Gorax bude posílat novice s vínem pro Orlana do hospody?!" Parlan se té otázky pevně ujal. "Právě chtěl někoho poslat! Myslím že Agona!" "Dobrá, takže Agon vás dovede k hospodě, a pak vám ukáže cestu na Sakebovu farmu. Onarova farma je jen kousek od ní. Parlane, běž pro Agona!" Parlan vyšel ven před klášter a po chvíli se vracel. Za ním šel urostlý novic, který se tvářil jako když mu patří celý svět. V jeho kulatým obličeji, má nos jak bambuli- kdyby neměl na sobě oděv novice tak by vypadal jako klaun- a hnědé vlasy pod kterými se skrývali jasně zelené oči. Koukla sem po Eridorovi, který nad ním jen ohrnul nos. "Potřebujete něco mistře?" zeptal se Agon falešným obětavým hlasem. "Agone, to ty jdeš s vínem za Orlanem??"Pyrokar promluvil na Agona dosti výhružně. "Ano mistře! Právě mi mistr Gorax předal víno s kterým sem se chystal na cestu." Byl udiven z otázky svého mistra a jen nervózně přešlapoval na místě. "Dobrá, takže vezmeš Ayru s sebou a ukážeš jí a jejímu společníkovi cestu na Onarovu farmu!" přikázal Agonovi Pyrokar přísně. "Ano mistře!" Agon sklonil hlavu a lehce se uklonil (aby mu náhodou neruplo v zádech chudáčkovy :-D). Když byl na odchodu pořád si něco pro sebe mumlal. Prošel dubovými dveřmi kostela za nimiž už nebyl k zahlédnutí. "Agon vám ukáže cestu výsosti. Je sice dost arogantní, ale dá se mu věřit. Hlavně se nezmiňujte o tom proč na tu farmu jdete. Pořád je naštvaný, že neprošel zkouškou ohně. Prohrál nad tím novým mágem za kterým jdete." bylo jasné, že je Pyrokar z Agona nešťastný. Agon nemá čisté svědomí a to by pro budoucího mága bylo špatné. Navíc je z něj cítit pomsta za to, že ho někdo porazil. "Děkuji Pyrokare za tvou ochotu, ale asi by jsme už měli jít . Agon určitě čeká venku." "Jistě běžte, ale pokud budete v nouzi přijďte sem do kláštera. Zde najdete útočiště a klid, protože Innos nás ochraňuje." Po tomto menším....ehm...proslovu se Pyrokar uklonil. "Perlane doprovoď je prosím před klášter." Řekl Pyrokar a šel se posadit do rubíny vysázeného křesla. Dřív jsem si nevšimla jak je to zlaté křeslo vyzdobené. Chtěla jsem si ho víc prohlédnout, ale to už nás Parlan vyváděl ven před kostel, kde na nás čekal Agon s lahvemi vína pro Orlana a šel s námi za Parlanem před klášter. Zahlédla jsem Sergia v kapličce, jak se modlí k Innosovi a před kapličkou stál jeden mág. Škoda, že sem si ho nestihla víc prohlídnout, jelikož Parlan už otevřel brány kláštera a my pomalu vyšli před něj. "Sbohem! Nechť vás Innos ochraňuje!" řekl a zavřel bránu. Docela se mi i v tom klášteře líbilo, ale asi bych to v tom uzavřenym prostoru nevydržela. Znovu jsme šli okolo Pedra, který se na nás podíval a znovu upřel zrak na most. Zase z něj byla cítit nervozita. Úplně mu vyskakovali kapky potu na čele a stékali mu až na bradku. Šli jsme po mostě na druhý konec. Dříve jsem se ani nerozhlédla po krajině, ale teď vidím tu krásnou krajinu kolem a řeku pod námi. Všechno se lesklo ještě ranní rosou. Voda tekoucího vodopádu byla jako křišťál, hlavně když stékala dolů po skále a pak dále po proudu. Když jsme došli na konec mostu už zdálky byla vidět Innosova svatyně, okolo které jsme šli před tím se Sergiem. Agon se pořád ptal proč jdeme na Onarovu farmu. Když se ptal asi po dvacátý tak jsem mu stochutí chtěla jednu vrazit, ale udržela jsem se. Místo toho, abych ho poslouchala jsem se zadívala do té krásné krajiny. Eridorovi to taky leze na nervy. Teda aspoň to tak vypadá. Pořád jakoby vrčí a Agon se vždycky, když zavrčí otočí směrem k lesu jestli tam neuvidí náhodou vlky. Díky Adane!!! Konečně jsem zahlédla hospodu "U mrtvé harpye". Agon po dlouhý době sklapnul. "Tak jsme tu. ( díky bohu!! ) Kudy se jde na tu Onarovu farmu, Agone?!" Zeptal se ho Eridor dost naštvaně a se sevřenými pěstmi. Už pomalu natahoval ruce ke krku Agona. "Jo, to musíte tamhle tou cestou okolo jezírka k tý malý rozpadající boudě, a pak dál na křižovatku, kde jsou cedule. Číst snad umíte ne?" řekl Agon v pravou chvíli, protože Eridor už ho nemohl vůbec vystát. Stačilo málo a byl by Agon na dva kusy! "To bys me měli zvládnout. Díky Agone a sbohem!" Agon se otočil zády k nám a vstoupil do hospody, kde se pozdravil s Orlanem, majitelem malé skromné hospůdky. Zatímco my se vydali po té cestě, kterou nám Agon popsal a ukázal. Šli jsme okolo průzračného jezírka a okolo něj bylo plno číhavců a krvavejch much. Naštěstí si nás nevšímali. Došli jsme až k té boudě, jak říkal Agon. Byla poněkud hodně schátralá, stála jen s velkým úsilím. Až po prohlídnutí té boudy, jsem si všimla dvou žoldáků, kteří u ní seděli okolo ohně. "Kam máte namířeno?!" zařval na nás jeden. Docela mě to zarazilo, ale šli jsme k nim blíž. " Jen klid, jen klid! Copak nevidíš, že je to jenom bezmocná holka?!" řekl druhý klidným hlasem, ale po chvíli se začal popadat za břich a hrozně se řechtat. "Bezmocná.....pche!" jenom jsem si odplivla. Nechápu proč maj chlapy z ženský, která má na sobě vojenskou zbroj a v pochvě meč legraci. Co jim na tom příde tak směšnýho? Když nějakýho chlapa praští ženská tak, že lehne a už se nezvedne tak všichni valej oči. A co teprve když ji vidí v ruce držet meč.....

"Promiň jestli se to tebe a tvého přítele dotklo. Jmenuji se Buster. Vypadáš, že nejsi moc nebezpečná. Neublížila bys ani mouše!" tentokrát se začal smát Buster. Buster byl svalnaté postavy, ale ve tváři vypadal jako dítě. Buclaté tváře a nevýrazný nos. Měl husté obočí a debilní výraz -jak úchvatná kombinace. "Chceš si to zkusit? Ani ne před hodinou jsem jednomu žoldákovi podřízla hrdlo a ten druhej co s nim byl tak zdrhnul strachy. I když si myslím, že tvá smrt bude zbytečná. Takže jestli chceš bejt další mrtvej člověk na mém seznamu máš tu možnost!" už jsem povytáhla meč z pochvy, připravena na boj. "Počkej, říkáš, že jeden utekl? Asi před 45ti minutama tudy přeběhl Alvares a tvrdil, že ho napadli vlci, ale že by ty vlci sežrali meč se mi moc věřit nechtělo." Řekl Buster a znovu se rozesmál. Ruka mi pomalu sjela z rukojeti meče. "A neříkal něco i o svém společníkovi?" zvědavost mi nedala a musela jsem do něj rejt. Co asi tak odpoví? "No něco přece jenom říkal. Prej, na něj ty vlci skočili a sežrali ho, ale Engardo byl dobrej žoldák a ubránil by se i dvaceti vlkům, takže tomu jsem taky nevěřil." Buster sklonil smutně hlavu a dokonce mu i tekla slza ze ztráty svého asi dobrého přítele. " Tak to mi asi ani neuvěříš, že jsem u Akilovi farmy ty dva potkala. Právě Akila vydírali a já jsem Engardovi podřízla hrdlo a Alvares zdrhnul po tom co jsem mu vyrazila meč z ruky. A křičel na mě, že mi to Sylvio vrátí ." povyprávěla jsem mu to naprosto klidným a vyrovnaným hlasem, protože mě ho líto nebylo. Sice to byla zbytečná smrt, ale vybral si sám. Nerada zabíjím zbytečně, ale nedali mi na vybranou. "V tom případě na Onarovu farmu nechoď, protože Sylvio je tvrdej chlap!" Bustera společník to také dosvětšil kývnutím hlavy. " Stejnak se tam musíme vydat. Když si něco začne, bude mít díru v hlavě od ohnivého šípu." Sice by to byl další mrtvý člověk, ale jestli je to jenom hrdlořez, který má své muže jen kvůli tomu, aby za něj dělali špinavou práci. Potom by jeho smrt zbytečná nebyla a spousta lidí by si oddechla. "No tak šťastnou cestu a pozor na Sentenzu! Bude po vás chtít nějaké peníze jako mýtný, tak mu je radši dejte, ale jinak jsem vás rád poznal!" Buster se mi podíval do očí a mrkl na mě. V očích měl malý záblesk dobroty v jeho srdci. Otočili jsme se s Eridorem k nim zády a šli dál po cestě, až jsme dorazili na křižovatku s cedulemi. Podle nich je v pravo Sakebova a rovně Onarova farma. Šli jsme tedy rovně. Narazili jsme na žoldáka, který cvičil s palcátem, i když s těma hubenýma ručičkami mu to moc nešlo a jen neschopně jím mával. Dále jsme už zdálky viděli tři žoldáky, za kterými byla Onarova farma. Mezi žoldáky byl určitě i Sentenza, ale který to je? Odpověď na mou otázku se mi rychle dostavila! "Stát! Jestli chcete na farmu budete muset zaplatit mýtný! I když tady dáma by to mohla zaplatit i jinak." řekl žoldák. Nasadil debilní ksicht, olízl si rty a poposunul si kalhoty o palec níž. " Hele Sentenzo, bejt tebou bych jí nechal na pokoji!" a žoldák ukázal na Eridora. "A proč prosim tě?! VÍŠ JAK DLOUHO JSEM SI NEVRZNUL?! Pořád trčim jenom tady a vybíram mýtný!" začal Sentenza řvát na toho druhého. Ve tváři úplně zrudl vzteky. To se, ale ještě nepodíval na Eridora, který ho jen naštvaně pozoroval, kvůli jeho drzosti ke mně. Sentenza se po dlouhém řvaní na žoldáka podíval za mě. Najednou strnul a byl nervózní i když se pokoušel o to, aby to nebylo znát. "No tak mi dejte 50 zlaťáků a můžete jít dál." vykoktal ze sebe Sentenza dost nervózně a natáhl ruku. Dala jsem mu do ní těch 50 zlaťáků a on nás naoplátku nechal projít. Tak konečně jsme dorazili na Onarovu farmu.

Právě do města Khorinis dorazil Hark lodí z Myrtany."Vítej příteli!"pozdravil Harka Hagen. "Už je to doba co jsme se neviděli Hagene!" řekl Hark a s Hagenem se poplácali po zádech na pozdrav. "Co tě na tenhle ostrov přivádí a vůbec jak si žiješ??" vyptával se Hagen dál. Vedl Harka z přístavu do své pracovny na radnici. Cestou je doprovázelo pár paladinů, mezi nimi i Albrecht a Lothar. "Žiju tak normálně podle příkazů krále a jeden příkaz mě přivedl na tenhle ostrov. Král ti posílá tento dopis." odpověděl Hark a podal Hagenovi zapečetěný dopis. Hagen rozlomil pečeť a začal číst. Po dočtení dopisu upřel na Harka tázaví pohled. "Takže ti mam poskytnout nějaké paladiny na zajmutí princezny?? Jak to chceš prosim tě splnit?? To je nemožné!!" řekl Hagen překvapeně. Hark jen svěsil hlavu z těžkosti jeho - podle něj - nesplnitelného úkolu. "Já vím, ale nemám na vybranou! Jestli tento úkol nesplním tak budu degradován k milici." odpověděl Hark nešťastně. "A je ti jasné, že nepůjde dobrovolně?! Budeš ji muset nějak poranit nebo omámit, aby si jí vůbec mohl vzít zpět do Myrtány." i když se Hagen snažil dát Harkovi plno nápadů, nějak to nepomáhalo tomu, aby se uklidnil a začal rozumě myslet. Pak mu, ale cvaklo. "Nemáte ve městě nějaké mágy?" zeptal se Hark s radostným úsměvem ve tváři. " Ano, je tu mág ohně Daron a mág vody Vatras." řekl Hagen, ale pořád nevěděl co má Hark v úmyslu. "Mohl bych je požádat o pár svitků s kouzlem spánek, abych ji mohl odvézt živou a zdravou. Tímto kouzlem nebude mít ani jeden šrám a vyhnu se boji s ní." Hark byl svým nápadem nadšený. "Pošlu tedy za Vatrasem jednoho z mých spolehlivých paladinů, aby mu předal ty svitky." Hagen se usmál a pokynul rukou jednomu paladinovy za Harkovými zády, který okamžitě vyběhl z radnice. "Tak můj příteli, dáme si zatím pár doušků studeného piva a nebo bys radši víno, než se Ingmar vrátí??" nabídl mu Hagen. Zvedl se ze židle. Došel ke skříňce na které byly dva korbeli piva a pár lahví s vínem. Hagen znovu upřel na Harka tázavý pohled. "No radši bych svlažil hrdlo tím pivem." odpověděl mu Hark a Hagen jen souhlasně přikývl. Popadl pivo a šel zpět ke svému pracovnímu stolu, kde se usadil a podal to pivo Harkovi. Hark ho popadl a vypil až do dna. Když ho dopil tak dorazil Ingmar se svitky od Vatrase. " Neměl si žádné problémy Ingmare?" zeptal se Hagen. "Ne pane! Žádné nebyly!" řekl voják zasalutoval, položil svitky na stůl a odešel z kanceláře. "Tak svitky máš. Teď mi řekni kolik budeš potřebovat paladinů a jak si vůbec představuješ dostat se k žoldákům na Onarovu farmu?" Hark se zakuckal. "COŽE?! Ona je mezi žoldáky? Jak to víte?" "Myslíš, že bych nechal princeznu Myrtany jen tak pobíhat po tomhle zpropadeném ostrově plného nebezpečí! Samozřejmě, že jsem ji dal hlídat zvědy a ti mi hlásí, že se vydala na Onarovu farmu plnou žoldáků. Pokud vím tak by jí nikdo neměl poznat až na......" Hagenovi se objevila na čele vráska. "Až na koho Hagene?" tentokrát upřel tázavý pohled Hark na Hagena. " Na bývalého proslulého generála Leeho! Ten ji určitě pozná. Byl něco jako její strýček. Bojovali spolu bok po boku v několika bitvách, ale on je rozumný a můžeš s ním vyjednávat." Hagen svěsil hlavu. "V tom případě mi dej tak 7 paladinů, kdyby s ním došlo ke konfliktu. Jenom doufám, že jí nic neudělá. To by mě potom král rovnou osobně zabil." Hark byl v tu chvíli plný strachu, ale i doufal v naději. " Dobrá tedy dostaneš tolik paladinů o kolik sis řekl a prosím pokus se jednat bez žádného útoku nebo vyhrožování. Paladinové tě na tu farmu odvedou, zbytek bude na tobě oni ti jedině budou chránit záda." řekl Hagen velmi vážným hlasem. "Také bych se tam mohl nejdřív podívat v převleku za farmáře, abych zjistil jestli tam vůbec je. To by byl pak zbytečný útok, kdyby tam nebyla." Hark se už pomalu uklidňoval a bylo to znát hned se mu lépe přemýšlelo. "Dobrá takže 7 paladinů by na tebe mělo čekat před radnicí...." pokynul na Albrechta, který to šel vše připravit. "....také budeš mít u nich ty farmářské šaty." Hagen se zvedl a Hark také. Podali si ruce a Hark odcházel s paladiny vstříc cestě na Onarovu farmu..........