Ušli pár metrů a tunel je zavedl doprava. Zdi byly temné a na dotek vlhké. Cihly byly tvrdě poznamenané zubem času, zubem, který nešel zastavit. Na dotek se drolily, spáry mezi nimi byly už skoro prázdné a cihlově červená barva z nich už dávno vyprchala, ale stále hrdě stály a držely celý komplex pohromadě. Na stropě se chmurně houpaly šedé pavučiny a místy prosakovala nebo kapala voda z půdy.
V této chodbě už světlo bylo. Na zdi byla umístěna slabě plápolající pochodeň. Gorn ji sundal ze stojanu a vzal s sebou. Díky ní pouštěl před sebe slabý, ale dostatečně silný proud světla, aby celá skupina viděla na cestu.
Celá síť tunelů, nacházející se pod Serendvillem, byla perfektně vybudována, slouží jako úniková cesta při možném obléhání města. Její stáří bylo jako stáří města, když se před mnoha lety budovaly jeho základy, tyto tunely se stavěly zároveň. Bylo v ní dost místa i pro dvoumetrové muže. Chodby byly vyztuženy dřevěnými trámy, které zaručovaly maximální bezpečí a minimální šanci na zřícení stropu.
Gorn je svižným krokem vedl kupředu. Další zatáčka je zavedla doleva. Vstoupili do plně osvětlené kruhovité místnosti. Byla to zásobárna potravin, zde celou dobu Gorn přežíval. Nacházelo se v ní mnoho beden, sudů a barelů obsahující jídlo a tekutiny, které by vystačily i celému královskému dvoru.

Gornovi následovníci jen okem mrkli po místnosti a rychle ji prošli.
"Moment." zapřemýšlel se Diego za chůze. "Nebudou ještě nějací orkové uvnitř hradu?"
"Je to možné, hrad nezničili tak jako město, budeme muset být opatrní." odpověděl Gorn.
Cestou prošli kolem mnoha zatáček a odboček, které měly nepřítele svést na špatnou cestu a v bludišti zabloudit, ale Gorn znal správnou cestu k cíli. Celou trasu měl bezchybně zapsanou v paměti.

Po několika set metrech se dostali na konec celé sítě tunelů.
"Zde." ukázal Gorn na dřevěný žebřík. Vložil pochodeň do stojanu na zdi, vystoupil na žebřík a pomalu zatlačil na dveře. S lehkým vrznutím se nad celou skupinkou otevřely a vpustily do temné chodby světlo a jemný dým. Vystrčil hlavu nad podlahu trůnního sálu, opatrně se rozhlédl a zaposlouchal se. Byl kryt za trůnem. Vysoko nad ním se rozprostíral klenutý strop s mnoha malbami, držený po stranách mohutnými sloupy, obalené v mramorovém kabátě. Obrovská okna se zlatými rámy a vybitými skly, nacházející se po stranách sálu, vpouštěly dovnitř proudy slunečního světla a chladivého vzduchu.
Ucítil mohutný zápach z orků, tlejících mrtvol a chlad z celé místnosti. Slyšel funění orků a nějaký rozhovor.

"Jsou tu." šeptl dolů ke svým společníkům. "Zůstaňte tam, zjistím jak to vypadá."
V první chvíli ten rozhovor Gorna nijak nezaujal, nijak si ho nevšímal, ale po chvilce poslouchání zjistil, že rozmluva je vedena lidskou řečí, na druhém konci sálu u vchodových dveří.
"Pane, někdo zničil celý Url-Kammisův tábor." promluvil hluboký a hrubý hlas. Gorn zo okamžitě poznal. Ork! Ale proč mluví lidsky, vždyť mají svoji řeč, divil se.
"Cože? Jak je to možné." rozkřikl se druhý hlas. Ten však patřil muži.
"Byli to armydenští válečníci."
"Není možné! Ten hrad měl Kreegr smazat z mapy."
"Nevím jak se to mohlo stát, pane."
"A našli jste už Gorna?" náhle se Gorn zarazil.
"Ne, stále po něm pátráme."
"Tak už pohněte vy tupci!"
"Co se děje, Gorne?" vytrhl ho Ariis z přemýšlení.
"Slyším rozhovor lidskou řečí." odpověděl.
"Vylez nahoru, koukneme na to." odvětil Ariis.
Gorn popošel po žebříku, v přikrčení stoupl na podlahu a opřel se zády o trůn.
"Je tam někdo?" křikl mužský hlas směrem k trůnu.
Poté se vyšplhal i Ariis a přikrčil se naproti Gornovi, na žebříku zůstal nachystaný Lee a dole v tunelu Diego. Slabounká zář z rudného brnění sálala zpoza trůnu.
"Je tam někdo?" zazněla znovu stejná otázka a bylo slyšet vytasení meče.

Poté se Gorn zvedl a vykročil do sálu.
"Ano je!" odpověděl a pomalu tasil meč. Zvuk se rozlehl po celé místnosti.
Zároveň vykročil druhou stranou Ariis a také tasil svůj meč, který pustil modravou zář do sálu.
"Cože?" zůstal ten voják úplně opařený, když po chvilce zjistil, že jsou čtyři. "Co tu děláte? Zab je!" zavelel orkovi, oděnému v elitním brnění.
Byl to serendvillský plukovník v královském brnění. V ruce třímal dlouhý, blýskavý meč s vyrytými ornamenty na čepeli. Na hlavě měl nasazenou královskou helmici s chocholkou na vrchu.
"Leyry!" vyhrkl Gorn a zůstal stát jako opařený.
Mezitím se ork vrhl na Ariise a vytrvale s ním bojoval. Po chvilce ho společně s Diegem a Leem udolali a obrátili se na serendvillského bojovníka.
"Leyry, jak jsi mohl?"
"Tak tady jsi, Gorne, my tě celou dobu hledáme a nakonec k nám přijdeš sám." promluvil s tichým smíchem. "Spolupráce s Kreegrem byla skvělá."
"Ty špinavý zrádče, jak jsi mohl takto zradit své rodné město?"
"Archol byl hlupák!" rozkřikl se a máchl rukou. "Nikdy se neměl dostat na tento trůn. Měl patřit mě!"
"Takto nebudeš mluvit o našem králi!" upozornil ho Gorn s výhružně připraveným mečem.
"Ha, ha, vidím, že tě taky zlákal na ty jeho řeči! Kam myslíš, že se ztráceli všichni naši vězni a otroci? Posílal je do skřetí země jako daň, aby mu nikdy nevyhlásili válku! Byl to srab! Takový král nikdy nemůže dobře a silně vládnout svému městu a lidu! Invaze proti Myrtaně byla nevyhnutelná, ale on stále věřil, že jeho dohoda platí. Naivní stařec. Nakonec jeho město bylo dobyto jako první."
"To by nikdy svému lidu neudělal." odpověděl hořce a zklamaně Gorn. "Lžeš!"
"Všechno to je pravda, milý Gorne." odvětil chladně Leyry. "Bylo nutné nastolit na trůn schopnějšího vládce a jediná možnost se vyskytla v Kreegrovi. Za poskytnuté plány města, Myrtany a ostatních hradů a pevností a spolehlivé informace jsem si vydělal obrovskou hromadu zlata a jeho důvěru. Slabší nikdy nepřežije, na to pamatuj!"
"Ale ta ti bude k ničemu!" vstoupil do rozhovoru Ariis. "Kreegr a celá jeho špinavá armáda bestií je mrtvá! Přes Armyden se nedostal."
"Néééé!" rozkřikl se bolestí Leyry, jakoby mu něco vypalovalo zrak. "To není pravda! Devadesát tisíc orků nezastaví jedno ubohé město!"
"Jedno město možná ne, ale s pomocí Normansdkých bojovníků jsme to jeho vojsko v klidu zvládli." podráždil Leyryho.

Ten se rozzuřil ještě více. "Za to zaplatí!" poté něco vykřikl, tři skřetí bojovníci otevřeli masivní vchodové dveře a rozběhli se ke Gornově skupince. Leyry se vydal ze sálu.
"Zadržte orky. Já se dám na pronásledování Leyryho." křikl Gorn a mrštně prokličkoval mezi dvěma nabroušenými čepelemi.
Protivníci si ho nevšímali. Lidé po několika sekundách společně zdolali nepřítele a vydali se z trůnního sálu. Ze dveří zabočili doleva. Stačili ještě spatřit rychlé zabouchnutí dveří na úplném konci chodby.
"Tam!" zavelel Diego a vydali se do běhu.
Ubírali se úzkou chodbou, po špinavém, červeném koberci, rozprostřeném uprostřed. Míjeli masivní dubové dveře, vedoucí do mnoha neprozkoumaných a tajuplných pokojů a místností, spousty zničených obrazů s mnoha tvářemi a zobrazenými panovníky. Po pravé straně je doprovázely dlouhá, úzká v masivním dřevě rámovaná okna, všechna zničená, někde chyběl i obrovský kus zdi. Dovnitř pronikalo chladné venkovní klima. Celá chodba byla zamořena, jako krev otrávená jedem, jemným, černým a štiplavým dýmem, linoucí se z ještě nedohořelých nebo doutnajících částí.
Nakonec doběhli ke konečným dveřím. Všichni se zastavili a nachystali své meče. Ariis prudkou ranou vyrazil dveře a s celou skupinou vtrhl dovnitř. Naskytl se mu hrozný a bolestivý pohled.
Ocitli se v rozlehlé místnosti, nejspíše jídelna. Uprostřed byl protáhlý světlý stůl, potřísněný spoustou krve a kolem poházené a zničené židle.
Několik metrů od celé skupiny stál Leyry a po jeho boku dva skřeti držící zmoženého Gorna s nožem na krku.
"Gorne!" vyjekl úzkostlivě Ariis.
Leyryho úsměv se lehounce rozšířil a pomalu tasil meč ...